Sakuřin problém 13 : A bude hůř

Probudil ji mráz. Zvedla se z louky, na které před tím ležela a rozhlédla se. Vedle ní poskakoval Shikamaru a když si uvědomil, že se na něj dívá, zpanikařil a běžel k ní: „ Temari, Temari někdo Konohu zradil! Za chvíli nás napadnou. Musíš se ukrýt! Je to tu moc nebezpečné“nedořekl. Z křoví vylétl kunai a trefil se do srdce. Shikamaru neměl šanci přežít. K Temari přicupitala osůbka v černém plášti s obláčky a pravila: „ Chudák mohl skončit líp, ale nevadí. Když se přidáš k nám, možná přežiješ a-“. Temari nečekala na to, co osoba udělá. Hlavou jí vířila jediná myšlenka na útěk. A jak si usmyslela, tak taky udělala. Co nejrychleji se rozeběhla do Konohy. Ovšem ve snu jí ztuhly nohy a zasekla se na jednom místě. Co teď? Ptala se sama sebe. Probudit! Ano. To je ono. Je to jen sen. Nic víc než sen. Teď se probudím a bude to.

Mezitím u Gaary:
Písek omotával nepřátele a Gaara se divoce smál. Shukaku si zase přijde na své. Z řad Akatsuki se kterými bojoval, vystoupily dvě blondýny. První, ta která byla nejstarší, pokynula druhé a společně na Gaaru zaútočily. Starší bloncka z něj vyňala démona. Okolo něj se rozléhal smích a Gaara znovu ucítil samotu. Zlou samotu co se mu zařezávala do mozku. Vzpomněl si na sestru a bratra. Tou vzpomínkou přerušil jutsu a probral se. Otřepal se. Nakonec vyběhl z domu za Temari.
U Kankurou:
„Vstávej, ty srabe!“ zavolal rudovlasý muž v hábitu Akatsuki. Jeho loutka vesele poskakovala, vedle něj a čekala na další povel k útoku. Kankurou se zvedl. Sundal si ze zad Mravence a Vránu: „Promiň, zaskočil jsi mě nepřipraveného. To už se nestane.“ Sasori kývl a vyzval ho k boji se slovy: „Nemám na tebe celý den, tak si pospěš!“. Škorpión, Sasoriho loutka, přikyvoval. Vydával zvuky podobné devadesátiletému člověku. Kankurou proti Sasorimu vyslal Vránu v domnění, že zápas brzo skončí. Po chvíli se i s Vránou válel na zádech jako beruška. Sasorimu tento úkaz přišel velmi komický a rozesmál se. Škorpion, zvyklý se po něm opičit, se jako na povel začal smát také. Jak se tak smáli, zapomněli na Mravence, který se rozhodně nesmál. Za to se cítil trapně i za svého pána.Sasori se neudržel a smíchy se rozplakal. „Tak dost! Tohle mě zabije. Prosím tě, zvedni se už,“ kuckal, slzy mu tekly po tvářích. To u něj nebylo zvykem. Kankurou vstal, oprášil se a využil nepozornosti svého protivníka. Sasori se krásně proletěl vzduchem. Kankurou si jeho let vychutnával. „No počkej, tohle ti spočítám a Konoze taky,“ opáčil Sasori. Kankurou připravený odpovědět, zahlédl za stromem svou sestru. Zprvu nechápal, co tam dělá, ale když posunkem naznačila, aby zmizel, pochopil, proč se tak potajmu přiblížila. Zareagoval, okamžitě začal vymýšlet únikový plán, protože Sasori po něm metal blesky v podobě ostrých pohledů. Zamyslel se, chtěl něco říct, ale už to nestihl, poněvadž se probudil.
Nějaká zvláštní síla ho táhla za Temari a tak se za ní vydal. Běžel, co mu nohy stačily, dokud nenarazil na Gaaru. Gaara stál před domem Shikamara a váhal, zdali má jít dovnitř nebo ne.

„Temari, uklidni se. Byl to jen sen. Už je to dobrý“ uklidňoval ji Shikamaru. Sám měl strach. Nikdy neviděl Temari tak rozrušenou a nevyrovnanou. „Kde je můj vějíř?“ dožadovala se. Shikamaru ledabyle namířil ruku směrem ke skladu zbraní: „Nechceš mi říct co se děje?“
„Někdo zradil Konohu a za chvíli nás tu chtějí zmasakrovat. To se jim ale nepovede, protože to udělám já jim“ houkla Temari ze skladu „a kde, že je ten vějíř? Nevidím ho tu“ Shikamaru přišel blíž a ukázal na veliký železný vějíř přidělaný ke zdi. Temari zamyšleně přikývla a zabrumlala něco na způsob aha. Pak, jak Shikamaru předpokláda , vycouvala, oblékla se do normálního oblečení a vyběhla ven. Zvláštní bylo, že se na svoje sourozence nemusela ani podívat a oni hned věděli, co dělat: „Gaaro nech nahoře otvor pro vzduch a oba si dávejte pozor!“ Temari a Kankurou se rozestavili okolo brány. Shikamaru zatím běžel vzbudit ostatní ninji z Konohy.
„ Hej Itachi!“zavolal Leader Akatsuki „Ta holka.“ „Co je s ní?“ zavrčel Itachi. „Mám dojem, že ti zdrhá,“ řekl s úšklebkem Leader a namířil na mně prst.
„Ty se nevzdáš, co?“ zaúpěla Tayuya pod náporem Temariina větru. Temari se zamyslela, sjela Tayuyu pohledem: „Ne“. Věděla jsem to, pomyslela si Tayua, věděla jsem, že se nevzdá. Vytáhla malou skleněnou flétnu a začala hrát. Flétna vydávala melodie a Temari se začínalo chtít spát. A proč ne? Zvuk tak krásný a lehoučký. „Dost! Přestaň!“poručila Tayuya. Temari ke svému překvapení poslechla. Vějíř složila. Tayuyino jutsu bylo účinné: „KAI(uvolnění)“, zavolala Tayuya ,když si Temari dostatečně vychutnala. Temari znovu vytáhla vějíř, tentokrát ale divočeji než před tím. Tayuya usoudila, že už se nudit nebude a měla pravdu. Boj byl krutý, co Tayuya udělala Temari, Temari jí vracela dvojnásob.
Tenten v poslední minutě chytila kunai letící na Gaie. Kunai ve vzduchu otočila a poslala po jeho majiteli. Tím ho definitivně zrušila.

„Ty nikam nepůjdeš!“ zavolal Itachi a chytl mně za zápěstí. Cukl a já spadla na zem. V očích mu plál Sharingan. „Zdá se, že máme problém.“vykvikl Naruto a očima přejel ostatní. Neji a Hinata aktivovali byuukugan a postavily se před tu ustrašenou myšku, co si říká Naruto. Itachiho trochu zaskočilo, že tu jsou dva zástupci klanu Hyuuga, ale nevzdával se. „Tak hele ty červenooký vánoční stromku nech nás být!“ Ozval se Naruto „už mně nebaví se před tebou schovávat a řeknu to jen jednou. Co po Sakuře chceš?“ Itachi se zamyslel a zjistil, že neví. Jak tam tak stál, my odešli.
„Shikamaru, pojď sem, jde o Temari,“ špitla Tsunade a unaveně mu pokynula, aby vstoupil dovnitř.
„Co je s Temari?“zeptal se.
„Nenašli jsme její tělo.“

pokračování příště!