Elite Six - 11. kapitola - Morituri

Elite six
11.kapitola - Morituri

Celá skupina se vrátila na místo poslední bitvy. Stáli před celkem doničenou budovou, která sloužila jako někdejší úkryt pro Orochimara a jeho stoupence.

„No, nevím,“ nadhodil Satake. „Jestli v této pobořenině vůbec něco najdeme.“
„Uvidíme,“ odvětil Revan.
„Jinak jsme v hajzlu, jelikož nevíme, kde hledat,“ utrousila ke zbytku týmu Luchia.

Revan k tomu nic nepoznamenal a vešel opatrně dovnitř, ostatním nezbylo nic jiného než ho následovat.
„Buďte opatrní, má to dost narušenou statiku,“ hlásil do zadu Revan.
„To nám řekl brzo,“ poznamenal Naruto, když se praštil do hlavy.

Došli až do místnosti, ve které proběhla hlavní bitva. Kupodivu byla celkem zachovaná. Rozhlédli se kolem a uvažovali kudy dál. Měli celkem dost možností kudy se vydat, dveří bylo dost, když tu Satake vztekle vykřikl:
„No, to snad není možný!“
„Co je,“ zeptal se Kakashi.
Satake jenom beze slova ukázal na krev na zemi. Jasně obkreslovala postavu, která tam teď už ale neležela.
„Neležel tady náhodou Orochimaru,“ zamyslelo se Kotatko.
„Ten bastard, zase zdrhnul,“ procedil mezi zuby Naruto. „To snad už ani není možný!“
Morituri přistoupila k tomu místo, klekla si a rukou prozkoumávala zem. Poté se zvedla,
otočila k ostatním a řekla: „Pokud si dobře vzpomínám, zasekla jsem do něho svoje katany. Asi jsem netrefila žádný důležitý orgán. Vypadá to, že se odtud přemístil.“
Revan se otočil k místu, kde podle všeho měl ležet Kabuto, ale ani ten tam nebyl.
„Skvělý,“ utrousila Sakura, když se podívala stejným směrem taky.
„To krapet mění situaci,“ usoudil vztekle Revan. „Rozdělíme se a rychle to tady prohledáme.“
„Rozdělíme se po dvou, bude to rychlejší,“ souhlasil Kakashi. „Naruto ty půjdeš s Revanem, já se Sakurou.“
„Luchio, ty půjdeš se mnou,“ řekl Satake. „Takže zbývají Morituri a Kotatko.“
„Dobrá,“ vzal si opět slovo Revan. „Sejdeme se opět tady. Takže rozchod!“

Kakashi se Sakurou probíhali chodbou, až narazili na dveře. Posunky si řekli, co udělají. Co kdyby tady náhodou ještě někdo byl. Zaujali pozice vůči dveřím, a pak je Sakura vyrazila. Vběhli dovnitř a rozhlíželi se kolem.
„Je to jenom nějaká obytná místnost,“ usoudil Kakashi po zevrubném prozkoumání.
„No, Orochimara asi ne,“ ušklíbla se Sakura. Přešla ke stolu a začala namátkou vytahovat šuplíky. V žádném nenašla nic důležitého. Všechny je házela za sebe na zem. Říkala si, že se sem stejně už nikdo nevrátí. Při dopadu poslední zásuvky, strnula. Vydala zvláštní zvuk. Otočila se a dívala se na zásuvku s falešným dnem.
„Tak že by přece jenom něco,“ klekla si k ní a začali jí zkoumat. Opatrně z ní vytáhla z falešného dna všechny papíry a prohlížela si je. Zrovna četla jednu složku, když z ní vypadla stará ohmataná fotka. Sklonila se k ní, zvedla a nastavila na světlo. Její reakce při pohledu na fotku se nadala vypovědět. Úplně ztuhla a nezmohla se na nic jiného, než na ní vyjeveně zírat.
„Sakuro, mám takový pocit,“ ozval se po chvíli Kakashi. „Že tento pokoj patřil.“
„Sasukemu,“ dopověděla za něho.
„Jak to víš,“ nechápal sensei. Sakura mu jenom podala fotku a on se na ní zadíval: „No, to je tedy překvapení.“
Kakashi se díval na svou mladší verzi, kde stal spolu se svým týmem sedm. Tenkrát ještě nevěděli, co je čeká.
„Já to nechápu,“ vzlykla Sakura. „Proč má tu fotku tady.“
„Nevím, Sakuro,“ odpověděl rozpačitě Kakashi. „Ale měli bychom pokračovat v pátrání, třeba na tu svou otázku najdeš odpověď někdy později.“

