Mise s názvem Pohroma 3.část

„Gaaro! Co tu děláš?“ divil se Naruto. „Taky tě rád vidím,“ ušklíbl se Gaara a podal Narutovi ruku. Naruto ji s úsměvem stiskl. „Tak povídej. Co přivádí velkého Kazekageho k nám? A vůbec jak dlouho už jsi ve vesnici?“

„Od včerejška.“ „A to jsi nemohl něco říct?“ rozčílila se pro změnu Sakura. „Měli jsme tu včera menší oslavu. Mohl jsi se přidat.“ „Dorazil jsem pozdě večer. Netušil jsem. A jaká oslava to byla?“

„Bezvadná,“ zašklebil se Naruto. „Slavili jsme návrat Narutovi matky do vesnice. A taky jeho bláznivý sestřenky,“ vysvětlila Sakura. „Já slyším všechno!“ houkla Kasumi. Sakura udělal grimasu a všichni se rozesmáli. „Tvé matky? Myslel jsem, že je mrtvá,“ ozval se po chvíli Gaara.

„Tak to víc lidí,“ řekl Naruto a chtěl pokrčovat, ale nedovolila mu to Kasumi, která když uslyšela smích, se šla podívat jestli se náhodou nesmějou jí. „Co je tu tak vtipnýho? Taky se ráda zasměju.“

Přejela očima po všech přítomných a zastavila se u Gaary. „Páni,“ ujelo jí. „Se ještě neznáte. Gaaro, tohle je moje sestřenice Kasumi. Kasumi tohle je můj dobrý přítel Kazekage Gaara z pouště.“ Kasumi došla řeč. „Ka-Ka-Kazekage?“ koktala a nemohla z něj spustit oči.

„Jo. A myslím, že chtěl s Narutem něco probrat, takže my se hezky vrátíme nahoru a budeme třeba učit Kibu chodit rovně,“ řekla a násilím odtáhla Kasumi pryč. Naruto se tomu musel smát. Kasumi byla z Gaary natolik vedle, že se nezmohla na odpor.

„Není trochu zamlklá?“ zeptal se Gaara. Naruto se rozesmál. „Kasumi a zamlklá? To se ti jen zdá. Normálně jí pusa jede, jakoby za každý slovo dostala stovku.“ Nastala chvíle příjemného ticha. „Co jsi mi to vlastně potřeboval?“ zeptal se nakonec Naruto.

„Přišel jsem za tebou, protože potřebuju pomoct,“ odpověděl Gaara a podíval se Narutovi přímo do očí. „Pomoc? Máš ji mít,“ rozhlédl se kolem. „Ale proberem to jinde. Máš rád ramen?“

O deset minut později seděli a pojídali Ichirakiho nejlepší ramen. „Tak co se děje?“ „Je to takové celé divné,“ povzdychl si Gaara. „Původně sem měla přijít Temari, šlo o záležitosti chuninské zkoušky, ale z nějakého záhadného důvodu zmizela. Tak jsem se sem vydal sám. Jenže cestou mě zastihly špatné zprávy jak z vesnice, tak z tábory, kterému velí Kankuro. Nastaly nějaké problémy s informacemi.

Obléhají tam jednu z pevností zvučné na našem území a ty informace, co potřebují jsou životně důležité a znám je jenom já.“ „Tak v čem je problém? Zanes mu je, ne?“ „To nejde,“ povzdychl si Gaara. „Musím se vrátit do vesnice. Jsou tam nějaké nepokoje. Víš, někteří se doteď nesmířili s tím, že někdo jako já se stal Kazekagem.“

„A jak ti teda můžu pomoct?“ Gaara si nabral další porci nudlí. „Chtěl jsem tě požádat, jestli bys nedonesl ty informace Kankurovi. Chtěl jsem to ráno prodiskutovat s Tsunade-sama, ale nebyla v kanceláři. A řekli mi, že dnes tam ani nebude.“

Naruto se ušklíbl. „Tak tomu se moc nedivím. Jestli vypila jen polovinu toho, co se povídá, tak se z toho bude vzpamatovávat ještě příští týden.“ Gaara se zatvářil nechápavě, ale Naruto mu to ochotně vysvětlil, čímž srazil Tsunadinu autoritu o další stupeň níž.

„Tak fajn, nechám Tsunade vzkaz, seženu pár použitelných lidí a ještě dneska vyrazíme. Ale mám dvě otázky. Co ty informace? A kde je Kankurou?“ Gaara mu nakreslil mapu a předal mu zapečetěný svitek obsahující tajné informace.

