Narutovo divné chování 001

Takže... už jsem takové FF s tímto názvem jednou napsala, ae teď jsem to trošku upravila k lepšímu, tak snad doufám že je to o něco lepší než to co sem napsala předtím. Příběh je však stejný, jenom sem ho trochu rozvinula :)a pokud budete chtít pokráčko tak napište:)

Byl obyčejný den jako každý jiný, zpívali ptáci a slunce vyšlo jako vždy kolem sedmé hodiny ranní. Až na to, že se Naruto probudil za bránou skryté Listové vesnice.
„Jejda kde to jsem?? Musel jsem být asi náměsíčný“ pomyslel si Naruto a hlasitě mu zaškrundalo v břiše, jako kdyby měsíc nejed.
„ÁÁÁ“ zívl si Naruto.
„Už je asi čas na snídani“ řekl a plný energie se v pyžamu a spací čapkou vydal na snídani do Ichiraku ramen. Po cestě se na něj všichni divně koukali a tajně usmívali(asi to nebylo tak tajný, když to viděl i Naruto ), avšak Naruto vůbec nevěděl čemu. Nevšímal si posměšků a šel dál. Když došel do Ichiraku ramen, stařík se polekal a upustil misku zrovna čerstvě udělaného vepřového ramenu. Naruto tam stál jak solnej sloup a zíral na staříka.
„Jéé to jsi ty, Naruto. Kdybych se tě tak nelekl tahle porce mohla být tvá.“ řekl stařík a ulevilo se mu. Naruto se na něj udiveně podíval a zeptal se: „A čeho si se lekl?“
„Toho tvého pyžama a čepky, vůbec jsem tě v tom nepoznal a navíc máš obrovské kruhy pod očima“ odpověděl stařík.
„Sakra já mám na sobě pořád pyžamo, proč mi to někdo neřekl?“ řekl udiveně Naruto a rychle utíkal domu se převlíknout. Mezi tím spěchem si Naruto dokázal i objednat vepřové ramen.
Po malé chviličce se Naruto dostavil do Ichiraku ramen, kde na něj jeho výborná snídaně už čekala.
„Díky staříku“ řekl Naruto a dal se s chutí do jídla. Bohužel jeho snídani mu vyrušila Sakura.
„Ahoj Naruto, snad neruším, ale Hokage-sama by tě chtěla vidět ve své kanceláři“ vysypala to ze sebe rychle Sakura, že jí Naruto rozumněl každé páté slovo. Naruto jí požádal, aby to zopakovala ještě jednou, ale místo toho ho odvlekla po zemi až do kanceláře Tsunade-sama.
„Můj ramen“ řekla Naruto posmutněle až se mu v očích objevily slzy, jakmile ho Sakura dotáhla k Tsunade-sama.
V kanceláři už byl Shikamaru a Hinata.
„Haruno Sakura, Uzumaki Naruto, Nara Shikamaru, Hyuuga Hinata-posílám vás na misi. Tentokrát budete musel porazit monstrum, které napadá shinobi z vesnice ukryté písku. Prý se ukrývá na jihu písečné vesnice, ale nikdo neví jeho přesnou polohu. Váš úkol je chytit tohle monstrum, pak jít do skryté písečné vesnice a podat jim tam hlášení o poražení této obludy, podáte jim přesnou polohu kde je nachází a oni si s tim monstrem pak něco udělají. Jakákoliv jiná zápletka není vaše mise takže na to zapomeňte, a hlavně ty Naruto“ řekla jim Tsunda-sama a poslední větu zdůraznila. Ale Naruto nebyl zcela při smyslech a utápěl se v slzách po jeho nedojezeném a teď už určitě vychladlém ramenu.
„No tak vzpamatuj se Naruto“ nařkla ho Sakura a dala mu ránu do hlavy, na kterou byl už zvyklý. Shikamaru a Hinata jenom kroutily očima a kdo ví co si o Narutovi mysleli.
Jako vedoucího skupiny Tsunade-sama určila opět Shikamara a Naruto se hned začal vztekat.
„Proč vždycky vyberete jako vedoucího týmu Shimara a ne mě??“ ozval se již už při smyslech Naruto.
„Shikamaru je na rozdíl od tebe chytrý a nedělá zbrklé věci jako jsi ty odjakživa zvyklý.“ Dala mu rychlou odpověď Tsunade-sama a dala jim rozkaz pro okamžitý odchod na plnění mise, protože cesta do písečné vesnice přece jenom trvá 3 dny.
Sakura odtáhla Naruta ven ze sídla Hokageho a všichni se šli připravit na misi.
Naruto cestou domu pořád myslel na svůj nedojezený ramen a na to jak k němu byla Sakura tak surová, že mu udělala pátou bouli na hlavě za poslední 4 dny. Když Naruto došel domu, vytáhl si batoh a připravil si věci potřebné na svou misi a co nejpomalejším krokem se vydal obklikou k bráně skryté listové vesnice. Viděl tam skupinku lékařských ninjů, jak tam někoho ošetřují. Naruto byl jako vždy zvědavý a šel se podívat co že se tam děje.
„Co se tu stalo?“ zeptal se Naruto.