Pán prstenů, Naruto vydání - Nechť zlo zvítězí!

Fajn, máte tady něco jako pokračování na Pána Prstenů - Naruto vydání, tak si můžete počíst. Za komenty budu vděčná, a dokonce moc ^^

Pán Prstenů – nechť zlo zvítězí! Aneb: Zlá strana vrací úder
Vypráví: Danieeru
Tak, a teď toho mám dost, Prsten zase řádí…
… a myslí si, že my jsme rádi.

Itachi a Naruto seděli na verandě, decentně upíjeli kávu a ještě decentněji se smáli. Ach ty vzpomínky na staré časy, co, hoši? „Hej, Itachi, včera jsem našel nějakej prsten…“začal Naruto, ale to už byl celý poprskaný kafem, že už ani nic neviděl. „Dělej, ukaž.“
Čaroděj, jen co prsten – pardon, Prsten – uviděl, sletěl se židle a kolem hlavy mu kroužily prstýnky. Jako bohyně se přihnala Sakura – vlající vlasy, sporé oblečení – a jako lékařský hobit se ihned začala ptát: „Co vám je, pane čaroděj?“ Itachi otevřel oči a praštil jí svojí novou, černou a elegantně vyřezanou holí po palici, až se na zem skácela.
„Vize. Je na čase jít…“ Vtom z okna vykouknul Sai a zařval: „Za Nekomatou!“ Itachi po něm hodil šutr. „Do Města Kagů za tím, jehož rodokmen sahá až tam někam,“ mávl rukou, „za tím, kdo celé Nitrozemi šéfuje, za...“ Psycholog-čaroděj se najednou zaseknul. „Nemyslíš Temari a Kankura?“
„Jo.“souhlasil pokorně, citív se trapně, a pak zařval: „Sakura, Naruto, Sasuke a Sai nechť si sbalí saky a paky nechť doma ponechají! Jedeme na výlet!“ Za chvíli před ním stálo čtvero prcků, jak druháčci při nástupu. A tak opustili Konohu, směřujíc do Města Kagů. Pohybovali se závratnou rychlostí deseti kilometrů za den.
Temari, která se pořád dávala dohromady z toho, že si musela vzít Kankura a že Gaara je na straně zla (a nejen to, že je na straně zla – viz Předchozí díl, část Gaarova poušť), seděla na svém pískově žlutém, hedvábném polštářku a koukala do své křišťálové – pískově zbarvené – koule. „Omg, co ten ujetej čáry máry fuk zase chce?“ Dveře se otevřely, stál v nich Temariin manžel. „Když ho zklamal Gaara, asi bude chtít poradit od nás.“ Věštkyně z pískovo-křišťálové koule se naštvala a mrštila svojí věšteckou kouli po svém manželovi.
„Hej, Itachi, kdes nechal toho svojeho koně?“zeptal se už asi po třiadvacáté Sasuke. Tázaný měl pocit, že za chvíli skončí jako ‚Itachi u splavu‘ a tak Sasukeho přetáhnul holí po hlavě hned několikrát. „V Kamence ty idiote hluchá.“ Sasuke už otevřel tlamičku, páč chtěl něco podotknout – ale to už tu byla Sakura a přelepila mu onu tlamu izolepou.
Najednou ale vešli do Města Kagů a procházeli tmavými, grafitti počmáranými uličkami. „A já doufal, že se tady ta středověká atmosféra zachová.“povzdechl si zamidrákovaný čaroděj a přetáhnul jednoho rolníka, co sprejoval nějak moc blízko, holí přes palici.
Doklusali k velkému paláci až na vrcholek Města Kagů, co přesně kopírovalo Město Králů z Pána prstenů, nechali se dovést do komnaty šéfiků Nitrozemě, kde ovšem nikdo nestál. Z jedněch dveří vyšla Temari – oblečená v temně modré, sametové látce, tentokrát bez pro ni typických čtyř culíčků. Z druhých dveří se vypotácel Kankuro, který pro dnešek vynechal svoje fialové čmáranice na obličeji.
„Ó, mocní vládci Nitrozemě…“ Temari zvedla ruku na znamení, aby Itachi už mlčel. „Přejdi k věci a nezdržuj.“ Čaroděj se ohradil, že chtěl být jen slušný. „No tak jo – měl jsem vizi, Naruto našel Prsten, co měl být na dně Svatopluka a já vůbec nic nechápu.“ Kankuro s Temari si vyměnili pohledy. „To je jednoduchý – musíte Prsten zničit. A tentokrát to zkuste pos*at!“zavrčela Temari a práskla za sebou dveřma. „Já budu muset souhlasit,“začal Kankuro, pak se naklonil blíž k pětici hostů, „jsem totiž pod pantoflem.“ A odběhl zařizovat takové ty věci, co má král na starosti.
Naruto zaujal výraz spráskaného psa. „To už zase půjdeme na Svatopluka?“ Sakura, ještě než stihl Itachi něco říct, vypálila rychlostí Koňule 6,2: „Nejdřív jdeme do Kamenky, oni nám poraděj.“
