Přívěsek probuzen 14.kap.

14. kapitola: Mluvení či boj?!

Sasuke stále nechápal co se to stalo. Prvně se díval na Sakuru, pak ho ozářilo divné světlo pocházející od Naruta, a pak to všechno z ničeho nic přestalo. Co to mělo znamenat? A teď se na něj Naruto vesele usmál a začal běžet jako by uběhl teprve pět metrů. Ale nepoužíval k běhu Lišku, to by přece poznal. Že by Naruto byl vážně tak rychlý a vytrvalý? On stále běžel, ale ostatní, kteří běželi i bez zátěže, už zaostávali. I Sasukemu už docházely síly. Ale Narutovi prostě ne… jak to dokázal?
Sasuke se rozhodl že si nad tím radši nebude moc lámat hlavu. Teď je musí zastavit. Jejich cílu už byli na dohled a on sám musel zabránit tomu aby se tam dostali. Ohlédl se, aby se podíval jestli se Kabuto srovnal a jestli neběží za nimi. Ten ale nikde nebyl. Bábovka jedna… no nic. On to hold zvládne sám. Stejně by ho Kabuto jen zdržoval.

Hinata se otočila právě v čas, aby mohla uhnout shurikenu, který po ní Sasuke hodil. Na oplátku mu taky jeden poslala, ale bylo to zbytečné. Sasuke se mu bez námahy vyhnul. Potom hodil další. Hinata se chystala že se mu bude muset vyhnout, to se ale nestalo. Shuriken ji obletěl a teď mířil přímo na Naruta!
„Naruto!“ zakřičela Hinata. Věděla ale že se mu nedokáže vyhnout. Zatajila dech… bum! Do letícího shurikenu narazil jiný. Hinata se podívala na Narutova zachránce. Sakura se na ni zářivě usmála. Hinata si hluboce oddechla a úsměv jí oplatila. Podívala se znovu na Naruta a viděla jak se na ni dívá. Hinata cítila jak rudne. Ty jeho oči… usmáli se na sebe a pak zase pokračovali v běhu. Najedou se ale stalo něco nečekaného. Přímo před Narutem se z ničeho nic objevila velká jáma a on už nemohl zastavit, ani se jí vyhnout!

Naruto se zděsil. Přímo před ním se najednou propadla zem a vznikla obrovská jáma. Neměl šanci se jí vyhnout. Na poslední chvíli ho napadlo sice bláznivé, ale jediné řešení. Musí ji přeskočit. Musí to dokázat! Přiběhl až k okraji a odrazil se jak nejvíc dokázal. Letěl nad propastí a pomalu začínal počítat andělíčky. Věděl že jestli se mu podaří dostat na druhou stranu, tak to bude o fous. Začal padat k zemi a napnul všechny svaly v těle. Dopadl na druhou stranu. A v pořádku. Sice neudržel rovnováhu a žuchl na zem, ale přežil a Kamayi se taky zdála v pořádku, i když pořád v bezvědomí. Pomalu vydýchával ten nápor, když uslyšel Sakuřin a Hinatin ustaraný výkřik. Ohlédl se a podíval se do jámy. Jak se mohla tak najednou propadnout? V mžiku dostal odpověď. Ze dna propasti právě vyskočil ten hrozný člověk. Kabuto! Pomyslel si naštvaně Naruto. Kabuto Naruta a Kamayi přeskočil a zahradil jim tak cestu. A to bylo zlé protože na druhé straně stál Sasuke v bojové pozici. Naruto se postavil před Kamayi a Sakura, Hinata a Kakashi, kteří jámu oběhli, se postavili z druhé strany čelem k Sasukemu. Naruto se otočil a podíval se na Kakashiho. Ten beze slova přikývl a v jediném krátkém okamžiku si vyměnili pozice.
„My jsme ještě nedobojovali, Sasuke!“vykřikl Naruto.
„Na to nemáme čas.“sykla Sakura s pohledem starostlivě upřeným na Kamayi. Naruto se na ni podíval a povzdech si.
„Ale já nemůžu Sakuro.“protestoval Naruto. „Konečně jsme ho po tolika letech našli… já… já ho nemůžu nechat zase odejít! To prostě nejde…“Sakura se na něj lítostivě podívala. Na moment se zamyslela a pak řekla:
„Dobře. Pokud proti tomu nic nemáte Kakashi, vy a Hinata odneste Kamayi do vesnice, a já a Naruto zůstaneme tady. My jsme tým sedm. Já, Naruto a … Sasuke.“řekla a odhodlaně a vzpurně se podívala do očí přímo Sasukemu. Ten se na ni jenom ledově a posměšně usmál.
„Jak je libo.“řekl. „Kabuto, ty se postarej o ty ostatní. Já musím znovu něco vysvětlit svému bývalému týmu.“ Kabuto jen s nechutí přikývl a dál se soustředil na Kakashiho a Hinatu. Ach jo, už zase Kakashi. A tentokrát ještě s posilou. To bude tvrdá práce…pomyslel si znechuceně.
„Tak jdeme na to, co říkáte?“ řekl Kakashi. Hinata souhlasně přikývla.
„Jo…“řekla.

