Návrat - Part 9

Do tábory dorazily obě skupiny přibližně stejně a právě v čas. Kiba a Kasumi se totiž právě pokoušeli navzájem zabít. A chudák Akamaru tam stál a nevěděl, co má dělat. Pomoct pánovi? Ale to by musel ublížit té dívce, která určitě není nepřítel.

Nakonec to za něj vyřešila Sakura a Hinata. Sakura dala ránu Kibovi a Hinata odrazila na opačnou stranu Kasumi pomocí Juuken. Oba postižení se váleli po zemi a sténali. Kushina se mezitím pokusila vyhledat Narutův pohled, aby zjistila, jestli se na ni ještě zlobí, ale ten se tomu pohledu vyhnul a radši se obrátil k ostatním.

„Co se tu děje?“ zeptal se a podezřívavě se podíval nejdřív na Kasumi, a pak na Kibu. Ty po sobě stále ještě vrhali vražedné pohledy, ale ani jeden z nich nevypadal na to, že by se chtěl ještě rvát.

„Tak odpovíte nám?“ rozčílila se Sakura a začala si mnout pěsti na znamení toho, že jim asi brzo trochu pomůže. „Nic,“ odpověděl jí konečně Kiba. „Jen menší výměna názorů.“ Kasumi přikývla. Hinata se zamračila. „A to musíte hned řešit pěstma?Chováte se jak malý děti. Máme být přece tým!“

„Ale já...,“ pokoušel se zachránit situaci Kiba. „Ale co?“ přerušila ho Sakura. „Hinata má pravdu. Kasumi sice přímo nepatří do téhle mise, ale jednou je s námi, tak se podle toho musíme zařídit. A co se týče tebe Kibo, myslela jsem, že si rozumnější.“

Kibu tohle dost ranilo. „Proboha to až moc dramatizujete vy dvě,“ ozval se Naruto. Sakura obrátila svojí špatnou náladu proti němu. „Moc to dramatizujeme? To si myslíš? Už jsi zapomněl co nás učil Kakashi sensei o týmový spolupráci?“ Naruto se usmál. přesně tuhle reakci čekal.

„Ne, nezapomněl jsem. Ale s tímhle nemá týmová spolupráce nic společného. Já vím, že když nastane skutečné nebezpečí, budou spolupracovat. Nemusí se kvůli tomu přece milovat.“ Sakura na něj nechápavě hleděla. Naruto si povzdechl. „Tak jinak. Vzpomínáš si na mě a na Sasukeho?“

Náhlý smutný výraz v její tváři mu napověděl že ano. „Tak vidíš. My dva jsme se věčně hádali a neměli jsme daleko k pěstím a kopancům. A přesto jsme dokázali bezvadně spolupracovat a navíc jsme byli nejlepší přátelé, ačkoliv jsme to teda odmítali přiznat.“

Sakura vypadala překvapeně. Jakoby ani nevěřila, že Naruto dokáže říct něco takového. Kouzlo okamžiku zkazila Kasumi. „Neříkej, že si taky filozof a obhájce?“ Všichni kromě Naruta se smáli. Ten se naopak urazil a Kasumi za ním musela další dvě hodiny dolézat a hrabat prstíčkem, než ji konečně zase vzal na milost.

Atmosféra se zase vrátila do normálu. Tedy kromě toho, že se Naruto úzkostlivě vyhýbal Kushině a dělal, že tam vůbec není. Motal se věčně kolem Kasumi a omlouval to tím, že se přeci musí se svou sestřenkou lépe poznat. Stejně ale většinu cesty mlčel.

To trápilo tři čtvrtiny ženské části týmu a Kibu, který mu byl pořád ještě vděčný, že ho zachránil před zuřící Sakurou.

Dny pomalu ubíhaly a díky Kasumině vedení se stále více blížili svému cíli. To ale věděla jen ona a Kushina, která tu znala skoro každý kámen.

