Přívěsek probuzen 8.kap.

8. kapitola: Vzpamatuj se Sasuke!

„Sasuke!!“vykřikla Sakura. Naruto na něj jenom němě zíral.
„Hinato, chraň Kamayi!“rozkázal Kakashi. Hinata k ní ihned přiskočila a vytáhla svůj kunai. Stoupla si tak aby viděla na oba protivníky. „Sakuro pomoz jí!“ale Sakura stál jako zkamenělá. „SAKURO!“okřikl ji. Sakura se vzpamatovala a přistoupila k nim a také vytáhla kunai, ale připadala si jako ve snách. Nejspíš by vůbec nezareagovala, kdyby se něco dělo.
„Tak se zase vidíme Naruto.“řekl stejně mrazivě jako při jejich posledním setkání.
„Sasuke.“procedil Naruto skrz zuby.
„Ehm, doufám že jste na mě nezapomněli…“dožadoval se pozornosti Kabuto.
„Neboj se mám tě pořád na očích.“ujistil ho Kakashi. A natočil se úplně směrem k němu. Teď stáli Naruto a Kakashi zády k sobě a každý čelem k jednomu nepříteli. Kousek od nich stály Hinata a Sakura a za jejich zády stála Kamayi.

„No tak Kakashi, nebudeme to protahovat. Prostě nám ji vydejte a ušetřete si životy. Bude to pro všechny jednodušší…“mluvil klidně Kabuto.
„Ale, ale Kabuto… vždycky si byl naivní.“posmíval se Kakashi.
„No dobrá, ty sis vybral smrt.“řekl Kabuto a zmizel. Kakashi měl ale aktivovaný svůj sharingan a viděl každý jeho pohyb. Viděl jak se Kabuto silně a rychle odrazil do vzduchu vytáhl shurikeny a hodil je po něm. Kakashi všem uhnul a tak, tak si všimnul i tichých jehlic, které nepozorovaně hodil zároveň s nimi. Kakashi zareagoval včas a vytáhl také nějaké shurikeny a hodil se po nepříteli a když se snažil uhnout Kakashi se odrazil k němu do vzduchu a dal mu pěstí do obličeje. Potom chtěl Kabuto seskočit zpátky na zem, ale Kakashi zatahal za nitky přivázané k shurikenům a ty znovy nasměroval na Kabuta. Ty ho tentokrát zasáhli. Kabuto vyvedený z rovnováhy těžce přistál na zem. Kakashi už tam byl ale také a v ruce držel chidori. Vrhl se proti Kabutovi, ten se mu ale stačil vyhnout a vyskočit zase do vzduchu. Kakashi byl ale rychlejší a objevil se nad Kabutem stále ještě s chidori v dlani. Kabuto se ale jen zle usmál a když ho Kakashi zasáhnul, rozplynul se. Byl to jen klon. Kakashi doskočil na zem.
„Tak se neschovávej ty zbabělče a vylez!“vyzval Kabuta. V tom okamžiku se Kabuto objevil nad ním a hodil po něm několik kunaiů s výbušnými lístky. Teď už neunikne. Usmál se Kabuto. Kunaie zasáhli svůj cíl, ale když se vzniklý kouř vypařil. Kakashi tam nikde nebyl. Kabuto dopadl na zem.
„Á, vidím že jsi použil svůj sharingan a zkopíroval si mé klonové jutsu.“ Jen co to dořekl, ze země pod ním se vynořila ruka a zatáhla ho tam a vyskočil odtud Kakashi. Kabuto ale neměl sebemenší problém se z vězení dostat a boj pokračoval….

