Po bouři ....

Toto je pokračování trilogie Bouřka, první ze tří dílů je tady : http://www.konoha.cz/?q=node/16761

V Konoze byl zase jednou krásný den. Všichni odpočívali a užívali si volna. Vesnice teď na tom byla velice dobře. Když už byl podvečer, něco kolem páté hodiny, Shikamaru s Temari se rozhodli, že si zajdou na malou večeři do Ichiraku Ramen.
Šli spolu Konohou a drželi se za ruce. Temari na sobě měla černou minisukni a zajímavé tričko. Shikamaru se na ni zadíval a usmál se. Slušelo ji to. To samé si však říkalo mnoho vesničanů okolo nich. Nebyl snad žádný chlap, který by se za ní neotočil. Shikamaru si ji automaticky přitáhl víc k sobě. Temari to najednou udivilo ale neříkala nic. Nějak extra ji to nevadilo ( komu taky jo, žejo x) … ).
Když dorazili, ihned si objednali dvojitou porci Ramen. Byli hladoví jak vlci. Po chvilce si k nim ale přisedl nějaký cizí muž. Celý byl zahalený v černém plášti a nebylo mu vůbec vidět do obličeje. Přesto si však Shikamaru všiml, že velice nápadně kouká po Temari.
Zlostně si odfrkl. Byl rád, že má za přítelkyni takovou atraktivní holku, ale její nápadníci už ho začínali štvát.
„Nezírej tak na něj.“ Sykl na Temari, protože i ona si všimla, že se na ni ten divný chlapík dívá a chvilku ho pozorovala.
Temari Shikamarův nepříjemný tón překvapil, ale nějak dlouho se tím nezaobírala. Spíš ji znepokojoval ten chlapík. Naklonila se k Shikamarovi.
„Vypadá docela děsivě.“ Šeptla.
Shikamaru energicky zabořil hůlky do misky s nudlemi.
„To teda jo, co si vůbec myslí, sedat si tu k nám!“ odsekl.
Temari překvapeně zamrkala ale ihned nato se široce usmála.
„Snad nežárlíš, Shikamaru ….“ Popíchla ho.
Shikamaru si nandal do pusy hromadu nudlí.
„Jak tě to napadlo, prosím tě?“ odpověděl huhňavým hlasem. „Já a žárlit?“
Temari se zasmála. Připadalo ji to srandovní.
„Víš, že jsi roztomilej, když se zlobíš?“ zakřenila se a objala ho kolem pasu. Shikamaru se zamračil ještě víc a Temari se o to víc rozesmála. Potom se ani on neubránil úsměvu.
Černý plášť vedle nich je mezitím pořád probodával pohledem. Sledoval každý Temariin pohyb. Její úsměv, vlnící se vlasy, jemné ruce …. Ehm …. Hrudník, sukni ….
Byla už celkem zima, tak Shikamaru poprosil o účet. Když se Temari zvedala ze židle, vyhrnula se ji sukně malinko nahoru. Černému plášti málem vypadli oči z důlků, nebo to tak alespoň podle jeho omámeného postoje vypadalo. Shikamaru obrátil oči v sloup a ihned chytil Temari za ruku, aby dal jasně najevo, komu tahle kočka patří.
„Ten chlápek byl pěkně divnej,“ poznamenala Temari hned, jak byli v bezpečné vzdálenosti. „Pořád na mě civěl …“
