Once upon a time 39

Once upon a time 39

Konan si stoupla před Hokagy a Naruta a zaútočila. Okamžitě kolem nich začaly vířit obrovskou rychlostí kousky papíru, až přes ně nebylo vidět. Každý byl uzavřený ve svém papírovém vězení a bylo jenom na něm, jak se z něho dostane.
„Že já radši nezůstal doma,“ povzdychl si Druhý a pomocí svého jutsu se pokusil proniknout papírovou obranou. Jenže papír se jenom rozestoupil a voda protekla mezi ním. „Ženská jedna zatracená.“

Vedle něho jeho bratr se také pokoušel dost ze svého vězení jednou ze svých technik, ale ani on nebyl moc úspěšný. Papír byl tak ostrý, že prošel dřevem jak nůž máslem.
„Zajímavé,“ zamručel a zkusil něco jiného.

I Třetí se pokoušel proniknout skrz, ale ani on neslavil vítězství. A tak se opatrně přiblížil ke stěně a bedlivě jí zkoumal.
„Musí to být velmi namáhavé udržovat papír takhle v letu a v pěti verzích,“ zamumlal si pro sebe. Ne nadarmo se mu říkalo Profesor. „Prostě si počkám, až se unaví a pak tím proniknu.“

Minato stál v prostředku svého vězení a pomalu mu docházela trpělivost. Nebyl zvyklí být někde zavřený. Ale na druhé straně se mu nechtělo plýtvat chakrou.

Naopak Naruto stál uvnitř v naprostém klidu a přemýšlel.
„Není ti to povědomé,“ ozval se mu v hlavě Kyuubiho hlas.
„Je, ale nemůžu si vzpomenout, kde jsem to už viděl,“ snažil se si vzpomenout.
„No, nebylo to přesně tohle, ale něco na ten způsob,“ zaváhal démon.
„Tak už to vysyp,“ zavrčel Naruto.
„Tenkrát jsme byli na misi a na pláži nás napadli tři ninjové,“ začal vzpomínat Kyuubi. „Jeden z nich byla žena a používala podobnou techniku.“
„Jo, už si to vybavuju,“ řekl Naruto. „Takže stačí udělat jednu věc.“
Zavřel oči a ponořil se do ticha.

„Tak jak to vypadá,“ zajímal se Pain, který stál vedle Konan.
„Zatím dobře,“ kývla hlavou, ale bylo na ní vidět, jak jí tahle technika vyčerpává.
„Co dělají,“ zeptal se Tobi.
„Dva zkoušejí vodní a zemní techniky, ale moc jim to nejde,“ zašklebila se na Paina. „Další dva to zkoušeli chvíli ze začátku a teď čekají, jestli moje technika brzy skončí. Ale ten poslední je klidný.“
„Cože, jak to,“ nechápal Pain. „Co dělá?“
„Stojí uprostřed kruhu,“ soustředila se na jedno svoje vězení. „Už od začátku stojí klidně ve středu a ani se nehne. Nevím, co to má znamenat.“
„A co cítíš,“ ptal se dál Pain.
„Co cítím,“ zakroutila hlavou. „Nevím, je to divné. Přijde mi, že to není člověk, ale přitom cítím lidskou chakru.“
„To není možné,“ namítl Tobi. „Jedině, že by to byl někdo, kdo v sobě má démona.“
„Ne, to to není,“ zamítla jeho myšlenku. „Je to něco jiného.“

„Naruto,“ promluvil Kyuubi.
„Ještě chvilku,“ namítl Naruto a znovu se ponořili do ticha.

„Už mě to přestává bavit,“ vrčel vzteky Druhý. Nenávistně se díval na rotující stěnu a mumlal si: „Hlavně klid, klid. Jak by to řekl brácha-hlavně v klidu.“

„Můžeme,“ otevřel oči Naruto.
„Jdeme na to,“ souhlasil Kyuubi, který už byl celý nervózní toho vězení, strávil v jiném moc času a teď chtěl ven.