Naruto a Sasuke stáli proti sobě, ale ani jeden z nich se nepohnul. Sasuke měl kamenný výraz, ale Naruto…se usmíval! Jen tam tak stál a smál se na Sasukeho.
„Hm, máš dobrou náladu?“Zeptal se bez zájmu.
„Jo to mám.“odpověděl Naruto. „To protože teď přišel ten okamžik na který tak dlouho čekám…“Narutovi se jen tak vybavila ta slova: Ty víš kdo jsem, já vím kdo jsi ty… My jsme vyrovnaní… „Přišel okamžik, KDY SPLNÍM SVŮJ SLIB!“
„Hmm…a jak myslíš že to uděláš? Myslíš si že mě přemůžeš? Myslíš si že to dokážeš? Tak to se ale hluboce mýlíš, ty ubožáku…“
„Víš, před týdnem se mi zdál sen. Zdálo se mi o tomhle okamžiku… řekl si to co teď. A víš co jsem ti na to odpověděl?“Naruto se usmál ještě víc. „Ty víš kdo jsem, Sasuke a já vím kdo jsi ty…My jsme VYROVNANÍ. A ty víš že je to pravda.“a Narutův obličej úplně zářil. Zato Sasuke doširoka rozevřel oči a měl stejně vyděšený výraz jako posledně. V uších mu stále zněla ta slova. „Tehdy jsem to pořádně nechápal, ale teď… už vím jaký je náš osud! Já tě odvedu od Orochimara i kdybych ti měl zpřelámat všechny kosti v těle.“ Sasuke měl před sebou zase výjev z minulosti. Viděl před sebou malého Naruta, který mu říká přesně tutéž větu, s tím jeho odhodlaným, zamračeným, soustředěným výrazem. A teď opět v přítomnosti se díval na Naruta, který řekl tu větu, ale jeho výraz se změnil. Teď se nemračil. Ne, teď se na Sasukeho radostně usmíval. Sasuke se nezmohl na slovo. Jen na Naruta civěl a připadal si jako…ani nevěděl jak to popsat.
Když si Naruto všiml Sasukeho výrazu nabyl jistoty a udělal krok vpřed. A pak další a další až stál tak dva metry od něj. Sasuke se nemohl pohnout. Viděl jak se k němu Naruto přibližuje a stále ho hypnotizuje tím radostným pohledem. Sasuke se ale nebál.
„Sasuke, uvědom si to už. Já ti nedám pokoj dokud se nevrátíš. Najdu tě třeba i na konci světa a dovedu tě zpět. Zavázal jsem se slibem a já bych nedokázal žít s vědomím že jsem ho nesplnil…. Sasuke, vzpamatuj se. Vrať se domů. K přátelům. K rodině. K lásce.“Naruto otočil hlavu k Sakuře, které se po tvářích řinuly proudy slz. Sasuke nepřítomně zašilhal pohledem k té samé osobě. A najednou se jeho výraz změnil. Tvářil se vyrovnaně, ale už ne tak chladně. „Sasuke, nebojuj se mnou… my jsme jako bratři, tak i stejně silní.“
„Já mám jediného bratra. A toho zabiju.“
„A já ti s tím pomůžu.“
„To je jen můj boj.“
„A já se ti do něj nebudu plést, jen tě dovedu k tvému cíli a ochráním na tvé cestě. Jsi můj přítel a já… ti pomůžu ke splnění tvého snu.“
„Sen.“opakoval po něm Sasuke. Ten pojem už tak dlouho neslyšel.
„Sasuke. Vrať se s námi. Mi ti pomůžeme zesílit a až přijde čas…“Naruto k němu podal ruku. Sasuke se na ni jenom nepřítomně podíval.
„Proč?“ zaznělo do ticha. „Proč o mě pořád tolik usiluješ? Proč mě považuješ za přítele? Nikdy jsem k tobě nebyl milý, nikdy jsem se o tebe nezajímal. Jen jsi mně fůrt lezl na nervy-“
„Ale to není pravda. Pamatuješ snad jak jsme spolu soupeřili, ne? Pamatuješ jak jsme se pořád předháněli. Jen díky tomu že si se mi pořád vysmíval a doháněl mě k šílenství jsem zesílil. A pak jsme spolu bojovali bok po boku. Nebyla to legrace? Ty jsi můj přítel, protože to ty mě nejvíc chápeš. Taky nemáš rodinu jako já, a taky toužíš uskutečnit svůj sen jako já. To ty jsi mě vždycky nejvíc vnímal. A to pro mě hodně znamenalo….“s rukou stále nataženou Naruto čekal. Sasuke se podíval Narutovi do jasně modrých očí, pak se podíval na Sakuru, která padla na kolena s pohledem upřeným na ty dva. Má se vrátit domů? Má nějaký domov? Má rodinu a přátele?
Sasuke začal natahovat k Narutovi ruku a lehce se usmál.
„Ne! Sasuke, jestli teď odejdeš budeš toho litovat. V Listové nikdy nezsílíš. Budou tě jen dál využívat k těm jejich hloupým misím. Jestli chceš porazit Itachiho, musíš zůstat s Orochimarem! Tam je tvoje místo. A jestli s nimi odejdeš, tak Orochimaru se naštve. Naštve se tak moc, že zničí první cíl jaký mu půjde pod ruku. Zničí Vesnici ukrytou v Listí.“Sasuke se při Kabutových slovech zarazil a jeho úsměv opadl. Podíval se na Naruta a na jeho oči plné přesvědčení a naděje. Pak se podíval na Kabuta.
„NE!“zakřičel Sasuke a udeřil Naruta do jeho natažené dlaně. „To jsou jen řeči…“podíval se Narutovi přímo do očí. „Nemůžu s tebou odejít. To by trvalo ještě déle než bych byl připravený na boj s bratrem. U Orochimara se naučím to co jinde ne. Tam je moje místo.“Naruto je na něj podíval překvapenýma a smutnýma očima.
„Sasuke, ale já tě nenechám odejít.“řekl Naruto a zase o krok ustoupil. „Jestli to myslíš vážně, jestli si už úplně ztratil důvěru v přátele, pak…“Naruto už na to neměl. Cítil se jako by Sasukeho znovu ztratil. Jakoby ho už měl zpátky, ale on zase odešel. Už to nevydržel…
„Sakra Sasuke vzpamatuj se! Co tě u Orochimara čeká?! Jen tě udělá silnějším a pak tě použije pro svoje pokusy!....Tak sakra, to snad chceš umřít?“Narutovi stekla po tváři slza. Už se na to nemohl dívat, jak se Sasuke ztrácí před očima. Jakoby tam byl, ale zároveň jakoby tam stála jenom jeho část. Ta část toužící po pomstě. Ale někde vevnitř přece ještě musí být ten jeho kus toužící po přátelství a po všem co najde jenom v Konoze. Naruto tuhle jeho část musí dostat napovrch. Prostě musí!