30 + 3 NA CHATĚ, díl 005 - Na vycházce

Tak je tu další popis pobytu Danieeru-chan, mé maličkosti a několika dalších individuí na chatě. Užijte si to a moc se nesmějte, my vážně nemůžeme za to, co ti maniaci vyvádějí.

„Neviděli jste Danieeru?“ zastavovala hAnko každého spoluobyvatele, na kterého narazila. Jenže všichni odpovídali záporně. hAnko začínala být mírně nervózní, její kamarádka se ještě nikdy jen tak nevypařila. Muselo se jí stát něco strašného. A pak ji to napadlo... Itachi! Jestli jí ten magor něco udělal, tak ať si mě nepřeje, soptila, když sbíhala do sklepa, kde si Akatsuki zbudovala tajnou základnu. Tak tajnou, že ji Konohamaru objevil pět minut po jejím slavném zřízení, sebral tam Hidanovu modlitební knížku a schoval neznámo kam. Vřítila se do tajné základny jako větrná bouře, cestou si podala Samehadu a namířila jí přímo na Itachiho.
„Tak mluv, cos jí udělal?“
„Komu? Já nic neudělal!“ hájil se Uchiha starší.
„Kde je Danieeru?“
„Támdle stojí,“ ukázal Itachi rozklepaným prstíčkem.
hAnko se otočila a fakt to byla pravda – Dani stála ve dveřích do sklepa, koukala na ten výjev a čekala, co z toho bude.
„Kdes byla?“ vyjela na ni hAnko, zabodla Samehadu do stěny, a pak se obě kamarádky vydaly do přízemí.
„Za kabátem,“ odpověděla Danieeru, jako kdyby to bylo úplně normální.
„Proč, proboha?!“
„Ále, měla jsem takovou jednu nepříjemnost s tím zledějem, Kakuzáčem. Pak mě zas málem osliznul Orin, tak jsem se radši schovala. A to je asi tak všecko.“
„Aha, výborně! Jenže já o tebe měla strach, Dani.“
„Promiň,“ zamumlala nevinně, nad hlavou se jí zhmotnila svatozář a na zádech vypučela křidélka. hAnko si pomyslela, že tohle její „minijutsu“ zažije ještě hodněkrát. Když dorazily do obýváku, Sasuke právě zapaloval oheň v krbu pomocí Katonu. Bohužel se netrefil a podpálil stojan na noviny. Kakashi přispěchal na pomoc se Suitonem, jenže si v tom zmatku spletl pečetě, místo Suikoudanu udělal Deibakufu a vytopil komplet celý přízemí. Napřed na něj začal řvát Shikamaru, kterému zhlasla cigareta, pak následovali Izumo a Kotetsu, kterým uplavali koně z Dostihů a sázek. Nakonec dostal po hlavě od Gaary, který byl nenadálou záplavou vyrušen při vytrhávání obočí.

„Pomooooooooooc!“ ozvalo se ze sklepa. „Tobi se topí!!!“
Po kolena ve vodě se osazenstvo obýváku brodilo do haly. Tam nad hladinou vykukovaly naštvané ksichty členů „Rozbřesku“. Deidara byl napruzený, že mu zplihl culík, Kakuzovi se namočila stovka, kterou chvíli předtím šlohnul z kapsy nic netušícímu Zetsovi. Hidan se vztekal, že mu zrezaví kosa, Sasori zoufale hledal svého Kašpárka, Itachi zachraňoval Tobiho. Country-boy se usadil na prvním suchém schodě a začal zpívat „Plavu si ani nevím jak, vždyť nemám prsa, nemám znak...,“ zatímco Kisame předváděl sestavu, za kterou by se nemusela stydět nejedna akvabela.
Naštěstí se nad schodištěm v prvním patře objevil Jiraiya a vyvolal Gamakichiho, který všechnu vodu vypil. Když se obyvatelé jakž-takž vzpamatovali a vysušili, doobviňovali se navzájem a nastal všeobecný klid, hAnko navrhla oddechovou procházku do lesa. Když se pak osazenstvo chaty začalo zarytě hádat o tom, jestli jít nebo ne, Sasuke, který rapidně odmítal, byl přehlasován zbytkem. Tak si partička sbalila batůžky a vyrazila se kouknout po přírodních krásách.