Revan s Narutem už čekali znovu v té velké místnosti na ostatní. Jejich tým nenašel nic, co by za něco stálo.
„Doufám, že ostatní měli větší štěstí,“ utrousil Revan směrem k Narutový zádům. Ten byl ovšem myšlenkami jinde.
„Naruto,“ zkusil to znovu.
„Co .. co je,“ probral se ze svého snění Naruto.
„Kde jsi se coural,“ zeptal se ho Revan.
„Jen jsem nad něčím přemýšlel,“ mávnul rukou.
„Nad svým otcem,“ zkusil si typnout.
„To taky,“ řekl Naruto a otočil se čelem k Revanovi. „O rodině, o Sasukem prostě o všem. Vždycky když si myslím, že jsem si k někomu vytvořil pouto, něco se stane. A všechno se zničí.“
„Naruto,“ snažil se ho povzbudit Revan. „Pamatuj si toto: Máš dar. Své srdce. To ti vždycky pomůže, ať bude kolem tebe tma největší.“
„Cože,“ nechápal dotyčný.
Revan ho poplácal po rameni a řekl: „Jednou to pochopíš.“
Naruto se chtěl ještě na něco zeptat, ale vyrušil ho příchod Luchii a Satakeho.
„Našli jsme nějaký seznam míst,“ promluvil Satake a ukazoval Revanovi složku.
„Ale dost pochybuju o tom, že to bude seznam tajných úkrytů,“ ušklíbla se Luchia. „Já osobně bych ho nenechal takhle někde válet.“
„Hmm,“ zamručel Revan, kterému se přes rameno díval Naruto. „Asi budeš mít pravdu.“
„Vidíš, já ti to říkala,“ rýpla si Luchia.
„Hmm,“ zamručel naštvaně v odpověď Satake.
„Vidím, že tady panuje družná nálada,“ zašklebil se na všechny Kakashi, který se i se Sakurou zhmotnili vedle.
„Fuj, to jsem se lekla,“ vyštěkla na ně Luchia a držela se za srdce.
„Omlouvám se,“ ušklíbl se znovu Kakashi.
„No, to mi kus života nevrátí,“ rozčilovala se dál Luchia.
„Sakuro, není ti nic,“ ozval se Naruto a díval se na svou kamarádku, která vypadala, že vidí ducha.
Než mu ale stačila říct o té fotce, co našla spolu s Kakashim, přiřítili se z jedné chodby Morituri a Kotatko.
„Máme problém,“ hlásila Koťátko hned, co byla na doslech.
„Ne, my nemáme problém,“ opravila jí Morituri. „My máme hodně velký potíže.“
„Co se děje,“ zeptal se Revan, když k nim doběhly.
Morituri mu podala složku a řekla: „Tohle se děje.“
Revan si jí vzal, otevřel a vyndal z ní papíry. Podíval se na ně a zděšeně zalapal po dechu. Začal se probírat v jednom po druhém a na jeho obličeji se vystřídaly snad všechny pocity strachu, co existují.
„Ježíši, Revane, co se děje,“ nevydržel to už Satake.
„Ten bastard,“ vztekal se. „Ten bastard si udělal kopie.“
„Co, kdo,“ nechápal Naruto a někteří ostatní.
„Orochimaru si udělal kopie papírů, kvůli kterým jsme sem šli poprvé,“ ozvala se Morituri.
„Ty se na ně dívala,“ zeptal se Revan.
Morituri se na něho podívala a v klidu řekla: „A jak bych asi poznala, že máme problém.“
„A to jsi je pochopila,“ začervenal se Revna. „Tedy ne, že bych ti nějak znevažoval inteligenci, ale tam u vás přece chakru a pokrevní linie nemáte.“
„Blbá nejsem,“ utrousila suše. „Dala jsem si dvě a dvě dohromady.“
„Takže ty chceš říct, že jsme se minule namáhali zbytečně,“ ujasňovala si to Luchia.
„Asi jo,“ utrousil otráveně Revan a dál se probíral papíry.
„No to je skvělý,“ rozhodila rukama Sakura. „Takže nejen, že jsme se jich nezbavili, teď nás začnou ohrožovat znovu.“
