Samotářka II.

Ihned jak Neji s Hinatou dorazily domů ze svých misí, Hanabi se proti nim vyřítila jako divoká střela. V obličeji měla tak rozzářený pohled, až si Neji říkal, jestli se ji něco nestalo. Vždyť po ránu byla tak nesnesitelná ….
„Neji, Hinato, tomu neuvěříte, co se mi stalo!“ vyhrkla na ně.
Neji nechápavě povytáhl obočí, Hinata si s obličeje utřela plivance od Hanabi. Její drahá sestřička jim pak všechno vylíčila.
„Chápete to? Já budu chodit na mise!“ zakončila svůj monolog a plná nadšení nadskočila.
Hinata s Nejim se na sebe nevěřícně podívali, pak se ale usmáli. Otočili se zpět k Hanabi.
„Ale Hanabi, to je přece skvělý! Úžasný!“ sdílela s Hinata její štěstí, „To musíme oslavit!“
Neji, zarytý realista, zůstával ale jako vždy nohama pevně na zemi. Decentně si odkašlal. Obě se po něm otočili.
„Nenapadlo vás ale, co na to táta?“ zeptal se klidně.
Hanabi nahodila šibalský, vítězoslavný výraz.
„Ha! Ten s tím nic neudělá! Je to rozkaz od Tsunade!“ vyhrkla a s úsměvem vyplázla na imaginárního otce jazyk.
Neji se pousmál. „Tak tím pádem ti gratuluju. Dokonce tak, že ti odpustím i ten dnešní ranní výstup.“ Zakřenil se.
Hanabi byla tak šťastná! A navíc vidět Nejiho se upřímně usmívat, to je výhra! Hanabi se mu bezmyšlenkovitě vrhla kolem krku.
„Díky!“ rozesmála se.
Neji chvíli nechápal, pak se ale také usmál. Hanabi radostně nadskočila.
„Já mám takovou radost!“ vypískla.
Hinata se usmívala. Už hrozně dlouho neviděla sestru takhle šťastnou, takhle se usmívat …. Hanabi v euforii odtancovala do kuchyně a vesele si prozpěvovala. Narazila však do otce. Ihned se zarazila a zmlkla. Hiashi po ní hodil upřený pohled.
„Vidím, že máš dobrou náladu.“ Pronesl suše.
Hanabi sklopila hlavu. „Ehm … jo …“
V tom na svém rameni ucítila něčí velkou ruku. Lekla se a pozdvihla hlavu. Uviděla usmívající se tvář svého otce.
„Taky máš proč, Hanabi.“ Usmál se na ni, „Přes všechno …. Jsi šikovná holka.“
Hanabi spadla čelist. Slyší dobře? Nevěřícně zírala do očí svého otce, který ji ještě před pár hodinami nadával a vysmíval se jí. Zamrkala.
Hiashi ihned odvrátil hlavu a nahodil svůj vážný výraz jako obvykle. Okamžitě odkráčel pryč. Hanabi se radostně usmála. Tohle gesto …. Otec ji konečně uznal ….
Hinata s Nejim všechno slyšeli a nevěřili svých uším. Pil snad Hiashi něco? Neji využil otcovi výjimečně dobré nálady a ihned za ním přišel s návrhem :
„Hele, tati,“ začal, „Když se Hanabi bude konečně účastnit misí, nemohli bychom ji dneska večer vytáhnout někam ven?“
Neji napjatě čekal. Hiashi vypadal, že nad tím uvažuje. Hanabi bratrance zaslechla a srdce ji divoce bušilo. Jestli ji otec tohle dovolí, bude si o něj dělat vážné starosti. Protože tohle prostě není normální ….
„Tak …. Dobrá, povoluje se.“ Pronesl Hiashi svůj verdikt a Hanabi se právě složila na zem v mdlobách. „Ale do desíti ať jste všichni doma!“ dodal generál.

Hanabi prožívala svůj nejšťastnější den v životě. Tolik výborných zpráv najednou, to je ji ještě nestalo! Marně stála před svojí skříní a vybírala si, co na sebe. Přeci jenom nebyla mezi tolika lidmi už hodně dlouho a chtěla udělat dojem. Od zítřka se s nimi bude vídat každý den a nechce zapůsobit jako strašidlo.