I vydali se hrdinové do Kamenky, avšak cesta vedla přes tajemný Les Duchů. Před lesem poletoval duch Kabuta. „Ty jsi po smrti?!“zděsil se Sasuke, který ještě ducha nikdy neviděl. „Říká ti něco slovo halloween?“ Sasuke hodil šlehu o zem a Itachi si ze všeho nejvíc přál, aby se už nezvedal. Naruto se podivil, kam že to duch poskoka vládce zla zmizel. Když se Sasuke – k Itachiho velké neoblibě – zvednul, vydala se pětice vstříc lesu.
„Itachi, rozsviť. Něco po mně leze.“ Čaroděj ale ne a ne zažehnout ono světlo naděje, a tak Sakura nezjistila, co – nebo spíš ‚kdo‘ – po ní lezlo. Cesta ubíhala rychle, za chvíli se začalo objevovat světlo sluníčka, které mělo ohromnou radost, že musí svítit těm idiotům, kteří ani Prsten zničit nedokážou.
Naruto drbnul do Itachiho. „Ty, Itachi. Co jsi viděl v tý svojí vizi?“ Čarodějník se zamyslel hlouběji, než hlubinné vrty uhelných dolů. „Už ani nevim, Bobe.“ Znovunositel Prstenu se na Itachiho podíval jak psychiatr na marný případ. „Já jsem Naruto, jestli ti už neslouží paměť.“ „Sklapni!“zavrčel Itachi tak, že by se to ani vlk z pohádky O Červené Karkulce nestyděl, a pak přetáhnul Naruta holí po palici.
„Vítejte zpátky!“zahulákal Pein, o kterém si všichni začali myslet, že byl operní zpěvák. „Tak co se děje?“ Sai mávnul rukou a znuděně pravil: „Ále, Prsten se vrátil.“ V Kamence nastal zmatek, jako kdyby tam vtrhli Hunové.
O několik hodin později všichni – tedy přesněji řečeno Lee, Neji, Deidara, TenTen, Pein, Itachi, Naruto, Sasuke, Sai a Sakura – ukázněně dřepkinsovali na židličkách u Kulatého stolu, ale bohužel ne v Kamelotu. A rytíři to taky rozhodně nebyli.
„Je na čase se toho zlatýho blbce zbavit!“zařval Pein, rozezlen víc než býk červeným praporkem, a praštil pěstí do stolu, načež se stůl rozlomil ve dví. Naruto hbitě vyskočil na zbytky stolu, zaječel ‚Já to tam odnesu!‘ a hned uklouznul a říznul s sebou o zem, div že to zemětřesení nevyvolalo.
„Fajn, stejná družina jako minule, ale TenTen jde s váma.“rozhodl Pein. „Ale holka…“ V tu chvíli mu Sakura vytrhla hůl a seřezala ho tak, že když se Itachi vzbudil z bezvědomí, viděl slony a papoušky. „Půjdeme stejnou cestou jako minule?“ Deidara se naštval a fláknul Leemu do ksichtu hromadu jílu, se kterým si celou dobu hrál. „Ti hrabe? Týden jsem si musel dávat dohromady vlasy.“
Zatím co se všichni dohadovali, Neji a Itachi, opírajíc se o zábradlí, o něčem klidně diskutovali. „Hej ten vodopád… skoč z něj, a když přežiješ, dám ti kilo.“ Neji se rozkašlal jak desetiletý kuřák – kterým stejně už byl – a típnul cigaretu. „Ne díky, já už si vydělal dost pašovánim náhražek zbraní.“
„Tak dost!“ukončil Pein diskuzi na všeobecné téma a fláknul rukou, která měla namakanější svaly než Arnold Schwarzenegger, do stolu. „Vypadněte z mojí vesničky (která je na pokraji zkázy, za chvíli tam totiž přidusá Godzilla na gorile a bude tančit dupák) a vraťte se až za několik let. A ty, Itachi, se sem nevracej vůbec!“ Čaroděj chtěl jako vždy mít nějakou děsně cool oznámku, na kterou by letěly všechny holky, ale Pein ho hodil do katapultu a poslal o pár kilometrů napřed.
Zatímco Itachi sbíral kořeněné muchomůrky, co rostly na stromech, ostatní se spakovali a vydali se na cestu. Čaroděj si narval houbičky do tašky a běžel za nima. „Hej, kudy se jde?“
Všichni zmrzli a málem popadali na zem. Teď už nejdou za Nekomatou, ale za Houkouem – strašným, pětihlavým… teda vlastně pětiocasým psem, který byl přeborník ve škrcení a fackování. Všichni byli zamyšleni tak hluboce, že aji Grand Kaňon by byl nížina.
A pak jim to docvaklo – ta cesta bude přes: Temný les hrůzy (já to nevymejšlela, takhle trapná už nejsu), Údolí vulkánů, nemine je ani Gaarova poušť nebo Kabutovo bludiště, cestu zakončí Močály utopení a pak bude následovat doupě Houkou – přímo v mrtvém rameni Kyselinové řeky. Tak fajn, frajeři. Jděte na věc! Už mě nebaví koukat na vás jak tady tak stojíte a koušete se nudou.
Nakonec se naši hrdinové rozešli s nadšením, že snad ani holky od nás, když maj cvičit step aerobik, by nebyly nadšenější. Ťapali, šlapali a padali směrem k Temnému lesu hrůzy.

