Nikdy tě neopustím, Luchio!

Bylo jeden z nejteplejších dnů, který Konoha kdy zažila. Ulice byly tak rozpálené, že ten kdo nemusel ven, raději zůstal doma. Jednou z rozpálených ulic, vedoucí k bráně, se šourala mladá blondýnka. Vedro nevnímala. Byla tak zamyšlená, že přehlédla Konohamarua a jeho bandu, jak si vaří vajíčka na betonu a Sakuru, která do ní ve spěchu málem vrazila. Dnes se místo tréninku měli jít koupat. Za normálních okolností by byla ráda, jenomže předevčírem ji Pátá přiřadila do týmu, kterému velí Kurenai jako náhradu za nezvěstného Shina. Pořád nemohla uvěřit tomu, že je s Kibou v týmu. Jen malou útěchou a oporou ji bylo to, že její dobrá kamarádka Natsumi byla přiřazena do Kakashiho týmu místo Sakury, která měla dost práce s obživováním ryb. Kakashiho tým se šel s nimi také koupat a ze zbývajícího týmu šel jen Asuma, jelikož zbytek byl někde na misi.

Vyšla z parku, jenž se rozprostíral pár metrů od hlavní brány. K jejímu údivu tak už skoro všichni byli, dokonce i Kakashi. Měl na sobě pouze zelené plavky s neidentifikovatelnými obrázky, masku a čelenku. To co Luchiu nejvíce zarazilo bylo to, že byl svázaný. Rozhodla se tedy pokračovat v cestě. Když se přiblížila asi na dva metry od brány uslyšela tiché a úchylné hihňání. Naruto k ní i hned přiběhl:
,,Ahoj sestři, kde jsi tak dlouho?“
,,Trochu jsem se zdržela,“ pravila a rozhlédla se po ostatních. Kiba si povídal s Hinatou, Akamaru hlídal svázaného Kakashiho, který vypadal, že je v šoku a Sasuke stál opřený o bránu jenom v trenýrkách a s ručníkem přehozeným přes rameno. Ozvalo se další úchylné zahihňání a Luchia se nahnula ke svému bratrovi:
,,Nechceš mi říct, že ten kdo se tak úchylně hihňá je Kurenai-sensei, že ne?“
Narutův rozpačitý usměv jí dal za pravdu:
,,Asi před deseti minutami sem Asuma přitáhl svázaného Kakashiho a pak si s Kurenai zalezl za bránu. Šli jsme se s Kibou podívat, co tam dělají a načapali jsme je, jak si čtou z té jeho úchylné knížky a divně se usmívají.“
,To snad ne…‘ pomyslela si. ,,A kde je Natsumi?“
,,Už běží,“ řekl Naruto a ukázal do parku.

A opravdu, z parku vyběhla Natsumi a z posledních sil doběhla k Sasukemu.
,,Mám ji,“ zafuněla a padla černovlasému chlapci kolem krku.
Ten se jen usmál a políbil jí. Blondýnka si povzdechla a v tu chvíli ji někdo zezadu zakryl oči. Trochu se zamyslela, kdo by to mohl být a jako jediná možná varianta jí napadl její bratr. Vzala jeho ruku a krásným obloučkem ho přehodila přes rameno.
,,Nešahej na mě ty úchyle!“ Zařvala aniž by se podívala, kdo to před ní leží. Zjistila to, až když dotyčného zvedla za límec a chtěla mu dát pěstí. K jejímu zděšení nedržela Naruta, ale Kibu. Naruto se o kus dál svíjel na zemi ve smrtelných křečích způsobených ze záchvatu smíchu.
,,Omlouvám se ti,“ začala Luchia a pustila ho. ,,Já jsem si myslela, že je to ten debil,“ šlehla po Narutovi vražedným pohledem. ,,A tak…“
,,To je v pořádku,“ přerušil jí Kiba a usmál se.

