Vzhůru nohama 9

…skáčeme ze stromu na strom. Oba nemůžeme už skoro popadnout dech. Zvuky bitvy jsou blíž a blíž. Pohlédnu do vzduchu. Drak se proměnil v oblak šedivého kouře a skrze něj se prodírala obrovskou rychlostí omráčená Ryuuka. „Jej to nevypadá dobře,“ kleje Sasuke. Těsně nad zemí jí chytl černý přízrak. Zastavil se u stromu. Ryuuku položil ke kmenu. Ta se za chvíli opět probrala. Smutně pozorovala staršího vysokého kluka, s černými vlasy a kruhy pod očima. Na sobě černý hábit s červenými oblaky. Jeho celkově temný vzhled dokonale doplňovaly černé oči, které se v mžiku změnili do tmavě krvava. „Kdo to je,“ šeptnu. „To je můj bratr,“ odpoví trochu naštvaně Sasuke. „Hele slyšíš?“…
… „Ták Ryuuka jo,“ kluk se k ní pomalu přiblíží o pár kroků. Hledí jí přímo do očí. „Co mi chceš, Itachi,“ přijde ještě blíž. Ryuuce začali stékat slzy po tváři. „Ne, prosím, radši mě zabij,“šeptá Ryuuka. Slzy začínají stékat mnohem častěji. „Nepři-…pomínej mi to všechno co bylo a co pořád mohlo být,“ roz-brečí se úplně. „Něco ti ukážu,“ chvíli bylo ticho pak se Ryuuka rozbrečela ještě víc a už jen vzlykavě šeptala: „Už ne, prosím, už ne, hlavně ten konec, rve mi to srdce, prosím Itachi, prosím,“ pohlédne na něj plačícíma očima. „Ještě se uvidíme,“ a zmizel. Oba jsme se za ní rozběhli. Pořád se třásla. Slzy jí nepřestávali stékat po její bledé tváři. „Hm, genjutsu,“ vysloví Sasuke. „Hmmm, cože?“ tvářím se stejně nechápavě jako Naruto. „Kouzla,“ vzdech ze strany Sasukeho. „Ryuuko,“ třepu s ní, „no tak, slyšíš?“ Vzhlédne na mě stejně tupě jako čuměla do země: „Snad ano,“ pípne. „Kde je Naruto?“ přidá se Sasuke. „Nevím, šel vás hledat, víc nevím protože po chvíli mě přepadl…,“odmlčela se a smutně pohlédla do země, „tvůj bratr!“ „Vy se znáte?“ přitaká Sasuke. „Jo, zdánlivě ano, když jsem nastoupila k ANBU, byl jejím velitelem,“ vysvětluje. Utře si slzy. „Pojďtě, musíme najít Naruta,“ podávám jí ruku a ona se zvedne……asi už půl hodiny běháme po lese……Naruto nikde. „Hej rozdělíme se,“ navrhuje Sasuke, „ Ryuuko ty půjdeš na jih, já na sever a ty Saku na západ,“ Ryuuka si šeptne “tak Saku jo“. „Cože?“ otočí se na ní Sasuke. „Ne nic,“ začne se smát. Rozdělili jsme se.Chvíli jdu po zemi, chvíli skáču na stromech. Nikde ani živáčka. Uslyšela jsem malé prasknutí větve za mnou. Otočím se…
…celým lesem se ozval můj rozléhající se výkřik. Ryuuka a Sasuke se okamžitě rozběhli za zběsilým výkřikem…když oba přiběhli okamžitě úlevně spadli na zem a smáli se. Na zemi ležel Naruto s velkou boulí na hlavě. „Ale lekla ses!“ zvolá zmučeně Naruto. „Drž hubu, idiote,“ řve na něj. „Hej vy dva buďte zticha,“ napomíná je Sasuke. „Kvůli vašemu vzájemnému užívání si jsme přišli o jeden celý den, ty chytrej,“vyprskne na něj Naruto, „užívání si?“ ptám se nechápavě(nevím přece co to je když mám vymytej mozek). „No to co jste v tom lese dělali,“kvákne na mě Naruto na vysvětlenou. „Hm už si to nechci nikdy zopakovat,“ znechuceně se otočím, jakobych přesně věděla co tím Naruto myslel. Sasuke radši mlčel. Ryuuka se červenavě smála. „Proč?“ ptá se perverzně Naruto. „Protože to bolelo,“ odpovím. Ryuuka zčervená ještě víc. Sasuke se začíná smát. „Teda Sasuke, ty se nezdáš,“ ušklíbne se Naruto. „Tebe by to nebolelo?“ všichni se mi smějou. „Ne a holky to většinou bolí jen poprvé,“ válí se smíchy na zemi. „chceš říct, že kdyby si to udělal kluk, že by ho to potom nebolelo?!“ „Hej Sasuke co jste to v tom lese dělali proboha,“ směje se dusivě Naruto. „Vyvrtla si kotník a já jí ho vracel zpátky,“další výtlem. Teď se rozesmála i Ryuuka. Pozoruju je. Všichni se mi smějí. Vztekle hodím zbraně na zem a rozběhnu se pryč. Běžím lesem. Začíná se měnit v jakousi podivnou krajinu. Je na ní množství malých, větších a obrovských skal. Z každé druhé vytéká voda. Okolo je sem tam nějaká borovice nebo dub. Zastavím se až u relativně velké skály ze které příští mohutný sloup vody, zbarvené do fialovo zelena. Když se vodopád spojí s tůňkou, mění svou zářivou barvu na tmavě modrou a postupně se zklidňuje. Z mého nesmyslného pozorování vody mě vyruší až hlas kdesi za mnou. „Konečně jsem tě našla,“ otočím se. „Hodláš se mi zase smát?“ „Ne, samozřejmě, že ne a navíc jsem se smála Narutovi a ne tobě. A Sasuke taky. Ty jsi přišla o paměť viď?“ ptá se zvědavě Ryuuka. „Jak to víš?“ „No řekněme, že mám jakýsi dar číst v hlavách druhých.“ „Kekei-genkai,“vydechnu užasle. „Ne, omyl, to není kekei-genkai, nikdo z mého klanu jí nikdy neměl, vlastně je to něco jako šestý smysl. Můžu si v pár vteřinách přehrát v hlavě celý život někoho jiného, ocenila bych kdyby si to klukům neřekla,“vysvětluje. „počkej takže ty celou dobu víš…,“usměvavě rudnu. „Jo, akorát mě překvapilo, že nejste spolu. Víš o tom, že mi strašně připomínáš mě v tvém věku?!“ „Hele ty ses mi koukala už jednou nebo dvakrát do hlavy, co takhle na oplátku něco o tom klukovi v černém a o tobě?!!“ Vyzývavě se jí zahledím do jejích očí. „Ty myslíš Itachiho,“ optá se. Přikývnu…