V čele průvodu nadšeně poskakovala Danieeru a její pejsek Valy. Dani pořád něco fotila, ať už stromy, skály, nebe, nebo ostatní. Zrovna zahlédla orlí hnízdo, tak se postavila na kraj skály a ostřila, mumlajíc, jak to bude skvělá fotka. To ale netušila, že Kakuzu jest velice pomstychtivý – strčil do mladé fotografky, ta slítla přes okraj a málem by skončila dole roztřískaná na kaši, kdyby se nezachytila větve malé borovice.
„Kam se zase poděla Danieeru?“ hudrovala hAnko, načež objevila dívčinu zavěšenou na větvi.
„Pomoooooc!“ zaškemrala visící.
„Já toho moc nesvedu...,“ pípla hAnko. Pak ale dostala spásný nápad, zavolala Zetsu a společnými silami vytáhli Danieerku nahoru. Ta jen stihla poděkovat a vzápětí už pronásledovala Kakuzu, mlátila do něj foťákem a velmi neslušně mu nadávala (to má nejspíš z Hidanova slovníku sprostých slov, protože jinak je to veskrze slušné děvče).
Když se všechno uklidnilo, převzaly vedení Ivča s hAnko, které jako jediné věděly, kam vlastně jdou. Po menším draní se přes trní, půl metru vysoké kopřivy a brodění se přes tři potoky skupinka dorazila na rozkvetlý palouček.

Teuchi-san a Chouji se rozhodli pro jedinou věc, která je naplňovala nevýslovným štěstím – přípravu jídla. Shikamaru se věnoval svým nejoblíbenějším činnostem – nicnedělání a pozorování mraků, Asuma stál opodál a spokojeně si zapaloval jednu cigaretu od druhé. Kakuzu s radostí zjistil, že spousta lidí má s sebou peněženky. Zetsu si vesele povídal s borovicí, javorem a šípkovým keřem, zatímco Kisame rozprávěl se pstruhy v potoce. Deidara, Sasori a Hidan rozebírali odstín laku na nehty, Itachi šikanoval svého mladšího brášku, Konohamaru si hrál se třemi psy na indiány. O kousek dál seděla trojice Ivana-Jiraiya-Kakashi a polemizovali o tom, jestli má Junko radši blondýny nebo brunety. hAnko a neoddělitelná partička Kotetsu a spol. hráli karty, zato čtveřice Neji-Lee-Gaara-Kankurou si ujasnila pravidla pro osud a sílu mládí. Naruto a Tobi si házeli oranžovým míčkem, Orochimaru s Kabutem probírali vliv zbabělosti na život, Kiba a Pein spolu psali nějaký text a Ebisu jim ochotně pomáhal, protože byl rád, že se aspoň na chvíli zbavil Konohamara. Nenápadná Danieeru, schovaná v trávě, všechny ostatní špehovala a potají fotila. Image neviňátka jí však kazily čertí rožky, které jí vykukovaly z vlasů.

Chouji a Teuchi měli menší problémy s rozděláváním ohně, proto byli nuceni požádat bratry Uchihovy o pomoc. To ovšem neměli dělat... Gramlavý Uchiha starší málem podpálil Zetsovy kamarády a naprosto neschopný Uchiha mladší spálil třetinu lesa. Kvůli nenadálému požáru byl Kisame připraven o konverzaci s příbuznými a neochotně to musel jít uhasit.
„Ničitelé lesního ekosystému!“ zahučela slečna Kyuubi z hnutí GREENPEACE, která šla náhodou kolem.
hAnko nešikovným dědicům Sharinganu pěkně zostra vynadala. Sasun schytal i pár facek, Itachi pouze kopanec do holeně, protože, jak se hAnko vyjádřila: „O takový pitomý dřevo si nebudu otloukat ruce!“
Nikdo se ani moc neobtěžoval ubohé sourozence bránit, jelikož jejich přičiněním přišli o teplý jídlo a museli se spokojit s namazaným chlebem. Génius Shikamaru se opovážil navrhnout výlov pstruhů a jejich přemenu na chutné sushi. Jeho velkokapacitní mozek ale opomenul tu nepodstatnou maličkost, že Kisame je taky dravá rybka. A ta rybka se ohnala svým zubatým nožíkem a ušmikla géniovi culík. K zemi se zvolna snášely kadeře černých vlasů. Roztržená gumička odlétla kamsi do neznáma a rozprostovlasatělý Shikamaru potřásl odlehčenou hřívou. Na paloučku se rozhostilo ticho. Všichni zírali v němém úžasu. Dramatický okamžik přerušila až Sasoriho slova: „Měl ses ostříhat dřív. Takhle konečně vynikne tvá mužná krása a dokonalé rysy tváře.“
Deidarou zmítaly protichůdné pocity. Měl radost, že je teď jediný majitel sexy účesu, ale na druhou stranu začal šíleně žárlit. Proč JEHO Sasorínek pokukuje po cizím chlapečkovi?! Deiovy chmurné myšlenky přetrhlo Narutovo zahýkání: „Tý krávo! Máte někdo zrcátko? Danieeru, puč mi foťák, to se musí zvěčnit! Shiki má teď stejný mikádo jak Hinata!“
Shikamaru si ležérně odhrnul nově vzniklou ofinku z čela a pohrdlivě odfrknul: „Taky naděláte s mojim hárem.“
Popošel směrem k Asumovi.
„To je taková otrava. Sensei, dejte mi cígo.“
Najednou se vzduchem mihlo cosi oranžového a přistálo to o několik set metrů dál – Kakashi a Sasuke si vyměnili pohledy, načež Kakashi prohlásil, že tohle je nový rekord v hodu otravným Geninem.
„Mně je jedno, jestli to byl rekord nebo ne, hlavně ať se drží od mojeho foťáku dál,“ šlehala nespokojeně čertovským ocasem Danieeru, až zasáhla Ebisu a rozbila mu brýlky....

