Tábor 17

Takže je tu 17 díl! Raději si vemte kapesník a zamávejte....fňuk...

Všem ztvrdl úsměv na xichtě a zaujatě koukali přímo do rychle mrkajících očí jejich dozorců. Jeden z nich to už nevydržel ( Gai ) a po tváři mu začali téct slzy.... Za chvíli už se rozbrečeli skoro všichni, jen Hok tam stál s kamenou tváří až nakonec vytáhl podivný dvoumetrový list papíru a schoval do něj nos: ,,Je mi líto studenti.....ale....smrk....no...nejde to přečíst.....Tábor byl uzavřen!" Chvíli se nic nedělo- všichni koukali jako kdyby jim Hok řekl, že má někdo větší fotbaláky než Tsunad....jenže pak to už skoro nikdo nevydržel a jediný kdo si nezanadával, nebrečel, nekřičel, nevyšiloval, neprojevoval histerický záchvat, nemlátil Leeho....byl Hok, který četl dál: ,,Higienická kontrola nám vytkla úpravu toalet, plesnivé jídlo v kuchyni, pěstování hub pod postelí, schovávání sýra v ponožkách, růžové mýdlo, Jiraiyovo nové háro, můj klobouk, jen jedno oblečení na 10 dní, rezavé kunaje, CD O-Zone......." Takhle pokračoval, až nedočetl úplný konec listiny a pak řekl: ,,Autobus tu má být za 1 hodinu!" Gai tedy nařídil, aby si šli děti sbalit kunaje, baterky, noční košile a... všichni to šli splnit.

Kluci se nahromadili v ložnici a balili si zbraně a vše možné harampádí, ale Kiba zatím lovil Akamara pod postelí: ,,Akamarůůůůů! Vylééééz! I se svou kama...au!!!!" Kibu něco kouslo do prstu a tak už instinktyvně Kiba zjišťoval, co to bylo. S trochou úsilí tu věc vytáhl z pod postele, ale jak byl překvapen, když to bylo o třetinu menší než Akamaru, flekatější než Akamarova přítelkyně a v podstatě to bylo...,,Akamaru! Co to má bejt?!" vyjekl Kiba a odněkud se ozvalo kňučení... A vida! Pod postelí se objevilo 7 čumáků a za nimi teprve Akamaru a jeho x. ,,Kiba celý zmodral při pohledu na Akamarovích 8 štěňat.
,,Jé! Já si jedno vezmu!" začal bláznit Lee a lítat kolem štěňátek. Kiba radši jeho návrh zamítl a půjčil si od Gaary tykev, aby někam přebývající vořechy narval...

V tom se rozlétly dveře, v nich Gai a jeho trapácká taška s Hello Kitty: ,,Tak jdeme chlapci! Rovnou do autobusu!" Kluci otráveně vzdychli a šli se připojit k průvodu mířícímu k jejich dopravnímu prostředku.
Už byli nastoupení a tak se mohlo vyjet...mezi děckama vládl chaos a tak Hok svojí poslední skleničkou lískl o podlahu a zase začal mlet: ,,Buďte si jisti, že si ten týden nějak vynahradíme...řekněme...za měsíc!" Hoka hned na to zaplavila lavina otázek "kam" a tak ve zmatku odpověděl: ,,Do Řecka.......na Kréétu!" Místo chaosu zavládla radost a než si Hok uvědomil co řekl, už byly letenky zarezervované....

Takže uchopte svoje připravené kapesníčky a zamávejte na rozloučenou....protože se s Vámi právě loučí povídka Tábor! Ale nebuďte smutní! Rovnou na proti Vám běží.....................................AKATSUKI NA DOVOLENÉ