„Něco se děje,“ ozvala se Konan.
„Co,“ zeptal se Pain a pozorně se zadíval na pět rotujících stěn.
„Ne.. ,“ dál se nedostala, jelikož na mýtince se zvedl obrovský poryv větru.
„Co se to děje,“ nechápal Tobi.
A pak se jedno z papírových vězení rozbilo a jeho kousky se rozletěli všude kolem. V jeho středu stála postava, kolem které vířila chakra.
„Ježiši,“ zalapal po dechu Pain.
Další děj se strhl velmi rychle. Kousky papíru zahalily scénu a nic nebylo vidět. Pain a Tobi zůstali odříznuti od Konan i sami od sebe. Ani jeden nevěděl, co se děje. Věděli jenom to, že se blízko nich pohybuje strašlivé stvoření. Zničehonic se ozval ženský bolestný výkřik.
„Konan,“ vykřikl zděšeně Pain.
Papírky se v tu chvíli zastavily, začali se snášet v tichosti na zem a odhalili děsivou scénu.

Konan stála ve středu svého jutsu a snažila se přijít, kam se poděla ona osoba, která zlomila její techniku. Cítila ji blízko, ale nevěděla, z kterého směru přijde útok. Byla silná. Byla chyba jít na ni sama, ale neměla jinou možnost. Ostatní byli bůh, ví kde.
„Kde pak jsi,“ zašeptala si pro sebe.
„Tady,“ ozvalo se jí za zády.
Něco se mihlo vzduchem a ona vykřikla.

Vězení, které drželo Hokagy se rozpadlo a oni mohli konečně vyjít ven. Naskytl se jim opravdu zajímavý pohled.

Pain s Tobim ztuhli děsem. Konan ležela na zemi a podle množství krve vsakující se do papírků, které leželi všude kolem, si byli celkem jistí, že je mrtvá. Nad ní stala postava zahalená v černém plášti. V jedné ruce držela katanu.
Byl to Naruto.
Pomalu, aby to ti dva pořádně viděli, zvedl svou katanu a ukázal jim krev, která po ní stékala. Pak zvedl hlavu od mrtvoly.
„Jste na řadě,“ zavrčel.
Jediné co ti dva viděli, byli dvě červené oči zářící z přítmí kápě. Krvavé oči.

„To se ještě uvidí,“ probral se konečně ze šoku Tobi.
„Konan,“ zašeptal zdrceně Pain, ale pak se v něm něco vzpříčilo a on se podíval na Naruta vražedným pohledem: „Za tohle zaplatíš!“

Hokagové stáli úplně v šoku. Takhle Naruta nikdy neviděli, vypadalo to, že se úplně pomátl.
„Vidíte to všichni, nebo to vidím jenom já,“ zajímal se šeptem Druhý ostatních.
„Ne já to vidím taky,“ kývnul hlavou První. „A vůbec se mi to nelíbí.“
„Minato, budeme ho muset zastavit,“ podíval se na Čtvrtého Třetí.
„Ale jak,“ zeptal se Minato.
„To bude ten problém,“ usoudil Druhý a pozoroval Naruta.

„Naruto,“ ozval se mu v hlavě Kyuubi. „Myslím, že jsme to krapet přehnali.“
„Taky mám ten pocit,“ souhlasil Naruto. I když na venek působil smrtonosným dojmem, jeho mysl byla klidná a čistá.
„Asi jsme ty naše chakry moc promíchali,“ usoudil Kyuubi.
„Ale, teď máme jiné starosti,“ řekl Naruto a pozorně se zadíval na Tobiho. „Je to on?“
„Ano, je,“ odpověděl démon.
„Tak tedy do toho,“ vyrazil vpřed.

