Není úniku (kap.01)

Není úniku..…(kap.01)

Je zvláštní že si ji připouštím tolik k tělu,i když ji znám sotva tři hodiny.Ale cítím z ní něco co mě nutí dělat to co dělám…pomyslí si Saku ,když stoupají do prudšího kopce.
„Tak tohle je můj dům,sice nic moc“ …odfrkne si …“ale jsem tu doma a je tu velmi útulno . oddychne si když vystoupaly namáhavý kopec.
„Ne je opravdu moc pěkný,mývali jsme podobný“…hlavně se neprořekni,hlavně se neprořekni!!! Co jí mám jako říct?!fajn řeknu jí jen to co chce sama slyšet .
„Tak jo, ty budeš spát semnou nahoře ,tady je obývák a támhle je kuchyň. A přes chodbu je menší terasa ….jinak vše ostatní je nahoře.“ Můžeš si dát klíďo sprchu“….mrkla na ni.
„Děkuji ,Sakuro „ s těžkým oddechnutím odpoví Natano.
„Ále to nestojí za řeč“…ušklíbla se Saku.
..Když usedaly u menšího stolku obklopeným polštáři a dali se do jídla, Sakura začala větou…“Co mi o sobě můžeš říct Natano??“
„No něco málo snad prozradit můžu.Ale nejspíš si nevzpomenu na vše od toho bezvědomí mám výpadky.“Sorka ale zkrátka nemůžeš vědět všechno.Ani newím co tu dělám měla bych rychle vzpomínat proč a jak jsem se sem vlastně dostala.Jaký má tohle všechno účel.
„Až pojíme měly bychom jít spát já mám zítra trénink chtěla bych ,abys šla semnou co myslíš chtělo by se ti?“..ptá se čím dál víc se usmívající Saku.
„Jasně a moc ráda….a ,když už jsem u toho s kým jsi v týmu?“
„No začnu našim senseiem je to Hatake Kakashi muj kolega Naruto Uzumaki a potom Sasuke Uchiha .
..COŽEE?!! UCHIHA?! No ty v**e musím odtud !....to je snad zlý sen narazím zrovna na člověka, kterej je mu nejblíž BEZVA! Pakuju se!
„Ale počkej , proč se lekáš, děje snad něco?......hele jestli myslíš to že Sasuke dělal pro Orochimara,tak to už je minulost…uvědomil si že jeho místo je zde!“
„Vážně? Takže, už s ním nemá nic společného?!“ kouká na Sakuru svýma úhlově černýma k smrti vyděšenýma očima .
„Vážně né….ty s ním máš něco společného?se Sasukem nebo Orochimarem?“co může skrývat pod tou pěknou tvářičkou….
„Né,jistě že né to radši neřeš“ sklopím hlavu a rychle začnu z jiným tématem .

Poslední zbytek večera ,dvě dívky povečeřely ve skvělé náladě…povídaly si a smály se.Když se obě osprchovaly ulehly ke spánku.

Je tma ,nepříjemný chladný průvan se line z dlouhé chodby osvícené hořícími loučemy.
Jsou slyšet kroky,které se ozývají celou chodbou při každém došlápnutí na zem.,ale nejsou slyšet jen hlasité kroky někde dál jde slyšet KŘIK! Nepříjemný křik bolesti po kterém jde mráz po zádech.
„Néé, prosím!!já vás prosím nedělejte to …pláč,křik,bolest…vše jde slyšet dokonce i zvracení(nejspíš ze strachu a ukrutné bolesti,která se nedá utěšit křikem).
Kráčím tou chodbou ,jak jen nejvíce potichu to jde .Jdu dál a dál ,za křikem ,který při každém mém kroku začne sílit .Dojdu k ocelovým pootevřeným dveřím a nahlédnu dovnitř.
„Pane bože!!“ vykřiknu aniž si uvědomím jak nahlas ,ale to je jediné slovo na co se zmůžu.¨
Stojím tam a nedokážu pohnout ani rty …ten ohavný pohled se nevidí každý den.
Připoutaný muž k dřevěné židli , nejspíš ani nezaznamenal že zakřičel i někdo jiný než on,ale když lehce pozvednul svou víc než poraněnou tvář šlo jasně vidět, že dotyčný muž nemá ani jedno ze svých dvou očí!!
Najednou ucítím ,že mne někdo ze zadu sleduje ..rychle sebou hodím a sáhnu po brašně ,kde mám obvykle kunaie ,jenomže dnes brašnu nemám.
„Konečně se setkáváme po tolika letech, zlatíčko Natano !“ s úsměvem praví muž stojící napříč mně.
„Co děláš v mém snu ,nebo spíš co dělám já tady! A modli se ať je tvá odpověď správná Orochimaru.!“ Nechutně a se stále rozklepanýma kolenama si ho přeměřím.
Mé tělo se ještě pořádně nedostalo z toho šoku! Hlavně ať to na mě nejde vidět.
„ Ale no ták přece se nechceš hádat .Pojď zavzpomínáme na staré dobré časy,pamatuješ si je ještě?! Se stále nepřestávajícím nechutným úsměvem si mě pořád prohlíží.
Co tak čumíš ty hade! Jak jen může připomínat něco co tak bolelo …tak moc ,už jsem unavená z toho věčného přetvařování že mi nic není , a jsem v pořádku stále si zachovávajíc chladnou hlavu.Unavuje mě to.
„A kdo byl ten muž?...zeptám se aniž bych se nepřestávala klepat.
„Zrádce,který byl hoden tohoto trestu..ale teď zpátky k tobě „odpoví a zadívá se mi do očí.

„PAMATUJEŠ?“s ještě jasnějším úsměvem se mě tázá..
Místnost celá obklopená slizkou zelenou barvou, všude kolem jsou zkumavky a skleněné láhve.
Velké barely naplněné zakalenou vodou začínají praskat…..dva muži stojící klidně a nehybně uprostřed té místnosti na to vše jen přihlížejí a jeden z nich „ Co myslíš bude taková ,jakou jsem jí vždy chtěl mít?“ ptá se první muž toho druhého“To netuším ,ale doufejme… patří k jednomu z vašich nejlepších experimentů ,ale nemyslíte že všechny ty pokusy a ta bolest, že to v ní zůstane jako trauma či noční můry?“ ptá se ten druhý.
„ I kdyby , bude mocná,okouzlující a tajemná.
Křup,křup PRÁÁSK sklo prasklo ! voda se plaví po celé místnosti a k nohám připluje tělo.Nahé tělo mladé dívky,která je nejspíš v bezvědomí.První ze dvou mužů dívku uchopí do náruče a začne cosik odřikávat šeptem do jejího ucha.

„Néé.“ Vykřiknu a vyskočím z postele,jsem propocená a pořád si přehrávám co se vlastně stalo.
„ Ach, Natano !..co se stalo?"ptá se mě Saku. z vyděšenýma ospalýma očima ,vstane a přiběhne ke mně obejme mě a snaží se mě uklidnit.