Návrat - Part 12

Kushina seděla bezmocně na zemi a nemohla uvěřit, že ji Kozuke dostal s tak průhledným trikem. Takhle to má skončit? Umřít a neříct Narutovi, jak moc mi na něm záleží? Jak moc je mi líto, že jsem ho opustila? Ne, rozhodla se pevně, naděje umírá poslední, ještě je šance zvítězit. To je to, v co věřil Minato. A nebýt jeho tak bych tu dnes nebyla.

Pohrdlivě se ušklíbla. „Možná mě dnes porazíš. Možná mě dnes dokonce zabiješ, ale jsou tu tací, kteří tě budou pronásledovat třeba až na kraj světa, aby se ti pomstili,“ řekla pevným hlasem bez jediného náznaku strachu.

Kozuke trochu znejistěl. „Myslíš tu svou neteřinku? Ta bude utíkat přede mnou a ne já před ní.“ Kushinin úsměv se jen rozšířil. „Ne, Kasumi jsem nemyslela.“ Kozuke nakrčil obočí a snažil se přijít na skrytý význam těchto slov.

„Tak co se tam kruci děje? Nic nevidím,“ stěžovala si Sakura a rýpala loktem do Kiby, aby se o kus posunul. „Je to zlé,“ ozvala se Hinata. „Kushina-sama klečí na zemi. Vypadá to skoro jako by se nemohla hýbat.“ Naruto se zamračil. „Musel do ní nacpat nějakej sajrajt.“ Kasumi si pohrdlivě odfrkla a dala tím jasně najevo, co si o Kozukem myslí.

„Ale ne,“ vykřikla zděšeně Hinata. „Kushina má kunai pod krkem!“ Sakuře se zastavil tep srdce. „To snad ne!“ „Počkejte, něco jí říká, ale nic neslyším,“ stěžoval si Kiba a natahoval uši, kam jen se odvážil.

„Naruto tohle nesmíme dovolit! Musíme zasáhnout! Zašlo to už příliš daleko,“ šeptala Sakura. „Ne. Pořád je šance, že se z toho dostane. Nevěřím, že by byla taková padavka.“ V Sakuře se vařila krev. Naruto byl jako kus ledu.

„Zbláznil si se? Chceš jí nechat umřít? To je ti to jedno?“ rozčilovala se potichu. „Souhlasím se Sakurou, měli bychom něco udělat,“ přidala se Hinata a i Kasumi kývla. „Nechat ji tam, když je paralyzovaná, je jako vyřknout nad ní ortel smrti.“

Naruto neodpovídal a Kiba, který viděl, jak se Sakura začíná rozjíždět, radši zůstal zticha. Ve svém nejlepším zájmu. „Naruto! To snad nemyslíš vážně! Co se to s tebou děje? Nikdy jsi nikoho nenechal na holičkách! Vybral sis dost blbý načasování s tím začínat! Vždyť je to k čertu tvoje vlastní matka!“

Tohle konečně zabralo. Naruto se trhavým pohybem otočil směrem k Sakuře. A nebyl jediný. Všichni kromě Hinaty na ní neomaleně zírali. „Nechceš tím náhodou říct, že je to moje teta? Ta teta, kvůli který Kozuke masakruje zbytek naší rodiny?“ zeptala se přímo Kasumi, jak to měla ve zvyku.

„Náhodou jo,“ odsekla polohlasně Sakura. „A tos nám to nemohla říct dřív?“ ozval se uraženě Kiba, který nesnášel, když se před ním něco tajilo. „Ty se vztekej,“ rozčílil se Naruto. „Tebe se to netýká, ale co já?“ „Přestaňte!“ ozvala se Hinata. „Sakura k tomu zřejmě měla důvod. A pokud se okamžitě nepřestanete hádat, tak zatím ten blázen Kushinu popraví!“

Teď teprve si Sakura všimla, že tahle skutečnost Hinatu nepřekvapila. „Tys to věděla?“ zeptala se udiveně. Hinata zrudla, protože si uvědomila, že se na ni všichni dívají. „Došlo mi to před pár minutami, když jsem zaslechla část jejich rozhovoru. Chtěla jsem vám to říct, ale události byly rychlejší než já.“

„Ať už je to jak chce, musíme teď pomoct Kushině. Další světoborné poznatky si můžeme sdělovat později,“ konstatovala Kasumi. „Nemám pravdu Naruto? Naruto?“ Ten byla ale pryč.

