30 + 3 NA CHATĚ, díl 007 - Tobiho odhalení

Tak je tu další popis dění na jedné zapadlé chatičce... Danieeru-chan a hAnko vám přejí příjemnou zábavu - aby se snowfox neukousala nudou, Alea se neutrápila naším "Jen-si-ještě-počkej no Jutsu" a Rice přejem brzké uzdravení.

Chatou otřásl šílený, hysterický, neuvěřitelný, pronikavý smích, který mrazil do morku kostí. Smích o síle, na kterou by nestačila stupnice měření hluku, smích, ze kterého tuhla krev v žilách, příšerný, klokotavý záchvat deroucí se z úst drobné brunetky na dvoře... Chataři byli vyděšení k smrti a báli se vystrčit třeba jen špičku nosu. Nakonec je přiměl vyjít až Danieeřin výkřik: „Poďte séééééééém! To musíte vidět!!!“

A tak šli. Jako první ze dveří vystřelily tři chlupaté koule – jedna černá, druhá hnědá a třetí hnědobílá – ninkeni byli ještě zvědavejší než lidská čeládka. Pak vylezl Itachi, po něm Sasuke, potom Orochimaru v závěsu s Kabutem, následoval Teuchi, pak se vykutálel Chouji, za ním Kakashi, vzápětí Jiraiya, další byl Gaara, potom šel Kankurou, vyběhli i Neji a Lee, nerozlučná partička Izumo, Genma, Hayate (hAnko a Kotetsu se nepodařilo najít...), další kdo překročil práh byl Zetsu s Kibou, Deidaou a Sasorim, v obacích dýmu se zjevili Shikamaru s Asumou, s písní na rtech sestupoval ze schodů Pein, Kisame v běhu vyštípl kus futra Samehadou, jak se zběsile hnal ven, Kakuzu cestou cinkal a chřestil padesátníkama, v patách mu byl Hidan s kosičkou na rameni, rozvážným krokem mířil k východu taky elitní učitel Ebisu, za ruku držel vzpouzejícího se Konohamaru a jako kapitán, který opouští potápějící se loď jako poslení, vyšla na dvůr Ivča. Naruto vyskočil ven oknem s výkřikem: „Abyste na mě zase nezapomněli, dattebayo!!!“

Jak se mnohočlenná skupinka tísnila před chatou, pohledy všech směřovaly ke stromu a větvi, na níž předtím visel nožkama kopající Tobi. A tam pod tím stromem, pod tou větví stála vychlámaná tmavovláska s oranžovou maskou v ruce a vedle ní...
„No to mě pos...!“ prohlásil Hidan.
„Já jsem vám říkal, že je na něm něco divnýho, dattebayo!“ vykvíkl Naruto.
„To je ale vopruz,“ opáčil Shikamaru a radši šel pozorovat mraky.
Deidara omdlel...
Vedle smíchy se prochýbající Danieeru totiž stála zrzavá holčička! Drsňák Itachi zachoval kamennou tvář, nonšalantně si prohrábnul své nádherné havraní vlásky a plácnul: „Kde je Tobi?“
„To je ale debil,“ zvednul oči od knížky mistr Kakashi.
„Fúúúúúúúj,“ zařvala Zetsova černá půlka.
„Co ječíš,“ odvětila jí bílá.
„To je hnúúúúsnýýýý!“ pokračovala černá v řevu.
„Proč? Vždyť je docela roztomilá,“ kontrovala bílá, zatímco si holčičku zvědavě prohlížela.
„Roztomilá?! Ses pos..., ne?“ znechuceně cedila skrz zuby černá polovina. „Mrňavá odporná ženská! A s tímhle jsme v naší jeskyni spali na jedné posteli! Asi budu zvracet!!!“
„Co proti ní furt máš? Mně se líbí, jak je roztomilá,“ bránila holčičku bílá.
„Přestaň říkat, že je ROZTOMILÁ,“ vyvřískla černá půlka a vrazila bílé facku.
Zatímco si Zetsu sám se sebou vyřizoval účty, Jiraiya nakročil k demaskované postavičce v županu.
„Heleďse, kotě. Co kdyby ses přestala tvářit jak Tajemnej hrad v Karpatech a laskavě nám prozradila, co jsi vlastně zač?“
Drobná zrzka se nadechla k odpovědi, než však stačila pípnout, z davu u dveří se ozvalo: „Já vím, kdo to je.“
Všichni se otočili po hlase a začali se rozestupovat, aby Peinovi uvolnili cestu. Country-boy si hodil kytaru na záda, zatímco probodával malou dívenku svýma korálkově červenýma očima.
„Jmenuje se Niya,“ pokračoval. Loudavě došel k jabloni, zastavil se a ledově pronesl: „Kvůli rodině jsem odešel z milovaného Nashvillu a přidal se k partě renegátů v cizí zemi. Často jsem nejedl, nespal, živořil v bídě. Ztratil jsem trsátko a nemám dost peněz, abych si koupil novou G strunu na kytaru. Tím vším chci říct – co tu , do pr...e, děláš, SÉGRA?!?!?!“

