Není úniku (kap.02)

Není úniku (kap.02)

„Co?..já,já nevím co se děje!!“..zařvu na stále víc překvapenější Sakuru,hystericky se rozbrečím a padám na kolena.
Silně si mě přitiskne k sobě a hladí mě po vlasech.
„Natano,já sice nevím jaká je tvá minulost a co skrýváš za tajemství,ale myslím že to není nic pěkného a měla bys to ze sebe dostat aspoň takto,tak se pořádně vybreč.“
„Sakuro já nevím jak ti poděkovat .“s uslzenýma očima se na ni koukám .Lehce a příjemně se na mě usměje a opět si jde lehnout.Já však zůstávám vzhůru až do krásného slunečního rána,jelikož mám strach zavřít oči.
„Ohayo.“ Rozespale se na mě usměje ,protáhne se a hluboce si zívne.
„Jé ohayo ,jak se ti spalo? Zdálo se ti něco ?“…ptám se jí trošku mrzutě a ospale.“Už ani nevím“ odpoví z údivem. „ Ale ty jsi nejspíš nezabrala co?“..“ To ne ,ale to nemění nic na tom že tě dole čeká snídaně.“..“Vážně? děkuji.“ Mrkne na mě ,ale to už jdeme po schodech dolů se společně nasnídat.Když jsme si dali společně vydatnou a dobrou snídani ,tak se Sakura vydala do koupelny prý „aspoň trochu ze sebe udělat člověka“ zasměji se a čekám na ni dole v obýváku, jelikož já už jsem nachystaná.Učesala si vlasy,vyčistila si zuby ,oblékla si červené tričko na zapínání ,černé kraťásky a přes ně bílou sukni se zapínáním na bočních stranách a seběhla dolů .
„ Tak dneska bude moc pěkný den .“ říká Saku když opouštíme dům a vydáváme se na cvičiště , ale sotva odřekne větu vzhlídne k rozehřátému slunci ,které ji pošimrá na nose nadechne se a zhluboka si pčíkne . „HEPČÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍK“ .
„ Na zdravíčko“ odpoví muž za námi .
„ Jé děkuji převelice Kakashi-sensei.“ Řekne a povyplázne jazyk.

Když všichni tři jdeme cestou,která ostatně vede na ono osudné cvičiště ,všimnu si že mi mě Kakashi prohlíží od spoda nahoru celou cestu.

Dorazily jsme na cvičiště .Stály tam dva mladíci ,jeden byl blonďák s hlubokýmá pomněnkovýma očima, a ten druhý měl oči černé, havraní krátké vlasy a velkou katanu připevněnou na zádech.
„ Dobré ráno Sakuro,Kakashi-se..“ nedořekne větu a koukne se na dívku s úhlově černýma očima a havraníma vlasama až po bedra .
„Kdo je to? ptá se vyjeveně blonďatý chlapec s pomněnkovýma očima.Zatímco druhý chlapec si jí neustále přeměřuje.
„Ahoj kluci , tak tohle je Natano na chvíli než se zotaví a rozhodne se kam půjde,bude bydlet u mě .“usměje se „Natano tohle jsou mí týmoví parťáci Naruto Uzumaki , Sasuke Uchiha a mého senseie už jsi nejspíš poznala Kakashi Hatake .
„Ahoj“ s pokusem o úsměv se matně kouknu na oba chlapce (no dobře „skoro“muže *-*)
„Jé ahoj tě zdravím“ přiběhne k ní Naruto a hned se jí ptá „ tak co? Ty jdeš tedy trénovat s námi joo?.“
„ No já se budu jen dívat … ,abych řekla pravdu v boji zrovna nejlepší nejsem „ ušklíbne se .“ále jdi ty, bude sranda „ usměje se a hodí si ruku na její ramena až se chudák Natano prohne a musí se tomu zahihňat.
„Mohly bychom už začít?“ utrousí ze sebe Sasuke „obvykle“ protivným tónem.
„Ale,ale místo abys nám pomohl přemluvit,tady Natano ab šla s námi trénovat tak naléháš „ „ zasměje se “kde se poděl gentleman?“ řekne ještě provokativněji.
„ A kterej?s úšklebkem se na něj koukne Sakura,ten se však uraženě otočí ke všem zády.
Co mám jako dělat?....co když mě pozná,nebo co když mě pozná Kakashi. Je to tady všechno riskantní a navíc, jsou ti lidé opravdu příjemní ,ale nechci aby se jim něco stalo ….už nikdy více nikomu v mé přítomnosti a mou vinou .
„Ehm Sakuro? ..můžeš na chviličku prosímtě?“ říká Kakashi a ukazováčkem kroutí na Sakuru ,aby přišla k němu .
„ Nemyslíš že je to risk? Pustit si do domu neznámou holku. Co když je to špeh z nějaké ukryté vesnice ,nebo hůř….někdo od Orochimara.
„Víte senesi , já z té dívky cítím že potřebuje mou pomoc a já jsem schopná jí ji poskytnout.
Zamyšleně se na ni kouká zatím co oba chlapci se na Natano stále koukají. Ta se jen špičkou boty hrabe v zaschlé hlíně a je červená jako rajče. Sasuke jí sjede nenávistným pohledem Odkud může být?! I když si to nechci připustit je velmi pěkná. Odpohledu hebké ,dlouhé,havraní vlasy až po bedra a černé,lesklé, velké oči s dlouhýma řasama.Jako bych jí už někdy ,nebo snad někde viděl ,ale nevzpomenu si ksakru prostě nevzpomenu.Pomyslí si ,když se na něj dívka koutkem oka koukla a hned uhnula celá rudá pohledem (samozřejmě ze strachu málem dostala horečku) .
„ Tak Natano co ovládaš za styl boje atd. vždyť víš….“ Ptá se jí s úsměvem Kakashi,který se lehce začervenal,když se na něj dívka koukla (samo.že to nikdo neviděl přeci má masku *-*)
„No zvládam jakžtakž házet kunaie ,shurikeny ,potom nějaká ta teorie …základní jutsu a to je asi vše.“ Odpoví s klidem.“ Stále jsem genin .“sklopí oči .
„COŽE?!! Vždyť jsi stejně stará jako my ,už bys měla mít vyšší hodnost .“ vyděšeně se jí ptá Naruto zatímco zbytek týmu nevěřícně hledí na rozrušenou Natano. „ No to je tak. Když napadli mou vesnici (začala lhát) musela jsem utéct a od té doby jenom utíkám..nic jiného mi také nezbývá .Učím se bojem ,když se střetnu s nějakým ninjou,zatím jsem měla štěstí…. narazila jsem jen na ty slabší.“ Odpoví a pokusí se o úsměv.