A je to tu zase! Hrdinové se – spolu se mnou – vydali opět na cestu za zničením Prstenu, vydali se čelit nástrahám Zla – spíš nástrahám Oroksichta – a já doufám, že už jim to konečně povede. Tak jdeme na to,
Dattebayo!!

Temný les hrůzy – teď to teprve začalo
V lese byla tam tak hustá, že by se dala chytit do pytlíku a pěstovat doma. Itachi si konečně dodělal ZŠ pro čarodějnické psychology a tak pomáhal Nejimu a Leemu. Trpasličí válečník jako by měl nevyčerpatelné baterky, lesem pravidelně duněly rány do trní.
Itachi se procházel po lese, když najednou z křoví vytančila dívka s rudými vlasy, až z toho náš čaroděj červeně viděl. Rudovláska na Itachiho dělala přímo ukázkové oči – jak z nějaké učebnice, a svůdným hlasem, ze kterého by se i Golemovi palice zamotala, pravila: „Copak tu děláš tak sám?“
Zatím co si ti dva ujasňovali pár věcí o sobě – jako třeba jestli tady a teď, nebo zítra a odpoledne – tak Kabuto dřepkinsoval na větývce slabé jak jarní vánek a všechno točil (kdo by to byl řekl, že kamera byla vynalezena dřív než oheň?).
Čarodějník a ona dívka na to šli zostra – ne, tamto jsem nemyslela – a Kabuto nestačil měnit filmy. ‚Mám tohleto zapotřebí?‘pomyslela si dívka. No neuhodnete, kdo to byl… protože já bych Gaaru taky nikdy nepoznala.
A pak – Gaara už neudržel přeměnu, Itachi si to uvědomil až za pár vteřin, pak se s ním teprve přestal ocicmávat a poslal ho do stromu. Vzduch prořízlo několik velmi sprostých urážek a pak už to Kabuto nevydržel a sletěl z větve smíchy. Itachi si o Gaaru na čtyřikrát zlomil hůl. Teď už věděl, proč se tomuhle lesu říká Temný les hrůzy.
‚Ten název je sice debilní, ale nějak moc výstižnej.‘zakroutil hlavou Itachi a už po devítisté devadesáté deváté si otřel rty. Když se vrátil zpátky, zjistil, že se vůbec nic nezměnilo. Nakonec sám propálil půlku onoho Lesa hrůzy velkou ohnivou koulí – nadává se tomu Goukakyuu no Jutsu. A šlo se dál, novým dobrodružstvím (a dalším přeměnám) vstříc.