„Já věděl, že na tý podobnosti něco bude,“ zkonstatoval Shika a zapálil si další cigaretu.
„Sakra, myslela jsem, že když budu mít masku, šálu, dostatečně vytahaný triko a černou paruku, tak na mě nikdo nepřijde. Pak jste mě zatáhli do Berouna, ale jelo se sem a tahleta,“ ukázala Niya dotčeně na Danieeru, která zase měla výraz andělíčka, „mě odmaskovala!“
„Co jsi vůbec dělala v převleku?“ zajímalo Ivanu.
„Chcete to vědět slovo od slova, nebo ve vší stručnosti?“ zeptala se nevinně zrzka a uculila se.
„Stručně, ať to stihneš, než ti nařežu,“ odsekl jí bratr.
„Nooooo,“ protáhla Niya pobaveně a rozhlédla se po všech obyvatelích chaty. „Chtěla jsem tě nas...“
„Jaké to zajímavé vysvětlení,“ zahučel Kakashi a dál si četl.
Hnědovláska se rozesmála, nadšeně vykřikla „Ty jsi můj člověk!“ a zavěsila se Niye kolem krku.
Všichni chataři se za nimi jen dívali, když ruku v ruce odskákaly do chaty, kde si zabraly podložku před krbem a začaly si o něčem velice zaujatě povídat.
Dvorek byl všeobecně vyklizen a když si toho Zetsovy poloviny všimly, přestaly se hádat a zašly si pro nějaké novinky ze světa rostlin. Kisame, ten se usadil na dně bazénu a čas od času vyslal nahoru nějakou bublinku.