Tobi stál a pozorně si tu osobu prohlížel. Cítil z ní sílu, ale nedokázal ji pořádně zařadit. Připadalo mu, že je to z části člověk a z části démon. Ale ani ti, kteří v sobě nosí démony, nedosáhnou takové souhry. Musí v tom být něco jiného.
A pak vyrazil nepřítel kupředu, z jeho pohybů se dalo snadno vyčíst, že je chce oba zabít. Ale to mu nemínil dovolit.
„Tobi,“ vykřikl Pain, když viděl, jak se na něho žene.
Tobi si pomalu sundal masku a odhalil tak svou tvář. Černé vlasy mu trčely do všech stran. I když měl obě oči, jedno teď zavřel a v tom druhém se mu objevil sharingan.
„Uchiha Madara,“ zavrčel Naruto a přidal na rychlosti.
„Vidím, že mě znáš,“ usmál se na něho Madara a pokusil se ho chytnout do pasti svých očí: „A vidím, že se sharinganem nebojuješ poprvé.“
„Ne, to tedy ne,“ vyštěkl Naruto a provedl výkop. Madara se tomu ovšem vyhnul a na oplátku zaútočil on sám, ale nejdřív se musel vyhnout letící kataně.

První se překvapeně díval na svého starého známého: „To přece není pravda.“
„Co, není pravda,“ zeptal se Druhý, ale neodtrhl svůj pohled od souboje dvou ninjů. Nikdo se nedokázal odpoutat. Jejich techniky boje byli rozdílné, ale zato vyrovnané. Co Narutovi chybělo do zkušeností, to vynahrazoval svou silou. A ani plášť mu v boji nezavazel.
„Vypadá pořád stejně,“ nevěřil. „Jakoby čas pro něj vůbec neexistoval.“
„To máš pravdu,“ souhlasil Druhý, i on si ho pamatoval. „Oba jsme mrtvý, ale tak dobře jsme nikdy nevypadali.“
„Kuš,“ okřikl ho Třetí.

Naruto se vyhnul jednomu útoku, doskočil v bezpečné vzdálenosti na všechny čtyři a pozorně si Uchihu měřil. Jeho styl boje byl jinačí, než u Sasukeho nebo u Itachiho.
„Jsi dobrý,“ uznal jeho sílu Madara. „Nikdy mě nenapadlo, že by mě někdo dokázal takhle bavit. Řekni, bojoval jsi už někdy se sharinganem nebo to je tvoje přirozenost.“
„Můj přítel a Sensei vlastní sharingan, naučil jsem se toho dost,“ zavrčel Naruto a stoupnul si opět na nohy.
„Ale jestli se nemýlím, tak celý klan byl vyvražděný, “ zajímal se Uchiha.
„Celý ne,“ zasmál se Naruto.
„Vida,“ zašklebil se Madara. „A to jsem si myslel, že po smrti Itachiho jsem už posledním Uchihou. Škoda.“
Naruto znovu zaútočil, ale Uchiha se tomu jednoduše vyhnul. I když Naruto skrz kopírování nepoužíval žádné techniky i boj nablízko, byl proti němu dost těžký.
Uchiha vykryl jeden útok, odskočil a pohlédl na svého společníka: „Paine, jdeme.“
Pak se otočil na Naruta a řekl: „Znovu se potkáme, příteli. A věř, že tentokrát to bude na posledy. “
Zavířil vítr a Pain i s Madarou zmizeli v závanech.
Naruto zvedl hlavu a zařval vzteky.

„Naruto,“ řekl Kyuubi, když se osvobodil z jeho těla.
„Sakra,“ zuřil Naruto. „Skoro jsme ho měli.“
„Pravda,“ souhlasil vztekle Kyuubi, ani on nebyl se situací spokojený.
„Ten bastard,“ zasyčel Naruto.
„Příště ho dostaneme,“ poplácal ho po rameni otec, který si dodal odvahy a přešel k synovi.
„Jo, a tentokrát nás můžete pustit k boji taky,“ přidal se Druhý.
„Prosím tě, ještě by ti nakopal p***l,“ ušklíbl se démon.
„Ty,“ zasyčel rozzlobeně Druhý.
„Přestaňte vy dva,“ okřikl je První.

ale opravdu další díl bude asi až ve čtvrtek nebo uvidíme