Návrat - Part 10

„Hádám, že nás někdo čekal,“ podotkl Kiba, který se zvedal ze země. Kasumi se chytila za pusu. „Snad to není pořád... ,“ vydechla šokovaně, když si vzpomněla na otcova potencionálního vraha. „Obávám se, že je Kasumi,“ řekla Kushina a sklopila oči.

„O kom to teď mluvíte?“ zeptal se Naruto. „O tom, co ji před nedávnem napadl. Že ano?“ tipla si Hinata. Kasumi kývla. „Netušila jsem, že tu na mě pořád čeká. Kdybych to věděla, nikdy bych vás sem nezavedla.“ „Prosim tě,“ odfrkla si pohrdlivě Sakura. „Nějaký ninja nás nemůže rozhodit. Nejsme přeci padavky!“

„Ale to není „jen tak nějaký“ ninja! Vy jste ho neviděli! Je to blázen!“ „Oto to bude větší zábava,“ poznamenal Kiba a Kasumi na něj vytřeštila oči. Nemohla uvěřit, že to myslí vážně.

„Obávám se, že to trochu podceňujete. Kasumi má pravdu. Je to blázen. Není radno si s ním zahrávat,“ ozvala se Kushina. „Vy ho znáte?“ podivila se Hinata. Kushina uhnula jejímu pohledu. „Řekněme, že už jsem měla tu čest ho poznat a můžu vám upřímně říct, že Kozuke není člověk se kterým byste se chtěli dostat do křížku.“

Naruto vyprskl smíchy. „Co je na to, že můžeš skončit jako hromádka prachu, k smíchu?“ zamračila se Kushina. „Fakticky se jmenuje Kozuke? To zní jak kdyby to byl starej plesnivej kozel!“

Všichni kromě Kushiny se rozesmáli. Ta totiž vypadala, že jí to vůbec nepřijde vtipné. Spíš smutné.Brzy si jich ale přestala všímat, neboť ji něco napadlo.

„Zůstanete tady!“ ozvala se po chvíli rázně. Všichni zvedli udiveně hlavy. „Cože?“ ozvala se poněkud nechápavě Sakura, jakoby ani nemohla pochopit význam těchto slov.

„Řekla jsem, že zůstanete tady a já půjdu vyřídit Kozukeho.“ „Tak na to zapomeňte,“ ozval se Kiba. „Máme misi a my jí hodláme dokončit. Což znamená, že vás hodláme přivést zpět do Konohy v jednom kuse.“

„To je pravda,“ přidala se Hinata. „Nehledě na to, že by nám jinak bábi Tsunade utrhla hlavu,“ přizvukoval Naruto, za čež si vysloužil pořádnou ránu do hlavy od Sakury, která nemohla uvěřit, že má někdo takový nedostatek taktu, aby někomu jinému přímo naznačil, že je mu naprosto fuk, jestli se mu něco stane, hlavně když to neodnese on sám.

„Ať je to jak chce, rozhodně vás tam nenecháme jít samotnou. Ten chlápek jde po mě,“ chtěla to uzavřít Kasumi, ale Kushina byla už rozhodnutá. „Možná jde po tobě, ale já s ním mám nevyřízené účty, takže buď mě poslechnete nebo pokud mi budete stát v cestě, budu nucena vás zneškodnit. Tohle je osobní záležitost a já nechci, abyste s ní měli cokoliv společného!“

„A to děláte opravdu proto aby jste nás ochránila nebo proto, že nechcete aby vyšla najevo pravda?“ zeptala se Sakura, které už došlo o co tu jde. Kushina se lehce zachvěla. „O tomhle jsme už mluvily a já se k tomu nehodlám vracet. Takže zůstanete tady nebo se chcete prát?“

Kiba, Hinata a Kasumi lehce snížili těžiště a naznačili tak, že se v případě potřeby budou bít. Zato Naruto Kushinu sledoval. Nemohl se zbavit dojmu, že je na ní něco povědomého. To odhodlání a odvaha! „Tak dobře. Jděte. My na vás počkáme tady.“

„COŽŽŽEEE?????“ vykřikli všichni ostatní, když Naruto promluvil. Dokonce i Kushina se zdála překvapená. Zřejmě nečekala, že ji nechají odejít. „Jděte, ale varuju vás, jestli se nevrátíte živá a v jednom kuse, tak přísahám, že si to s vámi vyřídím já osobně. A jsem si jistý, že to by se vám moc nelíbilo, Kushino-sama,“ dodal ještě a poprvé od jejich hádky jí pohlédl zpříma do očí.

