Once upon a time 43

Once upon a time 43

„Naruto, zvládli jsme to,“ radoval se Kyuubi, i když stále byl v něm.
„Jo,“ vydechl úlevně Naruto.
Stál i s ostatními na střeše budovy Hokagů a díval se na Konohu. Všichni útočníci byli poraženi a vesnice utržila minimální škody.
„Zase doma,“ promluvil První.
„Zapomněl jsem jak je tu krásně,“ souhlasil Třetí.
Ale dál se ve vzpomínání nedostali, jelikož je obklíčili ninjové z Konohy v čele s Tsunade. Byli tam všichni Narutovi přátelé i známi. Rád je zase viděl a teď už se k nim může už i vrátit.

„Kdo jste,“ zeptala se vztekle Tsunade.
„Tsunade, Tsunade, copak nemáš vychování,“ napomenul jí První.
Ta ztuhla, tohle jí vždycky říkal dědeček, ale to přece nemohla být pravda.
„Už zase si jí dobíráš,“ zasmál se Druhý, konečně si jako první sundal kápi z hlavy a odhalil svou tvář.
Nikdo v tu chvíli nebyli schopný slova ani pohybu. Všichni jenom nevěřícně zírali na Druhého.
„No vidím, že slova vám nedošla,“ zasmál se.
„To víš, vidí, chodící mrtvolu,“ přidal se k němu První a též si sundali kápi.
„Dědečku,“ zašeptala s dlaní přitisknutou k ústům Tsunade.
„Vždycky jsem věděl, že to dotáhneš daleko, Tsunade,“ řekl a otevřel svou náruč. Tsunade i když byla Pátý Hokagem ve vesnici se rozplakala a vrhla se svému dědovi do náruče.

Pak se přidal Třetí: „No, abych nezůstal pozadu.“
Sundal si kápi a okamžitě u něho byl jeho vnuk Konohamaru a vzlykal: „Dědečku, já věděl, že to jsi ty.“
„Ale, ty jsi nám vyrostl,“ divil se Třetí a taky ho objal.
„Sensei,“ vydechl Jiraiya a díval se na svého učitele.
„Jiraiyo,Tsunade,“ kývnul jim oběma. „Orochimaru už nebude nosit titul sanin.“
„To znamená, že je,“ ozval se z davu Sasuke.
„Ano, je mrtvý,“ odvětil Třetí.
„Sláva,“ odtušil Kakashi.
„Kdo,“ zeptala se Tsunade.
„Já,“ potvrdil jí její domněnku.

Mezitím se už Jiraiya s podezřením v očích díval na poslední dvě zamaskované osoby, až tím Minata rozesmál: „No, ano jsem to já.“
S tím si sundal kápi a přešel ke svému učiteli.
„Minato,“ vydechl Jiraiya, i když to tušil, nemohl být víc překvapený.
„Už je to tak,“ smál se na něho. „Na chvíli jsem se vrátil ze země mrtvých.“
„Hele, nechlub se tam tak,“ ozval se Druhý.
Čtvrtý se jenom zasmál a pak se s Jiraiyou objal.
„Já, nevím co říct,“ zasmál se Jiraiya.
„Ještě pořád chodíš šmírovat do dámských lázní,“ zajímal se Minato a Jiraoyovo zrudnutí mu to potvrdilo.
„Chodím sbírat informace,“ řekl dotčeně.
„Sensei,“ ozval se s dojetím v hlase Kakashi a přerušil tím jejich rozhovor.
„Kakashi,“ podíval se po svém žákovi Minato. „Ty jsi ale vyrostl.“
Kakashi se zasmál a objal svého učitele: „Tak tohle jsem nikdy nečekal.“
Tsunade, která se už vymámila s objetí První, se rozhlížela a pozorovala, jak se po letech vítají učitelé a studenti. Popravdě tomu pořád nevěřila. A pak si na něco vzpomněla a snažila se v davu najít tu pátou osobu.

Naruto se celou tu dobu snažil najít v davu Hinatu. Ale když jí našel, měl pocit, že se mu srdce rozpadá na tisíc drobných střepů. Když jí totiž uviděl, hned si všimnul, že už na krku nemá jeho přívěšek. Z toho usoudil, že už do jejího srdce nepatří.

Hinata celou dobu cítila, jak jí někdo pozoruje. A pak když se dav rozestoupil, ho uviděla. Stál opodál, a i když mu neviděla do obličeje, byl jí strašně povědomí. Ta osoba pohnula hlavou a ona cítila, jak její pohled klouže do jejího výstřihu. Pak se ta osoba otočila a vydala se pryč. V tu chvíli jí to došlo. Došlo jí, kdo je ten poslední neznámý.

Ze všech sil se ho snažila dohonit, ale dav tomu překážel. On se jí ztrácel. Tak se zhluboka nadechla a vykřikla: „Dala jsem ho našemu synovi.“
V tu chvíli by byl slyšet spadnout i špendlík, jaké se rozhostilo ticho. A také všichni ztuhnuli na svých místech, což umožnilo Hinatě doběhnout k stojícímu Narutovi.

Slyšel její výkřik: „Dala jsem ho našemu synovi.“
Ale i tak tomu pořád nevěřil. On má syna. Stál tam, tak ztuhlí. Pak se otočil a uviděl Hinatu stát tři metry od něho. Byla snad ještě krásnější než předtím.
„Dala jsem ho našemu synovi,“ opakovala znovu zadýchaně.
Davem kolem to šumělo. Všem došlo, kdo že to je.
„Naruto, udělej něco,“ zavrčel mu v hlavě Kyuubi, ale když se Naruto k ničemu neměl, povzdychnul si, a opustil jeho tělo. Čímž vyděsil hromadu okolo stojících ninjů.
„Klid, jsem přítel,“ snažil se je uklidnit, pak se podíval na Hinatu a řekl: „ U toho nemusím být.“
A přešel k Druhému, který se na něho zašklebil: „Nemáš rád dojáky, co.“
„Mlč,“ okřikl ho.

