Návrat - Part 8

Naruto a Hinata tiše seděli a pozorovali temnoucí krajinu. Nakonec se Hinata odvážila promluvit. „Před minulostí neunikne žádný z nás. Klanové vazby jsou někdy silnější než se zdají a zasáhnou člověka, když to nejméně čeká.“

Naruto k ní zvedl oči. Takovouhle ji neznal. Vypadalo to, že naprosto chápe, co se v něm odehrává. Hinata zvedla oči a podívala se Narutovi přímo do očí. „Ale ať už je ta minulost naší rodiny jakákoliv, my musíme jít dál svojí vlastní cestou. Ať už byli našimi rodiči Hokage či obyčejní obchodníci, neznamená to, že my jsme stejní. Je na nás, jakou cestu si zvolíme.“ Na to se otočila a dívala se na nebe pokryté prvními hvězdami.

Naruto od ní nemohl odtrhnout oči. Tohle není ta malá vyplašená holka, která si nechala od Nejiho kydat hnůj na hlavu. Teď ji viděl v úplně jiném světle. Naruto vždycky věděl, že je to bojovnice a díky svému Byakuganu byla nebezpečná. S ním dokázala prohlédnou téměř vše. A Naruto dostával pomalu strach, že s ním dokáže číst i jeho myšlenky.

Hinata si všimla, že se na ni dívá a okamžitě zrudla. Naruto se usmál a položil svojí ruku na tu její. „Díky Hinato.“ Společně se pak ještě hodnou chvíli dívali na hvězdy.

Mezitím Sakura dohnala Kushinu. „Proč jste to Narutovi říkala Kushino sama? Měla jste tušit, jak bude reagovat. Nevěřím, že by vás na to Tsunade nepřipravila.“

Kushina se zastavila. „A co jsem měla dělat? Myslím, že ho znáš líp než já. Nepřestal by dokud by se nedozvěděl pravdu!“ Sakura musela uznat že má pravdu. „Tak jste mu to mohla říct trošku šetrněji, ne?“ zkoušela to dívka dál.

„To by nepomohlo. Navíc jsem byla vždy v tomhle směru dost netaktní, zato ale upřímná. Nechci o tom víc mluvit. Co se stalo, stalo se. Minulost už nikdo nezmění.“ Sakura stála dost blízko, aby jí viděla do očí. Z těch teď čišelo pevné odhodlání. Sakura si znovu uvědomila, že to už někde viděla. A pak si konečně vzpomněla!

„Nemůžete o tom mluvit, protože to nařídila Hokage nebo je tu jiný důvod, proč o tom nechcete mluvit. Dejme tomu takový, se kterým se sama nemůžete vypořádat? Co Kushino sama?“ zaútočila na ní tvrdě Sakura.

Kushině se strachem a překvapením rozšířily panenky. „O čem to mluvíš?“ Sakura pohodila vzdorně hlavou. „Chcete mi tvrdit, že to všechno je jen shoda náhod? Nemyslete si, že jsem si toho nevšimla. Jen mi chvíli trvalo si to všechno dát dohromady.“

„Nevím o čem to mluvíš!“ zarytě protestovala Kushina. „Nevíte? Já vám to připomenu. Vy máte totiž s Narutem hodně společného, že ano? Není to náhoda, že s vámi Hokage zrovan poslala jeho. Navíc jsem si všimla, jak jste se na něj poprvé podívala, tenkrát jak vyletěl z té pracovny.