Údolí vulkánů – komu je zima, nechť udělá padesát lehsedů
„Nejde to obejít?“zakníkal Naruto, když ho do tlamy už zase udeřil závan vařícího vzduchu, div že neměl popáleniny třetího stupně. Neji onomu závanu uskočil tak těsně, že už to přesně nebylo. „Dělejme než tu horkem padnem.“zavrčel Deidara a až potom zjistil, že svojí hlínu nechal v Kamence.
A tak se všech devět – ano, byla s nimi TenTen – plahočila krajinou pustší než hrudník naší angličtinářky. Já šla tam někde za nima a mrkala, co že to vlastně robí. A tak jsem zahlídla, že Neji a Deidara maj palice u sebe a něco veledůležitýho probírají.
Pak přišel všemi očekávaný konec onoho údolí, z Údolí vulkánů je vykopnul závan vzduchu ledového, že ani Sasuke by tak chladný nebyl. A před nimi se jak nějaká… lehká děva rozvalovala Gaarova poušť.

Gaarova poušť – Ach ta chlapská ješitnost…
Gaara si to valil na sandboardu po dunách, když v tom zaslechl hlasy a poznal, že se blíží ona devítka. I seskočil ze svého prkna a šel dál po svých vratkých nožkách.
Neji a Deidara chytili Itachiho každý za jednu ruku, když chtěl jak hladová lvice skočit na Gaaru. „Pusťte mě!“vztekal se a mlel s sebou jako slepice na kůlu, když jí chce řezník useknout palici. Jeho někdejší šéf se na něj šklebil, což našeho čaroděje nadaného na psychologické mučení rozčilovalo, jak pani domácí to, že už tejden neni uklizená chodba.
„Co se to s nim stalo?“ Naruto kukal na Itachiho jak husa do flašky. „To ti může bejt jedno, Naruto. A teď už mě do pr**le pusťte!“ Gaara se opřel o svůj sandboard, který trčel z písku jak americká vlajka na Měsíci. „Mám to říct já?“ Itachi na něj ve vzteku tak mocném, že by i tři slony skolil, pohlédl. Díky svému vzteku byl úplně neschopný aktivovat Mangekyou Sharingan. „Ty buď zticha, skrčku!“
Itachi se jak mokrej had vykroutil ze sevření Nejiho a Deidary, čapnul rukou Gaarův límec a táhnul ho někam pryč. Po zbytek příběhu se čarodějník už neukázal a já radši nezjišťovala, co ‚Písečnému ďáblovi‘ nakonec udělal. Jen pro jistotu.

