Není úniku....počátek

Není úniku….počátek

Tento příběh se bude odehrávat ,kde jinde než kolem Listové .Bude o dívce ,která je výjimečná a stane se někým kým chtěla být vždy.Konečně najde to co hledá a dá životu nový smysl.

„Co se stalo?!! ..co tady dělám..co se to děje?“.....vždyť jsem uprostřed hlubokého lesa,a….jak…se vůbec jmenuji???!!
Pomalu vstane a všimne si že má bíle šaty zbarvené rudou krví,nemá žádné boty ,na líčku menší šrám a zvrtnutý kotník….poleká se a začne utíkat.(spíš pokulhávat na jedné noze)
V tom se jí před nohama zastaví kunai, který se právě zabodl asi milimetr před špičkou jejího chodidla.
..Co?? co je to? Pomyslí si a vyplašeně se ohlédne za sebe, ale nikdo tam není.
Otočí se zpátky a před ní stojí muž o něco větší než je ona má bílé kimono kolem pasu svázané fialovým hedvábným lanem.
„Ty?!! ty jsi …ty jsi..!“než to ale dořekne ucítí silnou ránu do týla,před očima se jí zatmí a pomalu se propadá do měkké a hluboké tmy.
„Slečno?...slečno probuďte se…aspoň mrkněte očima jestli jste při vědomí a slyšíte mně.“
Před ní stojí dívka s růžovými vlasy a hluboce zelenýma očima.Všimne si že chakra která jí
jde z rukou má zelenkavou barvu a přikládá jí to na vyvrtnutý kotník.
Ach…kouknu se kolem sebe a vždycky se ocitnu někde, kde je mi to nepříjemný mám to ale štěstí…měla bych odsud pěkně rychle vypadnout.
„Jé,dobré ráno“..s úsměvem si ji přeměřuje růžovovlasá dívka.“Tak jak se dnes citíš?“
„Bylo mi i líp.…jak jsem se vlastně dostala do téhle nemocnice?nebo kde to vlastně vězím.“
„No našli tě dva strážci ANBU u brány naší vesnice ,byla jsi v hrozném stavu a v bezvědomí.“
„Jak je to dlouho?“...do háje vybavujou se mi nějaké hodně zkreslené vzpomínky ..už vím proč tu jsem !!!bože musím utéct, musím odtud!pomyslí si.
„Nejspíš to už bude týden..ale neměj strach už se hojíš a vypadá to dobře“..ušklíbne se.
„No já se jmenuji Sakura,Sakura Haruno“ s úsměvem odpoví.“A ty?“..ptá se jí trošku napjatě.
„Já jsem Natano“
„Natano…a příjmení?“ptá se dál.
„Nepoužívám ho ,neznám se k němu prostě jen Natano!“..jestli se bude pořád takhle vyptávat tak ji už rovnou můžu říct že můj sensei byl jeden z nejhledanějších ninjů a ,že celá moje rodina je mrtvá ,až na moje dva drahé bratránky…a i když matn,ě ale vzpomínám si že v tom lese to byl ON!
„No asi bych ti měla poděkovat za pomoc ,ale nejsem v děkování moc dobrá…“
„To je v pořádku , je to moje povinnost“ ..mrkne na ni. Neuvěřitelný jakej má tahle holka na mě vliv…“Ehm no asi nemáš kam jít až odtud výjdeš co?!“..otázale se jí zeptá.
„Asi ne ,ale to vůbec neřeš jenom co vstanu ,tak se pěkně rozlučím.“znechuceně odpoví.
„Co?! proč? …vždyť ..ale vždyť tvoje místo je přece!“
„Ne není!“ opatrně zvýší hlas.Moje místo už není nikde, ano kdysi tato vesnice měla místo v mém srdci ,jenže nejspíš už to uhaslo“…už nemám kam bych šla.
„A nechtěla by jsi přece jenom zůstat chvíli u mě ?“.....zeptá se Sakura
„A jak víš že nejsem třeba vrah?!“ušklíbne se..
„Já to risknu“…mrkne na ni a trošku povyplázne jazyk.
„No tak ….dobře.“
„Bezva.“
„Ok. Za chvíli mi končí šichta …tak už se odchodu odsud brzy dočkáš“...usměje se Sakura.
„Je mi to jedno stejně nemám kam bych spěchala“ …zasměje se .