Asuma vylezl z poza brány. Na tváři mu zářil hodně zvláštní usměv, stejný jako zářil na tváři Kurenai, která vylezl hned za ním. Svalnatý jounin si přehodil Kakashiho přes rameno a do druhé ruky vzal plážovou tašku s palmou. Kurenai pohledem přelétla po všech přítomných a zavelela:
,,Jdeme!“

Nikdo neprotestoval a tak se skupinka mladých chuuninů vydala za svými senseii. Sasuke vzal Natsumi batoh a přidal se ke Kibovi, který se jako první rozhodl následovat dva hihňající se jouniny. Brzy hihňání zaniklo v klučičí debatě o shurikenech. Hinata se ujala kříšení smíchy umírající Naruta a začala na něj lít obsah své láhve s vodou. Luchia se přidala k Natsumi a obě brzy zapomněly na Luchiin trapas s Kibou, protože pilně pomlouvali Ino a Sakuru. Akamaru se vrhl do křoví a po chvíli vyděšeně vyletěl ven a v patách měl Natsuminího (sakra, jak se to skloňuje) obřího bílého tygra se jménem Kori. Hinatě se konečně podařilo zabránit další vlně Narutova smíchu tím, že mu vrazila facku a oba dva se společně vydali za ostatními.

Po půl hodině cesty se z batohu, který nesl Sasuke, začalo ozývat podivné syčení. Hinata i hned zaktivovala svůj Byakugan a zrentgenovala podezřelý batoh, načež hystericky zakřičela. Všichni se na ní podívali a mysleli si své, jenom Natsumi začala kreslit v hlíně špičkou nohy kolečka a Sasuke si naštvaně zátěž sundal. Šlehl po bělovlasé kunoichi nepěkný pohled a jeho ruka zmizela v útrobách batohu. Luchie začalo pomalu docházet, která bije:
,,Opovaž se mi říct, že v tom batohu je TO,“ zašeptala blondýna.
Natsumi se pouze omluvně usmála a Luchia vypadala, že vybouchne. Natsumi se rozhodla pro taktický ústup, ale moc jí to nepomohlo. Ve chvíli, kdy černovlasý kluk z batohu vytáhl rudého hada se blondýnka napřáhla a své kamarádce vrazila pěstí. Bělovlasá kunoichi nestačila ránu vykrýt a tak chytla druhou o strom. Sasuke za doprovodu neslušných nadávek hada zahodil do křoví. Poté se podíval směrem, kde ještě před chvílí stála jeho přítelkyně. V očích se mu objevil Sharingan, když zjistil, co jí Luchia udělala. Odrazil se a během pár chvil stál před blondýnkou, která dělala jako že nic.
,,Děláš si srandu?“ Otázal se.
,,Neříkej, že si to nezasloužila. Ten had přece patřil tvému bratrovi a ona se o něj stará.“
,,To sice patřil, ale to není důvod, proč jí mlátit.“
,,Hele frajere, kdybych to neudělala já, tak jí přetáhneš ty!“
,,To není pravda já holky nebiju.“
V tu chvíli se do rozhovoru přidal Naruto:
,,Co kecáš, to už si nepamatuješ, jak si přetáhl Ino tím pádlem!“
,,To bylo omylem, neměla na té lodi sedět tak debilně.“
,,Kecáš, já jsem viděla, ten tvůj zlověstný úsměv!“
,,TY *****, VŽDYŤ JSI TAM NEBYLA!“
,,CO JÍ ŘÍKÁŠ *****, TY UBOHEJ ******!“
,,TY SE DO TOHO NEPLEŤ, NARUTO!“
,,NEBO CO!“
,,MŮŽETE TOHO OBA DVA NECHAT!“ Zařvala Luchia tak hrozivě, že i Asuma na chvíli zvedl hlavu od Kakashiho knížky.

Natsumi se opatrně zvedla ze země a pohladila si svou novou kamarádku bouli, která se zabydlela na jejím pravém spánku. Sasuke k ní pohotově přiskočil a vzal jí do náručí.
,,Kde je můj had?“ Zeptala se.
,,Zahodil jsem ho.“
,,Proč?“
Sasuke jí spražil svým zlým pohledem a Natsumi radši zmlkla. V tichosti oplakala svého ztraceného kamaráda a smutně se dívala za syčícím křovím.