„Revane,“ ozval se trošičku nesměle Naruto. „Mohl by si nám říct, co bylo v těch papírech?“
Revan zvedl hlavu a podíval se na Kakashiho. Ten jenom němě kývnul a tak se Revan rozpovídal: „V těch papírech je jak zničit svět.“
„No, tos nám toho řekl,“ utrousil Satake.
„Tak ho nech mluvit,“ usadila ho Luchia.
„Jak jsem už řekl,“ pokračoval Revan. „V těch papírech je jak zničit svět. V tomto světě existuje několik krevních linií. Když najdeš sharingan, byaukugan, shikotus myaku, hyoton a rinnegan, a při správném postavení hvězd, můžeš vyvolat na zem Temného pána.“
„Temného pána,“ ozvala se Morituri. „To nemyslíš vážně.“
„Ty ho znáš,“ zeptal se se zájmem Kakashi.
„Jestli ho znám,“ utrousila ledově. „Skoro zničil můj svět, nakonec se nám ho podařilo vyhnat. Ale stálo nás to mnoho životů. Jak lidí, tak i upírů a vlkodlaků.“
„Takže Orochimaru ho chce přivést pro změnu sem,“ usoudil Naruto.
„Vypadá to tak,“ souhlasil Revan. „Ale to není všechno.“
„Ono je toho víc,“ ušklíbl se znechuceně Satake. „No už jsem se bál, že je to všechno.“
„Při tom obřadu,“ pokračoval Revan. „Musí být obětován démon.“
V tu chvíli všichni ztichli a otevřenou pusou.
„Démon,“ koktala Sakura.
„Tak proto mě tady věznili,“ zamračila se Kotatko.
„Vypadá to tak,“ řekl Satake. „Naruto je moc dobře hlídaný, k němu by se tak lehce nedostal.“
„Je tam psaný, jaký typ démona,“ zeptala se zájmem Morituri.
„Ne, jenom nějaký démon,“ zakroutil záporně hlavou Revan.
„Tak v tom případě nemusí hledat jenom na tomto světě,“ řekla Morituri.
„Jak to myslíš,“ chtěl vědět Naruto.
„Se podívej na mě,“ začala vysvětlovat svoji teorii. „V mém světě žijí samý démoni. Já jsem démon a Ichigo je ve své podstatě démon taky. Může navštívit, kterýkoliv svět a nějakého si najít. Nemusí to být démon z tohoto světa.“
„Ježíši, to mě nenapadlo,“ zděsil se znovu Revan a spolu s ním i ostatní.
„Takže jestli jsem to správně pochopil,“ ozval se po chvíli Satake a počítal na prstech. „Aby ho mohl vyvolat, potřebuje pět pokročilých krevních linií, určité postavení hvězd a démona.“
„Jo,“ potvrdil mu to Revan.
„A za jak dlouho nastane to postavení hvězd,“ chtěla vědět Kotatko.
Revan se začal prohrabávat v těch papírech, až vytáhnul jeden: „Za měsíc.“
„Za měsíc,“ vykřikla Sakura. „To nemáme moc času.“
„To ne,“ souhlasil Kakashi.
„A máme další problém,“ řekl Revan s nosem zabořeným v papírech.
„Je, ono toho ještě nebylo dost, že,“ utrousil ironicky Satake. „Ono je toho víc.“
„No, horší to už snad nebude,“ snažila se ho uklidnit Luchia.
„Tomu bych nevěřil,“ usoudil. „Tak co je tam tak světoborného.“
Revan zvedl hlavu od složky a řekl: „Orochimaru má tři z pěti linií.“
„Už tolik, který,“ zeptala se Sakura.
„Sharingan,“ začal vyjmenovávat.
„No jasně Sasuke,“ utrousil Naruto.
„Shikotsu Myoku,“ pokračoval.
„Ech,“ nedošlo Narutovi.
„Kimimaro, ten s těmi kostmi,“ vysvětloval Revan. „Sice byl zabit, ale Orochimaru si udělal klon.“
„Sláva, už jsem si myslel, že to bude nudný,“ založil si paže na hrudi Satake.
„A pak Hyoton,“ uzavřel výčet.
„To měl přece Haku,“ řekla Sakura. „Ale ten je taky už mrtvý.“
„Myslím, že to mu vadit nebude,“ usoudil Naruto.
