Kroniky Vzduchu: Díl 17 - Zvučná

Sakura s Jadenem se ukryli pod kořeny jednoho velkého stromu, které lezly ze země.
Jaden seděl téměř v koruně toho stromu a pozoroval západ slunce.
Jednou půlkou se snažil uvolnit a trochu si odpočinout a vychutnat si tu podívanou. A druhou půlkou byl neustále ve střehu a soustředil se na to, co se děje pod ním.
Pomocí svého Kekkei Genkai mohl totiž vnímat předměty, v nedaleké vzdálenosti od něj.
Každá věc se dotýká vzduchu a tím i samozřejmě Vzdušné chakry. Takže Jaden je schopen vycítit věci nedaleko od něj. Tak možní i 1 kilometr vzdálené.
Díky tomu byl schopen v posledních dnech vycítit útoky a překvapení v lese.
Jaden si vzpomněl na jejich plán se Sakurou.
„Uděláme tu umělí hrob. Bude to vypadat. Že jsem mrtví a nepřátelé nebudou čekat můj zásah.“ Vzpomněl si Jaden na jejich plán.
„Ale jak poznáš, že se něco děje?“ zeptala se Sakura.
„To už jsem ti snad vysvětlil ne? Neboj se Sakuro, nedovolím, aby se tobě nebo klukům něco stalo!“ Ano, tohle si řekli a od té doby je tady nahoře.

Sakura zatím vyměnila Sasukemu vlhký kapesník na čele.
Puls má už pravidelnější, ale má stále vysokou teplotu. Pomyslela si v obavách Sakura a podívala se na Naruta. Ten stále ležel v bezvědomí s očima zavřenýma, jako Sasuke.

Jaden cítil Sakuru, jak klečí u jeho kamarádů, stromy kolem, drobná zvířata…a trojici cizinců, kteří se objevili ve větvích stromu opodál!
Jaden prudce otevřel oči.
Takže jsme se tomu nevyhnuly! Zamračil se.
No nic. Páčkám a nechám je udělat první krok. Řekl si Jaden a seskočil o něco níž do větví.

Snesla se noc a Sakura usnula.
Ta trojice, byly ti ninjové ze Zvučné. Ti, co předtím zaútočili na Kabuta.
„Mám tě!“ řekl ten s tou bandáží na obličeji a kožešinou na zádech.
„Zaútočíme za úsvitu. Jak mistr Orochimaru chtěl. Náš cíl je Sasuke Uchiha.“ Řekl.
„Ale jestli se nám do cesty budou plést ti dva, zabijeme je ne?“ řekl zamračeně ten druhý.
„Ano.“ Řekl jen tak ten první.

Sakura vyměnila Sasukemu hadr na čele.
Nesmím usnout! Řekla si přísně, když se jí začali klížit oči. Ale nakonec usnula.
Ráno se probudila z noční můry.
Podívala se na Naruta se Sasukem.
Byl to jen sen! Oddechla si.
Najednou za ní zašustilo křoví.
Sakura ztuhla klepoucíma rukama sklouzla ke kunai.
Pomalu se otočila a …byla to jen veverka.
Sakura se zatvářila rozpačitě.
Veverka se k ní rozběhla.
Sakura se najednou lekla a vrhla před ní kunai.
Veverka se o fous zastavila před kunaiem a odběhla.

„Jak to, že to nezabralo? Myslíš, že si všimla té dopisové bomby na té veverce? Řekl jeden z těch ninjů ze Zvučné.
„Ne, tím to nebylo.“ Odpověděl mu ten s kůží.
„Tak co si myslíš?“ zeptal se ho ten první.
„Myslím, že se to brzo dozvíme!“ odpověděl mu a zasmál se.

Sakura dále klimbala nad Narutem a Sasukem.
„Vždyť už usínáš!“ ozvalo se odněkud zpředu před stromem.
Sakura se rychle otočila a uviděla tam stát tři ninji s čelenkami Zvučné.
„Nemusíš už hlídat, to by bylo zbytečné. Na konec jsme vás našli.“
„A jeden z vás je už mrtví co?“ řekl ten s tou kožešinou a kývl ke hrobu.
„Teď probuď Sasukeho. Chceme s ním bojovat.“
„Co chcete? Myslím tím co chcete vážně? Vím, že pracujete pro Orochimara! Sasuke má divný znak na krku a vy s tím máte něco společného že? A teď, když se nemůže bránit s ním chcete bojovat?!“ řekla odvážně Sakura.

