Návrat - Part 3

„Na... Naruta??? Tsunade zbláznila ses?“ vyskočila Kushina. „Laskavě se uklidni. Nevidím jediný důvod proč bych ho nemohla poslat s tebou. Je to ninja jako každý jiný.“ Kushina praštila oběma rukama do stolu. „Ale pro něj je to dvakrát tak nebezpečné! Akatsuki by ho nejraději měla ve své moci a tebe nenapadne nic lepšího, než ho poslat někam, kde je dost vysoká pravděpodobnost, že jim padne do rukou?“ Tsunade ji bez zájmu sledovala.

„Tak zaprvé, nehodlám brát na Naruta žádné větší ohledy. Možná tě to překvapí, ale jako ninja má jeden z největších potenciálů vůbec. Za druhé, potřebuju ho nějak zabavit. Lítá mi tu po vesnici a neustále mě otravuje s tím, že chce jít za Sasukem.“ „Tak proč ho nenecháš jít?“ „Ještě jsem neskončila,“ okřikla ji Tsunade, „ale když to musíš vědět, tak protože Sasuke Uchiha je pod Orochimarovým vlivem a postavit proti němu Naruta by bylo naprosto zbytečné a hlavně nebezpečné. Tím ničemu neprospěju. To snad uznáš sama.“

Kushina viděla, že prohrála. Tsunade asi přece jen byla lepším Hokage než si původně myslela. „A za třetí, kdyby se Naruto dozvěděl, že jsem ho vyšachovala z takhle důležité mise, tak by mi tu rozbořil půlku Konohy.“ „To si děláš srandu, že jo?“

„Ne, nedělá si srandu. Naruto se nespokojí s ledajakou misí. Musí být na jeho měřítku náročnosti dost vysoko, aby byl ochoten se jí vůbec zabývat. Já sám o něm vždycky rád říkám, že je to jedinečný, hyperaktivní, tvrdohlavý ninja.“ Obě ženy se otočily, protože je tak neurvalý vpád do konverzace překvapil. Ve dveřích stál Kakashi.

Kushina se rozzářila. „Kakashi! Páni ty jsi vyrostl, od doby, co jsem tě viděla naposled!“ Zato Tsunade se tvářila jako bůh pomsty. „Co ti trvalo tak dlouho? Neznáš význam slova okamžitě?“ Kakashi se pod maskou usmál. „Mohl jsem tu být dřív, ale musel jsem se zbavit Naruta. Chtěl, abych vás přesvědčil, že je dobrý nápad nechat ho jít za Sasukem.“

Na Tsunade už toho bylo moc. „Jestli s tím bude ještě někoho otravovat, tak přísahám, že...!“ Ani to nestihla dokončit, protože se Kushina začala smát. „Co je tu k smíchu?“ řvala Tsunade. Kakashi se jen usmál a ukázal prstem za Tsunadina záda. Hokage se otočila a Kushina měla chvíli pocit, že slavná Tsunade dostane infarkt. Za oknem její pracovny byl totiž Naruto. Pomocí chakry, kterou soustředil do nohou, se držel na skle a tiskl na něj papír s nápisem: „Nebuďte přece zapšklá! Sasuke nás potřebuje! Nechte mě jít za ním!“

Chvíli se nic nedělo, ale pak Tsunade popadla svoje obrovské křeslo a prohodila ho oknem. Už zase. Naruto to zřejmě čekal, protože se odrazil a ukázkovým obloukem kontrolovaně padal dolů. Kushině neušlo, že se mu na rtech zvlnil škodolibý úsměv.

Tsunade zuřivě oddechovala. „SAKURO!“ zařvala snad na celou vesnici. Dívka se objevila ve dveřích téměř okamžitě. Tsunade neušlo, že je to ta samá, která jí k Tsunade dovedla. Zřejmě její žákyně. „Doveď Kushinu do pokojů pro hosty, ukaž jí, kde se může umýt a,“ Tsunade hodila kritický pohled na roztrhané šaty, které vykukovaly zpod Kushinina pláště, „myslím, že bude potřebovat taky nový oblečení.“

Dívka zasalutovala. „Rozumím,“ řekla a otočila se s úsměvem ke Kushině. „Můžeme jít?“ Ta kývla a zvedla se. Když byly u dveří, tak Tsunade ještě houkla. „Jestli někde potkáš Naruta, tak mu vyřiď, že zítra ráno odchází na misi a že se mi má do té doby obloukem vyhýbat, nebo skončí v nemocnici s velmi vážnými zraněními.“

Druhý den ráno se Kushina cítila jako znovuzrozená. Včera si dopřála neuvěřitelně dlouhou koupel, po dlouhé době spala v posteli a náležitě si to užila. Popravdě se docela těšila až se dá znovu do pohybu jako regulérní shinobi.

