Nové postavy: 10.Díl(1.část) Cesta pro lék

Ocitly se na kraji lesa.Nanami se poprvé za dlouhou dobu ozvala:"Jsem ráda,že to pro Safiru můžu udělat."Sakura na ní mrkla."Ty holky jsou,ale divný"pomyslel si Naruto.Šli dál a dál hlouběji do lesa.Najednou se Sakura zastavil,měla k tomu však dobrý důvod.Ze stromu totiž seskočil nějaký zakuklený ninja,byl to Kabuto."Kde máte zbytek party,lidi?"řekl s podivným úšklebkem."Do toho Ti nic není!"odbyla ho rázně Sakura."To sice není,ale chtěl bych vidět Sasukeho a tu jeho novou,"zase se usmál než dořekl,"holku"s tím svým temným úšklebkem."Tak na to si asi ještě počkáš"vložila se do hovoru Nanami."Pche"urazil se Kabut a jedním skokem zmizel všem třem z očí."To bylo teda děsivý"řekla Sakura a chytla se Naruta za ruku.Cesta pak ubíhala mnohem rychleji,nebyli už žádné další potíže a Sakura za to byla ráda...Mezitím na opačné straně lesa se probudil Sasuke.Došel se napít a pak zůstal stát u Safiry,opřený o strom.Najednou se Safira pohnula a pak otevřela oči.Sauke tomu nemohl uvěřit a hned běžel pro Kakashiho.Našel ho u potoka s knihou,četl si(opět )."Senseji,probudila se"řekl naléhavým hlasem Sasuke.Kakashi přikývl a šel Safiru zkontrolovat,Sasuke pro jistotu zůstal u potoka,třeba ho ani nebude chtít Safira vidět."Jak je Ti Safiro?"zeptal se Kakashi starostlivě."Už líp,děkuji senseji"odpověděla Safira a bylo vidět,že jí skutečně je mnohem lépe."Víš,to je dobře.Sasuke se o Tebe hrozně bál,seděl celou dobu u Tebe a nechtěl odejít ani na chvilku,včera dokonce i plakal,ale ostatní se o Tebe taky báli,ovšem ne tak jako Sasuke"řekl Kakashi a usmál se na ní."Vážně se o mně tak moc bál?",nemohla uvěřit Safira," a kde vlastně jsou ostatní?""Ano,vážně se o tebe tak moc bál",potvrdil Kakashi,"co se týká ostatních šli Ti pro lék,aby jsme měli jistotu,že budeš v pořádku"dodal."Děkuji,a senseji mohl byste sem poslat Sasukeho,chtěla bych si s ním promluvit"prosila Safira."Samozřejmě,pošlu ho sem,okamžitě"mrkl na Safiru naposled Kakashi a pak odešel k potoku."Safira by s tebou chtěla ráda mluvila"řekl Kakashi a podíval se na Sasukeho,ten už však mizel mezi stromy."Jak Ti je?"zajímal se hned jak přišel."Užlíp, děkuju.Kakashi říkal,že jsi u mně celou tu dobu byl,moc Ti za to děkuju,a mimochodem nemusel ses o mně tolik bát,Miluju Tě a nedokázala bych Tě tak brzo opustit"řekla a lehce zčervenala.Sasukemu už zase tekly slzy po tvářích,ale tentokrát štěstím."Víš,bál jsem se o Tbe strašně moc.Nechtěl jsem se Tě vzdát,ale když jsem viděl jak tu ležíš bezmocná prostě jsem..."Zbytek věty utichl v novém přívalu slz."Pojď ke mně"vybídla ho Safira.Sasuke šel a sedl si vedle ní,Safira ho pohladila po ruce a pak jí vzala do svých."Už se o mě neboj sem tu s tebou a neopustím Tě,určitě ne bez boje"řekla a lehce ho políbila."Stejně si myslím,že za to může Jakamarova silná duše,tak ráda bych ho zase viděla"pomyslela si v duch Safira.Objala Sasukeho a tak seděli a povídali si spolu.

Zatímco v lese.....

Naruto rozdělal oheň.Už se stmívalo,museli se utábořit.Sedli si tedy k ohni a začali si povídat.Najednou se však objevil tajemný stín."Co to je?"vyjekla Sakura.Sotva to dořekla snesl se k nim obří motýl,vzal Nanami do rukou(obrazně řečeno) a vznesl se s ní vzhůru."Co to má znamenat,okamžitě mně pusť"křičela Nanami,ale marně,po chvíli na to přišla,že nemá cenu křičet,že jí to stejně nepomůže.Pak motýl najednou promluvil:"Neboj neublížím Ti."a pomalu se snášel na zem,až nakonec přistál v koruně stromu.