Po další půl hodině cesty došli konečně k řece. Asuma položil svázaného Kakashiho na mělký břeh a s Kurenai zalezli do prostorného křoví. Natsumi se konečně vzpamatovala a snažila se umlátit Sasukeho dekou za ztrátu jejího mazlíčka. Ten si to nenechal líbit a zahodil svou přítelkyni do vody. Když se ujistil, že se netopí, rozložil deku a lehl si. Kori s Akamaruem dováděli ve vodě a Hinatu s Narutem ohodila vlna, kterou zvířata vytvořila. Luchia to všechno pozorovala z bezpečné dálky, ale jenom do chvíle než jí uchopili něčí ruce. Lekla se a dotyčného (jak už měla ve zvyku) přehodila přes rameno.
,,Jé, promiň Kibo,“ rozpačitě se usmála.
Kiba se zvedl ze země, zazubil se a vzal Luchiu do náručí. Ta byla v sedmém nebi, ale pouze do doby, než zaslechla škodolibý smích.
,,Nééé, do vody nééé,“ začala řvát.
,,Ale jo, aspoň se mnou přestaneš třískat o zem.“
Naruto vzal svou sestru za ruce a tak oba došli doprostřed řeky.
,,Kluci no tak, nechte toho,“ zaškemrala.
Výrazy jejich obličejů ji donutil zkusit vyhrožovat:
,,Jestli to uděláte, tak vás zmlátím.“
Kiba se zasmál:
,,Naruta možná, ale mně ne,“ pravil ze smíchem a Luchia poznala, že prohrála.
Kluci jí rozhoupali a hodili do řeky.

Uplynulo už půl dne a Luchia stála uprostřed řeky a pozorovala ostatní. Křoví, které se stalo domovem dvou jouninů podezřele šustilo, svázaný Kakashi nepřítomně koukal na mraky, Akamaru, Kiba a Kori dováděli na břehu, Natsumi ležela Sasukemu na vypracovaném břiše a vychutnávala si jeho doteky a Hinata topila Naruta. Blondýnka si povzdechla a zadívala se znovu na dovádějícího Kibu, který se zvířaty už nebyl. Ucítila za sebou lehký pohyb. Usmála, věděla, že to je on a tak se otočila a dotyčnou osobu strhla do vody. Když odlepila své vlasy z obličeje spatřila místo Kiby topící se Natsumi. Urychleně jí vytáhla z vody.
,,Co to děláš? Jsi normální,“ vyčetla jí Natsumi.
,,Promiň, já myslela, že to je Kiba.“
Bělovlasá dívka se zamračila a ukázala kousek za Luchiiný záda, kde Kiba pomáhal Hinatě s topením Naruta. Blondýnka se omluvně zasmála.
,,To je jedno, jenom jsem se přišla rozloučit…“ řekla Natsie.
,,Vy už jdete?
Bělovláska kývla na souhlas.
,,Jdete hledat to tvé háďě?“ Zaculila se Luchia.
,,Ne, slíbil, že mi sežene jiné.“
,,Tak kam jdete?“
Natsumi se tajemně usmála a nahnula se ke své kamarádce:
,,Jdeme obnovovat klan,“ zašeptala a rozeběhla se po vodě za svým partnerem.
Kori a Akamaru také někam zmizeli a tak se přesunula ke svým týmovým parťákům topícího jejího bratra. Když Kiba zaregistroval Luchiu, přestal s topením Naruta a začal topit svou novou oběť.
,,Kibo, nech toho!“ Zařvala.
,,Proč bych měl?“ Usmál se na ní chlapec.
,,Protože to lochtá.“
Blondýnka se mu vysmýkla a potopila se. Za všech sil plavala proti proudu, ale její trýznitel byl lepší plavec. Brzy jí dohnal a zatáhl za nohu, čímž jí otočil proti sobě. Utápěla se v jeho oříškových očích a cítila jeho ruku jak hladí její záda. Jejich ústa se k sobě přiblížila, ale Luchie došel dech, vypustila z pusy pár bublinek a kdyby jí Kiba nedostal nad hladinu, utopila by se.

Ztěžka oddechovala a vnímala vůni Kibových vlasů. Držel jí v náručí a pomáhal jí udržet se nad hladinou. Pomalu s ní plaval ke břehu. Pomohl jí vylézt na břeh a posadil jí do trávy. Rozhlédl se a zjistil, že všichni zmizeli. Jediné, co po nich na břehu zůstalo byla úchylná knížka, Kibův a Luchiin batoh, Hinatin vrchní díl plavek a Kakashiho plavky. Oba dva se to rozhodli nechat bez komentáře.

