Návrat - Part 11

Naše malá skupinka vyrazila. Naruto, který se stal neoficiálním vůdcem této operace, se držel těsně za Kasumi, která je vedla. „Hele stejně nechápu proč si jí nechal jít. Může se jí stát něco cestou. Navíc nemáme jedinou jistotu, že Kushina míří tam. Co když ani neví, kde Kasumin dům stojí?“ ozvala se Sakura, která se i přes všechno nemohla zbavit obav.

„Prosim tě uklidni se, jo? Musíme spoléhat na to, že udělá to, co si myslíme. Stejně bychom ji nepřesvědčily, aby zůstala s námi. Vidělas to sama. Byl pevně odhodlaná.“ „Jako ty, když se pro něco rozhodneš, viď Naruto?“ posmíval se Kiba, který je dohonil. „Jak to myslíš?“ zeptal se Naruto.

„No jak,“ ušklíbl se. „Podívej se jak vyvádíš kvůli Sasukemu. Ne že bych ti to zazlíval, ale mám takovej pocit, že bys zlikvidoval každýho, kdo by ti chtěl zabránit dosáhnout svého.“ „To je pravda Naruto. Já vždycky obdivovala tvoje odhodlání,“ ozvala se naprosto rudá Hinata.

Naruto se zamyslel a musel uznat, že mají pravdu. Vlastně byl svou železnou vůlí pověstný. Začínal mít nepříjemné tušení, že ho s Kushinou pojí víc než jen tajemství halící jeho otce. Při myšlence na otce se bezděky dotkl pásky na svém čele.

Kushina mezitím dorazila k onomu domu. Aniž by to plánovala, zaplavily ji vzpomínky. Tady vyrůstala. Už tehdy se členové jejího klanu začali skrývat. Vzpomněla si na všechno, co tu s bráškou vyváděli,a jak za to vždycky dostali pořádně vynadáno. V lepším případě.

Zatřásla hlavou. Není tu kvůli vzpomínkám. Je tu, aby zabránila Kozukemu ublížit Kasumi a Narutovi. Pokud by tedy vůbec přišel na to, že je to její syn. Tohle nehodlala riskovat. „Kozuke! Ukaž se! Vím že tu jsi! Chceš se mstít? Tak si to vyřiď se mnou a ne s někým, kdo s tím nemá nic společného!“

„Nic společného? Pokud máš na mysli svojí malou neteřinku, tak ta s tím má společného to, že je tvoje příbuzná. A to mi stačí jako důvod k jejímu zničení!“ ozval se hrubý a krutý hlas z topolové aleje. Kushina obrátila svůj zrak tím směrem a s klidnou tváří sledovala, jak přichází jí dobře známý muž.

Když uviděla jeho tvář otřásla se odporem. „Copak neříkej, že se ti nelíbím. Ty jizvy mi způsobil tvůj bratr. Měla bys na něj být hrdá. Na to že byl z vašeho klanu nebojoval špatně. Na mě ale stejně neměl. Podívej se nahoru na štít!“

Kushina zvedla hlavu a vzápětí toho litovala. Na štítu byla přibita mrtvola jejího bratra. byla na ní zaschlá krev z mnoha hlubokých ran, kterými bylo jeho tělo přímo poseto. Nejhorší byly ale jeho oči. Byl v nich tak děsivý mrtvolný pohled, na který Kushina nezapomene po celou dobu, co bude naživu.

Zapotácela se a měla, co dělat, aby nepropadla beznaději. „Jak jsi mohl? Jak jsi mu to mohl udělat? To já tě přeci odmítla! Ne on!“ Kozuke si odfrkl. „Ženská! Tak nepotřebný tvor! On ti vůbec neměl dávat na vybranou! Ženský jsou na světě jen proto, aby nám dávaly syny! Nemají mít vlastní názor! Mají nás poslouchat!“

Kushina se i přesto všechno musela začít smát. „Jsi tak naivní.“ Kozukemu se objevil v očích výraz šílenství. „Jen se směj! Dneska zaplatíš za odmítnutí, kterým jsi mě před lety znemožnila v očích celého mého klanu!“

Naruto a ostatní se opatrně plížily ke keřům a snažily se v nich zaujmout takovou polohu, aby dobře viděli, ale nikdo je nezaslechl. „Co se tam děje?“ zeptala se šeptem Sakura, která Kushinu nemohla vidět.