Když už bylo osazenstvo po večerní hygieně, padlo rozhodnutí zahrát si společenské hry. Danieeru blikal nad hlavou červený otazník a pod ním jméno hAnko, protože už ji dlouho (čtěte od večeře) nikde neviděla. Většina hlasovala pro schovávanou a neboť Jiraiya z toho moc nadšený nebyl, musel pikat. Všichni se rozutekli po chatě, než stihl dopočítat do pěti.
Po napočítání do sta se náš Ero-sennin vydal hledat zbytek party chatařů. Pomalu a rozvážně procházel obývák – v pohovce našel Kibu s Akamarem, kteří děkovali za vysvobození. Najednou dostal bláznivý nápad – otevřel krb, nahlédl dovnitř a hle, on byl v komíně narvaný Uchiha starší.
Následovala důkladná prohlídka kuchyně. Napřed objevil Valy a Pakkuna, jak v kredenci hrají poker, pak nakoukl do spíže, kde Chouji vyžíral poslední sáček chipsů. Prohlédl i poličky, ale už tam nic a nikoho nenašel.
Vydal se do sklípku, kde se za dveřmama nenápadně – velmi nenápadně – krčil Kakuzu. Tak se klepal, že ho někdo najde, až celý cinkal od pajdníků. Za malou knihovničkou objevil Hidana, který si zaujatě četl v Bibli. Vyklusal svižně nahoru a vydal se do patra.
Tajemně, s výrazem masového svůdníka, otevřel dveře do koupelny a důkladně jí prohlédl. Netušil však, že na zářivce tiše sedí hnědovlasý andílek, který, když Jiraiya koukl nahoru, neúspěšně použil „Zmizni no Jutsu“ a skončil v napuštěné vaně, kde se takticky schovala Peinova sestřička.
Poté se rozhodl prozkoumat první pokoj – po důkladné prohlídce našel ve skříni Kakashiho, pod postelí Sasukeho a na stropě stojícího Naruta. Vyházel celý tým sedm bez Sakury do obýváku a rozhodl se, že půjde dál.
Tiše, s nahlas křupajícími klouby vešel do dalšího pokoje, kde na něj bafnul Ori. Lekl se a spadl na koberec, pod kterým se válel Kabuto a zaječel. V povlaku od polštáře potom oblevil skrčeného Konohamara. Vyšel na balkonek - Shikamaru s Asumou zrovna rozebírali jakou značku cigaret kupovat a ani si nevšimli, že byli objeveni.
Další na řadě byl docela velký pokoj. V kufru objevil zavřeného Leeho, který se málem udusil, potom z hromady mikin, kalhot a takových věcí vytáhl Nejiho a nakonec musel vyndat Kankura z Karasu. Gaara se zamaskoval za stolek z písku, avšak byl tak nenápadný, že byl objeven až jako poslední. Okenní římsy se ale ještě drželi Hayate, Izumo a Genma.
Ve zbylých pokojích našel jenom prach, tak se vydal na půdu. Jen co vylezl po žebříku, málem zase spadnul dolů. V celém domě ticho, ale tady byl nehorázný rámus. Půda byla nejspíš zvukotěsná... Teuchi ten vyběhl, jen co Jiraiyu zmerčil a děkoval bohu za vysvobození.
Pein zkoušel zpívat svůj nově vymyšlený text o znovunalezení rodiny, Deidara všem podstrkoval své keramické výtvory, Sasori se klepal v rožku a Ebisu se snažil přesvědčit Ivču, aby mu zašla pro brýlky, které si v tom spěchu nedopatřením vyhodil z okna.

Takže všichni byli nalezeni a spokojený Ero-sennin scházel po schodech do přízemí. Když tu náhle poklidné ovzduší proříznul ostrý výkřik.
„Avavavááááááááááááááááááááá! A to se řéééékne!!!“ ozval se Kakuzu ze sklepa.
„Co se děje?“ zajímal se Kisame, který se přihnal ze dvora a na koberec z něj vesele odkapávala zelená břečka, neboli voda z bazénu. „Někdo ti při schovávané schoval tvoje-naše peníze???“
„Neeeeeeeeeeeeeee! Něco lepšííííííííího!“ hulákal dál zelenooký skrblík. „To musííííte vidět na vlastníííííííííííí oči!“
Tak se všichni nacpali do sklepa a nestačili se divit!
Pod regálem na vinné lahve, stočení do klubíčka, spokojeně pochrupovali Kotetsu a hAnko. hAnko objímala flašku vína, Kotetsu hAnko i flašku a ve spánku se přihlouple usmíval.
„No nazdar!“ spráskla ruce Ivana, když poznala etiketu na vypitých lahvích. I s tou, co hAnko držela, jich bylo pět.
„Oni bratránkovi vyžrali archivní vzorky, který si tu pečlivě schovával na svatbu svojí dcery. Ten nás zabije!!! S takovou nemůžem domů! Asi v Konoze požádáme o status uprchlíka,“ uzavřela svou řeč Ivča, sáhla po nedopité flašce a důkladně si z ní přihnula...

Varování - další díl může způsobit zdravotní riziko: zranění v důsledku pádu ze židle, zhoršené dýchání a podobně.
Ano, souhlasím s rizikem.
Ne, nesouhlasím s rizikem.