Hinata- poslední bitva (část 2)

Tak tady je pokráčko a ještě bude další. Tohle se mi, mám pocit, ale už tak moc nevedlo. No, pište komentáře...

Hinata už jen stála. Motala se jí hlava. Zvedla hlavu k nebi. Svítalo. A nebe mělo tu uklidňující barvu….
Udělala pár kroků. Nezbývalo jí už moc sil. Křečovitě se dobelhala ke stromu, na nějž, v pokusu o opření tvrdě dopadla. Zakrvavěné ruce si přimknula k tělu. Ledové kapky deště jí stékaly po tvářích. Byla jí strašná zima. Pomalu ztrácela vědomí, krčíce se mezi kořeny stromu. Chvilku před tím, než zahalila tma její mysli ze sebe polohlasně vydala: „J-Já jsem to dokázala… Aspoň jednou…
Krajina a vše zmlklo, jakoby na znamení úcty…
Naposledy…?

Čtyři ninjové společně s velkým psem se míhali lesem obrovskou rychlostí. Všichni mlčeli, jen občas přerušilo ticho Akamarovo nervózní zavrčení. Kiba, Shino, Sakura a Naruto se vydaly na záchranou misi. Už před hodinou vyrazili, když zjistily tu čerstvou zprávu, jenž obdržely od AMBU. Jeden z hlavních přívrženců Orochimara se objevil ve vesnici, aby našel tajemství Byakuganu pro Orochimarovy pokusy. A potom ta malá zpráva o tom, že se ztratila Hinatina ANBU složka a ona se právě vydala na misi bez skupiny. Běželi tou největší rychlostí, jakou byli schopni…

Shinův výraz nebyl znát, ale na ostatních začala být vidět nervozita. Shino již před půl hodinou vyslal své brouky, ale stále nepřišla žádná odezva… Vydala se na misi úplně sama. Kdyby ji přepadla skupina zkušených ninjů… stačil by i jeden velmi silný…Zrovna ve válečné lokalitě.... Kiba se držel v popředí skupiny a neustále se otáčel na Akamara, jestli nezachytil její pach. Sakura byla hned za nimi. Jakožto lékařský ninja hned souhlasila se záchranou misí. Měla špatné předtuchy…
Naruto zůstával pozadu. Ruce měl nervózně sepjaté v pěsti. Kde může být? Stále myslel na to, co říkala, když ji včera večer potkal u brány. Něco o tom, že jí na té misi záleží…Znovu si vybavil její milý úsměv, když se sním loučila…Ne, nesmí se jí nic stát! Musí ji najít, co nejdříve!
Vzpamatoval se, když si všiml, že ho Sakura pozoruje. Pokusila se o úsměv, ale bylo poznat, že ji také tíží starosti. Najednou uslyšely hlasitý štěkot Akamara. Něco se děje! Naruto se Sakurou na sebe kývly a hnali se za Kibou.
Kiba zústal strnule stát. Naruto ho hbitě předskočil a udělal dalších pár klopýtnutí. Před ním se objevilo místo bojiště, jenž se nedá vystihnout pouhými slovy . Záchranná skupina vstupovala do krajiny, kde se nejspíše odehrál něčí osudný boj… Stromy byly polámané, některé až rozlámané na třísky, jak do nich narazilo lidské tělo ve velkém tlaku. Naruto a ostatní, strnutím neschopni rychlejší chůze se pomalu prodíraly mezi zdevastovanými stromy. Najednou se Kiba předklonil. Kaluž krve. Jen lehce do ní smočil dva prsty, přistrčíc je Akamarovi k čumáku. „Je její?!.“ Akamaru jen krátce štěkl. Kiba si štěstím oddechl, když v tom uslyšel Skinův hlas:
„Ale tahle je. Musí být raněná.“
Všichni se k němu otočily. Shino, stojící kousek dál ukazoval na roztříštěnou čepel zbraně, potřísněnou krví. Sakura se hned přiblížila, aby zjistila, o co se jedná. V tichém podivu ze sebe vydala: „Ale…Ale to není možné…“. „Co?“ vykřikl zděšeně Kiba. „To ostří…“
„Také jsem si toho všiml. Tohle nebyla obyčejná zbraň. Tohle byla speciální, takové se nikde nevyrábějí…“ dodal Shino. Všichni vyděšeně stály, omráčení hrozivostí souboje, jenž se tu musel odehrát.
Náhle Naruto vyskočil na větev a vykřikl: „Ať se tu stalo cokoliv…musíme pokračovat! Možná nám běží čas!“ Při posledních slovech mu mírně poklesl hlas. Dál už se neohlížel. Rychle vyrazil. Musí ji najít. Jen aby nebylo příliš pozdě. Za tuhle myšlenku se kousl do rtu. Ne! Oni přijdou včas! Znovu se dali na cestu
Už nemohli být daleko. Šli po krvavých stopách… Jeho tvář byla nejistá a v očích se mu něco rudě zalesklo… Všem ubývaly síly. Jen Naruto byl ve značném předstihu. Chvíli se zastavil, když už neslyšel své společníky. Udýchaně se prohnul a chytil se za kolena. A potom ji uviděl…
Ležela tam skrčená mezi kořeny, na rukou krev…všude vlastně byla krev… Rychle k ní přiskočil. Měla prochladlé tělo a téměř nedýchal. Zpanikařil. Nevěděl co dělat. Svlékl si mikinu a rychle ji přehodil Hinatě přes ramena. Krev na těle měla ještě teplou, byla živá.
Ale jak dlouho?!...
Opatrně ji vzal do náručí. Ignoroval únavu. Musí najít Sakuru. Aby se na ni podívala. Ne, ještě není pozdě! Hinato, nevzdej to!

