Dohodnutý sňatek 2

Pomalu se začínalo stmívat a Kyoko se rozhodla že navštíví svého milého. Hodila přes sebe černý plášť a vyskočila z okna svého pokoje. Běžela několik minut než se dostala za brány hlavního města své země.
Dostala se až na místo kde už pár měsíců sídlili Akatsuky.
Najedno narazila do nějaké postavi..........
"Au!" vzlikla Kyoko a spadla na zem. Postava do které narazila si trochu zabědovala, a pak jí pomohla na nohy.
"Ahoj Deidaro"
"Co tady děláš?" otázal se Deidara místo pozdravu
"Potřebuju mluvit s Itachim" řekla Kyoko a začala ze sebe oklepávat prach
"Teď to ale nepůjde máme poradu."
"A co tady teda děláš ty..?
Po téhle otázce se Deidara trochu zamračil. "Ále na mě zbyla hlídka" řekl otráveně
"Aha.., a nebude ti vadit když tady počkám?"
"Ne...to víš že nebude"
--------------------------------------------

"Naruto...Sasuke...??"
"Naruto!!!Sasuke!!!
"AHHHHHHH......." Naruto se Sasukem leknutím nadskočily a spadly vedle lavičky , na které včera usnuli.
"Sakuro co tady děláš??" optali se dvojhlasně
"Spíš co tady děláte vy!" vrátila jim otázku Sakura
"Vždiť jste tady usnuli!! No fuj z vás to teda táhne....kolik jste vypili toho saké?"
"To je jedno ne? Kdyby jsi byla v naší situaci, taky by jsi neřešila kolik jsi toho vypila." řekl Sasuke, který právě vyšplhal na lavičku vedle něho
"Ale tahle situace by se něměla řešit pitím..."
"TY to víš..?"
"Ano Naruto vím řekla mi to Tsunade-sama, a pak mě poslala abych vás našla."
"Tak a teď půjdete domů, tam se osprchujete a za hodinu ať jste u Tsunade."
Oba dva se na Sakuřin rozkaz zvedli a šli domů (Teda snažili se jít domů).

------------------------------------------------

Kyoko čekala na Itachiho bez mála 3 hodiny. sedla si na zem a opřela se zády o strom. Chvíli jen tak seděla a přemýšlela nad tím jak si bude Itach reagovat až mu řekne že si musí vzít jeho bratra. N ako nec ji ale stejně přemohla ůnava a ona usla.
Ráno se vzbudila v jakém si provizorním pokoji bez oken. tenhle pokoj moc dobře znala. S Itachim tady strávila bezpočet nocí na ktré velmi ráda vzpomíná.
Vstala z rozvrzané postele a vyšla na chodbu. Hledala Itachiho. Prošla půlku úkrytu než ho našla v jaké si společenské místnosti.
Seděl na staré pohovce a hleděl do prázdna. Kyoko si sedla na pohovku vedle něho.
"Tak už si vzhůru?" zeptal se Itachi protivným hlasem a dál se díval do prázdna
"Proč se tak blbě ptáš?"
"A laskavě na mě nebuď protivný..."
"Promiň, ale když si představím že budeš muset být se Sasukem..."Itachi se zarazil
"Já z toho taky nejsem zrovna moc nadšená, ale počkat jak to víš? Já jsem ti to neříkala."
"Kyoko jsem přece jeho bratr, byl jsem u toho když vás jako malí zasnoubyli."
"A proč si my to neřekl!!"
"Já vlastně ani nevím..." Itachi se zamyslel
"A na co si prosim tě myslel Itachi!!"
"Na tebe..." řekl Itachi v klidi objal Kyoko kolem ramen a vášnivě ji políbyl
"Neboj Kyoko něco vymyslím, hlavně nedělej žádné hlouposti."
"Neboj, nejsem přece malé dítě."
"Jo já vím...Ale už by jsi měla jít , nebo budeš mít u svýho napudrovanýho strejdy průšvih."
"No jo!!" vyhrkla Kyoko lípla Itachimu pusu na tvář a vyběhla z úkrytu Akatsuk zpátky k městu.