Děkuju

Takže tohle je moje první povídka, co mám tady zveřejněnou a záoven je i první, co jsem psala o Narutovi :-)Takže doufám, že se vám bude líbit a budu ráda za každý komentář :-)
↓

„Narutoo!!“ ozvalo se Hinatino volání. Naruto se ani neohlédl a šel dál se sklopenou hlavou.
Nikdo si ho tady nevšímal, nikdo ho neměl rád, nikdo ho nemiloval. Tak proč by on měl mít někoho rád? Je tady vůbec za potřebí? Všichni se ho jen bojí kvůli démonovi, kterého má uvnitř sebe. Ale copak on za to může?
Snažil se nikoho kolem sebe nevnímat. Na všechny se chtěl vykašlat. Šel jako tělo bez duše. Trápilo ho to, ale nemohl nic dělat.
Posadil se ke stromu a hlavu si o něj opřel. Zavřel oči a přemýšlel. Za chvíli mu něco zastínilo slunce. Nechtěl otevírat oči, aby se podíval na příčinu toho, ale jen zabručel.
„Nikoho nepotřebuju.“ Řekl to spíš jen tak pro sebe, protože pochyboval, že by za ním někdo přišel.
„Tak promiň.já..já zase půjdu,“ ozval se jemný stydlivý hlas. Naruto otevřel oči.
„Hinato??“ podivil se.
„Co tady děláš?“ zeptal se.
„No..já..chtěla…chtěla jsem si s tebou popo…popovídat. Teda jestli..jestli tě neotravuju,“ řekla stydlivě Hinata. Naruto zase svou hlavu opřel o strom. „Nikoho nepotřebuju. Běž pryč,“ řekl.
Hinatu to překvapilo a zamrzelo. Chtěla nějak Narutovi pomoct. Vídala ho jen málokdy. Pokaždé byl smutný a sám. Věděla, že se ho každý straní. Chtěla to změnit. Ona chtěla být tou první co k němu přijde. Chtěla být ta první co mu pomůže. Chtěla, aby ji Naruto miloval, protože ona milovala jeho. Ale copak mohla něco dokázat se svou stydlivostí?
Se sklopenou hlavou se otočila a pomalu odcházela. Věděla, že ji Naruto nezastaví. Měl svou hlavu a nikdy nebral svá slova zpět.
Hinata se pomalu loudala po cestě. Byla smutná. Bylo jí Naruta tolik líto. Nikdo se s ním nebavil. Je snad možné, aby takový kluk byl pořád sám???
Hinata se rozplakala. Proč musí být tak stydlivá? Mohla by mu klidně pomoct. Koukla na nebe a zavřela oči.
„Ne!“ vykřikla.
„Už nebudu ta stydlivá Hinata!“ zakřičela.
„Budu silná! A pomůžu Narutovi! Je mi jedno co si o něm kdo myslí! Já ho miluju!“ zakřičela z plných plic. Otočila se a rozběhla se zpátky k Narutovi. Pořád tam seděl se zavřenýma očima. Beze slova ho popadla za ruku a vytáhla za nohy.
„Co se děje?“ vykulil oči Naruto.
„Pojď. Něco ti chci ukázat,“ zašeptala Hinata.
„Co se děje? Proč šeptáš?“ divil se Naruto a taky šeptal. Hinata se jen zasmála.

***

Nechal se od ní vést. Byl rád, že aspoň někdo si tady na něho udělal čas. Měl by Hinatě nějak poděkovat. Sice ještě nevěděl kam ho vede, ale byl si jistý, že někam, kde to má Hinata ráda.
Vedla ho za ruku a byla krok před ním. Naruto ji ze zadu pozoroval. Hinata na sobě měla jen tričko bez bundy a Narutovi se tak naskytl pohled na její boky. A štíhlou postavu.
Byla moc krásná. Naruto si toho všiml, až teď. Také se mu v hlavě začaly odehrávat okamžiky ve kterých byl poblíž Hinaty. Byla tak stydlivá, že se s ním snad nikdy nedala do řeči.
Najednou se ale Narutovi v hlavě objevil okamžik, kdy s ním Hinata mluvila a on si jí ani nevšiml. A pak další a další. Naruto si uvědomil, že ON byl ten, kdo si jí nevšímal, že ona se snažila. Naruto měl vždy ve svých očích jen Sakuru, která si zase nevšímala jeho. Teda né aspoň tak, jak on by chtěl.
Tolik se zabral do přemýšlení nad Hinatou, že si ani nevšiml, že se zastavila. Naruto se postavil vedle ní a kouknul na ni. Hinata sklopila oči. „To…to je ono,“ řekla tiše a ukázala před sebe. Naruto pohlédl dopředu a před sebou uviděl sráz. Nahnul se a kouknul dolů. Bylo tam moře a za ním na obzoru zapadalo slunce.
„Vždycky se to tak nádherně zbarví do červena,“ řekla Hinata.
„Mám to tu ráda, je tady klid a můžu v klidu přemýšlet,“ podívala se na Naruta. Ten jí pohled opětoval.
„Je to tu vážně hezké,“ přikývl Hinatě. Hinata sklopila hlavu.
„Chtěla jsem ti to ukázat, kdyby ses někdy cítil sám a tak. Tak můžeš přijít sem. Uklidní tě to,“ řekla. Naruto jí jemně zvedl za bradu a kouknul jí do očí. Chtěl jí za to všechno poděkovat. Byl rád i za takové chvíle, kdy s někým mohl být. A né pořád sám. Samota ho tížila celý život.
Pomalu se naklonil k Hinatině hlavě a pořád jí koukal do očí. Hinatě těkaly oči a nevěděla kam se má dívat. Naruto ji pohladil palcem po bradě a Hinata na něho konečně upřela svůj pohled. Naruto si opřel svoje čelo o to její a pohladil ji po tváři. Hinata svoje ruce pomalu sunula Narutovi na krk. Když si je kolem něho omotala, Naruto lehce otřel svoje rty o ty její. Hinata pomalu otevřela ústa a Naruto toho využil. Líbali se asi pět minut, pak to Naruto ukončil, aby mohli vůbec dýchat.
„Naruto..“ šeptla Hinata. Naruto jí jen položil prst na rty a usmál se na ni. „To bylo jako děkuju,“ řekl po chvíli. Hinata se usmála, ale pak jí úsměv povadl.
„Copak?“ zeptal se Naruto.
„Víš...“ Hinata se nadechla. Teď vezme všechnu svou odvahu a Narutovi to řekne.
„Miluju tě. Od první chvíle co jsem tě spatřila. Vždycky jsem se na tebe jen dívala. Tajně tě obdivovala. Ale teď už nechci. Nechci se jen dívat. Chci tě mít, Naruto,“ řekla Hinata a dívala se Narutovi do očí.
„Hinato..“ řekl Naruto překvapeně. Nevěděl co by na to měl říct. Vždycky měl nějakou odpověď, ale teď mu slova došla. Hinata to vyřešila za něj. Naklonila se k němu a znovu ho políbila. Naruto ji chytl za boky a přitáhl si ji k sobě. Když se přestali líbat kouknul jí do očí a řekl.
„Už tě nepustím. Si jenom moje a nikomu tě nedám,“ Hinata vypadala překvapeně, ale pak se začala smát a skočila Narutovi kolem krku.
„Teď budeme pořád spolu. A tomu věřte!“ zakřičel Naruto.