Sakura se udýchaná opírala o větev. Kiba téměř zkolaboval a musel si odpočinout. Ona a Shino na tom nebyli o nic lépe. Akamarovi také nebylo dobře. Až teď si uvědomila, že tu není na Naruto. Od té chvíle, co se Kiba skácel na zem. Rozhlédla se po okolí. Přes husté větve nebylo skoro nic vidět. Najednou se ale cosi mihlo v dálce. Tom musel být Naruto. Cosi na ni křičel. Stále byl hodně daleko. Ale už je viděla. Naruto nesl Hinatu v náručí. Sakura vykřikla. Kiba, stále značně otupělí po ráně do hlavy, se pokusil vstát a společně s Shinem se jim vydali vstříc…
Naruto opatrně položil Hinatu na zem a Sakura k ní přiklekla. Byla podchlazená a ztratila mnoho krve a tep jí slábnul. Mnohem víc jí dělaly ovšem starosti ty dvě velké rány na břiše. Byly chirurgicky přesné. Ihned vytvořila čakru ve svých rukou. Musela zabránit aspoň tomu krvácení. Naruto, Shino a Kiba netrpělivě čekaly, co Sakura řekne. Po chvíli zvedla hlavu: „ Musí rychle do vesnice, k Tsunade!“ Naruto kývl a znovu ji zvedl do náručí. Ostatní se vydali s ním. Možná je tohle opravdu zápas o čas…

Tsunade seděla u stolku a podepisovala listiny. Záchranná mise se stále nevrátila. Znuděně upila čaje a znovu se zahleděla do listin. Sakura rozrazila dveře. Tsunade ji už chtěla rozzuřeně vykopnout, když vtom uviděla naléhavost v její tváři. Sakura ze sebe udýchaně vysoukala: „Hinata… Je raněná… Už je v nemocnici. Rychle…“ Ale to už se Tsunade vyřítila na chodbu, směrem k nemocnici. Sakura hned za ní.
Okolo Hinatina těla se seběhl houf zdravotníků, pokládajíce jí na lůžko v nemocničním pokoji za asistence záchranného týmu. O chvíli později už se mezi nimi prodírala Tsunade. Stačil jí jediný pohled a hned na ostatní zdravotníky pokřikla pokyn: „Na sál! A rychle“ Brzy zmizely za dveřmi, na nimiž svítilo rudé světýlko. Tři členové záchranného týmu vyčkávaly před nimi. Zase nastalo ticho, jenž se stávalo nesnesitelným. Kiba občas začal nervózně přešlapovat, ale Shino ho svými zdrcenými pohledy vždy přiměl, aby se usadil. Naruto už to nevydžel. Nevydržel jen tak sedět a čekat,, chtěl nějak pomoci, ale nevěděl jak. Stiskl čelisti. Kdyby to věděli dříve… Mohly…tomu zabránit? Po chvilce zvedl hlavu, stejně jako Kiba a Shino. Sakura vyšla ven. Naruto nic neřekl, ale udělal jakési gesto. Sakura se netvářila moc nadšeně. Stekl jí pot po tváři. „Má dvě rány na břiše. Katana prošla skrz.“ Shino se zhluboka nadechl. „Naštěstí nezasáhla žádné životně důležité orgány, ale…nevíme jak dlouho to Hinata ještě vydrží…Musíme čekat. Někdo by to měl jít říct její rodině..“ Naruto se mrštně zvedl: „ já tam půjdu“ Sakura chtěla ještě něco říci, ale Naruto byl již v trapu…