„Nebudu tu jen tak stát a poslouchat ty kecy! Zabiju tu holku a pak si podám Sasukeho.“ Řekl s úsměvem ten druhý.
„Počkej Zaku!“ řekl najednou ten s tou kožešinou.
„Co? Proč?“ zeptal se ho Zaku.
Dosu přešel trochu dopředu a sehnul se.
„Tento druh trávy tu vlastně neroste…a je to vidět, že tu někdo nedávno hrabal.“ Řekl Dosu a odsunul vrstvu trávy.
„Když dáš past, musíš si být jistá, že sklapne!“
Sakura sebou trhla.
„Teď na ní zaútočíme!“ řekla Dosu a naklonil hlavu na stranu.
Trojice s bojovým pokřikem vyskočila do vzduchu na Sakuru.

„Vzdušný drtič!“ ozvalo se od někud z koruny stromu, pod jehož kořeny byly ukryti Sakura s kluky.
Každého z trojice sejmul proud větru a mrštil s nimi o zem.
„Sakra-!“ zaklel Dosu při dopadu.
Před Sakuru doskočil Jaden ze stromu na zem.
Dosu se potlučeně zvedl ze země.
Všiml si Jadena a vrhl pohled na umělí hrob.
„Ty žiješ?! To byl jen trik!“
Jaden se usmál : „A vy jste ho zbaštily i s navijákem!“

Zaku se naštvaně zamračil : „Nechte mě toho šaška vyřídit! Ať už můžeme bojovat s tím Sasukem!“
„Když to dokážeš?“ řekl ledabyle Jaden.
Zaku zařval a rozeběhl se na Jadena.
„Zaku! Počkej!“ zavolal na něj Dosu.
Ale Zakovi to bylo jedno.
Napřáhl ruce na Jadena.
Jaden si všiml malých otvorů na jeho dlaních.
„Vzdušný kráječ!“ zařval Zaku a z těch otvorů se vyhrnula vzdušná vlna, smíchaná s chakrou a vytvořila vzdušné čepele.
Jaden zamrkal, ale hned věděl co dělat.
Napřáhl svou dlaň do předu a druhou jí překryl.
Vlna se zastavila těsně před ním.
Zaku a jeho kolegové vyvalili oči.
„Jak je to možný?! Zablokoval můj útok jako nic!“ zděsil se Zaku.
Jaden sundal dlaně a řekl : „S tímhle živlem tu nepochodíš!“

Zaku na něj ztuhle zíral.
Jaden udělal několik pečetí : „Jutsu Krytí mlhou!“
Kolem se stáhla hustá mlha.
Dosu vyvalil oči. Není tu vůbec vidět! Sakra jak to ten kluk dělá?! Má nějaké Kekkei Genkai nebo co?!
Jaden ovšem měl Kekkei Genkai a věděl jak ho využít. Věděl přesně kde kdo je.
Jaden, nezpozorovatelný díky mlze vyskočil do vzduchu nad nepřátele.
Asi se o ně postarám ručně. Řekl si a vrhl se dolů.
Dosu zavřel oči a zaposlouchal se : „Zaku! Pozor!“ zavolal do mlhy.
Zaku se otočil za jeho hlasem, ale nebylo to nic platné.
Jaden se objevil skrčený pod ním a podkopl mu rychle nohy.
Zaku přepadl do zadu a Jaden mu ještě ve vzduchu vrazil loket do břicha a posílil svůj úder chakrou.
Zakovi se zatemnilo před očima a rána, kterou udělal při dopadu byla jako výbuch granátu.
Dosu se zoufale zamračil : „Zatraceně!“ řekl a vyhrnul si rukáv.
Měl pod ním svou speciální rukavici a švihl s ní do předu.
Použil její zvučný útok jako sonar a čekal až se mu vrátí odraz zvuku od předmětů.
Dosu s ní švihl po druhé a vyslal na Jadena vlnu zvuku.
Jaden sice pocítil, že se něco stalo, ale nestihl si uvědomit co.
Vlna ho trefila do jeho zvukovodu v uchu.
Jaden se chytl za hlavu a padl na kolena.
Zrak se mu rozmlžil a mlha kolem začala ztrácet na účinnosti.
Dosu se usmál a vydal se k Jadenovi.
Jaden se trochu vzpamatoval a viděl, jak k němu jde Dosu.
„Jsi v cestě!“ řekl Dosu a opět švihl rukavicí.
Jadena sice zasáhl, ale ten se rozplynul v kouř.
„Přemisťovací technika?!“ lekl se Dosu a rychle se rozhlédl kolem.
Jaden stál na straně stromu nad Sakurou.
„Máte dobrý techniky. Ale jsou moc pomalí! Udělejte s tím něco!“ řekl Jaden.
Dosu se zamračil a podíval se na Zaka, ležícího v menším kráteru v zemi.
Ten kluk je dost rychlej! Má cenu tu pokračovat? Uvažoval a podíval se směrem, kde ležel Sasuke.