Vy jste věděla, kdo to je ještě dřív, než vám to mohl kdokoliv říct. Navíc si ho často prohlížíte. A čistě náhodou jste znala jeho otce a podle toho, jak jste se tvářila jste ho musela přinejmenším milovat. A navíc,“ zakončila Sakura svou řeč, „máte naprosto stejné oči jako Naruto.“

Kushina se třásla. „ A i kdyby. Co se změní?“ Sakura si založila ruce na prsa. „Nechcete mi konečně říct pravdu?“ „A co když jsem v minulosti udělala takové hrozné chyby, že je možná lepší nechat pravdu nevyřčenou?“

Sakura pokrčila rameny. „Vaše věc. Co mi ale vadí víc, že se díky vašemu chování pomalu rozpadá tým. To nehodlám dovolit. My vždycky dovedeme misi do konce. A navíc tu jde o víc. Jsme přátelé a obětovali bychom za ty druhé život. Nechci nechat Naruta ani ostatní, aby kvůli vám skončili v nemocnici nebo nedej bože na hřbitově!“

Kushina mlčela. „Když mi nehodláte odpovědět, tak by bylo dobré se vrátit do tábora. Kdo ví, kdo se tu v noci potuluje,“ ukončila „debatu“ Sakura a měla se k odchodu.

„Naruto je můj syn,“ ozvala se z nenadání Kushina. Sakura, přestože to tušila, strnula úžasem. „Pak teda nechápu, proč jste ho opustila.“ Kushině se po tvářích začaly koulet slzy. „Byla jsem posedlá pomstou. Narutův otec obětoval v boji s Kyuubi život. Zničilo mě to. Milovala jsem ho nade všechno na světě.“

„Ale to pořád nevysvětluje proč? Komu jste se chtěla mstít? Kyuubi zaútočila na vesnici sama.“ „To se říká, že jo? Není to tak docela pravda. Tenkrát za tím stál jeden muž. To on poštval Kyuubi na vesnici. Chtěla jsem ho zabít, ale... plány prostě nevyšly jak měly,“ povzdechla si Kushina.

„To je hrozné! Jak mohl někdo poštvat tu obludu proti vesnici!“ „Kvůli moci. Pro co jiného. Uchiha Madara. bezcitný hajzlík, který šel přes mrtvoly, jen aby dosáhl svého.“ Sakura strnula. „U-Uchiha?“ „Ano. Slyšela jsem, že poslední přeživší potomek jejich klanu byl ve vašem týmu. Je to pravda?“

Sakura smutně kývla. Kushina zaznamenala prudkou změnu dívčiny nálady. „Stalo se s ním snad něco?“ „Vy to nevíte?“ „Co konkrétně? Dost věcí jsem o něm slyšela od Itachiho. V době, kdy mě měl pod zámkem se na mě rád chodil vytahovat.“ „Přidal se k Orochimarovi.“

„K tomu slizounovi? Tomu bych nejradši vytrhla jazyk z hlavy!“ rozohnila se Kushina, která se pravděpodobně už vrátila do normálu. Ještě chvíli si tam povídaly, převážně špínu na Itachiho a Orochimara nejpopulárnější chlapíky v okolí, a pak se rozhodly, že je čas k návratu.

„Můžu tě ještě o něco poprosit Sakuro?“ zeptala se Kushina. „Ano?“ „Neříkej Narutovi nic z toho, o čem jsme tu mluvily. Hlavně ne to, že jsem jeho matka. Chtěla bych mu to říct sama, až k tomu najdu dostatek odvahy.“ Sakura chvíli váhala, ale nakonec kývla. „Dobře. Asi víte nejlíp jak s Narutem zacházet. Říkala jste přece, že povahově je jasně po vás.“

Kushina se usmála. „To ano. Ale vzhledem se podobá otci.“ „A kdo tedy byl jeho otec? O tom jste vůbec nemluvila.“ „Protože nemůžu. Navíc Naruto je dost výjimečný i bez toho. Akorát mě zaráží, že si to nikdo za všechna ta léta ještě neuvědomil, protože Naruto opravdu jen těžko zapře svého otce.“

S těmito slovy nechala Sakuru za zády a zamířila zpět k táboru. Sakura ji o chvilku později následovala.

To be continued

Mno už nevím, co bych vám sem napsala. Snad jen díky za věrnost se kterou ty moje slátaniny čtete...