Konoha High School 05

Myslím, že teď můžu oficiálně říct, že je nemožné se v tom klukovi vyznat. Nevěděla jsem, jak na něj mám reagovat, a ještě horší bylo to, že jsem nevěděla, jak bude reagovat on. Otočila jsem se zády k zrcadlu, abych věděla co obkreslovat. Zjistila jsem, že má na mikině znak svého klanu. Moc jsem se v tom nevyznala. Ino se mi to jednou pokoušela vysvětlit na obědě, ale stejně mi to nebylo moc jasné. Jediné, co mi bylo jasné, bylo to, že pro něj jeho klan musí znamenat hodně. Už jen z toho důvodu, že jeho znak má i vytetovaný.

Zakroutila jsem hlavou a vešla konečně do bytu. Hinata s Ino už byly převlečené a Naruto se Sasukem si sušili oblečení. Snažila jsem se moc nezírat, ale myslím, že mi to moc nešlo. Naštěstí jsem v tom nebyla sama. Ino také pořád cukaly oči. Mezitím co Hinata je oba úplně přehlížela, i když ona je s nimi odmalička. Asi si už zvykla. Já jsem se mezitím šla převléct do suchého ve snaze převést svoji pozornost jinam. Ale abych byla upřímná, nechtěla jsem sundávat jeho mikinu a ani se zabývat něčím jiným. Ale i tak jsem odešla do svého pokoje a převlékla se do suchého.

„Nepodíváme se na nějaký horor? Teď to bude mít dobrou atmosféru,” zasmál se Naruto. Sasuke s ním souhlasil a my s holkami jsme si mezi sebou vyměnily váhavé pohledy. Měla jsem horory ráda, bavily mě. Ale ne, když se venku každou chvíli problesklo a můj byt vypadal jako jedním z těch, kde všechny ty příběhy začínají. Za normálních situací je můj byt milé útulné místečko, kde shromažďuji dobrou auru, ale mám takový dojem, že po shlédnutí hororu všechna moje dobrá aura zmizí.

„Tím pádem mě tady ale potom nemůžete nechat!” vyhrkla jsem bez přemýšlení. Musela jsem znít hloupě, ale nemohla bych tady potom zůstat sama. Nemohla bych tady potom ani usnout.
„Stejně jsem přemýšlel, že se na to zítra vykašlu,” pokrčil Naruto a jedním táhnutím rozložil gauč. V tuhle chvíli jsem byla ráda, že jsem myslela už od začátku na vše. Aspoň nemusíme řešit to, kde a kdo bude spát. Naruto se hned na gauč rozvalil a ostatní hlasitě souhlasili s jeho nápadem se na zítřejší školu vykašlat. Nevím, jestli je úplně dobré se na to vykašlat hned takhle ze začátku, ale zase jsem věděla, že samotná tady prostě nezůstanu. A jeden doma přeci nebude problém.
„Tak domluveno! Mám udělat popcorn nebo něco?” Optala jsem se a po souhlasu se otočila k odchodu do kuchyně. Aspoň teď se vyplatí, že kupuju vždy všeho moc.
„Počkej! Půjdu s tebou,” křikla Ino a připojila se ke mně.

Do mikrovlnky jsem dala popcorn a začala shromažďovat různé snacky a pití.
„Sakuro, já to asi nezvládnu,” vyhrkla z ničeho nic Ino a já se na ni nechápavě podívala. Asi z mého pohledu pochopila, že nemám nejmenší tušení, o čem mluví, a tak pokračovala dál.
„No, prostě já asi nezvládnu Naruta! Já si přijdu, jak kdyby mi každou chvíli tekla slina!” vyhrkla zoufale a já se začala strašně smát. Měla jsem v hlavě úplně přesný obrázek Ino zírající na polonahého Naruta a u toho jí po bradě teče slina. Celá tahle situace byla naprosto geniální. Na Ino bylo vidět, že se jí Naruto hodně líbí a já jako její kamarádka jsem to samozřejmě také věděla, ale i tak jsem nečekala, že tohle někdy řekne nahlas. Ino se i zamračila, ale po chvíli ji to opustilo a začala se se mnou smát.
„Neboj, za chvíli si pustíme film a nic neuvidíš.” Ujistila jsem ji a pomalu začala brát věci, abychom už mohly jít za ostatními. Ino mi s nějakými věcmi pomohla, protože sama bych to nepobrala a komu by se chtělo chodit dvakrát.
„To je možná lepší vydržet ty sliny,” falešně se zamyslela a celé to zkonstatovala s vážným obličejem. Hned na to se, ale začala smát a mě její scénka rozesmála ještě více než na začátku. Se smíchem jsme pobraly zbytek připravených věcí a pomalu šly za ostatními.

„Čemu se tak smějete?” zeptal se zvědavě Naruto hned jak jsme došly a začal si od nás brát různé snacky. Podívala jsem se na Ino, a ještě více vyprskla smíchy. Někdy jsou věci vážně perfektně načasované
„Ale ničemu,” mávla jsem rukou a se smíchem jsem šla ještě pro deky.