„To snad každej, ne?“ reptal Shikamaru.
Temari se opět zakřenila.
„Ty opravdu žárlíš, co?“ vzala ho kolem pasu a usmála se.
Shikamaru si ji k sobě přitiskl ještě víc.
„Jenom nemám rád, když moji Temari někdo takhle hloupě očumuje.“ Hájil se a potom se zakřenil. „To můžu jenom já.“
Temari se na něj usmála. „To je pravda.“
Shikamaru ji doprovodil až domů. Ještě než odešel, pevně ji objal. Přitiskl ji k sobě a jemně pohladil po vlasech.
„Uvidíme se zítra, ano?“ šeptl a něžně ji políbil.
„Určitě.“ Zašeptala Temari a vtom se zatřásla zimou. Bylo opravdu chladno. Shikamaru ji naposledy políbil a pak už šel také domů.
Temari už odemykala, když v tom na sobě ucítila něčí pohled. Rychle se otočila a přímo před sebou spatřila Černý plášť. Vyjekla. Co tady ten divná chlap chce? Sledoval ji snad? Pořád se na ni díval, jako v tranzu. Nespouštěl z ní oči.
„Co …. Co tu chcete?“ zeptala se Temari znepokojeně.
Vypadal hrozně děsivě. Všude okolo byla tma, jeho černý plášť mu stále zahaloval celou postavu, ani část obličeje mu nebyla vidět a téměř splýval s okolím. Jenom v kápi se jakoby blýskaly zarudlé oči. Temari dostala strach. Ani jsem na něj neměla mluvit, pomyslela si a už se otáčela, že normálně zahučí do baráku. Jenže Černý plášť ji bleskurychle chytl za ruku.
Temari se ihned ohnala. „Co to …“
Neznámý ji stiskl ruku ještě pevněji. „Prosím ….“
„Co si to dovolujete, okamžitě mě pusťte!“ zakřičela na něj, ale nemohla se mu vymanit ze sevření. Měl sílu.
„Prosím …“ naléhal Černý plášť, „Zůstaň tu se mnou …“
Temari se zhrozila. Šplouchá mu na maják?
„C-cože …. ?! Vůbec vás neznám, nechte mě být!“ pomalu začínala být hysterická, stále ji nepouštěl.
„Můžeme se lépe poznat, seznámit se ….“ Přemlouval, dychtivost v hlase, „Prosím, pojď se mnou ….“
Temari divoce bušilo srdce. Co když ji něco udělá? Ten chlap je očividně blázen! A oči se mu stále červeně leskly! Jak v nějakém hororu, pomyslela si Temari a pak si hned uvědomila, jak to většinou v takovýhle situacích dopadá …. Panebože ….
„Vy jste se snad bláznil!“ zakřičela na něj.
„Prosím ….“ Jeho hlas byl stále dychtivější.
„Nechte mě být!“ zaječela Temari plná vzteku a strachu a konečně se z jeho sevření vytrhla. V sekundě zmizela ve dveřích a hlasitě za sebou zapráskla dveře. S divoce bušícím srdcem zabarikádovala dveře a vyčerpaně se sesula na zem.
Kdo to jenom byl? Temari pohlcovaly hrůzné představy. Musel mě celou dobu sledovat. Teď ví kde bydlí, může se mi klidně vloupat do baráku ….. Byla strachy celá bez sebe ….

