Poslední z klanu Akame XXI. - Vzdávám se

Ležela na lehátku a slyšela dunění, jako by se na ni měl každou chvíli zhroutit strop. Blížil se konec. Teď přijdou všichni, na tohle čekali, ale pro ni to nic neznamenalo. Nezáleželo jí na tom, jestli je bude někdo sledovat nebo ne. Chtěla se vzdát. Když pochopila, kdo bude její další soupeř, bylo rozhodnutá prostě rezignovat. Ne, kvůli tomu, že neměla šanci, ale protože s ním nechtěla bojovat. Přemýšlela o tom a rozhodla se jít do toho, uvědomila si, že jí na vítězství vůbec nezáleží. Jen mu předvede, co v ní je a pokud ukáže to nejlepší, nemusí se stydět. Prohrát s ním je čest. Naruto seděl vedle ní a zkoumal listinu účastníků.
„Už jsi na to přišel?“ zeptala se ho.
„Já nevím, jsi jasnovidec, jinak nemůžeš vědět, kdo bude další.“ Hlasitě si povzdechla.
„Naruto, myslím, že budeš jediný ze všech přítomných, kdo bude překvapený.“ Stadionem otřásl potlesk. Rozvibroval všechny stěny. Touazuki se posadila. Bylo jasné, že vyhraje, nic jiného nepředpokládala. Začala si sundávat popruhy. Ještě jednou se zadívala na černou lahvičku, ale pak všechno podala Narutovi. Přidala i svoji masku, jen čelenku si sundala a uvázala si ji kolem hlavy.
„Na, pohlídej mi to.“
„Nebudeš to potřebovat v dalším zápase, všechny tvoje lektvary? Jsi přeci Akame, bojuješ s nimi.“
„Víš, vlastně jsem Akame jen na půl,“ usmála se. Vstala a vydala se ke dveřím. Za chvíli všechno začne. Tedy spíš všechno zamíří ke svému konci.
„Jsem hrozně nervózní. Řekni mi něco na povzbuzení.“
„Rozdrtíš toho šmejda na padrť,“ zakřičel nadšeně. Jen se zasmála. Vyhlásili poslední zápas. Vyšla do světla. Rozhlédla se kolem. Odevšud se na ni dívali. Jako by kolem pluly stovky narůžovělých balónků. Svoje uklidňující gesta už dost omezila, ale teď si nemohla pomoct. Příliš mnoho emocí je najednou opět vytáhlo na povrch. Nervózně poklepávala rukou. Podívala se na svého soupeře. Kakashi nevypadal, že by ho celý ten humbuk nějak zvlášť zajímal. Stál tam s rukama v kapsách. Byla pro něj jen dalším zbytečným protivníkem? Sledoval všechny její zápasy? Proč jí nic neřekl? Nepromluvil na ní. Zlobí se? Začaly se jí hrozně potit ruce. Teď, jak tam tak stála, jí najednou připadala zem arény příliš měkká. Bořily se jí v ní nohy. Rozhodčí měl jednu nohavici přiskřípnutou v botě a ji ta asymetrie z nějakého důvodu vyváděla z míry. Posledních několik vteřin. Musela se uklidnit. Nádech a výdech. Kakashi se také nachystal, odkryl sharingan.
„Start,“ vykřikl rozhodčí a klidil se z jejich dosahu. Nic se nestalo. Oba tam stáli naproti sobě a ani jeden z nich nezaútočil. Vyčkávali nebo jen neměli odvahu udělat první krok? Pokusila se o úsměv.

Kakashi si ji prohlížel. Byla hodně podobná své matce. Nejvíc když se usmívala. Jenže často, když ji pozoroval, viděl v ní svého otce. Slavného Bílého tesáka, hlavně svojí povahou. Tolik se změnila od doby, kdy ji viděl poprvé. Malé strašidlo s vyděšeným pohledem. Tehdy ji nechtěl. Pokoušel se ji od sebe držet co nejdál. Vyčítal jí všechny křivdy, které mu provedla její matka. Jenže pak ji viděl. Ubohé stvoření, ztracené ve světě, kterému nerozumělo. Vzpomněl si sám na sebe, jak se cítil osamělý. Ta jedna jediná myšlenka rozhodla o všem. Vyčítal si, že byť jen pomyslel na to opustit ji. Možná byla od začátku trochu jiná než ostatní, ale on o ní nikdy nezapochyboval. Smířil se s jejími výstřednostmi a cítil, že k ní patří. Možná jí v poslední době nevěnoval dostatečnou pozornost. Nebylo to tím, že by dával přednost svým svěřencům, ale protože si myslel, že ho tolik nepotřebuje. Byla vždycky tak samostatná, že si někdy nebyl jistý, kdo se vlastně stará o koho. Jenže nejspíš jí tím ublížil.

V hledišti se šířil šum. Nebylo obvyklé, aby soupeři jen stáli a ani jeden z nich se neměl k útoku. Kakashi vyndal ruku z kapsy a napřáhl ji před sebe. Ozvalo se zacinkání. Držel svoje zvonečky. Tou se usmála. Kakashi si je připevnil k boku a úsměv opětoval. Všem, kteří se na ně dívali, museli připadat padlí na hlavu, ale pro ně to mělo velký význam.
„Taktická znalost ninji číslo jedna, taijutsu,“ řekl Kakashi. Tou vyrazila. Bez problému blokoval jeden její úder za druhým. Byl rychlý. Přesto nejel na maximum. Jen ji testoval, jako jednoho ze svých studentů. Možná přeci jen byla dost dobrá na to, aby byla v jeho týmu.