Kabutovo bludiště – Sasuke se vzdává
Hned, jak Naruto položil nohu na skrytý knoflík, všichni se ocitli na tom nejhorším možném místě – uprostřed Kabutova bludiště. Vtip byl v tom, že ono bludiště je ze skla, které by ani dubový skřítek neviděl. Tak šup, co stojíte a koukáte? Čtenáři čekaj na akci!
První se rozešel Sasuke a hned po prvním kroku to narval do skla jak řidič motorky do zatáčky. Když se zvedl, první se vydala TenTen, která pořád něco házela dopředu a tak zjišťovala, jestli tudy jít, nebo ne. Kabuto hájil svou pozici kameramana a všechno točil, v oblibě měl hlavně Sasukeho držkopády.
Pak ale všichni zůstali půlhodiny na chladné zemi ležeti – Sasuke se Saiem se vzdali. Já osobně myslela, že aspoň ještě jednou narazí tlamou do skla a až potom se vzdaj, ale i tuláčtí filosofové se někdy mýlí. A co na tom, stejně se všichni dostali z bludiště i bez nich.

Močály utopení – Itachiho velký návrat
Lee skácel mladý stromeček slunečnicovníku (strom, kde rostou slunečnice) a utesal z něj malinkou lodičku. Neji sťal starý tyčkovník, strom perfektně se hodící na pádlo. Deidara tomu ještě dodal nějaké ty doplňky, všichni naskákali do lodičky a jelo se.
Přirazili naši hrdinové k ostrůvku, kde je čekalo překvapení větší, než Mt. Everest – Itachi seděl na kameni a znuděně si pročítal Kytici pověstí národních od Karla Jaromíra Erbena. Všichni šokem popadali do jezírka, ve kterém bylo žabince opravdu přemnoho.
„No konečně, už tady na vás pár hodin čekám. Kde jsou Sasuke a Sai?“ Neji se rozesmál. „Hej Neji, chlámeš se jak kdyby ti zaskočila žába.“prohodila ze srandy Sakura, a hned na to jí v obličeji přistála ropucha, kterou Neji vydobyl z krku. „Ach ta podobnost…“povzdechl si slastně Deidara, načež byl zmlácen Itachiho holí v Sakuřiných rukách.
„Vzdali to v Kabutovo bludišti.“řekl Lee a tahal si z vlasů sestříhaných podle lesního rohu jikry. Čaroděj, který byl se sebou nyní naprosto spokojený, vyskočil a provedl cheer emote jako krvák. Asi jsem ho neměla poslouchat, když mě ukecával, abych Sasukeho zabila nebo tak něco.
Deidara se rozesmál, až do jezírka spadl, a Itachi ho ochotně vytáhl a křísil přes půl hodiny. Bože, to neni čaroděj, tohle je záletník. Jo, tebe myslim, Itachi.
Když se blonďák bez smyslu pro umění probral, zapojil do zásuvníku (strom, kde jsou zásuvky do elektriky) fén a začal si sušit vlasy. „Abys nějak vypadal, potřeboval bys NIVEA Hair cair silky shine.“ Neji poklepal na flaštičku šamponu a pohodil lesknoucími se vlasy, které věrohodně připomínaly spodek koštěte.
„Promiň, já používám jenom Shauma.“odvětil Deidara, načež se rozpoutala hádka, jaký že šampon je ten lepší. Nakonec do toho vpadla TenTen. „Ztichněte, ty vaše laciný náhražky šamponů nejsou nic proti Head and Shoulders.“
Neji se ale zase kašlo-rozesmál a Naruto ironicky pravil: „Neříkej mi, že ti zase zaskočila žába.“ A než se nadál, měl v obličeji rybu. Nafackoval uživateli NIVEA Hair cair, až oba dva skončili v rybníčku. Itachi vytáhnul ven Naruta a TenTen Nejiho, a šlo se křísit.
Konec Močálů utopení, kde se několik našich VyVolených málem utopilo, nastal stejně nečekaně jako tsunami na březích Labe. Pak se naši hrdinové, spolu se mnou, vydali směrem do mrtvého ramena Kyselinové řeky.