„Asi ho vykopal z hrobu,“ přidala se Luchia.
„A co mu chybí,“ zeptala se Kotatko.
„Chybí mu byakugan a rinnegan,“ odvětil Kakashi.
„No, s tím byakuganem,“ zamyslel se Revan. „Měl jsem nějakou informaci, že už někoho má, ale tady v těch papírech o tom není ani zmínka.“
„Revane,“ začal Satake. „Kdyby se někdo ztratil z mého klanu, věděl bych o tom.“
„Taky pravda,“ souhlasil Kakashi.
„Hmm,“ nechal se zviklat.
„Ale jestli se mu to podaří získat byakugan,“ uvažoval nahlas Kakashi. „Budeme potřebovat každou pomocnou ruku, která se nám nabídne. Jestli se mu podaří vyvolat toho Temného pána.“
„Zavolám zpátky Ichiga,“ usoudil, že to bude nejlepší, Revan. „Asi nebude moc nadšený, ale co se dá dělat.“
„Třeba pak přivede někoho na pomoc, až se to tady vyhrotí,“ navrhl Satake.
„Jestli vám jde o posily,“ ozvala se Morituri. „Můžu pak skočit do svého světa pro své tři přátele. Jsou to ti nejlepší bojovníci, které znám a jsem si jistá, že pomůžou. Jsou to čistokrevní. Upír, vlkodlak a člověk, ale jejich síla je obrovská.“
„Dobře,“ souhlasil Revan. „Budeme s nimi počítat.“
„Tak zavolej toho Ichiga hned,“ ozvala se Koťátko.
„Ok,“ poskládal ruce do pečetí a vytvořil portál. Zvedl se vítr a místnost ozářilo jasné světlo. Papíry ze složky to rozházelo všude kolem. A pak se v portálu objevila postava, která dostávala jasnější obrysy, až bylo poznat, o koho jde.
Ichigo vystoupil z portálu a ten se za ním zase zavřel. Světlo a vítr zmizely.
„Doufám, že je to důležitý,“ utrhl se na ně. „Zrovna jsem večeřel.“
„Jinak bychom tě nevolali,“ usadila ho Luchia.
„Ichigo,“ oslovil ho Revan a vysvětlil mu všechno, co se právě dozvěděli.
„No, to je skvělý,“ řekl. „Tak já se tady trmácím sem a tam kvůli ničemu, kam jsem to dopracoval.“
„Nestěžuj si,“ usadila ho Morituri. Ichigo se na ní zašklebil a rozhlédl se po ostatních.
„Sakra, pomožte mi posbírat ty papíry,“ ozval se Revan a lezl po zemi.
Všichni se dali do sbíraní a hledání zatoulaných papírů. Revanův zrak padl na jeden z nich, zvedl ho, začetl se a ztuhnul.
„No nazdar,“ vykřikl v zápětí.
„Jestli to není dobrá zpráva, nechci to vědět,“ ozval se v odpověď Satake.
„Jsem to ale tupec,“ vztekal se Revan a ukázal jim papír.
„Panebože, to je plán útoku,“ zhodnotil to svým pohledem Kakashi.
„To je Konoha,“ potvrdil další myšlenku Naruto.
„Jdou po byakuganu,“ usoudil Satake.
„Musíme rychle zpátky,“ rozhodl Revan. „Třeba ještě není pozdě.“
Okamžitě se všichni rozběhli směrem k východu, když byli nahoře, otočil se Revan na Naruta a řekl: „Zkusíme se tam všichni přenést.“
„Dobře,“ odpověděl Naruto.
Revan se podíval po ostatních a vysvětloval: „Chytněte se všichni za ruce a já s Narutem se pokusíme o hromadný přesun.“
„Takže mi budeme pokusní králici, že,“ ironizoval Satake, ale poslušně se chytnul Luchii.
„Naruto, na tři,“ ujasňoval zbytek plánu. „Raz, dva, tři – teď!“

Za obrovského hromu se zhmotnili na kopci nad Skrytou Listovou. Podívali se na ní a někteří zděšeně zalapali po dechu. Z jejich domova stoupal k nebi kouř a bylo vidět, že Konoha je pod útokem.
„Panebože, Hinata a Neji,“ vydechla zděšeně Sakura.