Opět nádherně zářící vlasy si stočila v týle do uzlu a zpevnila dvěmi ostrými jehlicemi, které v krajní nouzi mohla použít jako zbraně. Na sebe si navlékla černé síťované tričko a černé tříčtvrťáky. Pak si natáhla ještě tenkou černo-oranžovou bundu s oboustranným zipem, který rozepla z obou stran tak, aby byla bunda spojená jen v jednom místě u prsou. S volnými konci si okamžitě začal pohrával lehký větřík, který dnes osvěžoval všechny, kdo si přivstali. Už jen tašku s věcmi a zbraněmi a Kushina byla připravena vyrazit.

Podle zpráv, co jí Sakura ještě včera večer přinesla, se měla se svým týmem sejít v sedm hodin ráno u bran Konohy. Jenže Kushina byla jak malé dítě, které má poprvé opustit vesnici, a tak dorazila na místo srazu s dvacetiminutovou rezervou. Nevadilo jí to. Byl nádherný den a ona mohla v tichosti vzpomínat na krásné chvíle, které tu prožila.

Jako první dorazila Sakura a hned v závěsu za ní dívka s dlouhými modrými vlasy a bílýma očima, z čehož Kushina usoudila, že je pravděpodobně z klanu Hyuuga, a vytáhlý kluk s hnědými vlasy a psím společníkem neuvěřitelné velikosti. Jeho tváře zdobili značky, které Kushina zběžně identifikovala jako znaky klanu Inuzuka. Vědomí, že si pořád pamatuje takovéhle drobnosti, které jí kdysi učil Minato, ji potěšilo.

„Tohle je Hinata. A tohle Kiba a Akamaru. Lidi tohle je Kushina-sama, máme jí zajistit ochranu na její cestě domů. Do země Vodopádů,“ chopila se Sakura okamžitě iniciativy. „Ráda vás všechny poznávám,“ usmála se Kushina. „Doufám, že vám to nijak nezkřížilo vaše plány.“ „No... ani ne. stejně tu nebylo nic lepšího na práci,“ ozval se Kiba a vzápětí dostal štulec mezi žebra od Hinaty, která nemohla uvěřit, ž to myslí vážně.

Sakura se mezitím znepokojeně rozhlédla kolem. „Kde k čertu vězí Naruto? Měl už tady dávno být!“ rozčilovala se. Kiba, který zdárně odrazil Hinatin útok, se narovnal. „Nejspíš zase zaspal. Vždyť ho znáš. Že tě to ještě překvapuje.“ Sakura zaťala pěst. „To snad nemyslí vážně! Včera jsem mu jasně řekla, že má přijít včas! Vypadáme teď jako banda neschopných děcek! Tohle si odskáče!“

Sakura byla v ráži a namířila si to přímo k Narutovi domů. Kiba se za ní neúčastně díval. „Myslím, že bychom měli jít za ní,“ ozvala se tiše Hinata, „mám strach, aby mu neublížila.“ Kiba vypadal, že chvíli přemýšlí. „To je fakt. Nerad bych počítal první ztráty ještě před začátkem mise. Jde se!“

Kiba, Hinata a Kushina Sakuru brzy dohnali u Narutových dveří, na které dívka bušila jak smyslu zbavená. „Naruto koukej otevřít!“ Ticho. Sakura to ještě párkrát zkusila, a když pokaždé dostala stejnou odezvu, prostě ty dveře vyrazila.

Všichni zvědavě nakoukli dovnitř. Naruto klidně ležel v posteli a nezdálo se, že by ho okolní zvuky nějak rušili. Skura dvěma kroky přešla místnost a napřáhla se, že Naruta pořádně praští. „Ty idiote! Říkala jsem ti, že tam máš být v sedm RÁNO!“ křikla na něj a spustila pěst.

Tu ale zastavil Naruto. Sakura se zarazila. Všimla si, že Naruto je pod peřinou oblečený, a že se na ni posměšně šklebí. „Mám tě!“ dodal s úsměvem.

To be continued

Protože se vám to tak líbilo, rozhodla jsem se vám napsat pokračování už dneska Doufám, že se vám bude taky líbit..