Jaden stál na stromě a přemýšlel, jak tenhle souboj ukončit.
„Jednoho z vás jsem už sundal. Řekl bych, že toho nejslabšího, protože to šlo dost lehce!“
„Zbývá otázka…kdo z vás bude další?“ řekl temně Jaden a zamračil se.
Najednou Dosovi někdo přiložil dýku k hrdlu.
„Klonové jutsu.“ Řekl Jaden za Dosem.
Dosu ztuhl.
Kin se lekla a vytáhla kunai.
„Co chceš dělat? Zaútočit na mě? Tak to zkus, já mu jenom proříznu hrdlo. Jsem zvědaví, jak pak budeš chtít bojovat se Sasukem sama!“ řekl jen tak Jaden.
Kin se zamračila.
„Polož na zem svitek a vypadněte!...nebo…“ řekl Jaden a jeho klon na stromě seskočil k Sasukemu a přiložil i jemu dýku ke krku.
„…ho zabiju! Jsem zvědaví, jak pak budete moct splnit své poslání!“
„Copak jsi se zbláznil Jadene?!“ zařvala na něj zoufale Sakura.
„Sklapni!“ zařval na ní Jaden.
„Dobře, vyhrál jsi!“ řekl Dosu a pomalu vytáhl svitek a položil ho na zem.
„Fajn. A teď vypadněte a neopovažujte se vrátit!“ řekl temně Jaden a sundal Dosovi z krku dýku.
Dosu sebral Zaka ze země a zmizeli.

Jaden se usmál a sebral svitek ze země.
Když přišel k Sakuře, všiml si že na něj vytřeštěně zírá.
„Omlouvám se, že jsem byl tak hrubej, ale musel jsem je nějak přesvědčit!“ Usmál se zase rošťácky Jaden.
„Ty jsi jen blufoval?!“ řekla nevěřícně Sakura.
„Nevím, co ti týpci dokážou, ale tohle mi připadalo, jako možnost, která stojí za vyzkoušení.“ Usmál se.
Sakura se zatvářila překvapeně a sklesle najednou.
„A co kdyby to nevyšlo?!“ řekla trochu zvýšeným hlasem.
Jaden pokrčil rameny : „Tak by jsme holt improvizovali ne?“
Sakura mu chtěla jednu vrazit, ale řekla si, že to nakonec dopadlo docela dobře.
„Jak jim je?“ zeptal se jí Jaden a kývl směrem k Narutovi se Sasukem.
Sakura se zatvářila trochu smutně : „Sasukeho stav se lepší, ale Naruto je stále v mdlobách.“
Najednou Sasukeho zaplavila chakra…ale jiná, taková temná.
Sakura s Jadenem na něj vyděšeně pohlédli.
Ale jak rychle to začalo, tak to i skončilo.
Sasuke najednou zasténal a otevřel oči.
„Sasuke!“ přiskočila k němu Sakura.
„Už je ti líp?“ zeptal se ho vážně Jaden.
Sasuke zamrkal a posadil se, prohlédl si svoje ruce a zranění : „Vlastně…mi nebylo nikdy lépe!“ řekl divně.
Jaden nevěděl, co si má myslet.

Po kratším shrnutí událostí Sasukemu si začal pro sebe něco mumlat Naruto.
„To vážně spí?!“ řekl naštvaně Jaden.
„Já tady likviduju celej tým ze Zvučný a on si tu jen spí?!“
Sakura Naruta probudila.
„Hej lidi! Jak je?“ řekl živě Naruto.
Jaden se zatvářil kysele.
„Ó! Velký Uzumaki se probral! Teď jsme spasení!“ řekl ironicky Jaden.
„Co jsi tím jako myslel blbče?!“ naštval se Naruto.
„Nic. Jenom to, že zatím, co jsi spal, tu bylo docela živo!“ odvětil nevrle Jaden.
„A když dovolíte…“ řekl a protáhl se.
„…si teď…dám šlofíka já.“ A jakmile to dořekl, tak sebou švihl do trávy a usnul.
Narutovi se napružili nervi na hlavě : „A mě bude nadávat?!“ zařval naštvaně.
„Uklidni se Naruto! Jaden tu skoro dva dny hlídal. Bez spánku a odpočinku! Jen kvůli nám!“ kárala ho Sakura.
„Než se probudí, můžeme zatím vymyslet nějaký plán.“ Řekl Sasuke.