O všem a přitom o ničem (ep. 011)- KONEC

takže konec...
______________________________________________________________

Týden po Sasukeho návratu do Konohy, Orochimarův úkryt

Sakura zaklepala na dveře, za nimiž obvykle přebýval Orochimaru. Když nikdo neodpovídal, vstoupila. Uviděla Orochimara, hlasitě chrápajícího mezi střepy flašek od saké apod.
Takhle teď vypadá pořád, ušklíbla se.
Využila tedy jeho "stavu" a nepozorovaně utekla z jeho úkrytu. Nenechala mu žádnou zprávu. Nevěděla, co by do ní napsala. Vydala se do Konohy. Tam, kam šel Sasuke. Tam, kde je doma. Tam, kde jí snad odpustí, Jenomže zapomněla na důležitou věc- že je tma a tak narážela do stromů, prodírala se křovím, potýkala se s divokými zvířaty.

Po určité době (doba přesunu Orocháčovo úkryt - Konoha), Konoha, Uchiha čtvrť, ráno

To bylo první místo, kam Sakura mířila. Už dlouho nespala, ale to jí nevadilo. Musela ho vidět. Musela mu říct, že ho pořád miluje. Musela mu říct, jak se zbavit prokletého znamení. Musela mu toho tolik povědět...

Sasuke se probudil. Zdálo se mu o Sakuře (jak jinak).
Už na ní nesmím myslet, nadával si, ona tam zůstala...a nikdy se nevrátí...
"Sasuke, otevři!"
Jako bych slyšel její hlas...
"Prosím!"
A zase...
"Otevři kruci to zatracený okno!"
Sasuke si teprve teď uvědomil, že se mu to nezdálo. Přiskočil k oknu a otevřel ho špinavé, poškrábané, unavené Sakuře. I když momentálně vypadala jako strašák do zelí, připadala mu až neuvěřitelně krásná.
"Sakuro..."
Políbil ji. Jak dlouho oba na tuhle chvíli čekali. Konečně se jim splnil sen...
Když se od sebe konečně odtrhli, Sasuke pronesl jemným hlasem:
"Běž se umýt. Na chodbě, třetí dveře vpravo. Je tam i nějaké oblečení po mamince. Jsi celá špinavá.."
Sakura nic nenamítala, s úsměvem si to namířila do koupelny. Vysprchovaná, s turbanem na hlavě a v čistém oblečení se vrátila.
Znovu se políbili. Sasuke jí vzal do náručí a odnesl do pokoje pro hosty. Tam ji položil do postele, pohladil po tváři a přikryl.
"Musíš i odpočinout..."
Otočil se a odcházel. Už chtěl zavřít dveře, když:
"Sasuke?" Sakura promluvila.
"Ano?"
"Pořád tě miluju..."
"Já tebe taky... teď si odpočiň."
Sakura usnula s mírem a štěstím v srdci.
I Sasuke měl dnes skvělý den. Celý ho strávil usmíváním na všechny strany.

Po týdnu, Konoha

Sasuke a Sakura spolu teď chodili. Byli šťatní, jako nikdy předtím. Jejich štěstí ale mělo být toho dne přerušeno...

Sakura se probudila. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, kde to je a kdo leží vedle ní. Pořád jí to připadalo jako krásný sen. Položila hlavu na Sasukeho hruď a poslouchala pravidelné ťuk,ťuk jeho srdce.
"Sakuro..." Sasuke se probudil.
"Co se děje?"
"Já..."
"Hmm?"
"Prosím, pomož mi obnovit můj klan..."
"To znamená?"
"Snažím se říct..."
"co?"
"jestli... jestli by sis mě nechtěla vzít..."
"jako bys už předem nevěděl odpověď..."

Jejich námluvy přeřušila rána. Sakura okamžitě poznala, o co jde. Oblékli se a vydali se k bráně. Byl tam Orochimaru, na svém hadovi, vedle něj Kabuto a dole notné množství zvučných ninjů. Listoví ninjové už taky pomalu doráželi. Sakura se Sasukem jim nechali zvučné a sami se vydali na hadí hlavu za tou dvojicí. Sasuke začal útočit na Kabuta a přesunuli se na střechu jednoho domu. Na Sakuru tedy zbyl Orochimaru.
"Znovu se setkáváme..."
"Ano. Ale já jsem už jiná."
"Jak jiná?"
"Už ti na ty tvoje báchorky a triky neskočim, hadofluse..."
"Tak tedy..."
"tak tedy budeme muset..."
"budeme muset holt bojovat..."
Tak tedy bojovali. Sakura proti Orochimarovi, Sasuke proti Kabutovi.
Kabuto se zezačátku držel dost dobře, ale Sasuke ho nakonec několika přesně mířenými ranami, pár ohnivými jutsu a čistým zásahem katanou zabil. Chtěl pomoci Sakuře, která na hadí hlavě bojovala s Orochimarem, ale nahrnulo se kolem něj množství zvučných ninjů a tak musel bojovat s nimi.
Mezitím Sakura útočila na Orochimara. Ten se vyhýbal seč mohl, ale už byl několikrát zasažen. Bránil se, ale neútočil.
To je zajímavé, pomyslel si. Nedokážu se přimět k útoku. Nechci jí ublížit...
"Sakuro..."
Chvíle nepozornosti, zamyšlení a Orocháč už letěl vzduchem. Zastavila ho až zeď jakéhosi domu. Sakura se rozběhla obrovskou rychlostí, cestou ulehčila pár zvučným ninjům od hlav, rukou a nohou a s obrovskou silou udeřila Orochimara přímo do břicha. Ten se však vzápětí proměnil v hnusné bahno. Sakuru už pomalu začínalo bolet na krku. Musela to ukončit co nejrychleji. V tu chvíli se za ní ozvalo:
"Kdybych tam byl já, byl bych mrtvý. Jednou mě zasáhneš...a je konec."
"Proč neútočíte?"
Sakura se otočila jeho směrem.
"To bych také rád věděl..."
"Tak v tom případě... to vemu do rukou já!"
Tentokrát zasáhla pravého Orochimara. Ten proletěl zdí, další a další. Tam zůstal nehybně ležet. Sakura se k němu rozeběhla. Chtěla se ujistit, že už je opravdu po něm.
Ležel tam, z úst mu stékala krev... umíral.
"Sakuro..." promluvil.
"Změnila jsi mě..."
Vykašlal krev.
"Já jsem nikdy nic necítil. K nikomu. A až příliš pozdě..."
Jeho hlas slábl.
"Až příliš pozdě jsem si uědomil, že už to tak není..."
Jeho ruka sevřela tu Sakuřinu. Sakura neucukla, chtěla mu před smrtí udělat radost.
" ...já jsem se do tebe totiž nevědomky zamiloval..."
potom naposledy vydechl.
Sakura se rozplakala. S pláčem pozabíjela zbytek zvučných ninjů.

Prokletá znamení byla zrušena. Sakura zabila Orochimara... Sasuke k ní seskočil a políbil ji...

_ _ _ _ _ _ _ _
Jak to všechno dopadlo?
_ _ _ _ _ _ _ _

Naruto se stal 6. Hokage, vzal si Hinatu a měli tři děti.
Sakura si vzala Sasukeho a měli růžovovlasou dceru se Sharinganem. Itachi se vrátil do vesnice a stal se z něj super strejda. Tsunade odešla do penze a koupila si svůj sen - místnost plnou saké. Konoha dál žila veselým životem.

Prostě klasický happy end...