Naruto se s vážným výrazem ve tváři otočil k Sakuře.
„Sakuro, prosím. Tohle nech na mně a nepleť se do toho. To je mezi námi.“
„Tak to se pleteš, Naruto!“vykřikla rozhořčeně. „Já patřím taky do skupiny sedm. Jsem rovnocenný partner a… ty nejsi jediný kdo měl Sasukeho rád!!!“ vykřikla a po tvářích jí začaly stékat slzy. „Já jsem k němu kdysi něco cítila a teď… já budu taky bojovat Naruto, nemůžeš mě zastavit!“ Naruto se na ni zahanbeně podíval a v té chvíli si vybavil vzpomínku. Jak Sakura před začátkem jejich mise čeká na mostě a v ruce drží nějaký rámeček. Teď mu to došlo. Byla to fotka jejich týmu. Stála opřená o zábradlí a plakala. Naruto byl hlupák a sobecký, že ji chtěl z toho vynechat. Teď si to uvědomil. Podíval se na ni a řekl:
„Promiň Sakuro. Neměl jsem…“vzdychl. Podíval se na Sasukeho, který tam stál s rukama založenýma v bok a s posměchem poslouchal jejich rozhovor. „Dobře. Jdeme na to? Sakuro!“vyzval ji Naruto. Ta zvedla hrdě hlavu a otřela si slzy. Nasadila bojovný výraz.
„Jo… jdeme na to. Je načase splnit ten slib Naruto! A já ti s tím tentokrát pomůžu…!“

„Copak vám to pořád nedochází? Nemůžete mě do Listové vzít násilím. Já tam prostě nechci. Tak bych nebyl spokojený, a jak vás znám vy citlivky, tak by jste nebyli spokojení protože já bych nebyl spokojenej… je to zamotaný kruh. Tak už se s tím smiřte. Proč mě fůrt tak chcete dostat zpátky?“jen co to dořekl se mu vybavilo co se stalo asi před hodinou. Ptal se Naruta na to samé. Pamatuješ snad jak jsme spolu soupeřili, ne? Pamatuješ jak jsme se pořád předháněli. Jen díky tomu že si se mi pořád vysmíval a doháněl mě k šílenství jsem zesílil. A pak jsme spolu bojovali bok po boku. Nebyla to legrace? Ty jsi můj přítel, protože to ty mě nejvíc chápeš. Říkal Naruto. Tím předtím Sasukeho málem přesvědčil, aby se s nimi vrátil. Kabuto ho naštěstí ale zastavil. Kde se ve mně bere ten sentiment? Je to jenom zbytečná vlastnost. To by mě jenom zdržovalo. A to vyvolávají oni. Nemůžu se vrátit….
„Tak už to pochop ty pitomče! Vrať se s námi sakra! Proč nám to pořád děláš?! Nechápeš že my tě nechceme nějak zpomalovat? Chceme jen abys nám dovolil pomoct ti. A pak bychom možná… po té hloupé pomstě by jsme mohli být konečně šťastní a přátelé. V listové…“Sakura už nemohla mluvit. Odevzdaně se rozvzlykala. Naruto se na ni soucitně podíval.
„Ty naivko…“ulevil si Sasuke. „Myslíš si že je to všechno tak snadné? Myslíš že mě v Listové naučíte pár hloupým trikům a já pak vykonám tu hloupou pomstu? A potom budeme všichni žít šťastně až do smrti? To je absurdní, to je-“
„Tak dost Sasuke! Tobě už vážně nezbyl jediný kousek citu v těle?! Vždyť se na ni podívej! To nechápeš, že tak trpí jenom kvůli tobě? Ona si nevybrala že tě bude milovat! To se prostě stalo a ona se snaží dát tomu alespoň nějakou naději! Má o tebe starost! A ty s ní jenom zametáš podlahu…“ Naruto se chvěl vzteky. Dělá jakože jo, ale nezměnil se… vím to!
Sasuke sebou při Narutovách posledních slovech trhnul. Vybavil se mu okamžik před třetím kolem chuuninské zkoušky. Sakura tehdy chtěla říct proktrům o tom co mu udělal Orochimaru. Sasuke na ni byl zlý a vyčítal jí co se o to stará. Naruto se za ni ale postavil. Stejně jako teď… pak si Sasuke poprvé uvědomil, že Naruto už není bábovka a že stojí za to s ním bojovat. To byly fajn časy… Ale nad čím to zase uvažuju! Takhle už to prostě dál nejde! Musím se jich zbavit jednou provždy jinak…! Jinak bych snad mohl zapomenou na pomst- ne dost! To by stačilo! Jeho tvář se opět zatvrdila. Dost už sentimentu!
„Naruto! Sakuro! Braňte se.“ Řekl a postavil se do bojové pozice.