Samotářův příběh 2.kapitola

Kapitola 2: Trénink
„Toto je Kakashi Hatake. Bude tě cvičit tento týden, jak jsme se dohodly.“, řekl Hokage a Volen přistoupil blíž k Kakashimu a s úctou pozdravil.
„Dobrý den, Hatake-sensei, jsem Volen Metalic.“ Kakashi se na chlapce podíval svým zkoumavým pohledem.
„My dva jsme se potakaly, ne? Dole v hale.“, řekl po chvilce prohlížení a Volen kývl hlavou. „Ano, Hatake-senseii.“
„Myslím, že můžete jít. A chlapče, v recepci si vyzvedni klíče od svého bytu.“, řekl Hokage a Kakashi vlezl do místnosti a Volen už stál u otevřených dveří. Oba dva prošly dveřmi a Volen se ještě stihl rozloučit: „Nashledanou, pane Hokage.“
Poté oba dva šli k východu, celou dobu nikdo neřekl ani slovo. Volen si od ninji vzal klíče a oba vyšli z administrativní budovy, kde se Volen odhodlal k řeči.
„Hatake-sensei?“ Kakashi se na něj otočil a bylo vidět, že se mu něco nelíbí. Volen trochu zbledl (Pokud to vůbec jde, pozn. autora), ale jinak na sobě svoji nejistotu nedal znát.
„Neříkej mi Hatake, ale Kakashi.“ Řekl Kakashi a Volenovy se ulevilo. „Chtěl jsi něco?“, pokračoval Kakashi a Volen se zklidnil.
„Ano, Kakashi-sensei. Chtěl bych se zeptat, kdy začneme trénovat? A doufám, že znáte moje zkušenosti s chakrou.“, pokračoval Volen a Kakashi kývl na souhlas.
„Můžeme začít hned, pokud máš zájem.“
„To by šlo, stejně nemám co na práci.“, odpověděl Volen a oba šli k nejbližšímu výcvikovému prostoru.
Následující týden Kakashi učil Volena od úplných základů umění ninjů až po některá složitější jutsu. Zpočátku se Kakashi obával, že se Volen nestihne naučit všechno potřebné, co ostatním studentům trvalo několik let, během jednoho týdne, ale změnil názor, když hned druhý den byl Volen schopen plně kontrolovat svou chakru. Začal ho učit jednoduchá jutsu jako Klonové jutsu, Přeměnu, Výměnné jutsu a další. Také ho učil základy Genjutsu a jak ho rozpoznat a základy Taijutsu. Během té doby Volen poprvé navštívil akademii.

***

V jedné učebně na akademii:
Celá třída již seděla v učebně a čekala na Iruku-senseie. Většina holek upínala své pohledy na jedinou osobu, Sasukeho Uchihu, nejlepšího studenta. Kluci buď nic nedělaly nebo byly naštvaní na holky, že jsou do Uchihy zakoukané. Mezi největší takové patřil Naruto Uzumaki, známý průšvihář a samotář, kterého nikdo nemá rád. Byl na Sasukeho naštvanej proto, že je do něj zakoukaná podle jeho měřítek nejhezčí holka, Sakura Haruno, která jeho naopak nenávidí. Čekaly dobrých deset minut, když se konečně otevřely dveře, kterými prošel Iruka-sensei a za ním nějaký mladík. Sakuře bylo hned jasné, že je starší než kdokoliv ve třídě a že není z Konohy. Byl jí nepříjemný už jeho nezdravým vzhledem, bledá pleť, vystouplé lícní kosti a velké kruhy pod očima. K tomu ještě jeho výška přímo byla do očí, že je vyhublý, ne-li podvyživený. Podle výrazu v jeho obličeji usuzovala, že je šťastnej, protože v koutcích jeho úst byl vidět úsměv. Iruka spolu s cizincem došel ke středu tabule a otočil se k třídě, chlapec po něm opakoval.
„Tak třído, dovolte, abych vám představil nového studenta, který se tu zdrží pouze na krátko. Přišel z daleké země, aby se zde naučil umění ninjů. Jmenuje se Volen Metalic. Pozdravte ho.“, následně celá třída zabrumlala pozdrav, chlapec to přešel bez jakékoliv reakce a zvedne ruku a zamává na ostatní děti se slovem: „Ahoj.“ Iruku-senseie to trochu vyvede z míry, ale okamžitě se vzpamatuje a pošle chlapce, aby se posadil do poslední řady. Ten bez odporu uposlechne a prochází okolo Sakury, která si ho prohlíží stejně jako zbytek třídy. V poslední řadě se chlapec posadí hned vedle Hinaty, která v rosmacích se posune, aby uvolnila místo novému žákovy. Ten ji pozdraví a ona celá znejistí, protože se k ní nikdo nechoval tak přátelsky. Volen Metalic se posadí a postupně si prohlíží každého ve třídě, která dělá přesný opak.
Je na něm něco znepokojivého., říká jí její světlá stránka a její druhá, mnohem prudší stránka přidává: Je divnej, vypadá jak smrťák. Je to nějakej ubožák. Mezitím se Sakura usměje, když se na ní Volen podívá a zkoumá jí pohledem, kterým ji hodnotí.