Blondýnka se podívala na svého zachránce a věnovala mu jeden ze svých nejmilejších úsměvů. Hnědovlasý kluk jí ho vrátil a sedl si vedle ní. Chvíli na sebe koukali. Kiba jí pohladil po mokrých vlasech, opřela se mu o rameno. Objal jí a políbil na krk. Její tělo z polibku zalila husina.
,,Je ti zima,“ zeptal se Kiba, který husinu pochopil špatně.
Luchia zklamaně kývla hlavou a v duchu pronesla: ,To je tak hloupý?‘
Zvedl se, popadl svůj batoh a zavrčel něco ve stylu, že se jde taky převlíknou a až se ona převlékne, ať na něj zavolá.

Zrovna si nandávala tričko, když za sebou uslyšela zašustit křoví. Než na to stihla reagovat z křoví vyrazil Itachiho had, který byl nyní asi tak o 500% větší a omotal jí ocasem. Luchia zařvala, ale to už s ní rudý had mizel v křoví.

Kiba si zrovna chtěl nandat triko, když uslyšel výkřik. Zahodil triko a vyběhl z křoví pouze v modrých trenýrkách s obrázkami psíků. Ještě spatřil Luchiu, jak obmotaná hadím ocasem mizí v lese. Vyrazil za ním, ale obrovský had byl dost rychlí. Zastavil se až na malé mýtině a pořád svíral Luchiu. Kiba neváhal a rozeběhl se proti němu. Had po něm sekl svými jedovatými zuby, ale Kiba se mu krásně vyhnul a zasáhl pěstí jeho břichu. Znovu se po něm ohnal, ale tentokrát ocasem s Luchiou. Blondýnka zařvala a Kiba se jí vyhnul. Odrazil se do vzduchu:
,,Tsuuga!“
Narazil do hada a ten odletěl a pustil Luchiu, kterou pohotově chytl. Postavil jí na zem:
,,Jsi v pořádku?“
,,Děkuji, jsem…“
,,Tak já toho hada dodělám,“ pravil, ale hada nikde nespatřil.
,,Kde je?“ Zeptal se a Luchia ukázala na malého hada, který se svíjel na zemi.
,,To je on?“
,,Jo, umí se zvětšovat.“
A tak vzali hada a vydali se zpátky ke svým věcem. Blondýnka šla kousek za chlapcem a obdivovala jeho tělo. Svaly, které měl po celém těle jí dostávaly do vary. Chtěla se ho dotýkat.

Luchia seděla s Kibou v trávě a pozorovala rudého hada kroutícího se v jeho ruce.
,,Co s ním?“ Zeptal se.
,,Vrátíme ho Natsumi.“
,,Fajn,“ řekl a hodil ho do pytlíku s mokrými plavkami.
,,Kibo,“ pravila Luchia. ,,Chtěla by jsem ti poděkovat.“
Kiba přikývl: ,,Už tě nikdy neopustím, Luchio. Nechci aby se ti něco stalo.“
To blondýnce vyrazilo dech. Sklonil se k ní a políbil jí. Vychutnávala si ten jedinečný polibek ke kterému se pochvíli přidali i nevinné dotyky. Jeho ruce najednou byli všude a ani ona nezůstávala pozadu.

,,Děkuji ti,“ zašeptala udýchaně Luchia Kibovi do ouška.
Ten se usmál a lehl si vedle ní. Pro oba to byl nejkrásnější den ze všech, den na který nikdy nezapomenou.

Od té doby byli Luchia s Kibou nerozlučný pár a vše se vrátilo do starých kolejí. Natsumi získala zpátky své háďě, které se potom, co ho Kiba vyndal ze svého pytlíku s plavkami nehýbalo a dál se Sasukem ve volných chvílích obnovovali klany. Naruto požádal Hinatu o ruku. Asuma s Kurenai nakoupili všechny Jiraiyovi knížky a Kakashi postrádal své plavky.
A tak všichni žili šťastně až do smrti…:)