Návrat - Part 4

Sakura se nezmohla na jediné slovo a jen na Naruta zírala s otevřenou pusou. Zato Kiba se neudržel. Sakura vypadala tak vtipně, že dostal nekontrolovatelný záchvat smíchu.“Teda Naruto,“ soukal ze sebe, když se snažil popadnout dech, „tohle bylo naprosto geniální!“ Hinata se snažila nesmát, ale moc dobře jí to nešlo. Nehledě na to, že Kiba nebyl jediný, kdo se od srdce smál. Kushina se musela opřít o stěnu, aby vůbec zůstala na nohou.

Naruto se hbitě zvedl z postele, sáhl pro svůj batoh s věcmi a kolem hlavy si uvázal ninja pásku. „Tak jdeme, ne? Kdo to tu zdržuje?“ Z toho dostal Kiba, který se už trochu uklidnil, další záchvat smíchu. Než přestal, tak se Sakura jakž takž vzpamatovala. A pochopitelně se otočila k Narutovi, aby si to s ním vyřídila.

Hrozící krizi zažehnala Kushina. „Ty jsi Naruto, viď? Už jsem o tobě slyšela. A jak tak koukám, tak se s tebou člověk nenudí, co? Já jsem Kushina a moc ráda tě poznávám,“ řekla a napřáhla ruku jeho směrem. Vypadalo to, že prozatím Naruto Kushinu vůbec nezpozoroval, možná proto si jí teď dost nápadně prohlížel. „Hmmm. Kdo ví, co vám o mě ta bábi Tsunade napovídala. Viděl jsem vás včera v její kanceláři,“ zabručel, ale nabízenou ruku stejně stiskl.

Hinata viděla, že se situace poněkud uklidnila a tak navrhla: „Měli bychom vyrazit. Chcete být doma, co nejdříve, že Kushino-sama?“ Ta se usmála. „Ano máš pravdu. Je nejvyšší čas vyrazit. Pojďte za mnou povedu vás!“

Cesta jim ubíhala poměrně rychle. Kiba a Hinata si povídali o Shinovi (v Kibově případě to bylo spíš pomlouvání) a přemýšleli, jak si asi vede na jeho současné misi, Sakura se snažila udělat dobrý dojem na Kushinu a Naruto se rozhlížel kolem. Měl totiž takový vtíravý pocit, že je někdo sleduje.

Když se den nachýlil ke svému konci, rozhodli se, že se utáboří. I přestože z vesnice vyrazili později než plánovali, urazili nečekaně velký kus cesty. Ostatní se starali o oheň a jídlo, zatímco Naruto stál kousek stranou a díval se do údolí. „Taky sis toho všimnul, že jo?“ ozval se Kiba, který se neslyšně přiblížil. Naruto kývl. „Kolik jich je?“ Kiba si povzdechl. „Myslím, že tři. Divné na tom ale je, že necestují spolu. Ta třetí osoba... mám z ní divný pocit.“ „Průzkum?“ „Proč ne? Co můžem ztratit?“

Vrátili se k ostatním a se slovy, že jsou na krátký průzkum, zmizeli v lese. Akamaru jim pomohl určit směr. Brzy dospěli k nedaleké mýtině. Naruto se rozhlédl a zamračil se. „Nesnáším hru na schovávanou.“ Kiba mu nevěnoval pozornost a zaměřil se na hledání oné třetí osoby. „Támhle,“ řekl a Akamaru okamžitě vyskočil tím směrem. Naruto a Kiba vytáhli kunaie, postavili se do obranné pozice a čekali, co bude.

Chvíli to vypadalo, že nic, ale po té vyletěl z křoví překvapený Akamaru. Kiba vyvalil oči. Vzápětí Akamaru následovala štíhlá dívka s dlouhými rovnými zářícími oranžovo-červenými vlasy a sytýma zelenýma očima. „Když už někoho hledáte, tak je slušností přijít osobně a ne za sebe posílat, svoje domácí mazlíčky,“ zamračila se okamžitě.