Nakonec si vybrala slušivé černé triko odhalující ramena a černou minisukni. Po zhlédnutí v zrcadle usoudila, že nevypadá zas tak špatně a ještě jednou se na sebe usmála. Starosti ji dělala jenom rozbitá kolena. V tom ale do pokoje vtrhla Hinata. V takové situaci by ji Hanabi obvykle seřvala a poslala do hajzlu, ale dnešek byl opravdu jiný. Hinata držela v ruce jakousi krabičku.
„Napadlo mě, že by se ti to na ty tvoje zřízený nohy mohlo hodit.“ Usmála se na ni a podala ji krabičku s jakousi mastičkou. „Je to výtažek ze speciálním bylinných rostlin, pomáhá to okamžitě.“ Poučila ji velká sestra.
Hanabi si tu patlanici natřela na kolena a ani ne za pár minut rány vůbec nebyly vidět.
„Díky, ségra.“
Hinata se jenom mile usmála. „Když úspěch, tak se vším všudy, ne?“
Už odcházela z její pokoje, když se ve dveřích otočila a sjela Hanabi pohledem.
„Mimochodem,“ dodala, „Hezká sukně.“
A odplula pryč.
Hanabi přísahala, že takhle šťastná snad ještě nikdy nebyla.
Kolem sedmé večer všichni tři konečně vyrazili. Neji chvilku svoji sestřenici pozoroval.
„Hele, Hanabi, musím uznat, že vypadáš konečně normálně.“ Prohodil s úsměvem.
Hanabi na něj vyplázla jazyk. „No, řekněme, že ty po dlouhý době taky vypadáš jako člověk!“ zasmála se.
„Ale ne, fakt, sluší ti to.“ usmál se na ni.
Hinata jenom nevěřícně zírala. „Fakt, Neji, nepil ty jsi taky něco? Odkdy jsi tak …. Ehm … milý?“
Neji se zakřenil. „To víš, trénuju na dnešní večer ….“
Hanabi se usmála. „Áááhaa … Takže jsi domluvený s TenTen?“
Neji se spokojeně usmál. „Dejme tomu ….“

Zanedlouho dorazili do jednoho klubu v Konoze. Z budovy byla slyšet hlasitá hudba. Hanabi najednou trochu znervózněla. Nebyla na takováhle místa zvyklá. Přeci jenom byla často doma a mezi lidi moc nechodila, takže nevěděla, jak se má v takovýhle situacích chovat ….
U hlavního vchodu stál statný chlápek s dlouhými bílými vlasy.
„Čau, Jirayo …“ plácli si s Nejim na pozdrav.
„Hin …“ mávl přátelsky na Hinatu.
Hanabi koukala do země. Nesměle kolem Jirayi prošla. Ten ji sjel pohledem od shora dolů a významně se zarazil u její sukně. Zahvízdl. Otočil se na Nejiho.
„Teda, Neji, já jenom zírám … To je tvoje nová kočka? Celkem kost …..“ uchechtl se.
Hanabi rázem celá zrudla. Jiraya na ní zamrkal a zamával jí. Hinata ji hned táhla pryč.
„Na něj si dávej pozor, Hanabi, je to známej prasák ….“ Varovala ji Hinata a úsměvem se na Jirayu podívala. „Že, Ero-sennin?“
Jiraya se zakřenil. „Si piš ….“

Zábava byla v plném proudu. Neji okamžitě vystartovala hledat TenTen a Hinata se odebrala k baru. Hanabi se zatím rozkoukávala a tak vyrazila za sestrou. U baru narazily na Sakuru, Ino, Temari a Kibu. Ten vypadal, že si společnost holek užívá.
„Čau všichni!“ pozdravila je Hinata energicky. „Tohle je Hanabi, znáte se, ne?“
Hanabi se na ně nesměle usmála. Nebyli pro ní úplně cizí, už je viděla několikrát, ale příliš se s nimi nebavila. Nebyla si jistá, jak na ni zareagují ….
„Zdááár!“ zašveholil Kiba a poplácal ji po zádech. Hanabi se usmála. Začala se bavit s ostatníma holkama. Kiba mezitím požádal Hinata, jestli by s ním nedala tanec.
„Docela dlouho jsme tě neviděli,“ usmála se na Hanabi Sakura.
