Shigaeshi 9

9. část

Naruto si Tasume prohlížel. Dlouhé nazrzlé vlasy se jí třpytily v slunečním světle a z plných rtů stékaly kapičky krve. Její tmavomodré oči ho pálily ve tváři. Věděl, že to, co mu řekla, byla pravda. Nejspíš to byly poslední okamžiky, kdy s ní ještě mohl mluvit. A viděl, že ona chce to samé. Měl pocit, že mu chce ještě něco říct.
,,Naruto…děkuji ti za pomoc. Bez tebe bych…nemohla dostát svému slibu. Ale je tady ještě jedna věc, o kterou bych tě chtěla poprosit. Mohl by ses prosím…postarat o Katuza? Nikdo jiný by to nezvládl líp. Protože já…věřím, že se staneš tím nejlepším Hokagem. Věřím, že si splníš svůj sen. A jen ty jediný můžeš jít mému bráškovi příkladem. Když já to nedokázala…“ Tasume se rozkašlala.
,,Ale dokázala. Obdivuje tě. Viděl jsem to na něm, když jsi ho bránila. Jsi skvělá kunoichi. A jsi také skvělá holka.“ Snažil se ji Naruto uklidnit. Tasume se na něj usmála.
,,Děkuju. Ale…jsem si jistá, že najdeš ještě skvělejší holku. Takovou, která bude vždy stát při tobě. Která tě bude podporovat a bude ochotna pro tebe zemřít…“ Tasume opět přemohl kašel.
,,No…vlastně se mi vždycky líbila Sakura…“ Připustil trochu nesměle Naruto, ale Tasume ho přerušila.
,,Ne, nemyslím Sakuru. Ona je jistě úžasná, krásná a hodná osoba, ale…nehodí se k tobě. Ty si zasloužíš někoho, kdo tě bude opravdu milovat….“ Tasume na chvíli zavřela oči, aby se vzápětí ještě podívala na smutného Naruta, klečícího u její hlavy.
,,Jsem šťastná, že to takhle dopadlo. Mrzí mě jen dvě věci. Ta první je, že…neuvidím Katuza vyrůstat. A ta druhá je…“ Tasume už dýchala ztěžka. Oči se jí zmenšily do malých štěrbin, ale ještě se stihla naposledy usmát.
,,…nikdy nebudu vyprávět svým dětem, že první pusu jsem dostala od nejlepšího Hokage všech dob.“ Naruto jen tiše klečel a stále nemohl uvěřit, co se právě stalo. Díval se na ni, jak tam leží s úsměvem na tváři. Vypadala, jakoby jen spala a měla se každou chvíli probudit.

,,Tak tohle je Konoha?“ Zeptal se s úžasem v očích Katuzo. Tři shinobi a malý kluk zrovna stáli na kopci a shlíželi na jejich vesnici zalitou podvečerním sluncem. Jeho paprsky se odrážely od pěti hlav vytesaných ve skále. Byly to hlavy pěti největších ninjů Listové. Naruto se na ty tváře díval s podivnou nostalgií.
,,Jdeme. Tsunade by měla být ještě v kanceláři.“ Řekla Sakura a už scházela dolů směrem k vesnici. Ostatní se vydali za ní.

,,Takže si to shrneme. Vůdce revoluce byl zabit, aniž byste jakkoliv zasáhli. Kutochi-sama se vrátil na své místo a v Zemi Trávy je zase klid. A tady ten kluk je bratr kunoichi, která vám pomohla s misí a zabila toho záporáka. A vy chcete, aby tady ten chlapec mohl zůstat. Říkám to správně?“ Zeptala se Pátá Hokage a přísně si měřila všechny přítomné.
,,Ale Bábi Tsunade, přec-…“ Začal se vztekat Naruto. Bál se, že tady Katuzo nebude moci zůstat.
,,Naruto uklidni se!“ Skočila mu do řeči Tsunade. ,,Já nikdy neřekla, že tady nemůže zůstat. Ale jedině pod podmínkou, že se o něj postaráš.“ Mrkla na Naruta.
,,No jasný. Díky Bábi, jsi fakt nejlepší.“ Zajásal. Pátá se usmála.
,,Tak to je vše. Můžete jít.“ Propustila je a začala se přehrabovat v papírech.

Naruto se, po menší zastávce doma, vydal hned k Ichiraku na svůj oblíbený Ramen. Katuzo zůstal u Naruta v bytě. Byl z té cesty unavený, a tak šel spát.
,,Dvakrát Miso Ramen.“ Objednal si Naruto a netrpělivě čekal, až mu přinesou jídlo. Mimo něj v podniku nikdo nebyl. Najednou se však za ním ozval hlas: ,,Ehm...ahoj Naruto.“
,,Jééé, Hinato! Rád tě vidím. Dáš si taky Ramen?“ Uvítal s nadšením nově příchozí. Hinata se začervenala a myslela, že omdlí. Ale Naruto už jí obědvával, a tak se překonala a vydala se směrem k němu. Když se vedle něj posadila, začala si hrát s prsty. Naruto si toho všiml a chytil ji za ruce. Hinata zrudla jako rajče.
,,Hinato, proč se chováš vždycky tak divně? Znervózňuje mě to. Dattebayo!“ Zeptal se, ale nepustil ji. Prohlížel si její dlouhé tmavé vlasy, pravidelné rysy ve tváři, až se zastavil u jejích očí. Zrovna se na něj také podívala. Dívala se na něj tím pohledem, který uměla jen ona. Dívala se tak na něj vždy, už mnoho let. Ale on si toho všiml teprve teď. Byl to pohled plný naprosté oddanosti a lásky. Naruto si vzpomněl na Tasumina slova. Všechno mu najednou došlo. On už tu dívku, o které mluvila, hledat nemusí. Dávno ji našel. Vždy stála po jeho boku, ale dělala to tak nesobecky a přirozeně, že si toho nikdy dřív nevšiml. Zeširoka se usmál.
,,Hinato…nechceš se jít potom se mnou projít?“ Zeptal se trochu rozpačitě. Hinata překvapením ztuhla a její tváře opět získaly sytě červenou barvu. Uhnula pohledem, ale vzápětí se podívala Narutovi přímo do očí. Tušila, že její chvíle konečně přišla. Že Naruto po těch letech konečně pochopil.
,,Půjdu…ráda.“

***************

KONEC

Budu ráda za vaše komentáře, jak se vám to líbilo. Děkuji všem, kteří to vydrželi číst až sem .