Kozuke držel kunai pod Kushiiným hrdlem a smál se chrčivým smíchem. To, že se za ním otřásá křoví právě probíhající hádkou, vůbec nebral na vědomí. „Řekni,“ houkl na Kushinu. „Jaké je to vědět, že se brzy připojíš ke svému milovanému manželovi?“ „A víš že osvobozující? Každopádně je to lepší než trčet tady s tebou.“

To Kozukeho jen rozzuřilo. Vrazil Kushině facku. „Na to, že jsi jednou nohou v hrobě si moc dovoluješ.“ „Možná proto, že už nemám co ztratit.“ „To opravdu nemáš. Připrav se na smrt,“ pronesl až přehnaně dramaticky a trhl rukou s kunaiem.

Ke Kozukeho nemalému rozhořčení ale kunai nedopadl na místo určení. Byl vychýlen přesnou a tvrdou ránou, kterou Kozuke schytal přímo do tváře. „Drž od ní ty svoje nechutný pracky dál,“ zasyčel mladý muž, z jehož rudých očí šlehala taková krvelačnost, že měl Kozuke co dělat, aby jeho primitivní mozek udržel moč a trus na svých místech.

Kushina z Naruta nemohla spustit oči. Nemohla pochopit, co se děje. Nebo spíš nechtěla. Mezitím se vzpamatoval Kozuke a postavil se, aby si udržel poslední zbytky důstojnosti, které měl.

„A ty jsi jako kdo,“ nahodil tón, o kterém byl přesvědčený, že je nezaujatý. „Její bodyguard?“ „Jsem někdo, kdo ti zláme všechny kosti v těle, jestli se jí jen dotkneš!“ „Naruto!“ ozvaly se další hlasy a v mžiku před Kushinou stál i zbytek týmu.

Sakuře stačil jeden pohled, aby věděla, že se situace může v každé vteřině nemile zhoršit. A všimli si toho i Kiba a Hinata. Z poslední mise dobře věděli, jak špatné to může být. Nevěděla to jen Kasumi, která nevěřícně zírala na Narutovi oči. „Hel ty měníš barvu očí podle nálady? To chci taky!“

Rána od Sakury ji spolehlivě umlčela, ačkoliv nechápala důvod. Naruto, který se pořád ještě ovládal k nim stál zády a nespouštěl oči z Kozukeho. „Sakuro dej ji do pořádku a vy ostatníje kryjte. Já si to vyřídím s touhle obludou!“

„Naruto neblbni, nech mě ať ti pomůžu,“ vložil se do toho Kiba, ale byl odražen Narutovým zuřivým pohledem. To Kozukeho rozesmálo. „Když si myslíš, že na mě stačíš chlapečku. Jen mi řekni. Kdo jsi? Abych věděl, čí jméno mám dát vytesat na rakev.“

Naruto se ušklíbl a jeho úsměv se roztáhl o dalších pár čísel, až mu byly vidět trháky. „Nebudu to já, kdo bude potřebovat rakev až tu skončíme, ale když to musíš vědět, tak jsem Naruto Uzumaki.“ Kozuke zbledl.

„Další Uzumaki? To je nemožné!“ „Nemožné? Měl bys tomu věřit, protože Naruto ti nakope zadek,“ ozvala se bojovně Kasumi. Zato Hinata a Kiba pozorovali Naruta s obavami. Zvládne to nebo je čeká další tragédie jako posledně, kdy Naruto málem rozmlátil všechno v dosahu tří kilometrů? Tahle otázka se vznášela ve vzduchu jako extrémně nebezpečná papírová bomba.

To be continued

Tak doufám, že mě tu zas nerozcupujete za špatné ukončení... Jinak jen: "Užijte si to"