Budoucnost klanu Hyuuga I

Mnoooo... tak se ze mně stala něco jako spisovatel... je to takový moje první "něco," takže když se vám tam nebude něco líbit napište do komentíků a já se rozhodnu jestli v tom mám vůbec pokračovat.

Budoucnost klanu Hyuuga I

Klap, klap, klap... Modrovlasá žena nervózně přecházela po pokoji a usilovně přemýšlela. „Mám mu to říct?“ neustále si to přemítala v hlavě. „Měla bych... ale jak? Jak?“ Sklíčeně se posadila na postel a do očí se jí hrnuly slzy. Ozvalo se vrznutí. Někdo šel po chodbě. Žena ztuhla a hypnotizovala kliku dveří. Neznámý se zastavil. „To jsem já, otevři!“ zašeptal mužský hlas. „Hizashi!“ vykřikla. Dveře se pootevřeli a hnědovlasý ninja se mezerou protáhl rychle jako blesk. „Bud‘ v klidu.“ přerušil ji, když se chystala něco namítnout. „Hiashi je na misi, dostal ji dnes ráno.“ Hlasitě si oddychla, ale novému přívalu slz už nedokázala zabránit. „Co se děje? Poslední dobou se chováš vážně divně!“ uhodil na ni dost nevrle. „Hizashi. Já, já mu- musím ti něco říct“ řekla roztřeseným hlasem.
„Já, já-“ Hizashi se zamračil. „Tak co se děje?!“ Byl už opravdu naštvaný… „Jsem těhotná!“ vykřikla na celou místnost. „No a co já s tím? To bys snad měla říct bratříčkovi, ne?! To jeho sis přece vzala!“ Vytřeštila na něj uslzené oči. „Ty zabedněnej idiote! řvala hystericky „To dítě ale není jeho, je TVOJE!“

O tři roky později
Byl významný den Listová uzavřela mírovou smlouvu s Bleskovou vesnicí a na počest mírové smlouvy se konala se velká slavnost. Celá vesnice oslavovala… tedy až na jeden klan, nejstarší vznešenou rodinu Listové. Klan Hyuuga. I pro ně to byl významný den, ale ze zcela jiného důvodu. Člen Hlavní rodiny dosáhl tří let.
Malá Hinata poplašeně schovávala za (údajně) svým otcem a stydlivě se dívala po ostatních. „Je moc hezká, otče“ ozval se Neji a rošťácky podíval se na Hizashiho. „Celá matka.“ zašeptal si pro sebe a zasmušile se podíval na Nejiho. „Co se děje, tati?“ Nejiho evidentně otcův výraz vystrašil. „Ne, nic.“ Bylo to tak nefér... pomyslel si. „Na chvíli si Nejiho půjčím, Hizashi.“ Z myšlenek ho probral hrubý mužský hlas. „Ano, samozřejmě.“
„Tak nefér, proč musel pečeť dostat zrovna on?… přemítal si od toho dne v hlavě pořád dokola. „Je tak talentovaný! Tak proč?! z dálky k němu doléhal něčí hlas.
„Tvá práce nohou není dost dobrá, Hinato!“ Hizashi zmateně zamrkal než mu došlo kde vlastně je. V sídle klanu Hyuuga, v tréninkové místnosti. Malá dívenka se zde usilovně snažila zaútočit na svého otce.
„Otce!“ pomyslel si rozzuřeně Hizashi. „Otce! Kdyby věděl, co je Hinata vlastně zač...“ Zaťal pěst a pomluvil ke svému synovi: „Hinata je z Hlavní rodiny, Neji. Musíš žít, abys chránil ji a schopnosti klanu Hyuuga.“
„Ano, otče.“ odpověděl se bez sebemenšího zájmu malý Neji. „TAK NEFÉR!!!“ ozval se ten hlodavý hlásek ještě vlezleji než kdykoli před tím. To už bylo moc. Hizashi se neudržel a aktivoval svůj Byakugan. Jeho bratrovi to samozřejmě neušlo. „Ááááááááááá!!!“ vykřikl a svalil se v křečích na zem. „Otče! Co se stalo?!“ Nejimu vhrkly do očí slzy.
„Nezapomínej na svůj osud!“ řekl Hiashi pohrdavě...

...Ještě téhož večera se sešla celá rada klanu Hyuuga, bylo to velmi vážné jelikož u jednání byl přítomen i Hokage.
„Chtějí člena z hlavní rodiny“ prohlásil vážným hlasem Sarutobi.
„Pokud můj život zachrání vesnici, udělám to.“ ozval se Hiashi. „Počkejte… pronesl jeden ze starších klanu Hyuuga. Hizashi ho téměř neposlouchal, jelikož to zbytečně protahoval, ale jeho bratr byl naprosto šokovaný. „…A proto existuje vedlejší rod. Dáme jim Hizashiho tělo na místo vašeho. Hizashi to již povolil, zcela dobrovolně…“ A tak odešel vstříc smrti. Dokázal přitom uhrát i celkem slušné divadýlko. Kdyby mu nezačali vyhrožovat, že zabijí Nejiho, jeho jediné dítě, nehnul by pro hlavní rod a bratra ani brvou. Při této myšlence se ušklíbl „jediné dítě.“ V ruce pevně svíral kunai, je to tu. Konec…
Pohřeb byl velmi skromný, kromě členů vedlejší rodiny se tu ukázal pouze Hiashi s Hinatou. Jeho žena mezitím byla na návštěvě u své nejbližší přítelkyně. Byla naprosto zoufalá, ale jít se sním rozloučit prostě nemohla. „A jak se má Hinata?“ zeptala černovláska.
„Skvěle Mikoto“ v půli věty se zarazila a zaposlouchala jestli na blízku není nějaký nezvaný host. „Hiashi se o ni stará jako o vlastní.“ Zašeptala a po tvářích se jí začali koulet slzy. „A řekneš mu to někdy?“ zeptala se s ustaraným výrazem Mikoto.
„Zbláznila ses?! Zabil by nás!“ Prkna na chodbě zavrzala. Obě ženy sebou prudce cukly. „Co to?“ Mikoto vyběhla na chodbu, ale nikdo tam nebyl. Přesto se nemohla zbavit pocitu, že je někdo slyšel. V nedalekém křoví se mezi tím ukryl udýchaný chlapec, jeho rudé oči zářící do temnoty nevěstily nic dobrého. „Tak to bylo o fous!“ zašeptali si pro sebe Itachi.