Párty v Konoze, díl 1

Byla letní noc. Měsíc zakrývaly mraky a proto byla všude o mnoho větší tma než normálně. Podél hlavní cesty ve Skryté Listové vedla alej starých stromů a na tom největším a nejmohutnějším stromě někdo seděl. Ten Někdo seděl velmi strnule a očividně na něco nebo na někoho čekal…

…o něco dříve a někde úplně jinde…
U Sakury doma se pořádala bujará párty na oslavu úspěšných jouninských zkoušek, které složila Temari. Byli tam všichni – samozřejmě Sakura a Temari, Naruto, TenTen, Shikamaru, Lee, Neji, Ino, Hinata, Kiba s Akamarem, Shino, Sai... prostě všichni na které si vzpomenete, teda.. až na Chojiho, kterého tam radši nepozvali, protože by jim snědl všechno jídlo. No.. byl tam i Kakashi a Anko, ale pak se oba nějak „zázračně“ vypařili. Ke vší spokojenosti už tam chyběl jen Sasuke, i když, ten tam chyběl jen Sakuře.
„Tsunade už dost!“ rázně řekla Shizune a odstrčila už šestou sklenku té nejostřejší kořalky v celé Konoze (kde ji asi vzali že..) od Tsunadeniny ruky.
„Myslíš si že nevím proč tohle děláš? Tak to se pěkně pleteš. Už na něj konečně přestaň myslet, vybral si jinou a ty už to nezměníš. Tsunade... hej! Tsunade, slyšíš mě?“
Tsunade nakonec pár lidí, včetně Shizune, odvedlo domů, uložili ji do postele a Shizune u ní zůstala, kdyby se jí něco přihodilo. Všichni ale byli na takovéhle Tsunadeniny úlety tak zvyklí, že už jim ani nepřišlo dívné, že se Tsunade „opět“ opila. Jen Shizune věděla „proč“.

Tím že odešla Shizune, opilá Tsunade a ještě dlouho před nimi Kakashi s Ankou se konečně mohl večírek pořádně rozjet, protože odešli všichni dospělí. Ale nebylo tomu tak. Místo toho se přítomní začali „párovat“. To znamenalo, že někdo duchapřítomně zhasl velké světlo a místo toho rozsvítil několik menších. Do jednoho rohu místnosti se odebrala TenTen, myslela si, že už se pomalu uloží ke spánku o ní tady přece stejně nikdo nestojí a o Nejim už si dávno přestala dělat iluze. Neji ji prostě rád nemá, a nikdy ani mít nebude, ale jakmile zavřela oči, kdosi k ní přišel.
„Už jdeš spát TenTen?“
„No.. chtěla jsem.“
„Tak půjdu, nechám tě odpočívat.“
„Lee,… nechoď… nechci tu být sama“
Tak Lee se uložil vedle TenTen a taktéž už se chystal ulehnout.
Když už byl Lee v polospánku někdo s ním nelítostně zatřásl. Neji se konečně odhodlal zajít za TenTen. Jen nerad se díval na to, jak TenTen mluví s Leem a nakonec jak si Lee lehá vedle ní.
„Lee, vstávej!“
„Hmm,..co, co se děje..? kdo..? ohh Neji..?“
„Lee vstávej, já se o TenTen postarám.“
„Neji, nevim co se děje, ale já tu zůstanu, TenTen mi to sama řekla.“
„Dobrá, Lee, ty to asi nechápeš… Já potřebuji! abys odešel, jinak budu muset použit jiné prostředky k tomu, abych tě odsud dostal.“
Nejiho pohled občas vzbuzuje pořádnou hrůzu a kdyby –tenhle- pohled použil na nějakého nepřítele, určitě by ten nepřítel s radostí utekl. A stejně jako náš imaginární nepřítel, i Lee se radši vzdálil, zřejmě v zájmu svého bezpečí. Neji si sedl na zem k pohovce na které TenTen ležela a něžně se na ni podíval. Tak krásná, silná a zároveň bezbraná. Hřbetem ruky pohladil TenTen po tváři. TenTen se zavrtěla, pak se zavrtala hlouběji do pohovky, zlehka se pousmála a otevřela oči.
„Neji“ zašeptala
„Ano?“
„Lee, je jen přítel, TY jsi moje láska.“
„Opravdu?“
TenTen, sklonila se k Nejimu a zlehka ho políbila na rty. „Opravdu.“
(Neji už snad konečně „roztál“ a proto nezůstalo jen u jednoho polibku, ale to snad někdy příště )

Místností rozezněla tichá příjemná hudba. Temari s Shikamarem, Hinata s Narutem a Ino se Saiem se postupně začali pohupovat do rytmu.
„Naruto..už je hodně pozdě, asi půjdeme spát..?“ zívala Hinata.
„Dobře, zkusím někde sehnat ještě pár dek“
Další roh si tedy zabral Naruto s Hinatou. Naruto dokázal pro oba opatřit nějaké pokrývky a teď tam oba v obětí spokojeně oddychovali. Brzo po nich se odebral spát i ten zbytek.

Všichni už dávno spali, když se Sakura, která měla na starosti celý večírek a proto se ani moc nebavila, rozhodla, že si vyčistí hlavu a půjde se na chvilku projít. Neměla cíl, prostě jen šla. Pak ji napadlo, že se podívá do starého parku. Vzala to tedy po hlavní cestě a najednou ji přepadl takový divný pocit. „Někdo ji sleduje!“ Určitě! Cítí ten něčí pohled v zádech. NE! To je jen klam, kdo by chodil o půlnoci po vesnici a ještě k tomu se skrýval? –nikdo, je to jen v mojí mysli- usoudila nakonec Sakura. I přesto nedokázala Ten pocit vyhnat z hlavy a pak v jedné vteřince ji někdo zacpal rukou pusu a druhou rukou ji sevřel tak pevně, že Sakura neměla šanci se vyvlíknout.
„Pssst!“ ozvalo se za Sakuřinou hlavou a když se ohlídla, to co uviděla ji vyrazilo dech. Ten pocit, to nebyl jen pocit, to byla skutečnost, opravdu ji někdo sledoval. Sakura se zklidnila natolik, že ji útočník pustil.
„Co tady.. ne.. ty..“
„Sakuro, co tady děláš?
„A co tady děláš ty… Gaaro?
„Něco jako špionáž… Sakuro, to musí být osud, dlouho už na tebe dlouho čekám, tajně doufám, že tě potkám a teď se to konečně vyplnilo!“
„Čekáš na mě? Proč?“
„Je to hodně složité, snad to dokáže vysvětlit tohle“ řekl Gaara, rychle se naklonil až k Sakuře, obejmul ji a začal ji líbat.

Ráno se Tsunade probudila ve své posteli, dokonale vyspaná, jen hlava ji mírně pobolívala, ostatně jako po každé „opici“. Naopak Shizune usnula jen v křesle s obavami o svou kamarádku a „šéfovou“ a teď byla vyčerpaná a rozlámaná. Tsunade to ale tak nějak netrápilo a šla si dát svou oblíbenou ranní sprchu. Mezitím někdo zaklepal na dveře a tím probudil Shizune, měla rozcuchané vlasy, ale to ji vůbec netrápilo.
„Dále“ pozvala Shizune tajemnou osobu za dveřmi dál.
Dveře se otevřely a v nich se...