Naruto i Kiba na ni nevěřícně zírali. Tohle byla poslední reakce, kterou čekali od někoho, kdo je sleduje. Dívka si založila ruce na prsa. „Co na mě tak zíráte. V životě jste neviděli holku nebo co? A co my vůbec chcete?“

Nastala chvilka ticha, kdy si jí kluci prohlíželi. Byla poměrně vysoká, na sobě měla tmavě zelené tričko bez rukávů s oranžovou spirálou uprostřed hrudi. Chybějící rukávy nahrazovaly volné „návleky na ruce“, které měla připevněné nad lokty a které se směrem k zápěstí rozšiřovaly tak, že jí kolem rukou volně vlály a mohla by si do nich klidně nepozorovaně strčit i větší shuriken.

Dál na sobě měla podezřele krátké černé kraťasy a přes ně tmavě zelenou sukni s oranžovými lemy. Neměla sice ninja pásku, ale podle pouzdra na kunaie a shurikeny bylo jasné, že bojovat umí. Problémem bylo odhadnout jak moc.

První se po chvíli relativně oklepal Naruto a jeho první myšlenka byla, že je ta holka dost protivná. „Hele přestaň s náma mluvit, jako kdybys mluvila s idiotama!“ rozčiloval se. Dívka jen lehce pohodila s hlavou. „A jak jinak s váma mám teda mluvit? Podívej se na sebe! Oranžová! Kdo normální by nosil oranžovou! Vypadáš jak šašek!“

To Naruta dopálilo ještě víc. „Podívej se na sebe! Ty jí máš na sobě taky! Nehledě na tvoje vlasy!“ To dívku naštvalo. „Co máš proti mejm vlasům???“ Kiba se chytil za hlavu. Proč se Naruto musí s každou holkou hned hádat? Teda kromě Hinaty, ta je do něj příliš zamilovaná na to, aby se s ním hádala.

Naruto se jen poťouchle ušklíbl. To ale stačilo na to, aby rusovláska div nevyletěla z kůže. „Tak abys věděl ty ignorante! Oranžová byla barvou mého klanu!“ „Klanu?“ podivil se Kiba. Dívka se chytila za pusu. Brzy ale znovu nabyla ztracenou vnitřní rovnováhu. „Do toho vám vůbec nic není!“ „Vsadím se, že ten její klan není nic moc,“ šeptal podle Naruto Kibovi. Vzápětí Naruto dostal pořádnou ránu do hlavy, dobře mířeným kamenem.

Zatímco se Naruto válel po zemi a nadával, Kiba se obrátil k dívce. Měla v očích slzy. „Ty nevíš o mém klanu vůbec nic! Tak si laskavě nech svoje názory pro sebe! Můj klan byl jedním z nejlepších v této zemi. Ale teď.. teď jsem z něj zbyla jen já. A já se nezastavím, dokud svojí rodinu nepomstím!“ Mimoděk se jí začala třást ramena. Naruto zvedl hlavu. Tohle už někde slyšel.

„A ty víš, kdo za to může? Že jsi tak žhavá do pomsty?“ ozval se pochybovačným hlasem. Tahle ironická otázka jí zase vrátila špatnou náladu. „Myslím, že už jsem ti dost jasně vysvětlila, že to není tvoje věc.“ „To jsem si myslel. Velká slova malé holky.“ „ZOPAKUJ TO??!!??“ Naruto se k ní otočil. „Říkám, že nevěřím, že bys dokázala vůbec kdy někoho porazit.“ Dívka zaťala ruce v pěst. „Já ti ukážu. Pojď sem a uvidíš!“

„Přestaňte oba!“ okřikl je Kiba, který už je hezkou chvíli ignoroval. „Co je? Kibo?“ Ten místo odpovědi opět zaujal obranou pozici. „Blíží se! Naruto, ti zbylí dva. Míří přímo sem!“ „Cože???“ „Jací dva?“ nakrčila dívka obočí. Naruto se mezitím zvedl, postavil zády ke Kibovi, a pak jí teprve věnoval pozornost. Usmíval se. „Jestli mi chceš dokázat, jak jsi dobrá, tak máš možnost!“

To be continued

Tak doufám, že si to užijete...