„Stojí tam a povídá si s nějakým divným chlápkem. No fuj! Vidíte, jak vypadá?Toho potkat sám v noci, tak zdrhám o sto šest!“ konstatoval Kiba, který měl nejlepší zrak. „To bude Kozuke,“ konstatovala Kasumi, která také nic neviděla. Což bylo v jejím případě nejspíš dobře.

Kozuke se rozeběhl proti Kushině. Ta se mu elegantně vyhnula a dala mu pořádnou ránu do břicha. Kozuke se prohnul. Kushina neváhala a kopem ho odhodila ke skupině keřů. Mnoho nechybělo a Kozuke skončil Hinatě v náručí. Při tom všem momentálním obyvatelům pěkně zatrnulo.

Kushina tam stála s kamenným výrazem a sledovala, jak se Kozuke zvedá. „Jsi ubožák. A vždycky jsi byl!“ Kozuke stál, ale stále měl sklopenou hlavu. „Co měl ten ubožák a já ne? Řekni mi to!“ Kushina mu věnovala pohrdlivý pohled.

„Srdce.“ Kozuke se ušklíbl. „No vidíš. A kam ho to jeho srdce dostalo? Slyšel jsem, že chcípnul už před šestnácti lety. Moc dlouho vám to nevydrželo. Docela smůla, co?“ zasmál se smíchem, který mrazil v kostech. Kushina sice zbledla, ale zřejmě neztratila nic ze svého odhodlání.

„Ano je mrtvý, ale zemřel jako hrdina! A celý svět si bude navždy pamatovat jeho jméno! A co si bude svět pamatovat z tebe? Nic!“ „Možná. Ale možná si mě bude pamatovat jako někoho, kdo zlikvidoval celý Uzumaki klan. No řekni přece už tolik lidí nezbývá, že ne?“ ušklíbl se a rozeběhl se proti Kushině.

V křoví bylo naprosté ticho. Kasumi se trochu třásla a nepomohlo jí, ani když ji Sakura chytila za ruku. Kiba cenil zuby a stejně jako Naruto měl sto chutí zmlátit toho parchanta hned. Zato Hinata se nemohla ani pohnout. Právě jí došlo, že když mluvil Kozuke o Uzumaki klanu, měl na mysli více osob, které je třeba zlikvidovat.

Ale o Narutovi přece nemohl vědět! Musel tu být tedy někdo jiný! Někdo, kdo zná tohle místo a zná i historii rodiny. Netrvalo dlouho a Hinata si dala pět a pět do hromady. Kushina musí být Narutovou matkou! Tohle poznání ji ohromilo natolik, že se ani nezmohla na to, aby to řekla ostatním.

Ti stejně sledovali boj, který se tu odehrával. K jejich nemalé hrůze se dosavadní děj otočil. Kozuke blokoval všechny Kushininy útoky a netrvalo dlouho a prudce ji zasáhl kopem do ramene. Kushina těžce dopadla na zem a z rány na rameni jí vytékala krev.

Kozuke k ní pomalým krokem přešel. Kushina chtěla vstát, ale ke svému překvapení nemohla. Kozuke se usmál. „Nemůžeš se pohnout, viď? Jaká smůla,“ zasmál se a odhlalil jehlu skrytou ve své ruce. „Paralizující sérum?“ vytřeštila oči Kushina.“To nemůže...“ „Ale může!,“ přerušil ji Kozuke. „Teď se nebudeš moct nějakou chvíli hýbat. Dost velkou na to, abych to s tebou skončil.“

To be continued

Opět děkuju za přízeň a možná vás potěší, že se pomalu chýlíme ke konci, ale já už přemýšlím nad volným pokračováním...