Hned druhý den se sešla se Shikamarem. Přitom se na každém kroku ohlížela, jestli Černý plášť není někde poblíž.
„Temari, co se stalo? V telefonu jsi zněla vystrašeně.“ Zajímal se Shikamaru ihned, jak ji uviděl. I teď vypadala hodně nervózně.
Temari mu všechno vylíčila. Měla opravdu strach. Shikamaru tomu nemohl uvěřit. Měl o ni hroznou starost. Bůhví, co ji mohl udělat …. Ihned si ji k sobě přitiskl.
„Hlavně, že se ti nic nestalo.“ Zašeptal ji do vlasů.
Temari se k němu přitiskla. „Byl to opravdu blázen. Kdybys ho slyšel ….“
Shikamaru ji pohladil. „Víš co, uděláme si pěknej den. Vyrazíme na louku, co ty na to?“ Usmál se na ni. Chtěl ji rozveselit a přivést na jiné myšlenky. „Budu pořád s tebou, ten chlápek se už k tobě ani nepřiblíží.“ Ujistil ji.
Temari svolila. S Shikamarem se cítila v bezpečí. Přitiskla se k němu. „Díky.“

Za chvilku došli na louku a pohodlně se rozvalili. Slunce opět krásně svítilo, bylo jim spolu příjemně. Shikamaru se opřel o strom a Temari si mu lehla do klína. Objal ji kolem krku. Chvilku jen tak leželi, když v tom něco uslyšeli. Nějaký šramot, hluk, někde v blízkosti. Bože, to je zase votrava, reptal v duchu Shikamaru, ani chvilku není klid.
„Slyšel jsi to?“ zeptala se Temari znepokojeně. „Bojím se, že je to ten chlap ….“
Shikamaru si ji chytl za ruku. „Neboj, třeba to byl jenom vítr ….“
V tom se něco rychlostí větru prohnalo kolem nich. Temari bleskurychle vstala a dívala se kolem sebe. Stále slyšela šramot.
„Někdo tu je ….“ Zašeptala.
„Pojď, půjdeme někam jinam ….“ Navrhl Shikamaru a už se zvedal, když v tom se kolem něj někdo prohnal takovou rychlostí, že ho ani nestihl zpozorovat. Těsně před ním se objevil Černý plášť. Temari vyděšeně vyvalila oči, Shikamaru ztuhl.
„Ty ….“ Zasyčel. „Co tu chceš?“
Černý plášť bleskurychle zmizel a v tu ránu se objevil za Temari. Ihned ji pod krk podstrčil kunai a pevně ji sevřel. Oči se mu opět červeně zaleskly.
Shikamaru už po něm chtěl vyrazit, jenže ten parchant přiblížil kunai těsně k Temariinému krku.
„Moc bych se nepřibližoval,“ pronesl úlisně, „Jinak tady tahle pěkná slečinka,“ zadíval se na Temari, „…. Dopadne špatně …“ podíval se zpátky na Shikamara. „A to by jsi přeci nechtěl, ne?“
Shikamaru zaťal ruce v pěst. Ksakru! Co má teď dělat?
„Okamžitě ji pusť!“ zařval i když sám věděl, že je to zbytečné.
Temari se snažila rukama dosáhnout na svůj železný vějíř, jenže Černý plášť ji pevně svíral.
„Snad nechceš utéct …“ zašeptal ji do ucha a chňapl její vějíř. „To by mě moc mrzelo …..“
Nastalo ticho. Shikamaru sledoval každý jeho pohyb. V tom se pozorně zadíval na jeho divně svítící červené oči. Ty oči …. To snad není možné …. Sharingan? Zadíval se ještě pozorněji. Ano, o tom není pochyb, Sasuke má ty samé. Ale tohle nemůže být Sasuke, poznal by ho. A tím pádem, když to není Sasuke, jediný, kdo vlastní obě Sharinganské oči je ….
„Itachi ….“ Vydechl Shikamaru.
Temari se zděsila. „Cože?“
Černý plášť se uchechtl. „Chytrý kluk …“
Temari byla strachy bez sebe, celá se třásla. Stále cítila kunai na svém krku. Stačil by jediný pohyb a ….
V tom ucítila ostrou bolest v břiše. Skácela se na zem.
„Ty hajzle!“ zařval Shikamaru.
Itachi v tu chvíli odhodil svůj černý plášť. Objevil se v celé své odpornosti. Shikamaru omámeně zíral.
„Uchiha Itachi ….“ Zašeptal. Člověk, který vyvraždil svůj vlastní klan. „Okamžitě nech Temari být!“ zařval na něj znovu.
„Temari ….“ Zašeptal Itachi, „Hezké jméno ….“
Temari ležela zmoženě na zemi, v břiše ji nesnesitelně bodalo. Namáhavě zvedla k Itachimu hlavu.
„Co …. Co ode mě chceš?“ zachraptěla.
Chvilku se na ni zadíval. Pak se k ní sehnul a opatrně vzal její bradu do rukou. Jejich obličeje byli od sebe jen několik centimetrů. Temari divoce bušilo srdce, měla neuvěřitelný strach a jeho Sharingan ji nepříjemně pozoroval.
„Ani se k ní nepřibližuj!“ zařval Shikamaru a rozeběhl se na něj. Itachi stále držel v ruce Temariin vějíř. Jenom jím máchl a Shikamara omráčil.
„Shikamaru!“ zavřískala Temari.
Ten tvrdě dopadl na zem, v bezvědomí. Stačil jenom vykašlat krev.
Temari se do očí nahrnuly slzy. Byla teď naprosto bezmocná. Neovladatelně se třásla. Itachi byl stále u ní.
„Nech mě jít ….“ Řekla vystrašeně.
Itachi neodpověděl a jenom ji třísknul vějířem do hlavy.
„Sklapni!“ zařval najednou hlasem plným zloby a hněvu. V očích měl vražedný pohled. Temari upadla do bezvědomí. Zadíval se na ni. Na její krásné tělo … Celá byla nádherná. Dychtivě ji přejel rukama po stehně. Pocítil v sobě závan touhy ….
Přehodil si Temari přes rameno a utekl s ní pryč ....

Druhý díl je zde : http://www.konoha.cz/?q=node/23003