Saké..do 15 let nevhodné.

Bude se jednat o chvilku kde je Natano v nesnázi a hledá útočiště.Samozřejmě že ho najde u senseie který se jmenuje Kakashi. Pozve jí k sobě na čaj ale ona trvá na „Sakém“ no posuďte samy jak nocleh dopadne ( mimochodem je to ústřižek s příběhu „ Vyjímka z pravidel“ od Hanako-chan) Takže poděkujte i její báječné fantazii. Děkuji.

„Saké…vždyť ti není jednadvacet „ vyvalí na mě oko.
„ Nemyslíš že z toho budou problémy? Přece jen stále nejsi plnoletá.“…i když trochu
uvolnění neuškodí* pomyslí si když se kouká do černých v tuhle chvíli žebrajících ,lesklých očí Natano.
„Ale no tááák ,nebuď tak staromódní , co by jsi jako chtěl dělat?“ ptá se ho naštvaným tónem
aspoň na chvíli to znělo bezvadně ,když si představím Kakashiho bez masky a ještě k tomu opilého*
„ To newím“* né že bych nevěděl,ale to by asi neprošlo *

Když odemkne a rozsvítí, tak jde vidět že je to krásně zařízený byt .
Posadím se k malému nízkému stolku obklopeném polštáři na kterém se vyjíma květina ve skleněné vázičce.
„ Dobře tady to je!“ položí na stůl dvě malé skleničky a láhev „Saké“s miskou keksů.
„Arigató „ se sladkým úsměvem poděkuji.Uběhly tak dvě hodiny a oba dva už jsme vše viděli veseleji a konverzace byla uvolněnější .
„No, už bych se měl jít nejspíš převléknout z těch pracovních věcí“milounce se usměje a odchází do ložnice . Po chvilce co se stále nalévám a začínám se nudit * a jsem celkem povolnější* . Vstanu a jdu směrem , kterým šel před chvíli on.

Dojdu k pokoji, kde je tma a dveře jsou pootevřené. Pravou rukou se do nich opřu a otevřu je.Hudba ,která hraje v obývacím pokoji je fantastická a přidává mi na sebevědomí. V tmavém pokoji zdá se nikdo není ..vejdu dovnitř a rozhlédnu se . Ale náhle za sebou ucítím něčí přítomnost. Rychle a s úlekem se otočím a zamnou stojí polonahý přenádherný, tajemný přiopilý muž.
„ah, gomen….gomenasai „ vytrousím ze sebe při dlouhém pohledu do jeho očí s výjimkou levého tak jsem koukala do Sharinganu .
Jenom stál a koukal na mě .Jeho vypracované svalnaté ruce a břicho se rýsovaly z venkovních světel ,které prusvítaly přes špatně zatažené žaluzie.(samozřejmě neměl masku)
„ ehm,….no vážně se omlouvám!“ omlouvám se mu , ale v tu ránu začala v obýváku hrát písnička o které jsem mluvili asi u šesté skleničky.
„ Jsi jednou z mála,která vidí mou tvář.“ S těmito slovy se ke mně stále víc přibližuje . Jelikož už v sobě něco mám jen velice opatrně couvám, nakonec dojdu ke zdi a zády se o ní opřu.
Stále si hledíme do očí .Dojde ke mně, jednou rukou se opře o zeď zamnou a druhou si mě ladně uchopí kolem pasu. Jsme u sebe tak blízko , že bych mohla cítit jeho řasy a slyšet jeho srdce. Najednou se naše rty spojily v jedny .Né aby polibek přestával , on zesiloval a stupňoval se .Pomalu svými rty přejel na můj krk .
Zničeho nic se mu ale vytrhnu“ co?!! co to děláš ? nech mě !!“ i když nerada ale řekla jsem to naneštěstí odpověděl větou „ až se mi bude chtít .“ Jeho ruka z mých beder sjela na mé stehno, které si nadzvedl a přiložil na svůj bok a opět vášnivě přejel rty na můj krk.Jen jsem zavřela oči a vychutnávala si ten okamžik Svou hrudí mě k oné zdi přitlačil silněji a svou druhou rukou si i mou druhou nohu přiložil k pasu . Cítila jsem , jak mě nadzvedl a pomalu mě odzbrojil, potom mi sundal síťované triko s vestou a pak přišla na řadu sukně .
Stále jsem se vášnivě líbaly a kousaly do rtů. Hudba v obýváku záhadně zvýšila svoji hlasitost . Když „konečně“ nahmatal zapínání u mé sukně strhl ji a hodil za sebe na zem, jako ostatní věci.
Moje ruce pluly po jeho zádech a směřovaly na vypracované břicho, potom pluly k malému knoflíčku u jeho kalhot. Stále mě líbal na krku, ale jeho jazyk se na chvíli zastavil a já pod sebou cítila měkkou postel .