„No … Trénovala jsem spíš doma s otcem. Zítra už ale mám konečně misi.“ Špitla Hanabi.
Ino si ji kriticky změřila pohledem.
„To budeš pravděpodobně se mnou v týmu.“ Pronesla, ne zrovna nadšeně, „Jsi asi ta náhrada za Choujiho …“
„To máš teda pech, holka ….“ Zakřenila se Temari, „Být v týmu s tím největším flákačem a zmalovanou barbínou, to není žádná sláva ….“ S úsměvem se otočila na Ino.
Myslela to jako vtip, Ino ji však probodla vražedným pohledem a zatvářila se úctyhodně ke svému jménu – jako prase. Uraženě, s nosánkem nahoře, odkráčela pryč, pravděpodobně vyhledat společnost Sasukeho a dál mu otravovat život.
Hanabi to trochu překvapilo. Temari si oddechla.
„Upřímně – jsem ráda, že je pryč.“ Usmála se na Hanabi, „Budeš muset mít silný nervy, abys to s ní vydržela. Ino dokáže být pěkně nesnesitelná.“
Hanabi usoudila, že po tolika letech soužití s otcem je zvyklá na ledacos. Nějaká bárbína ji nedostane …. I přesto se ale trochu obávala. Pak ji trklo. Kdo že je ten flákač? Panebože, ne … Hanabi se zděsila.
„Alespoň, že Shikamaru je trochu normální ….“ Pokračovala Temari. „Rozhodně má víc rozumu, než to prase, co tu bylo před chvílí …“
Hanabi v duchu zaklela. To snad není pravda. Proč zrovna Shikamaru? Moc dobře si pamatovala na ten trapas, který před ním ztropila dneska ráno … Víc se znemožnit opravdu nemohla.
„Hej, Hanabi ….“ Temari ji zamávala rukou před obličejem. „Není ti něco?“
Hanabi se probrala ze svého životního šoku. „Eee, co? … Ne, nic, dobrý.“ Ujistila ji s úsměvem.
Temari se na ni usmála. „Nepůjdeš tancovat?“
Hanabi souhlasila. Řekla si, že by se konečně neměla tolik stydět a začít se taky trochu bavit. Udělala dobře. Pořádně si s Temčou zatrsaly a Hanabi se konečně cítila, že má kamarády …. Že je alespoň ve společnosti lidí …. Později se ale Temari zapovídala s nějakým klukem, tak se Hanabi, už celá utancovaná, vydala odpočinout si na bar. Objednala si džus. Za chvilku si k ní přisedl povědomý kluk …. Ksakru, že je to Shikamaru?
„Zdar …“ pozdravil ji, v puse cigaretu.
Na Hanabi dolehl puch kouře a piva. Evidentně už měl něco málo v sobě.
„Nazdar ….“ Řekla rázným tónem a zadívala se na něj.
Ještě pořád ji bylo po dnešním incidentu trapně, ale nesmí to dát na sobě znát. Nesmí se chovat jako malá chudinka dneska ráno.
Shikamaru zavolal barmanku a objednal si pivo. Típl cigaretu a otočil se na Hanabi.
„Co ty tady?“
„Co tím jako myslíš?“ zeptala se drze.
„Nemyslím tím jako nic, jenom, že jsem tě tu nikdy neviděl. Upřímně – mám pocit, že jsem tě nikdy neviděl i tak ….“
Hanabi si trochu oddechla. Takže asi na dnešní ráno úplně zapomněl. Zkoumavě se na ni zahleděl.
„Eee, počkej …. Jo, nenesl jsem náhodou k vám dneska něco?“ zablekotal, „Jo jo, jsi to ty. Tamta holka ….“
Hanabi s úsměvem protočila panenky. „Zapomeň na to.“
Shikamarovi bylo přineseno jeho vysloužené pití. Dal si loka a když uviděl sklenici džusu vedle Hanabi, ihned pivo položil a zadíval se na ni, jestli nepřilítla z Marsu.
„Prosím tě, co to piješ? Musíš si dát něco pořádnýho!“ zaťukal si na čelo a ihned ji taky objednal pivo.
„Hele, já nepiju!“ ohradila se Hanabi.