„Díky Naruto. Věděl jsem, že na tebe se můžu spolehnout,“ usmál se Gaara a bylo na něm vidět, že se mu ulevilo. „Není za co kámo. Vždycky ti budu krýt záda,“ zašklebil se Naruto, zaplatil a vydal se s Gaarou hledat lidi, kteří se už stihli ze včerejška vzpamatovat.

Nakonec si s sebou vzal Leeho, který pít nemohl, takže byl ve špičkové kondici, Saie, který byl prostě Sai, a TenTen, která už se nějakým zázrakem stihla vzpamatovat. Sakura slíbila, že až se Tsunade probere, tak jí vysvětlí situaci a Shikamaru vtipně poznamenal, že než se probere, tak budou dávno zpátky.

Naruto pak musel odrazit Kasumi, která chtěla jít s nimi. Nejdříve prosila, když to nepomohlo, tak se začala vztekat. Nakonec ji Hinata objevila jak mlátí Naruta v záchvatu vzteku obrovským slovníkem po hlavě a pořád mu dokola opakuje, že chce jít taky. Když ji Hinata dostala do bezpečný vzdálenosti, začala Kasumi kopat nohama a mlátit rukama do všeho, co mělo tu smůlu, že se vyskytovalo poblíž.

Nakonec se Hinatě povedlo Naruta odtáhnout pryč. Když se Kasumi uklidnila, tak vyšlo najevo, že ani tak nechtěla jít s Narutem jako s Gaarou. To dalo Ino další možnost Kasumi popichovat. Začala to brát vážně v okamžiku, kdy jí Kasumi ufikla kus vlasů. A zatímco se ty dvě praly, Narutovi se podařilo vyklouznout nepozorovaně pryč.

Podle plánu měl Gaara cestovat kousek s nimi. Vyšli hned, jak si doma zabalili všechno na cestu. Lee byl jako vždy plný dech beroucího optimismu. Začal kolem sebe šermovat pěstma. „Super! Další nebezpečná mise! Budeme se plížit, bojovat, manévrovat, šálit nepřítele.“ Gaara, Naruto a TenTen na něj koukali opravdu velice velice divně.

„On je blázen, že jo?“ zeptal se se svou obvyklou nepříjemnou upřímností Sai. Naruto jen zakroutil hlavou. Začínal se pomalu učit tyhle Saiovi připomínky nevnímat. Zato TenTen tím byla naprosto unešená. Sai jí za to věnoval jeden ze svých úsměvů, který si TenTen vyložila naprosto jinak. Naruto neměl to srdce jí říkat, že takhle se Sai směje na každého.

Nakonec to vyřešil Gaara, který vrazil TenTen do ruky mapu a ustanovil ji navigátorem. Mapa nebyla moc dobrá, takže je stejně první úsek vedl Gaara. Zastavili se až po půl dni na prvním rozcestí, odkud se měl Gaara vydat malinko jiným směrem.

Gaara se s nimi rozloučil a ještě jednou poděkoval Narutovi. Což naštvalo Leeho, protože ten si chtěl také urvat svůj kousek slávy u Kazekageho. Nakonec se ale musel smířit s tím, že by mohl dopadnou podobně, jako při chunninských zkouškách, a tak radši Gaaru moc nepokoušel.

Protože se už chýlilo k večeru a někteří stále nebyli stoprocentně bojeschopní, rozhodli se, že se tu utáboří a zítra budou pokračovat. Naruto nasbíral nějaké dřevo, Lee zapálil oheň, TenTen nalovila pár veverek a Sai jim k tomu nakreslil moc hezké obrázky. Což nenadchlo nikoho kromě TenTen.

Nakonec všichni seděli u ohně a Naruto pozoroval hvězdy. Připomínali mu tolik věcí. Vzpomněl si na svojí první misi. Musel se usmát. tenkrát ho netrápily takové věci jako dnes. Tenkrát s nimi byl ještě Sasuke. Naruto by dal všechno za to, kdyby se to vrátilo.

Pak si ale všiml, že Sai vedle něj sahá po kunaii. „Co se děje?“ zeptal se polohlasně, aby nevzbudil TenTen, která už padla za vlast. Sai se zamračil. „Všiml jsem si toho už před hodnou chvílí. Někdo nás sleduje!“

To be continued

Kdo je sleduje? A proč? Hrozí jim nebezpečí už na samém počátku jejich úkolu? Zklamou důvěru Kazekageho? Tak o tom všem se příště nic nedozvíte