Tři měsíce VI.

Takže tady mám pro vás další díl, strašně se omlouvám, že je to až tak pozdě, ale už sem ráda, že je konec tohohle zpropadeného týdne, že si konečně oddychnu od polovodičové součástky, konjunktivu a nebo derivátu uhlovodíku....
Tak co bych řekla k dalšímu dílu, doufám, že se vám bude líbit a jenom bych chtěla říct, že vás tam čeklá malé překvapení, omlouvám se za to, že není vypsané moc do detailů, ale já to prostě neumím. Tak se tento díl užijte :)

„Shi?“ nakoukla Temi do Shikamarova pokoje, ten ležel na posteli a pomalu usínal, bylo vidět, že mu vadí, že ho probudila.
„Ano?“ řekl slušně.
„No víš.....v kině dávají děsně dobrý film....no tak sem si myslela.....že bysme tam mohli zajít...skoro nikam nechodíme a mě už nebaví tady jenom sedět na zadku.“vysvětlila mu opatrně. Věděla že nevybouchne na to je až moc líný, ale určitě to s nim něco udělá.
„Tem, ty přece sama víš, jak je kino otravná věc, co si raději takhle zahrát go.“ zamrkal na ni.
„A ty přece sám víš, že nejsem tak inteligentní člověk jako ty a tu hru prostě nechápu.“začala na něj být už trošičku drsná.
„Temi ty si chytrá, jenom....jenom....jenom to neumíš dát správně najevo.“ začal jí vysvětlovat.
„Sakra, s těma svýma přihloupláma žvástama běž někam, víš co já pujdu s Narutem, ten se mnou určitě pude rád, nebo Chouji.....ne ne já pudu s Leem protože jeho síla mládí ho drží nad vodou, slyšíš?“ začala na něj křičet, bylo jí strašně líto, že s ní Shikamaru nikam nechodí. Udělala na něj zlostný obličej a práskla s jeho dveřmi.
Sakra, proč je takový? Proč se ke mně tak chová? To mu jsem lhostejná, sem jenom další otravná věc v jeho životě? Šla do svého pokoje a přemýšlela nad Shikamarem, sedla si na postel. Nesmím to takhle nechat, mám ho ráda a on má rád mě, snad. Ale je děsně líný a ještě ty jeho žvásty o inteligenci, to už bych raději poslouchala Leeho jak vychvaluje Gai-sensee. Zítra odjíždím a skoro nikdo v Konoze neví, že spolu chodíme, to to chce snad utajit? Najednou se zatvářila vítězným pohledem a bylo jasné že ji něco napadlo.

Temari prudce otevřela dveře, Shikamaru který v tu chvíli stál před postelí na ni leknutím spadl. (pozn. spadl na postel ) Temari se postavila do dveří a hleděla na něj, on seděl na posteli, rukama se za zády opřel a díval se na ni. Temari k němu vykročila rázným krokem, obkročmo si na něj sedla a nohy mu zkřížila za zády (jako jeji nohy ) a začala ho vášnivě líbat. Shikamaru nic nedělal pouze seděl a opiral se rukama. Temari ho takhle líbala asi 3 minuty to Shikamaru už nemohl vydržet, chytl ji za zadek a zvedl se. Ve stoje se líbali asi dalších 10 minut. (jej to je výdzř xD) Potom Shikamaru Temi položil na postel ona mu vyslékla tričko a začala ho hladit po hrudníku a břiše. On jí vyslékl celou, ona mu sundala kalhoty a trenky ( ) Shikamaru do ní vstoupil a pak se v ní začal pohybovat (myslím že detaily typu „Ach“ „Ech“ by bylo nemoralní vypisovat ) Celý vyčerpaný se vedlení svalil, držel ji za ruku a díval se na ni. Ona ještě rychle oddechovala a taky se na něj dívala.
„ Miluju tě strašně moc a omlouvám se“ řekl jí nakonec s úsměvem. Sem se asi musel zbláznit, ale je to tak.
„Já tebe ještě víc a taky se omlouvám“ vyznání mu oplatila.
„Škoda že už zítra musím odjet zpátky do Písečné, ale bylo mi tady s tebou dobře a na tuhle chvíli nikdy nezapomenu.“
„ Já taky ne“ řekl pravdivě a jemně ji políbil.

Šli Konohou a oba věděli, že je to už naposled, co tu spolu jdou, ruku v ruce mířili k Tsunade, ani jeden nic neříkal, nemuseli mluvit, slova byla zbytečná. Dorazili k Tsunade, zaklepali a ta je uvedla dovnitř.
„Takže Temari doufám, že se ti tady u nás líbilo, a že tě Shikamaru nezlobil.“ zamračila se na něj.
„ Ne ne, všechno bylo v pořádku i já vám děkuji, že ste mě tady tak dlouho nechali a vydrželi to se mnou.“ a podívala se na Shikamaru.
„No tak já se s tebou loučím, Shikamaru tě určitě doprovodí před bránu.“ Shikamaru se jenom s lhostejným výrazem koukal z okna. Tsunade bouchla do stolu až ji všechny papíry popadali na zem. Shikamaru se vzpamatoval a vyděšeně na ni koukal.
„A-ano“ řekl a ani nevěděl co odsouhlasil.
„Jo a Shikamaru paní Chanchan zase utekla kočka, až pudeš zpátky mohl by ses po ní podívat?, bych to dala za úkol nějakým geninům, ale skoro nikoho nemám ve vesnici a vím že ty to zvládneš za chvilku.“dívala se na něj prosebně.
„Ano“ řekl rázně.
„Dobře takže Temi zase někdy nashledanou.“ řekla mírumilovným hlasem.
„Nashledanou Tsunade-sama.“ oplatila jí úsměv Temi a společně s Shikamarem vyšli z místnosti.
Cestu od Tsunadiny kanceláře k bráně Konohy si prodloužili, aby spolu strávili ještě chvilku času, ale po nějaké chvíli dorazili k bráně. Temi se zastavila a dívala se do dáli, Shikamaru se díval na ni.
„No tak se měj hezky Temi.“ řekl a obejmul ji.
„Ty taky, a někdy se ukaž zase pro změnu ty u nás.“ šeptala mu do ucha a oči se jí zaplňovali slzami. Shikamaru ji políbil, usmála se na něj, otočila se a vyskočila na nejbližší strom, už se na něj ani nepodívala a on veděl proč. Protože byla smutná, byla smutná z toho, že musí odejít a nesnášela loučení. Shikamaru se za ní chvilku díval, díval se i když už dávno zmizela. Potom se otočil a podíval se na Konoho.
Jejda tu kočku mi byl čert dlužen. To je taková otrava.
Hej hej počkej, neříkal si náhodou, přesně před třema měsícema, že jestli to s Temi vydržíš, už nic nenazveš otrvaným. Ozval se v něm vnotřní hlas.
No vidiš máš pravdu. řekl si v duchu smutně.
„Achjo.“ povzdechl si a vydal se hledat tu zpropadenou kočku.

No počítám ještě s několika dílama, ale na další si zase budete muset počkat, páč celý víkend budu věnovat rovnicím s neznámou ve jmenovateli a soustavě dvou rovnic jako ne že bych z toho byla nějaká odvařená, ale nic jiného mi nezbývá. však to sami znáte