Hodila jsem po nich tři deky a na televizi začala zapínat Netflix. Vybrala jsem Insidious a otočila se na ostatní, jestli s tím souhlasí. Ti jenom přikývli. Holky byly už teď vyděšené. Mezitím co Naruto vypadal natěšeně a celou tu děsivou atmosféru si užíval. A Sasuke měl na tváři pořád ten stejný nezaujatý pohled. Já jsem film rychle spustila a nemohla jsem si ani odpustit obrovský skok na gauč, protože hned co jsem zapnula film jsem začala mít pocit, že by mě něco mohlo dost pravděpodobně chytnout za nohu. A to přeci nikdo nechce. Sedla jsem si vedle Sasukeho, protože mi tam holky udělaly místo. Hodila jsem na ně pohled alá ‘jste vážně nenápadné’. Ale dál jsem jejich potěšené chichotání ignorovala, vzala jsem deku a přehodila ji přes sebe a Sasukeho. Ten si ji k sobě ještě víc přitáhl a rozvalil se. Na to že je tak hubený, zabral strašně moc místa! Já jsem toho ale s radostí a strašně nenápadně využila a opřela se o něj, abych měla lepší pocit, že tam se mnou je a potom už jsem se snažila jen dívat.

Lekla jsem se snad u každé lekačky, ale i přes to se mi nějakým záhadným způsobem podařilo usnout někde u druhého dílu. Asi to bylo tím, že když jsem po druhé vykřikla, Sasuke mě k sobě přitáhl blíž, i když jsem si myslela, že blíž už k sobě ani být nemůžeme. Cítila jsem každý jeho nádech a výdech. Možná i to mě tak uklidnilo.

Když jsem se probudila, Naruto a holky už spali. Jenom Sasuke byl vzhůru a byl na telefonu.
„Sasuke?” zašeptala jsem a podepřela jsem se lokty, abych byla výš. On položil telefon a pokýval hlavou na náznak, ať mluvím.
„Mně je to trochu blbý, ale půjdeš se mnou na záchod?” zakňučela jsem a našpulila pusu. Ve snaze vytvořit ten nejlepší psí pohled, protože buďme k sobě upřímní, Sasuke nevypadá jako někdo, kdo by si užíval doprovod vyděšený holky na záchod. Ono bylo vlastně dost jasné, že ten typ nebyl.
„Ne!”
„Proč? Počkáš jenom před dveřmi! Prosím, já se strašně bojím. A přeci nebudu ostatní budit, když jsi vzhůru,” prosebně jsem šeptala a naklonila jsem se k němu blíž. Cítila jsem, jak se mu zrychlil dech. Odvrátil hlavu, ale začal se odkrývat.
„Tak dělej ale,” postavil se a natáhl ke mně ruku. Radostně jsem se pousmála a chytila se ho. Koupelna po hororech byla zlo. Vždy mi to přišlo jako nejděsivější místo a nejvíc pravděpodobné, že by se mi tam mohlo něco stát. Už jsem úplně živě viděla, jak na mě něco čeká v zrcadle.

Rychle jsem vběhla do koupelny a Sasukeho nechala stát před dveřmi. Cítila jsem se tak víc bezpečněji. Ještě, když je to kluk. Je to takový lepší vnitřní pocit. Stejně rychle jak jsem do koupelny vběhla jsem z ní taky vyběhla. Hned poté, co jsem zhasla. Chytila jsem se zase Sasukeho a rychlým krokem ho táhla zpátky na gauč. Vypadal, že se mým strachem dost baví, protože chodil tak pomalým krokem, až mi to přišlo jak ve zpomaleném filmu. A kluk, co má pomalu dva metry, přeci nechodí pomaleji než holka, co má sto šedesát centimetrů. Takže bylo dost jasné, že si celou tuhle situaci dost užívá.

Když jsme došli ke gauči, pustila jsem se ho a rychle jsem na něj skočila. Chvíli jsem se bála, že jsem skočila na Hinatu, ale na štěstí jsem to měla vypočítané přesně na milimetry. Dnes mi asi něco i přeje, protože ji můj záchranný manévr ani nevzbudil a jen se se zabručením otočila na druhou stranu. Sasuke mezitím pořád stál před gaučem a celé to se zájmem sledoval. Do obýváku se přes okno dostávalo dost světla od lamp abych viděla, že se usmívá. Ale pořád ho nebylo dost, aby nevypadal jako jeden z démonů, co si pro mě přišli.

„Dělej už si pojď lehnout konečně! Vypadáš takhle dost děsivě!”
„Ty seš strašněj strašpytel,” zkonstatoval, ale konečně si šel taky lehnout.
„Ty se stejně taky bojíš, jen to nechceš říct!” zamumlala jsem a znovu se o něj opřela. Nejdřív trochu ztuhl, ale potom přes mě se smíchem přehodil ruku jako předtím.
„Když tak jsem tady já,” zašeptal mi do ucha a tím mi znovu způsobil husinu. Teď jsem byla ale už rozespalá a tolik jsem to nevnímala.
„No, ty mi teda pomůžeš,” zamumlala jsem. Poslední, co jsem slyšela, byl jeho tichý smích. Potom jsem usnula.