Mrtvé rameno, Itachi vs. Gaara
Černá kyselina si lebedila v mrtvém rameni jako pes v pelechu z páníčkova nejdražšího kabátku. Kolem Houkouovi vilky šmejdily samé sexy slečny – bo to byli kluci co od Naruta odkoukali Oiroke? – a naši hrdinové zazvonili na zvonek u mramorových dveří.
I vlezli dovnitř a dovalili si to až k Houkouově kanclu, kde velký bílý pes v elegantním černém kvádru dřepěl za stolem a zrovna balil holku - a byla to fakt kost - která na jeho stole seděla.
Po hodinové debatě na téma Prsten ho museli dát Houkouovi do úschovny a pes vyzval čarodějníka, aby se odebral do místnosti vedle.

Když Itachi stanul v oné místnosti, zapadly za ním dveře. „Ku*va tady je tma jak v lahvičce od lektvaru.“ Vtom ale uslyšel kroky, hned na to hodil tlamu na zem nehezkým způsobem a svoje mlátítko nechal ležet někde na začátku. Zaslechl smích - děsivější než křivé hnáty slečny Polednice, strašnější než roztrhané svatební košile a brutálnější než urvaná hlavička Vodníkova dítěte.
„Gaaro, co tady u svatýho Erbena děláš?“ Písečná krysa – eee, pardon, ďábel – se na něj podívala a kdyby měla obočí, určitě by bylo výš než Socha Svobody. „Ty čteš něco tak ujetýho, jako je Erben?“ Vytasil se s Dášeňkou. „Já čtu jenom Čapka.“
Zatímco Gaara a Itachi se dohadovali o české literatuře – jak jsem hrdá, že jsem Češka, i když podle jména to tak nevypadá – Houkou se někam odebral i s Prstenem a onou dívkou. Prošel do další místnosti a hodil Orochimarovi Prsten. „Oroksichte. Tvoje slizounství nemá hranic. Prsten jsem ti dal, tak mi vrať mojí pískací hračku s nádechem žluto oranžové.“
Orochimaru Houkouovi hodil hračku a hned se ptal: „Vyřídil jsi toho čaroděje?“ Houkou dokousal svojí pískací hračku a pravil: „Nevím, jestli jsem ho vyřídil.“ Pak strčil Oroušovi přímo před ksicht pracovní smlouvu. „Ha! Tady se nic o čarodějovi nepíše. Tak a polib mi ocas.“ Na to vládce zla odletěl Houkou-expresem přímo do svého laciného Vyšehradu.
Deidara s Nejim odtáhli zmláceného Itachiho, Kabuto si na záda hodil Gaaru a všichni se rozutekli. Naruto měl děsnýho vzteka, protože se k němu doneslo že je Houkou podvedl a dal Prsten Orochimarovi. A pak, aspoň co já vím, se Naruto a Sakura vrátili do Konohy, spolu s Itachim, a začli nadhazovat plány na to, jak Prsten ukořistit a získat zpátky. DeiDei a Lee se vrátili do Kamenky a čekali, až zase bude nějaká výprava. TenTen a Neji se vzali, ale Neji pořád někam mizel, že se radši TenTen začala tajně scházet s jedním nejmenovaným.

Tak tohle byla druhá část příběhu, tentokrát o prohře dobra a vítězství zla – v které jsem já sama doufala… no tak ne.
Ale dobro už spřádá plány na drtivou pomstu – ne na dovolenou, odlož ten časák, Deidaro – a chystá se zničit zdroj síly zla – Prsten…

Temari, vládkyně Nitrozemě, seděla ve svém pokoji a nechápala, jak může mít Oroksicht Prsten. Tak se za ním vypravila, ale nakonec Prsten nezískala zpátky, ale Orochimaru získal nového spojence. Kankura sklátila mozková mrtvice plus infarkt, když to zjistil, a nástupce trůnu se pořád nemohl najít. Chtěli přesvědčit i mě, ale já a vládnout? To by bylo ještě horší než apokalypsa.

Těšte se, protože příběh ještě nekončí. Shirako hlásí nějaké podivné nepokoje v laciném Vyšehradě, v Konoze i v Kamence to začíná ožívat a hrdinové se chystají na smrt! Ježiš co to melu – na poslední výpravu za záchranou Nitrozemě, dobra a možná i celého světa. Takže zatím se mějte.