Šeptal mi do ucha a evidentně nám to oboum dost vyhovovalo.Když mi už konečně sundal i poslední oděv, kterým bylo spodní prádlo . Jeho ruce opatrně a velice pomalu směřovaly dolů.
Byla jsem v takové agonii ,že jsem ani nevěděla své jméno. V tu chvíli se zapomíná na jakékoliv pravidla ,starosti, povinnosti. V tu chvíli existuje jen ten okamžik.

Když jsem se probudila bylo kolem půl třetí ráno. Ležela jsem mu na hrudi a všimla jsem si , že pohled do jeho tváře mi připomněl , že jsem zažila něco co žádná jiná přede mnou .
„ehh..“ trošku vzdychnu kouknu na něj a ptám se ho „jsi vzhůru Kakashi?“ ten však jen velice pomalu otevře oči kukne na mě a povídá „ ano , jsem“ ..vstane a jde do sprchy,jelikož jsme oba byli zaslouženě spocení.Řekla jsem si že bych se přidala.
Když jsem vešla, tak jsem uviděla sprchový kout v rohu koupelny .Z něj se linula horká pára a usadila se na zrcadle, podlaze a ve vzduchu. Udělala jsem dva kroky vpřed ..otevřela jsem zašupovací dveře od sprchy a ,když jsem vstoupila na horkou a mokrou plochu ,která jí pokrývala zvedla jsme hlavu a opět jsem hleděla na vánočkovité bříško.
„To je mi ale milé překvapení „ jemně špitne a uchopí mě za pás.
„ No myslím že se oba shodneme na tom že ani jeden stále nemáme dost ,hmm? „ Jen co dořeknu větu přitáhne si mě k sobě ještě blíž ,že bych mohla cítit jak …ehm no …radši nic >_<“.
„Máš pravdu, páni ani nevíš jak jsi mi zavařila …ani nevíš jak .“
„Jo to vím“s ještě stále silnějším vzdycháním se oba pohupujem do rytmu padajících kapiček vody ve sprše a víc a víc ….cítím opět ten nenahraditelný pocit vášně.
S mým stoupajícím slastným sténáním se mi opře svým čelem o to moje a silně oddychuje .
Voda mi ztéká z vlasů do tváře a dál po celém těle , cítím jeho polibky , jeho dotyky , jak mě silně drží a tiskne ke svému tělu . Svou pravou rukou mě chytil za mou levou a obě naše ruce opřel nad mou hlavu .Chvílemi mi šeptal do ucha a vždy, když to dopověděl ruku , kterou i stou mou držel nad mojí hlavou stiskl pevněji…zavřel oči , pootevřel ústa a se stále opřenou hlavou o tu mou oddychoval a opět přejížděl jazykem na můj krk .
Kousání do rtů, stálé silnější slastné výkřiky , stále tekoucí voda na moje po bedra dlouhé v tuhle chvíli mokré havraní vlasy.Ano…..prostě ano.

Je krásné sluneční dopoledne …zatím co pomalu mžourám očima a se silnou bolestí hlavy kouknu vedle sebe nikoho tam nevidím, zato cítím báječnou vůni z kuchyně. Vstanu a jdu do koupelny….( eh myslím že není třeba popisovat koupelnu a myslím že ani nemusím popisovat v jakém je stavu v tuhle chvíli) učešu si vlasy , vyčistím zuby a jelikož se mi nechce oblékat přetáhnu přes sebe tu teplou, měkoučkou peřinu a ovinu si jí kolem těla. Když jsem vešla do kuchyně , tak u plotny stál Kakashi a byl polonahý -> kalhoty od pyžama.
Přišla jsem k němu a i když stál zády ke mně objala jsem ho .
„ Ohayo „ lehoučký úsměv .
„ jé , ohayo zlato „ otočí se a dá mi pusu na čelo .“ máš hlad? ..a jestli tě nějak zvlášť bolí hlava , tak tady máš kávu .“ řekne a podává mí malý hrníček s kávou.
„ arigaté …“ ……….
………………..hrobové ticho……jde slyšet jen mé trapné ťukáni lžičkou o hrnek .

„ Ehm no víš“ řekneme oba ve stejnou chvíli . Zasmějeme se .Příjde ke mně blíž „ tohle byla nezapomenutelná noc „ …..“ ano to byla , ale já jsem ti chtěla říct , anebo tě spíš poprosit aby o tom nikdo nevěděl..doufám že mi rozumíš.“ Vydolím ze sebe a nabírám rudé barvy ,jelikož „Saké“ dělalo svoje i v naší minulé konverzaci.
„ Ano , také jsem o tom přemýšlel myslím že by nebylo moudré někomu to říkat „ s těmito slovy stále víc uhýbá pohledem , jelikož asi není zvyklý že se na něj někdo kouká aníž by neměl masku .
„Hai „ odpovím ale přede mnou už nikdo nestojí.Koukám na místo kde před chvílí stál on.
Směle se otočím k oknu kde září svěží teplé slunce, zavřu oči, rozpřáhnu ruce a zhluboka se nadechnu.

A zase budu pokračovat v dlouhé pouti za láskou a štěstím.