Nové postavy:15.díl - Kráska sama v lese

„Tak co?“zeptal se Kakashi. „Už je moc daleko,ale nemusíte se bát,určitě se vrátí“odpověděla Sakura,ale Kakashi posmutněl.Jeho dcera je sama někde v lese.Věděl,že tak rychle jak jí našel,jí může i ztratit. „Jdu do pracovny.Vy nikam nechoďte,kdyby se Safira do zítřejšího rána nevrátila,vypravíme se jí hledat“řekl Kakashi a odešel do pracovny.Tam vyndal album a prohlíželi si Safiřin fotky z dětství,kde byla s matkou a vypadala šťastně.Kakashi cítil,že mu stékají slzy po tvářích. „Kim,proč?Proč jen jsi mi to neřekla dřív... Teď už jí neuvidím vyrůstat,nepovedu jí za ruku,nepovedu její první krůčky...“zašeptal,ale nevěděl jak mu to bude prospěšné.Mezitím Sakura a naruto šli se Sasukem do Safiřina pokoje.Sasuke se posadil na postel a Sakura s Narutem si sedli před něj na zem. „Sasuke,co se mezi vámi včera stalo?Pohádali jste se?“zeptala se Sakura opatrně.Sasuke se na ní podíval a pak na Safiřin a jeho fotku,která stála na stolku. „Ne to ne,ale viděl jsem jí jak se líbá s Gaarou.Ona mi to chtěla vysvětlit,ale já jí poslal pryč“řekl celkem vyrovnaně Sasuke. „Pitomče“,ulevil si Naruto, „To jsi musel být na ní takový?“dořekl a díval se na Sakuru.Ta jen opatrně přikývla. „Myslíte si,že se vrátí?“zeptal se Sasuke.Už měl o Saf strach a o byla pryč jen hodinu. „Tak to bohužel nevím,ale myslím si,že jestli se vrátí,nepožene se ani do tvé nebo Gaarovo náruče.Myslím,že by se mohla vrátit zpátky k Nejimu.Ty si jí poslal k šípku,takže nečekej zázraky.Je dost možný,že se k tobě už nevrátí,protože podívej co jsem našla v pracovně než tam zašel Kakashi...“řekla Sakura a podávala mu řetízek,který Saf dal.Pak přikývl: „Byl jsem hlupák“řekl,ale stále doufal,že se Saf vrátí,protože naděje umírá až poslední…

Mezitím v lese
„Už se blíží večer,ale vracet se nebudu!Nikdo ně doma stejně nečeká tak co“vzlykla Saf.Otočila se a šla dál.Došla k malému potůčku,napila se a pak se ukryla,aby si mohla zdřímnout.Najednou však viděla jak se něco mihlo,přímo nad její skrýší.Vylezla a rozhlížela se všude kolem.Nikde nic.Pak se někdo objevil na větvi stromu a pak seskočil.Saf v oné postavě okamžitě poznala Kabuta. „Ale,ale...Kohopak to tu máme?Ty jsi Sasukeho holka co?No...,ale pročpak je taková kráska v lese úplně sama?“řekl s úšklebkem ve tváři a radostí mísící se s nekvapením v očích. „Tak proč sem v tomhle lese sama Tě nemusí zajímat.A Sasuke...Sasuke...je doma!“prohlásila celkem vyrovnaně Saf.Bála se. „Ale,Sasuke nám zůstal doma jo?A pročpak asi nechal princezničku jít samotnou?“řekl jízlivě Kabuto. „Nejsem děcko,nepotřebuju chůvu,ale ty asi jo“odpověděla s nenávistí v hlase Saf.Jen netušila jaká bude Kabutovo reakce.Kabuto na to nic neřekl a pokračoval dál v tom trapném rozhovoru. „A co by se stalo kdybych Tě políbil?Sasuke se to nedoví a stejně tu není,použila bys svůj sharingan?“řekl a pomalu se k ní přiblížil.O krok odstoupila. „Ne,nepoužila bych sharingan,protože od tebe nemám co okopírovat“odpověděla mu s jízlivostí v hlase Saf.To už,ale stál těsně u ní. „Takže to můžu zkusit?“řekl jako by mluvil s malou holčičkou. „Ne,nemůžeš!“a poodstoupila jak nejdál mohla. „Víš musím Tě odvést k Orochimaru,ale ten Tě chce jen využít jako návnadu a pak zabít.A tak jsem chtěl zjistit proč si chodila nebo ještě chodíš se Sasukem“ přemýšlel Kabuto a podíval se na ní hrozně něžně.Ona se na něj také podívala,ale políbit ho nechtěla ani za nic. „Tak v tom případě mně můžeš rovnou zabít.“ „Fajn,jak chceš.Budeme bojovat.“A tak jak řekl Kabuto začli bojovat.Saf už byla unavená a zraněná,ale Kabuto byl stále v dobré formě. „Větrný mlýn“téměř zašeptala své jutsu Saf.Kabuta to zranilo a odradilo od dalšího tahu.Zbaběle utekl.Saf se schovala do svého úkrytu,což bylo to poslední co udělala.Pak s bolestí usla.Její naděje slábla a umírala,tak jako slábla ona.Měla hluboké rány,které jí Kabuto způsobil katanou.Krváceli a její stav byl tedy dost vážný...