Secret Love 5

5. Part
Boj začíná!

„Proč tu furt sedím? Musím to říct Itachimu!“ řekla si po půl hodině.
Utřela si slzy a seskočila z té střechy rovnou do své ložnice. Pořádně se oblékla, kolem pasu si zapnula kapsičku s kunai a jinými zbraněmi a oknem zas vyskočila ven. Brala to po střechách, aby to měla rychlejší. Když došla k bráně, zastavila se. Chvilku přemýšlela a pak, tiše jako myška, proklouzla kolem Izumi a Kotetsu. Vyběhla ven z vesnice, a když si byla jistá, že už ji nevidí, opět se zastavila. Jak má Itachiho najít? Může být kdekoli. Zamyslela se a hned vzpomněla si, co jí říkal Itachi:
„Když chceš někoho najít, soustřeď se na jeho chakru a jeho samotného. Jestli není příliš daleko, najdeš ho…“.
Sakura zavřela oči a vzpomínala na Itachiho. Na jeho rysy, na jeho vůni…Má ho! Vycítila jeho chakru asi 4 kilometry odsud. Rychle vyskočila na strom a brala to po větvích…

Běžela asi hodinku, když potom uviděla dva muže v Akatsuki pláštích. Jeden měl na zádech velký meč.
„Hoshigaki Kisame.“zašeptala Sakura.
Ten jí teď byl úplně volný. Musela mluvit s Itachim. Seskočila ze stromu a zastoupila jim cestu. Na Itachim byla vidět nervozita hned, co Sakuru spatřil.
„Co se děje Itachi-san?“zeptal se Kisame, ale nečekal na odpověď a rozeběhl se proti Sakuře.
„Na to teď nemám čas!“zasyčela Sakura.
Velkým obloukem ho přeskočila a přistoupila k Itachimu. Kisame se otočil a znovu se proti ní rozeběhl.
„Ne, Kisame!“zakřičel Itachi a Kisame ho poslech.
„Ale,…Itachi-san…“Kisame vůbec nechápal co se to tu děje.
Itachi ho ale neposlouchal a otočil se na Sakuru.
„Hned mi vysvětli, co tu děláš!“zeptal se dost z ostra.
Sakura mu podala odpis od Sasukeho.
„Co to je?“nechápala Itachi.
„Čti!“řekla stejným tónem Sakura.
Itachi se zadíval na dopis a když ho dočetl, nevypadal, že by něco pochopil.
„Ale co to…?“.
Sakura ho umlčela a zkráceně mu vypověděla, co se jí za dnešek přihodilo.
„A kvůli tomu si mě vyhledala?! Sakuro, to nemůžeš!“rozzlobil se na ni Itachi.
„Ale já nechci, aby se ti něco stalo.“zašeptala skoro neslyšně Sakura.
Itachi se zarazil a pak ji objal. Sakuře steklo pár slz, které se okamžitě vsákly do itachiho pláště. Itachi se na ni podíval a setřel ji slzy.
„Neboj, to bude dobré, ale teď se musíš vrátit do vesnice. Přijdu za tebou.“zašeptal ji do ucha.
Sakura kývla a vyskočila na strom. Ještě se ohlédla na Itachiho, který jí naznačil, že by už měla jít. Rozeběhla se a za pár vteřin jim zmizela z očí. Itachi se otočil na Kisameho. Ten tam stál jako přibitý s pusou dokořan.
„Itachi-san…vysvětlíte mi, co se to tady děje?“zeptal se Itachiho.
„To bych moc rád, ale nejde to. Zatím…“řekla Itachi a v očích se mu objevil sharingan.
Kisame se na něj podíval a ztuhl. Po chvíli se itachiho sharingan ztratil a Kisame se choval, jako by se nic nestalo. Itachi mu vymazal paměť. (nevím, jestli to de, tak kdyžtak pardon)

Sakura skákala z větve na větev, ale přes slzy skoro neviděla. Najednou stoupla na ztrouchnivělou větev a s křikem se zřítila dolů. Normálně by se zvedla a šla dál. Ale teď to bylo jiné. Chvíli jen tak seděla a brečela si do dlaní, pak se ale zvedla a začala do všeho kolem sebe, mlátil. Měla takový vztek. Na sebe a na Sasukeho. Ze stromů dělala párátka a z kamenů prach. Brzo byla kolem ní jen mýtinka. Vypadalo to tam, jako když se tudy prohnalo tornádo. Uprostřed toho všeho seděla Sakura s hlavou založenou v dlaních.
„Sakuro?“ozvalo se najednou.
Sakura zvedla hlavu a uviděla Kibu, Shina a Hinátu.
„Sakuro, proboha! Co se ti to stalo?“zeptala se starostlivě Hináta.
Sedla si k ní a začala jí ošetřovat zranění, které si způsobila sama.
„No…to nic.“snažila se z toho vykroutit Sakura.
Hináta se na ni ustaraně podívala. Kromě malých odřenin, se jí nic vážného nestalo. Ale bylo poznat, že brečela a celá se třásla. Hináta jí pomohla vstál a podepřela ji. Od Konohy už to neměli moc daleko. Sotva 2 kilometry.