Shikamaru se uculil, trochu mimo … „Všechno je jednou poprvý ….“
Hanabi si přitáhla jeho sklenici k sobě.
„To máš pravdu, ale ty už bys měl brzdit. Víš, že je to z tebe celkem dost cejtit?“ pronesla a napila se.
K jejímu překvapení ji to celkem zachutnalo. Napila se ještě jednou a za chvilku měla sklenici v sobě. Shikamaru se uchechtl.
„A ty že jako nepiješ, jo?“

Hanabi se velmi dobře bavila. Alkohol už ji pomalu stoupal do hlavy a ona byl čím dál tím víc veselejší. Nakonec se s Shikamarem řehtala na celé kolo.
Zrovna se zhroutila na stůl smíchy, z očí ji tekly slzy, když v tom se k nim přihnala Ino. Už v sobě evidentně taky něco měla.
„Shikamaruuu ….“ Zašveholila a objala ho kolem krku. „Já jsem táááák rááádaaa, že tě vidím …“
Shikamaru, i přes alkohol v krvi, rozhodně nezakrýval svoji nechuť k ní. Nahodil otrávený ksicht a směrem k Hanabi naznačil zvracení. Ta se rozesmála na celé kolo. Ino ji zpozorovala a zhnuseně se na ni zadívala.
„Být tebou bych se radši moc nesmála,“ setřela ji, „Pořád jsi tu ještě nová, tak bych na sebe moc neupozorňovala ….“
Hanabi zmlkla. Co proti ní Ino má?
„Hele, nech ji být …“ bránil ji Shikamaru, „Právě se tu s Hanabi dobře bavíme …. Rozhodně líp než s tebou, ty prasečino ….“
Ino byla právě hluboce zděšena. Někdo si ji dovolil urazit? Nejdřív tam jen tak stála s otevřenou pusou, pak se ale napřímila, urovnala si vlasy a s prsknutím se otočila na podpatku a odkráčela pryč. Zase.
Shikamaru se rozesmál. „Patří jí to, náně jedný …“
Hanabi se usmála. „Abychom to zapili …“ a objednala oběma další sklenici piva.
To už ji ale začali hledat Hinata s Nejim. Neji se chtě nechtě odlepil od TenTen s kterou až doteď seděl zalezlý v koutě a vydal se hledat svoji sestřenici. Desátá hodina se blížila a on věděl, že když přijdou pozdě, otec by jim dal pořádnou sodu. Hinata taky přestala tancovat s Kibou a začala Hanabi hledat.
Po chvilce ji oba dva našli jak sedí na baru s Shikamarem a řeže se tam na celé kolo. Neji jenom obrátil oči v sloup. Hinata svoji malou slušnou sestřenici nepoznávala. I když …. Co tancovala s Kibou, nepoznávala tenhle večer ani sama sebe …
„Hanabi!“ vmísil se jim Neji do rozhovoru, „Už bychom měli jít domů.“
Hanabi ho jenom odstrčila. „Ale no taaak. Právě se tu dobře bavíme, že Shikamaru?“
Shikamaru se jenom uculil. Hinata se na něj znechuceně podívala.
„Fakt už bys měl brzdit, Shiko …“ poradila mu.
„Jestli přijdeš pozdě domů, táta se může domluvit s Tsunade a s misema budeš mít utrum dřív než s nima vůbec začneš!“ přesvědčoval Neji svoji sestřenici.
Na tohle Hanabi i přes množství alkoholu v krvi slyšela. Ihned se zvedla.
„Promiň Shikamaru, ale už musím jít …“ sladce se na něj usmála a na zamávala mu na rozloučenou.
Zvedla se ze židle ale v tom se jí zatočila hlava. Sotva se udržela na nohou, musela se ihned o něco opřít.
„Hanabi, jsi v pohodě?“ strachovala se hned Hinata.
S Hanabi se najednou všechno začalo točit. Nohy měla celé zesláblé a cítila divný tlak v břiše. V tom se prohnula a sesula se po kolenou na zem. Začala zvracet.
Všichni ji znechuceně pozorovali. Ihned se od ní odvrátili. Ino stála poblíž a neodpustila si jízlivý komentář.
„No fuj, co jste to sem přivedli! Příště sem, holčičko, nechoď, když ani neumíš pít ….“
„Drž hubu, Ino!“ setřel ji Neji a pomáhal Hanabi na nohy.