Jelikož mýtinka se změnila ve spáleniště, zamířila šestatřicetičlenná skupina domů. Ori se chtěl vytáhnout, jak si zapamatoval cestu a šel první. Ovšem díky jeho vedení byla výprava nucena dvakrát se brodit přes řeku, pětkrát slézat skalní stěnu, překonat nedávný polom stoletých dubů a obcházet jednu moooc hlubokou propast (do které chtěli milého hádečka napřed shodit, ale hAnko se za něj kupodivu přimluvila). Pak taky vyšplhali aspoň čtyři kopce, Asuma ztratil krabičku cigaret, Narutovi se povedlo je dohnat, Ebisu si spravil zdemolované brýle, Pein konečně dopsal onen hlubokomyslný text a na Deidaru útočila deprese, neboť Sasori byl stále více okouzlen Shikamarovým účesem. Orouše nakonec vystřídala hAnko a její kvarteto chlapců a spolehlivě všechny dovedli zpátky na chatu.

Vyčerpaný pan Teuchi usnul hned v předsíni, jen co usedl na lavičku, kde si chtěl zout boty. Chouji chvíli protestoval, že sám rozhodně nezvládne uvařit pro tolik lidí, a tak se nad ním Ivča slitovala a zamířila s ním do kuchyně. Cestou popadla Uchihovic duo.
„Vy dva za trest oškrábete brambory.“
„A próč?“ kroutil se Sasuke jak žížala v posledním tažení.
„Za tu menší epizodku v lese, milej zlatej,“ usadila ho Ivka a vrazila mu do ruky škrabku. Ostatní se za hurónského smíchu odebrali do obýváku a jali se odpočívat, každý po svém. Danieeru zabrala počítač a pustila se do úpravy fotek z dnešního výletu. Unavení pejsci se stočili do klubíčka vedle krbu a jen občas přispěli nějkou tou vtipnou hláškou do konverzace o požáru, kterou vedla Nejiho partička. hAnko donutila Kotetsu, aby jí namasíroval záda, zatímco zbylí tři věční puberťáci (Hayate, Izumo a Genma) se mu posmívali, že je pod pantoflí. Kakashi to zalomil na gauči, Jiraiya ležící vedle něho spisoval novou kapitolu IIP s názvem „Junko a dívka z lesa“. Konohamaru se vztekal, že ninkeni odmítli další hru na indiány a jal se znova otravovat již notně otráveného Ebisu s brýlkama olepenýma nechutnou izolepou.
Génius a blonďaté střevo se po chvíli nečinného lelkování odebrali na dvůr štípat dříví. Naruto, aby zkrotil svou hyperaktivitu a Shikamaru ve snaze uniknout před Sasorim. Další, kdo se z přeplněného obýváku posléze zdekoval byli Orinek s Kabutínem. Zapluli do koupelny a až do večeře je nebylo vidět. Asuma se převelice nudil, proto vytáhl Kibu na verandu a jal se ho učit kouřit. „Župani“ se shlukli kolem Peina, aby vyslechli jeho zbrusu novou píseň o strastiplném putování. Začínalo to nějak takhle:

„Když v dálce vlaky houkají, jak sova noční tmou,
já si tiše potají broukám píseň svou.
A cesta má je daleká, kde složím hlavu bolavou,
když nikdo na mě nečeká za nekonečnou dálavou...“

Holt melancholický folkař, ta naše Peiňule...

Varování - další díl může způsobit zdravotní riziko: zranění v důsledku pádu ze židle, zhoršené dýchání a podobně.
Ano, souhlasím s rizikem.
Ne, nesouhlasím s rizikem.