Vyjímka z pravidel (14. Kapitola)

Po několika minutách ve vlahém stínu vzrostlých stromů a po zjištění,že ani tady se vůbec nic neděje se otočila k odchodu. tahle vesnice na ní byla prostě příliš nudná... a do posledního kola zkoušek zbýv ješt+ něco přez týden..! Už se němohla dočkat,až to bude mít za sebou...

Zabraná do svých myšlenek si téměř ani nevšimla bílého králíčka,který jí přeběhl přez cestu. Teprve po pár krocích si uvědomia co se stalo.
,,Haku...!"
,,Hanako-Chan..." Ořekvapeně hleděla do jeho téměř dětských očí.
,,Co.. co tu děláš.. je to nebezpeřé. Nesmíš tolik riskovat...!" Popravdě... moc se mi nehodí,že ses objevil...
,,Musel jsem....Chybělas mi... Prosím pochop mě..!" Vezme ji okolo pasu s pevně obejme.
,,Ale Haku.." Umlčí ji polibkem. Vysmekne se z jeho obětí. Podív se ns ani se zmatkem a snad smutkem v očích.
,,Hanako-Chan...děje se něco?" V jeho hlase zazní nevyřčená výčitka.
Přece mu to jen tak nemohu říci... říci,že jsem ho potřebivala,aby...
,,Ne... jen... je to příliš nebezpečné. Musíš...musíš jít! Prosím."
Potlačovaná lež sem odrazila v jejím hlase, Hakuovi oči pohlasy.
,,Dobrá... jen..jen mi dobol...Naposledy."
Sama se k němu přimkne a vášnivě ho políbí. Naposledy.
Jen co se za elegantním mladíkem zavře hradba z listí zaslechne Hnako kroky. V okamžiku u ní stojí Sakura.
,,S kým stu byla? Slyšela jsem hlasy."
,,To se ti asi něco zdálo růžovovásko."
,,Nezdálo! Vím to moc dobře."
,,A i kdyby,nemusíš se bát. O tvého Sasánka zájem nemám." Vyjde Hnako ze stínů stomů na odpolední slunce. Polechá ji na nose a donutí kýchnout. Zpoza stromů se ozve Sakuřino zachychtání.
Ignorovala ho a vydala se do vesnice. Před hlavní ulicí se však zastavila a zahnula doprava. Ke svému domu se vydala postraními uličkami,protože i když to byla cesta delší chtěla se za každou cenu vyhnout té fialovomilné holce Ino.
--
Už nějakou dobu má pocit,že ji někdo sleduje,když s evšak otočí nikdo za ní nejde. Po dalších dvou zatáčkách už toho má dost.
,,Prosím-ukaž se ano. Nevím co po mě chceš,ale tohle je celkem únavné...Neji." doplní pak,když před ní předstoupí mladík s levandulovýma očima.
,,Nechci nic moc... jen malou službičku."
,,Proč bych zrovna pro tebe měla něco dělat?" jde dál Hanako. Neji se drž několik kroků za ní.
,,Třeba... no třeba zrovna proto,že jsi tvojče Itachiho Uchihy?" Černovlasá dívka zastaví tak prudce že do ní neji narazí. Když se otočí planou jí v očích dvě rudá slunce.
,,Mám snažší řešení... co kdybych tě prostě hned zabila...?"
,,Nebylo by to trochu nápadně? Myslel jsem,že jsi inteligentnější.Předpokládám,že minimálně Hokage ví kdo jsi... a zakýmpak by asi šli jako za prvním...?"
Hanako rezignovaně pokrčí rameny. Ale oheň v jejích očích vyhasne.Po chvíli ticha se zeptá.
,,Co tedy chceš?"
,,jak jsem řekl. Nic moc velkého. Jen zabij mou sestřenku."
,,Myslíš Hinatu?" zeptá se nevzrušeným hlasem.
,,Hai."
,,Kdy? Jak?"
,,To nechávám na tobě. Jen nechci aby nastoupila do třetího kola."
,,Dobrá."

malý dárek pro vás...Hanako
Není to nic moc... bohužel se mi obrázek nepovedl lépe vyfotit