Nové postavy: 2.Díl Překvapení

Safira se probudila do krásného sluncem prosvíceného dne.Vstala upravila se a znovu si přečetla dopis,který jí včera přišel,aby věděla že se jí to nezdá.Stejně tomu pořád nemohla uvěřit.
"Takže budu v Kakashiho týmu" zamyslela se."To znamená každý den se Sasukem"přemýšlela dál."No jsem celkem ráda,že mně dli do tohohle týmu,nechtěla bych být v týmu s Nejim."No koneckonců Sakura Vypadá sympaticka a zdálo se,že je docela kamarádská,Naruto je určitě dost hyperaktivní přeci jen devítiocasá liška",při tom pomyšlení jí přejel mráz po zádech,"ano a Sasuke je roztomilej a příde mi,že trošku namyšlenej,a naposled Kakashi,můj otec."

Po tomhle delším zamyšlení si zaběhla do kychyně pro snídani a už šla na místo kde se měla setkat se svým novým týmem.Po cestě myslela na svou dlouholetou kamarádku Hinatu a než se nadála stála za keřem a pozorovala palouček kde už její nový tým komplet stál.

Pak uslišela Sakuru jak říká:"Senseji na co tu čekáme?""Ne na co,ale na koho"opravil jí s úsměveem Kakashi."Čekáme zde na jednoho člověka a já myslím,že už tu je"dodal po chvíli.Safira se odhodlala a vyšla ze svého úkrytu:"Myslím,že čekáte na mě"řekla odvážně."Ano,čekáme tu na tebe vítej v našem týmu,doufám,že spolu budeme dobře vycházet"řekl a mrkl na ni.

Sasuke se na chvilku zamyslel:"Každý den alespoň dvě hodiny se Safirou,začíná se to lepšit"a usmál se.V tom se ozvala Sakura:"Ale senseji proč je s námi,vždyť bojuje dobře?"Ujala se slova Safira:"Promiň,že s tebou nesouhlasím Sakuro,ale umět dobře bojovat není všechno.A teď když dovolíte dám si svojí malou rozcvičku."

Nečekala ani na odpověď pustila si svou oblíbenou písničku a začala tancovat.Všichni se na ni strnule dívali.Když skončila,rychle se otočila.všimla si totiž,že se mezi stomy mihl nějaký stín.V tom jí blesklo hlavou"tyhle kroky přeci znám.""Hinato,neschovávej se,prosím"vykřikla.Ten stín vystoupil zpoza stomů,omyl,nebyla to Hinata ale Neji.

"Ahoj Safiro"řekl a objal ji.Safira zůstala stát jak přimrazená.Sasuke cítil divný pocit,tedy nebyl tak divný,zkrátka žárlil"ale vždyť jí neznám"říkal si v duchu."Kde ses tu vzal,proč si přišel.Copak ses mně nenatrápil už dost,Neji?"řekla trošku naštvaně Saf."Kdy už konečně pochopíš,že Tě miluju,pořád,a chci aby ses ke mně vrátila."řekl Neji a vypadal přitom smutně."A abych nezapomněl za chvíli jsou tu ostatní,chtějí vidět novou studentku."dodal Neji.

A skutečně za chvíli přišli všichni Gaarovi se taky Saf zalíbila.Jako poslední se přiloudala smutně Hinata,ale když uviděla Safiru hned se jí rozzářily oči jak štěstím tak i slzami,které v nich měla."Chybělas mi Safiro"řekla potichu Hinata objímajíc Safiru."Ty mě ještě víc"řekla Safira a mrkla na Kakashiho.

"Chci se vás všech na něco zeptat"řekla po tom co už na paloučku stáli všichni."Mám velký dům a bydlím v něm sama ,úplně sama a bojím se tam a tak vás chci poprosit jestli byste tam nechtěli jít bydlet společně se mnou"vychrlila ze sebe Saf.

Sasuke začal doufat,že ostatní řeknou ano neboť být 24 hodin denně Safiře nablízku bylo jak sen.Safira nečekali dlouho na odpověď neboť všichni sborově přikývli.

Na nic už nečekali a vydali se k Saf domů.Když tam přišli málem omdleli.Veliký dům,za domem ohromná zahrada se sadem,altánkem,fontánkou a samozřejmě houpačkami,vedle domu obrovský bazén s nastavitelným vyhříváním.

Nakonec Saf začala rozdělovat pokoje,ač to neplánovala Sasuke musel být u ní v pokoji.Všichni byli už moc ospalí a tak se odebrali do svých pokojů.Jen Safira se vydala do pracovny pročítata si matčiny deníky,které napsala když chodila s Kakashim.

Mezitím Sasuke vešel do Safiřina pokoje a přejel si ho pohledem.Byla tam dvě okna se širokými parapety(na kterých sedávala Saf),skříňka,polštáře s malým stolkem,kobereček,rádio a korálkový závěs za kterým se ukrývala šatna,postel s baldachýnem.Sasuke si šel dát věci do šatny Saf mu řekla,že tam najde skříňku kam si je může dát.Dveře do zahrady byli otevřené a proudil tam čerstvý vzduch Sasuke se už už chtěl převlíct a jít spát když si vzpomněl na Safiru a vydal se směrem k pracovně.Chtěl se jí zeptat na tolik věcí....