***

Tak tohle je Sakura Haruno., říká si Volen a dlouze se na ni podívá. Odpověď z její strany byl úsměv, který se snažil vypadat jako přátelský. Nemá o mě valné mínění. Pohledem sklouzl o kousek dál, kde seděl kluk s tmavomodrými vlasy, který se na něj podíval jen tehdy, když stál u tabule. Od té doby, co kolem něj prošel, se na něj ani neohlédl a s hlavou položenou na vzpřímených rukách čuměl na Iruku-senseie. A tohle je určitě Sasuke Uchiha. Po chvilce zkoumání lidí ve třídě se Volen dostane na jeho sousedku vpravo, která od chvíle, co se posadil, byla celá napjatá se spojenými ukazováčky. Její oči bez zorniček naznačovaly, že patří k nějakému klanu, který se specializuje na oční techniky. Tak tohle je určitě Hinata Hyuuga. Volen se na ni usměje a ona ještě víc znejistí a vyděsí. Málo sebejistá, zřejmě si ji v rodině hodně dobírají, když nemá takovou sebedůvěru. Iruka-sensei si odkašle a začne probírat novou látku. Volen okamžitě zpozorní a použije chakru pro zbystření smyslů.

Den před konečnou zkouškou Volen čeká na Kakashiho u jedné z cvičišť. Už si na senseiovy pozdní příchody zvykl, takže ho ani nepřekvapilo, když se Kakashi objevil po hodině. Kakashi se tentokrát vymlouval na žebřík, přes který by musel projít, takže se mu musel velkým obloukem vyhnout, aby neměl smůlu.
„Kakashi-senseii?“, začal Volen poté, co Kakashi dokončil svou omluvnou řeč.
„Ano, Volene?“
„Mohl by jste...mě...“, začal Volen, ale nedokázal dokončit větu. Kakashi taktním „Ano?“ přiměl Volena k pokračování.
„Mohl by jste mě naučit Raikiri?“, dokončil Volen a Kakashi vyvalil oko, div nevypadlo z důlku.
„Jak o něm můžeš vědět?“, zeptal se Kakashi překvapeně.
„Vím toho dost.“, zněla odpověď a Kakashi začal uvažovat.
„Já nevím, je to hodně složité jutsu, a nevím, jestli by jsi to mohl přežít, a jestli máš dostatek chakry…“, začal se vymlouvat Kakashi, ale Volen ho mávnutím rukou přerušil.
„Nemusíte se o mě bát, Kakashi-sensei, zvládnu to.“ Kakashi začal přemýšlet, ale potom, co se na něj Volen díval štěněčím prosebným pohledem, nakonec souhlasil. Trénink trval celý den až do večera, ale nakonec byl Volen schopen použít Raikiri alespoň jedno denně a jednou za týden. Kakashim se rozloučil a šel unavený do svého bytu, který měl ve druhém patře jedné z budov.
Nesnáším výšky., řekl si, když šplhal po schodech nahoru, až došel ke svému bytu, odemkl klíčem, zabouchl dveře a svalil se na postel jak pytel brambor.