manga_preview
Boruto 61

A čekala | Sasusaku

a čekala.jpg

Seděla u okna ve své ložnici. Oči jí únavou klimbaly, přesto však nemohla usnout. Obloha nad Konohou byla neobvykle temná a zamračená, i tak však mohla mezi černými mraky zahlédnout světlo měsíce nebo hvězdy. Sarada už dávno spala a dům byl tichý stejně jako spící vesnice. Spal už Naruto? Nejspíš ne. Pousmála se, stejně jako pokaždé, když pomyslela na splněný sen svého přítele. Všem se plnily sny. I ten její se splnil, ano.

Před lety to byl jenom sen. Nesplnitelný a marný, takový, po kterém toužila, ale hluboko ve svém nitru věděla, že se nikdy nestane skutečností. A teď, teď hrdě nosí znak klanu Uchiha, a Sasuke, ten, o kterém si myslela, že jí nikdy nebude milovat, jí dal dítě. Ano, všichni si splnili své sny.

Úsměv povadl, Sakura sklopila zrak, lehce zamlžený. Pozorovala dlaně složené ve svém klíně, a přemýšlela, jestli tohle je opravdu to, po čem toužila. Mít za manžela muže, kterého milovala od svého dětství. Mít za manžela hrdinu, který nad nimi bděl, aby mohli žít klidu a v míru. Mít za manžela někoho, jehož obličej se stal pouhým stínem vzpomínek.

Bodlo to v hrudi, silněji, než dokázala přijmout, když si uvědomila, že veškeré její sny, ačkoli splněné, byly jen… čím vlastně? Nepamatovala si jeho hlas, nepamatovala si, jak vypadal jeho úsměv, nepamatovala si jeho dotek ani vůni. Snažila se vzpomínat každý den, připomínat si ho, milovat ho, jako by byl pořád s ní. Jenže jak plynuly měsíce - jak plynuly roky, chabá lidská mysl zapomněla. Nezbylo nic, co by mohla milovat. A ona přesto milovala, do hloubky srdce milovala onu vzpomínku bez tváře.

A čekala. Že se jednou probudí s pohlazením na tváři, a když otevře oči, bude tam, reálnější než všechny její sny. Jenže roky ubíhaly jeden za druhým, a Sasuke se nevracel. Byl tam někde venku, za zdmi vesnice, a bůhví, co tam dělal. Zda ještě vůbec žil. Zda si vůbec vzpomněl, že má doma rodinu. Že má vůbec domov.

Myslel na ni někdy tak, jako ona na něj každý den? Možná. Ale nejspíš ne. Dávno nebyla naivní mladou dívenkou, dávno pochopila, že muži nesdílejí jejich romantické představy, že je nezahrnou nekonečnou láskou, ani je nepoctí srdceryvnými vyznáními.

Přesto ale - vzpomněl si aspoň? Jednou za čas, když usínal sám ve tmě noci? Osamocený voják, daleko od lidí, jen sám se svými myšlenkami. Patřila aspoň jedna z nich jí? Nebo Saradě? Zůstal v něm aspoň prchavý záchvěv citu, který by ho dovedl zpátky domů? Nevěděla. Netušila. A možná to tak bylo lepší. S nadějí vždycky přicházely lepší zítřky, pravda?

Usmála se.

A čekala.

Poznámky: 

Pamatuji si na doby, kdy byla Sakura jednou z mých nejméně oblíbených postav. Avšak jak čas plyne, mám tuto dívku/ženu pořád raději. Anime Boruto mě inspiruje k mnohému, v neposlední řadě také k této jednorázovce. Je kratičká, ale myslím, že říká mnoho.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Hyō Sensu
Vložil Hyō Sensu, Čt, 2021-09-16 17:11 | Ninja už: 4258 dní, Příspěvků: 338 | Autor je: Ošetřovatel TonTon

Milovať spomienku je niekedy ľahšie. Spomienki sú akýmsi obrázkom emócie a tá je vždy konkrétna aj keď je obrázok rozmazaný.

Sám mám v hlavě zopár rozmazaných.

Ďakujem za nádejné ukončenie. Asi je jednoduchšie si to prečítať než uvedomiť.

Suicide is painless...game of live is hard to play, im gonna lose it anyway...but i can take or leave it , if i please

Obrázek uživatele Shim Nicol
Vložil Shim Nicol, Pá, 2021-09-17 02:34 | Ninja už: 74 dní, Příspěvků: 11 | Autor je: Prostý občan

Ahoj. Mockrát děkuji za komentář, hodně mě potěšil, hlavně u tohoto příběhu, pro který mám tak trochu slabost. Vzpomínky, emoce a hlavně naděje jsou studnicí nápadů na psaní, ale také jsou reálné a existují s námi každý den.