„Sakuro? Nemám tě vzít do nemocnice?“ zeptala se Hináta, když dorazili do vesnice.
„Ne to je dobrý. Teď chci hlavně domů.“řekla Sakura potichu.
„Hele, a co si vlastně dělala v tom lese?“zeptala se Hináta.
Moc často se nestává, že byste šli lesem a narazili na dívku uprostřed takové spouště.
„Jednou ti to možná řeknu, ale teď ne.“řekla trochu smutně Sakura.
Hináta už se tím víc nezabývala a doprovodila Sakuru k jejímu domu.
„Jo a prosím tě, Hináto. Neříkej to Narutovi. Nechci aby, o mě měl strach. To teď nejmíň potřebuju.“poprosila Sakura.
Hináta kývla na souhlas a pak se vydala směrem k Hyuga čtvrti. Sakura si šla hned lehnout. Chtěla ten den zaspat…

Spala by nejspíš mnohem déle, kdyby ji nevzbudil itachiho polibek. Zamžourala na něj a opět si ho k době přitáhla. Vzala si další polibek, vlastně si jich mnohem víc.
„Po-počkej…pmfsn…“žvatlal Itachi, když mu vtiskla další polibek.
„Copak si řikal?“ptala se Sakura s úsměvem na tváři.
„Že jsem ti přinesl snídani.“řekl Itachi a ukázal na podnos s jídlem.
„Děkuju“řekla Sakura a znovu se k němu přisála.

„A…co mě budeš učit dneska?“zeptala se Sakura.
Znovu stáli na té známé louce, kde povětšinou trénují.
„Dnes tě nic učit nebudu. Budeme totiž bojovat.“řekl Itachi.
„Zase?“ vzdychla Sakura. „Jo, ale teď to bude jiný.“snažil se jí přesvědčit Itachi. Sepjal ruce k sobě a vykřikl:
„Henge!“.
Ozvala se rána a Itachiho zahalil oblak kouře. Když už prach ustoupil místo Itachiho, tam stál…Sasuke!
„Můžeš mi říct, o co se to snažíš?!“zeptala se naštvaně Sakura. Itachi si všiml, že se jí klepe hlas.
„Teď jsem Sasuke a protože ho nenávidíš…Budeš se mnou bojovat, jako by to byl on.“vysvětlil jí.
„Hm…to nebude těžké.“utrousila Sakura.
Začala dělat pečetě a nakonec se dotkla země.
„Doton:Takashi-no-jutsu!“vykřikla Sakura (Pozn. autora:vymyšlené justu).
V místě, kde se dotkla země, se půda proměnila v bahno. Začalo se pomalu zvedat a tvořit jakýsi předmět. Po chvíli se vytvořila katana. Na to, že byla z bláta, vypadala až moc opravdově. Sakura ji pevně uchopila a postavila se proti Itachimu.
„Věděl jsem, že jutsu ovládneš, Sakuro.“řekl Itachi a usmál se.

Bylo to zvláštní. Vidět Sasukeho, jak se usmívá. Trochu jí to vyvedlo z rovnováhy, ale hned se zase vzpamatovala. Itachi-Sasuke, vytáhl svou katanu, aktivoval sharingan a začal boj. I když ani jeden nechtěl tomu druhému ublížit, byl to tvrdý boj. Většinou měl Itachi navrch, ale pak ji hrbě přirazil ke stromu. Zhluboka se podíval Sakuře do očí. Náhle jako by v ní hrklo. Vybavili se jí všechny vzpomínky na Sasukeho. Jak byla šťastná, když se dostala do stejného týmu jako on. A pak jak skládali zkoušky Chuuninů. Setkali se tam s Orochimarem. Potom se všechno změnilo. Sasuke se změnil. A nakonec odešel a nechal ji tam. I když mu vyznala lásku. Prostě odešel. Málem ji to zničilo. Pak se objevil Itachi a zaplnil to prázdno v jejím srdci. A teď se Sasuke vrátil a chce jí znovu zničit život? To mu nedovolí. Hrubě ze sebe odstrčila Itachiho a vrhla se na něj, se zuřivostí v očích. Pokračovali v tvrdém souboji. Itachi musel přiznat, že ji vycvičil dobře. Párkrát už se jen o vlásek vyhnul její kataně. Sakuru stále posilovalo, že před sebou viděla Sasukeho. Najednou poodstoupila a začala velkou rychlostí vytvářet pečetě. Když skončila, něco zamumlala a opět uchopila svou katanu. Itachi se usmál. Díky svému sharinganu, věděl naprosto přesně, co chce použít za techniku. Vzpomínal, jak se jí tuto techniku snažil naučit...

