Sakuřin problém 12 : Ztraceni ve tmě

„Vůbec nic nevidím, ty jo Hinato?“ Naruto se jen taktak vyhnul hromadě kostí. Ustrašeně přemítal, kde to vlastně jsou. Podíval se na Hinatu, která šla první, a tak byla vystavena nebezpečí mnohem dřív, než ostatní. „Ne, vůbec nic “, řekla Hinata a snažila se o nic nezakopnout. Cesta se zúžila a neprostupná tma se změnila v šero.
Neji je pobaveně sledoval a přemýšlel, kdy a jak se bude moct předvést. Jakožto věčný rýpal si neodpustil: „Neruším vás dva v romantické rozpravě?“„Jo, když to chceš vědět“, ucedil Naruto skrz zuby, „já a Hinata jsme právě měli romantickou chvilku a ty tu začneš otravovat!“, začal rukama dělat posunky, co si o Nejim myslí. Neji uraženě zavřel oči. A do někoho narazil: „Au, to jsi ty, Naruto?“„Ne, naboural jsi do mě, Neji.“ Hinata ho od sebe odstrčila: „Dej mi pokoj“, naštvaně ze sebe začala oprašovat vlasy, které při odstrkování Nejimu skalpovala.
„Neji, přestaň prudit!“ vyhrkl Naruto a Neji mlčky zalezl do tmy. „Sakra oslepl jsem“, zanadával a začal rozdmýchávat rasengan. „Naruto, neplýtvej chakrou!“, napomenul ho Kakashi. Kakashi jako obvykle četl knihu a kašlal na komentáře ostatních, a proto nepostřehl, jaká je vlastně tma, protože měl baterku. „Ale Sensei, je tu tma jak v pytli“, namítl Naruto, „au, promiň Neji.“ „To jsem nebyl já. Já jsem tady“, odpověděl Neji, „asi jsi narazil do Hinaty“. Hinata zavrtěla hlavou: „Do mě ne“. Naruto se rozmáchl rukama do prázdna: „Teď tu někdo byl!“
„A stále je“, pronesl hlas někde blízko, až Naruto nadskočil a zalezl za Hinatu. „Sežer jí, já musím být hokage.“ Hinatu Narutova připomínka zaskočila. Neji se nejprve rozesmál. Když si uvědomil vážnost situace, ztichl.
„Jíst tě nebudu, promiň Naruto“, prohlásil neznámý mužský hlas. Zvláštní proud světla upozornil na jeho černou, totálně uhlazenou kštici: „Jsem tu, abych zachránil lady Uchihovou se sílou mládí!“
Naruto chtěl opět nastolit svou hrdinskost a prohlásil: „Lotos z Listové kvete dvakrát“ . Hladkovlasý muž nahodil otrávený výraz a zavrtěl hlavou: „Říkáš to špatně.“ Neji se zjevně chtěl taky zviditelnit a prohlásil: „Sakuru zachráníme, tomu věřte!“. Naruto si uraženě něco zabručel pro sebe, ale už nic neříkal.

„Sakuro, snídaně!“ Do mého pokoje vešel Tobi s tácem, na kterém byly palačinky a pomerančový džus.„Mňam“, s chutí jsem se zakousla do snídaně. Tobi s potřebou se pochválit nadhodil: „To jsem vařil sám.“ „Jsi pašák“, ohodnotila jsem jeho kuchařské nadání a snědla další palačinku. Tobi odešel a potichounku se smál.

„Kdo vůbec jsi?“ zeptal se Kakashi a strčil do hladkovlasého chlapce. „Rock Lee“, zavřeštěl Rock Lee. Hinata se prudce zastavila a ostatní do ní narazili. „Co se děje, Hinato?“ Hinata mlčky ukázala před sebe na velké železné dveře lemované tepaným vzorem ve tvaru mraků. Dveře byly mohutné, na pohled neprostupné, s velkým železným zámkem. Nemohla od nich odvrátit zrak. Podle jejího počínání se zdálo, že je chce zhypnotizovat, což jí moc nešlo, protože dveře se neotevřely. Naruto chvíli bezděky pozoroval dveře, stejně jako Hinata, pak si to rozmyslel a začal do dveří tlouct a dveře překvapivě povolily. Ovšem ne díky Narutovi, ale kvůli tomu, že je hlídka (Hidan a Kakuzu) otevřela. To Naruta natolik rozhodilo, že mu bylo jedno, kdo všechno se dívá: „Jestli něco někomu uděláte, budete mít co dělat se mnou.“

Do rance, co jsem našla v pokoji, jsem začala shromažďovat všechny zbraně v rozsahu pokoje. „Myslím, že to nebude potřeba“, řekl Itachi a suše dodal: „Odtud se stejně nedostaneš.“ Opovržlivě jsem sklopila oči: „Dostanu.“ Itachi se ušklíbl a odešel. Sebrala jsem zbytek odvahy a začala zuřivě bombardovat dveře Kunai a kopat do nich.