Hanabi ještě stále cítila divnou pachuť v ústech. Bylo ji hrozně špatně, břicho ji bolelo a cítila se hrozně slabá. Hlavu měla na rozpadnutí. Hinata ji chytila za paži.
„Pojď, půjdeme domů ….“ Řekla a společně s Nejim ji rychle táhli pryč.
Shikamaru byl nejdřív chvíli smutný, že mu utekla tak příjemná společnost, ale zapil to dalším pivem a hned byl zase veselejší.
Mezitím Neji s Hinatou měli plné ruce práce, aby dopravili Hanabi v pořádku domů. Byla jim zavěšená kolem ramen a táhl z ní alkohol.
Neji jenom protočil panenky. „Jednou ji necháme bez dozoru a už se je z toho průser.“
„Musíme to nějak uhrát před tátou. Jestli pozná, že je opilá, nebude mít z toho problémy jenom ona, ale zabije i nás. Navíc by to pro Hanabi byla vážně rána, kdyby ji to z těma misema nevyšlo. Přeci jenom se snažila zapadnout …“ začala Hinata ihned bránit svou sestru.
„Myslím, že zapadla až moc ….“ Pronesl Neji suše.
„Ale, jen zas tak nepovídej,“ rýpla Hinata, „Já jsem tě s TenTen moc dobře viděla na tom gauči … Oproti tobě byla Hanabi svatoušek …“
Neji neodpověděl, Hinata ale věděla své.

Naštěstí se jim podařilo propašovat Hanabi do pokoje, aniž by vzbudila nějaké velké podezření. Hiashi už naštěstí spal. Hanabi se natáhla na postel a usnula.
Hinata se vyčerpaně odklidila do koupelny a Neji už taky zalehl.

Hanabi se ráno probudila celá rozlámaná, hlava ji třeštila a měla ztuhlé celé tělo. Při pohledu do zrcadla se mírně zhrozila. Měla na sobě stále oblečení ze včerejška. Co se tam včera jenom dělo, pomyslela si a dopotácela se do kuchyně. U stolu už seděli Hinata s Nejim.
„Nazdár!“ pozdravili ji a zakřenili se. Ti se včera tolik nezřídili, takže byli celkem v pořádku.
„Jakpak jsi se nám vyspala, ty pařmenko?“ dobíral si ji Neji.
Hinata se uchechtla. „Trošku jsi to včera přehnala …“
Hanabi byla naprosto mimo, oči celé ulepené, nevěděla která bije. Pamatovala si jenom letmé útržky.
„Dneska je tvůj den.“ Rozzářila se na ni Hinata. „Musíš být ve formě, tak se koukej sebrat!“
Hanabi byla v tu ránu dokonale probuzená. Panebože! Musí ze sebou něco rychle udělat, vždyť dneska nastupuje na svoji první misi! Ihned do sebe naházela snídani a odebrala se do koupelny. Půl hodiny bojovala se svými vlasy, různě se upravovala, vybírala oblečení a psychicky se na to všechno připravovala.
Dneska poprvé vyrazila s Nejim i Hinatou společně kupředu novému dni. Byla tak šťastná …
„Hodně štěstí, Hanabi …“ popřál ji otec na rozloučenou.
Hanabi nevěřícně zakroutila hlavou. Někdy svého otce opravdu nechápala.
„Dám ti jednu malou radu, sestřenko,“ šeptl ji do ucha Neji, když kolem ní prošel, „Příště, když tě čeká něco takhle důležitého, se snaž nebejt tolik na hadry ….“
V průběhu cesty ji Hinata s Nejim všechno vylíčili. Hanabi je jenom nevěřícně poslouchala. Cože tam všechno dělala …. ? Panebože, to bude ostuda, pomyslela si.
„Ale neboj se,“ uklidňoval ji Neji, „Ostatní tam byli tak zlití, že si nebudou nic pamatovat ….“
V to můžu jedině doufat, pomyslela si Hanabi a snažila se na tu záležitost nemyslet. Musí se soustředit, je to její důležitý den. Nemůže na Tsunade hned zapůsobit jak nějaká hloupá puberťačka.
Hanabi se usmála a s Hinatou a Nejim po boku se blížila k sídlu Hokage.