„No tak, musíš soustředit svou chakru a nesmíš se ničím rozptylovat.“mluvil k Sakuře klidným hlasem Itachi.
„Dej mi pokoj. Nevidíš, že jsem unavená. Už nemám skoro žádnou chakru a ty mě furt buzeruješ!!! Teď mi odezírej ze rtů: D-E-J-M-I-P-O-K-O-J!!!“ječela úplně vyřízená Sakura.
„To teda nedám. Nepůjdeš domů, dokud se to justu nenaučíš.“řekl s ledovým klidem Itachi.
Sakura se na něj s krvelačným pohledem a nebezpečným tikem v oku podívala. Začala rudnou, až vypadala jako atomovka před výbuchem. Po vždy klidné Konoze se ozvalo:
NÉÉÉÉ!!!!!.........

Itachi se při této vzpomínce musel uchechtnout. Věděl, že pokud se jí to povede, bude to bolet. Ale i přes to se od ní nechal zasáhnout. Chtěl to vyzkoušet. Sakura se proti němu rozeběhla, a když už byla u něj, přiložila mu dlaň na břicho. Z její ruky vyšla mocná síla, která odmrštila Itachiho na druhý konec palouku. Nejspíš by letěl dál, kdyby se mu do cesty nepřipletl strom. Narazil zády do kmene a ošklivě si vyrazil dech. Než se stačil vydýchat, už u něj stála Sakura. Svou katanu mu přiložila ke krku a vítězoslavně se usmála.
„V-vyhrála s-si.“zaskučel Itachi a změnil se do své podoby.
Sakura odhodila katanu, která se po dopadu na zem, opět proměnila na bláto. Sakura si klekla k Itachimu a teď už starostlivě, se ptala:
„Není ti nic. Trochu jsem to přehnala.“.
„Ne…do-dobrý…to…bu-bude dobrý.“zaskuhral Itachi.
Sakura se ale nenechala nijak odbýt. Z jejích rukou začala vyzařovat zelená chakra. Pomalu uzdravovala všechna itachiho zranění. Když skončila, sedla si vedle něco. Itachi si lehl a svou hlavu si položil do sakuřina klína. Ta si pohrávala s jeho vlasy a hladila ho po tvářích. To se ví, že se mu to líbilo.

„Sakuro?“ prolomil po chvíli ticho Itachi.
„Ano?“ zeptala se Sakura.
„Přidej se k Akatsuki!“řekl Itachi.
„Cože?“nevěřila Sakura svým uším.
„Vždyť jsi sama říkala, že chceš být pořád se mnou.“snažil se jí přesvědčit Itachi.
„To ano…Ale takhle jsem to nemyslela. Itachi, mě nevadí, že ty i u Akatsuki, ale mě tam netahej. Nedokázala bych zabít nevinného člověka.“řekla Sakura.
„No tak by si….“začal zase Itachi, ale Sakura mu zakryla rukou pusu.
„Pst…už o tom nemluvme.“řekla Sakura a tím ukončila jejich krátký rozhovor.

Po chvíli se Itach zvedl a lehce Sakuru políbil. Když se odtrhl rychle a nenápadně jí zašeptal do ucha:
„Někdo nás sleduju.“. Sakura se trochu vyděsila a chtěla něco říct.
Umlčel jí ale další itachiho polibek. Zase se odtrhl a zašeptal:
„Neříkej nic…ať netuší, že o nich víme.“. Sakura mírně přikývla.
Itachi si stoupl a pomohl Sakuře na nohy. Pomalu, ruku v ruce, odcházeli. Sakura vůbec nechápala, co chce dělat. Myslela si, že v pohodě odejdou, ale to se mýlila. Itachi se náhle otočil a hodil do koruny stromu pár kunaiu. Z toho okamžitě vyskočili 4 osoby. Sakura z hrůzou zjistila, že je to Sasuke se svým týmem.
„Itachi, běž…uteč.“naléhala na Itachiho Sakura hned, jak Sasukeho spatřila.
„Sakuro… Uchihové z boje neutíkají.“ Řekl a chytl Sakuru za ruku.
Ta se mu ale vysmekla a přitáhla si k sobě jeho obličej.
„Ale lepší živý Uchiha, který z boje utekl, než mrtvý Uchiha, co v něm zůstal!“vyštěkla Sakura.
„Ale já se vrátím.“řekl s úsměvem Itachi.
Pak se otočil na Sasukeho.
„A co chceš ty, můj malý pošetilý bratře?“. Sasuke se zamračil.
„Dnes tě zabiju. Zaplatíš za všechno, co si udělal.“řekl Sasuke a vytál svou katanu.
Itachi se usmál a sundal si svůj plášť. Odhalilo se jeho krásné, vypracované bříško a svalnaté ruce. Sakura se musela usmát. Pak už ani jeden na nic nečekal. Rozeběhli se proti sobě…

Jak dopadne boj Uchihů? Dozvíte se příště =)