Kushina byla šokovaná sílou jeho pohledu. Naprosto jasně v něm viděla Minata, když jí jednou říkal něco podobného. Konečně pochopila, co Sarutobi myslel tím, když jí před šestnácti lety říkal, že Minato bude žít dál.

„Dobře tedy. Máš mé slovo,“ usmála se a napřáhla jeho směrem svou pravici. Naruto ani nemrkl a stiskl ji. „Naruto ty jsi se zbláznil!“ vykřikla Sakura. „Vždyť ji posíláš na smrt! Jestli je ten Kozuke opravdu tak silný, tak se mu nemůže postavit sama!“ Hinata souhlasně přikyvovala a Kasumi tiše zuřila, protože stejně jako Narutovi jí už došlo, že by museli Kushinu zabít, aby jí zabránili v odchodu.

Kiba jen pokrčil rameny a zase sebou plácl pod jeden ze stromů. Naruto aniž by promluvil jediné slovo se k němu přidal a začal se přiživovat na jeho obědě. Sakura se naštvaně otočila ke Kushině. „Nemyslete si, že když vám to ten blb Naruto milostivě povolil, tak můžete jen tak zmizet...“ zmlkla uprostřed věty. Kushina byla už pryč.

Sakura se jen bezmocně dívala do lesa. Nemohla tomu uvěřit. Mezitím se Hinata a Kasumi připojili ke klukům a všichni se začali přetahovat o Kibův oběd, který si ho samozřejmě ze všech sil bránil. Ovšem v nestřeženém okamžiku zákeřně zaútočil Akamaru ze zadu a celý zbytek tolik žádaného oběda skončil v jeho žaludku.

Kibovo žalostné kvílení vrátilo Sakuru do reality. „Naruto! Na co jsi sakra myslel? Vůbec to tu neznáme! Co chceš teďka vlastně dělat? Vrátit se do Konohy za Tsunade? A co vy ostatní? To se budete řídit podle někoho, kdo má místo mozku pár papírových bomb?“ rozkřičela se na svoje kamarády, kteří zrovna nevypadali, že by je Kushinin osud nějak výrazně zajímal.

„Klídek,“ ušklíbl se Kiba. „I v papírových bombách to občas vyhodí tu správnou jiskru, že jo Naruto?“ zazubil se na svého kamaráda. Naruto se rovněž zašklebil. „Tak vysvětlíš nám už, co máš v plánu?“ zeptala se Hinata, která už se také chytila. Naruto kývl a Sakura díky tomu neměla daleko k mdlobám.

„Ty-Tys to celou plánoval?“ vykoktala ze sebe. „Jasně. snad si nemyslíš, že bych takhle skončil misi. Neblázni. Myslel jsem, že mě znáš líp.“ „Hej vaše vztahy si můžete vyřešit potom,“ ozvala se trochu nervózně Kasumi.

„O.k. Takže všichni zvedejte zadky. Kasumi potřebuju, abys nás dovedla ke svému domu. Jsem si jistý, že Kozuke bude čekat tam.“ Dívka kývla hlavou. Kiba se zamyslel. „Je tam někde místo, kde se dá schovat?“ „Linie keřů ze severní strany.“ „Super,“ poznamenal Naruto.

„A teď dobře poslouchejte. Je důležité, aby nevěděla že jsme tam. Zasáhnem jen v případě, že bude mít velký problémy. Určitě by se necítila nejlíp, kdyby věděla, že nás má za zadkem,“ poznamenal. „Znáš z vlastní zkušenosti?“ poznamenala smířlivým hlasem Sakura a Naruto se jen usmál. „Tak jdem na to lidi!“

To be continued

Děkuju, že jste počkali a předem vám s lítostí oznamuju, že další díl je také s otazníkem.. (zlikvidujte mojí školu a bude tu hned.. )