„Už jsme skoro tam,“ prohlásila Kasumi a nedokázala zakrýt lehké zachvění v hlase. „Jestli se tady utáboříme, tak tam dorazíme zítra před polednem.“ „No hurá,“ prohlásil Kiba a plácl s sebou pod nejbližší strom. „Konečně se tý potrhlý holky zbavíme.“

Kasumi mu věnovala ironický pohled, ale víc to neřešila. Stejně jako ostatní dobře věděla, že to nemyslí vážně. Hinata se rozhlédla kolem. „Asi dva kilometry odsud je nějaká budova.“ „To je náš cíl,“ odpověděla jí Kasumi. „Můj domov.“

„A co dělá takhle uprostřed ničeho?“ zeptala se Sakura. „Co by tam dělal. Stojí,“ ozval se Naruto, který to zřejmě vůbec nepochopil. Po vystvětlující ráně se Sakura opět vrátila k tématu. „Není přece obvyklé, aby domy stávaly takhle stranou. Nikde kolem není ani žádná vesnice.“

Místo Kasumi odpověděla Kushina. „Tenhle dům byl pravděpodobně míněn jako tajné sídlo. Měli ho většinou rodiny, kterým hrozilo nějaké nebezpečí. Používali to jako svou poslední jistotu. Proto byly také tyto domy stavěny v místech, kam byl nesnadný přístup, nebo o kterých se vyprávěly děsivé historky o prokletých duších.“

„Tady nejsou žádné prokleté duše, že ne?“ rozklepal se Naruto, který se ze všeho nejvíc děsil právě duchů. Kasumi se zasmála. „Neboj. Vyrostla jsem tady a nikdy jsem tu žádného ducha neviděla.“ Naruto se uklidnil. „Ale to neznamená, že nemůžeš být první, kdo něco takového uvidí,“ rejpla si ještě.

Naruto zbledl a nasadil takovou grimasu, že se Hinata s Kushinou rozesmály. Zato Sakuře to moc vtipné nepřišlo. „To snad nemyslíš vážně Naruto! Děláš nám ostudu! Žádný duchové neexistujou!“

„Ale jo! Já jednoho viděl! Jednou....“ Naruto se rozklepal ještě víc. Jako kdyby ho děsila už jen ta představa. „Ale byla by to krása, kdyby se zemřelý mohli alespoň na chvilku vrátit mezi živé k těm, kteří je milovali,“ zasnila se Kushina. Naruto a Kasumi souhlasili. Každý z nich přitom myslela na někoho jiného.

Kushina myslela na Minata, Naruto myslela na oba svoje rodiče a Kasumi na svou matku, neboť nepřestávala doufat, že se jejímu otci podařilo přežít. Do tichého přemýšlení ale vpadla Sakura. „Myslíte, že byste tak mohla znovu vidět svého manžela, že ano?“ Kushina ztuhla a Sakura se okamžitě chytila za pusu.

Kiba se zvědavě nadzvedl. „Vy jste vdaná?“ „Byla jsem, ale nechci se o tom bavit. Můj muž je mrtvý a to hodně dlouho.“ „To je mi líto,“ ozvala se Hinata. „nemusí být. Můj muž zemřel jako hrdina a já nikdy nepřestanu obdivovat jeho odvahu.“

Sakura se chtěla omluvit, ale nestihla to. Všichni totiž zaslechly zvuk rotujících shurikenů. „K zemi!“ zakřičela Kasumi a strhla s sebou Kushinu, kterou měla nejblíž. Dvacet shurikenů se zabodlo do stromů za nimi.

„Kdo to byl?“ rozčiloval se Naruto. „To je jedno, ale až s ním skončím, budou ho moct poslat domů v krabičce od sirek,“ přidal se Kiba. „Počkejte,“ zarazila je Kushina. „Nemyslím, že nám hrozí nebezpečí.“ „A co bude nebezpečí? Až nám ty shurikeny udělají díru do hlavy?“ rozkřičela se Kasumi. „Ne teď na nás ještě nezaútočí... Tohle bylo pouze varování!“

To be continued

Huráá konečně jsem to dopsala... A chtěla bych poděkovat všem, co se podíleli na našem 200 komentovém rozhovoru..