Pak už se Naruto konečně dostal ze šoku, pomalu natáhnul ruku a stáhnul si z hlavy kápi. A davem to znovu zašumělo. Vypadal jinak, než si ho všichni pamatovali a nebylo to jenom délkou vlasů. I jeho obličej se už nepodobal tomu střeštěnému klukovi. Před nimi stál už dospělý muž, který toho už dost zažil. Někteří, kteří byli zasvěceni do tajemství jeho zrodu, přelétávali pohledem k Minatovi a říkali si, jak jsi, jsou podobní.
„Naruto,“ zašeptala se slzami v očích Hinata.
Ten se na ní usmál, v okamžiku stál u ní a sevřel jí v náručí. Hinata mu objetí opětovala a už zcela bez zábran se rozplakala.
„Pšš, už to bude dobrý, už nikam nejdu,“ snažil se jí uklidnit.
Po chvíli se od něho odtrhla a usmívala se. Najednou udělal Naruto krok do boku a kolem něho proletěla pěst.
„Sakuro, z toho už jsme vyrostli,“ zasmál se a pomáhal ji nabýt znovu rovnováhu. Tu musel za chvíli hledat Naruto, protože se mu vrhla kolem krku.
„Naruto,“ vzlykala a odtrhla se od něho.
Pak se u něho objevil Gaara a řekl s dojetím v hlase: „Naruto, kde jsi celou tu dobu byl.“
„To je na dlouhé vyprávění,“ odvětil a se smíchem se s ním objal. Pak už se k němu nahrnuli všichni jeho přátelé. Někteří mu hubovali a některým tekli slzy radosti. Dokonce i ti Tsunade a jounini se s ním vítali.
„Naruto, doufám, že už to byl poslední vtip na dlouho dobu,“ objal ho Kakashi.
„Taky doufám,“ zašklebil se na něho.

Ale jedena osoba stála v zadu a dívala se na všechen ten mumraj. Nevěděl, co má dělat. Měl se k nim přidat nebo zůstat stát sám tady v zadu.
Byl to Sasuke Uchiha.

Najednou se před ním dav rozestoupil a k němu si to rázným krokem šlapal Naruto. Sasuke v tu chvíli ztuhnul a měl sto chutí utéct.
„Ani se nehni,“ varoval ho Naruto.
Naruto se zastavil asi dva metry před ním a měřil si ho pohledem s vážnou tváří: „Takže jsi tady nakonec zůstal.“
„Jo,“ odvětil, sklonil hlavu a po tváři se mu svezlo pár slz.
„Ale že ti to trvalo,“ zasmál se Naruto a prudce ho objal.
„Naruto,“ vydechl ztěžka Sasuke a zašeptal mu do ucha: „Vítej doma.“
„Díky,“ zašeptal mu do ucha pro změnu Naruto a i v jeho hlase byli znát slzy.

Toto shledání po letech přerušila, až gratulace Druhého: „Tak Minato, myslím, že bych ti měl pogratulovat. Tak mladý a už je z tebe dědeček. Vidíš, jak se Naruto pochlapil.“
A plácnul Čtvrtého tak silně po zádech, že kdyby tam nestál Kyuubi a nezachytil ho, tak by se Minato válel po zemi.
„Ty,“ zavrčel Čtvrtý a otočil se na Druhého.

„Dědeček,“ nechápali někteří z Narutových přátel.
Naruto si zjednal ticho, přešel ke svému otci a všem kolem oznámil: „Chtěl bych vám představit svého otce, Minata Namikazeho.“
Opět ticho, že by se dalo krájet.
„Cože,“ vykřikl překvapeně Neji.
„No, už je to tak,“ zasmál se Minato a objal kolem ramen svého syna. A teď už byla vidět jejich podoba. Vypadali jako dva bratři, než otec se synem.
„Jiraiyo, Kakashi, já mám takový pocit, že jste to věděli,“ otočil se Naruto na ty dva, kteří nevěděli, kam s očima.
„No, ech jak si,“ koktal Kakashi.
„To nevadí, za ty roky jsme si to vynahradili,“ mávnul rukou Minato, a pak se otočil na svou snahu, Hinatu a řekl: „Tak a teď bych chtěl vidět svého vnuka.“
Hinata se otočila na Kyuubiho, který stál opodál a vše bedlivě sledoval a řekla mu: „Ty bys měl jít taky.“
Kyuubi se na ní překvapeně podíval a zeptal se: „Proč?“
„To uvidíš,“ zasmál se Shukaku, který se zničehonic objevil vedle Gaary.
„A vidím, že už jsi zase zpátky,“ kývnul hlavou Naruto. „Takže jsem Itachi nakonec došel, jak jsem mu řekl.“
„Cože,“ nechápal Sasuke.
„Dlouhý příběh,“ odtušil Naruto. „Pak ti ho řeknu. Ale teď už chci konečně domů!“
Naruto spolu se svým otce a ženou a samozřejmě i s přáteli zamířil konečně po dlouhých letech domů za svým synem a rodinou.

THE END

všem svým fanouškům chci poděkovat za přízeň, že jste to vydrželi se mnou až dokonce, jinak už mám namyšlenej další příběh tak, že se možná někdy znovu potkáme