Zamířila na břicho. Chytil ji za zápěstí dřív, než stihla rozpoznat, že to má v úmyslu. Druhou rukou se pokusila zablokovat jeho tlakový bod na rameni, ale bez úspěchu. Teď měla obě ruce, jako ve svěráku. Vycenila zuby a zaútočila.
„Asi ti koupím náhubek,“ natáhl jí ruce tak, aby na něho nedosáhla.
„Sakra,“ zaskučel. Podpatkem mu dupla na nekrytou špičku nohy. Prudce ji odstrčil. Několikrát se otočila kolem své osy. Než se stihla vzpamatovat vykopl. Tak tak stihla uskočit. V momentě ji zasypal údery. Stěží zvládala uhýbat a vykrývat všechny rány. Bylo to něco úplně jiného, než doposud poznala. Kakashi se ji každým výpadem pokoušel zmást. Naznačoval ránu z jedné strany, ale mířil jinam. Každý její zásah obracel proti ní. Neměla šanci dostat se k jeho tlakovým bodům. Nemohla ho znehybnit. Za chvíli z ní lil pot a hlasitě funěla, tváře měla rudé a přitom Kakashi vypadal, že se teprve zahřívá. Na okrajích zorného pole se jí lehce zamžívalo vidění a píchalo ji pod žebry.
„Nadechni se nosem do břicha a vydechni pusou. Jinak to s tebou sekne,“ poradil jí. Mluvil úplně klidně. Tou by teď ze sebe nedokázala vypravit ani hlásku. Avšak, když se začala řídit tím, co řekl Kakashi, udělalo se jí líp. Přešla do protiútoku. Spíš ji nechal, aby znovu útočila.
Tou vyndala kunaie. Bez problému jim uhýbal. Jenže ona nebyla úplně pitomá, dokázala se poučit a z bojů vytěžit to nejlepší. V soustředění chakry byla vždycky kopyto a teď to vyžadovalo velké úsilí. Bylo neuvěřitelně vysilující zaměřit se na dvě věci současně obzvlášť pokud jí i každá samostatně dávala zabrat. Vyndala veškerý svůj zbraňový arzenál. Všechny na jednou. Musí je hodit všechny. Měla pocit, že se jí rozskočí hlava. Soustředila se na ovládání chakry, Kakashiho, barvy, správné odhození shurikenů. V bláznivé rychlosti se pokusila hned za kunai a shurikeny vystřeli šípy. Nikdy nezkoušela vystřelit víc jak jeden šíp. Teď to zkoušela se třemi najednou. Naštěstí ji dali na ošetřovně skutečně dohromady, protože tentokrát bez problému natáhla tětivu. Možná za to mohl i adrenalin, který jí proudil v krvi. Její šance. Všechno šlo těsně, velice těsně. Jeden kunai mu dokonce proletěl účesem a druhý roztrhl na boku kalhoty. Jinak k žádné újmě nedošlo.

„Druhá taktická znalost ninji – genjutsu,“ zavolala Touazuki. Spolu s opravdovými zbraněmi se pokusila vytvořit iluzi dalších.
„Trochu si mě zmátla,“ přiznal.
„Zdá se, že jsi se něco naučila od Sasukeho.“ Netěšilo ji, že za svůj trik vděčí svému nepříteli. Upřeně se na ni podíval. Měla svraštělé čelo, nad něčím usilovně přemýšlela. Něco plánuje?
Oba věděli, co přijde teď. Její nejslabší dovednost. Kakashi znal tolik jutsu. Nemůže se mu rovnat, mohl by ji na místě složit. Touazuki jich sice znala dost, ale jen v rovině teorie. V praxi trochu zaostávala. Navíc stále musí dělit svoji pozornost a ubývá jí chakry. Jedinou výhodou je, že Kakashiho zásoba není také nijak valná.
Rozhodla se zaútočit, tím jutsu, které znala nejlépe ze všech. Vypustila proud vody. Bez problémů uskočil. Dál ho pronásledovala, ale jen zbytečně plýtvala silami. Kakashi proti ní použil větrnou čepel. Musela reagovat rychle. Vytvořila vodní štít. Nebyla si jistá, jestli zabere. Mít vodní podstatu, mělo své nevýhody. Zvlášť na místě, kde nebyla voda. Odčerpávalo to hodně chakry. Dívala se, jak se štít pod náporem vzduchu vlní. Ustupovala, aby zmírnila největší nárazy. Pak přišel jeden obzvlášť prudký. Povalil ji na zem.

Chvilku jí trvalo, než se znovu postavila na nohy. Vodní střely. Dokázala je vytvarovat tak, že byly tenké jako šípy. Jenže Kakashi použil katon. Voda jen zasyčela. Jako by se snažila uhasit požár plivancem. Začínala se ztrácet. Všechny její techniky byly oslabené, protože se nedokázala dobře soustředit. Byla prostě pitomá. Ostatní to zvládají, ale jí všechno začne protékat mezi prsty. Její jutsu se rozplývala, jako zmrzlina na slunci a ona do nich nedokázala dát dost energie. Chystal se použít další oheň. Voda by přeci měla být silnější! Ne však v jejím případě. Někdy ani tak nezáleželo na tom, který živel je silnější, jako spíš na schopnostech uživatele.
Musí udeřit rychle a silně. Proud ohně se na ni řítil. Vypustila obrovskou vlnu vody. Samotou ji to překvapilo. Jak tohle sakra dokázala? Nejspíš trochu zaskočila i Kakashiho. Oheň uhasl a on tam stál celý zmáchaný. Zplihlé vlasy mu vysely do obličeje. Nemohla si pomoct a hlasitě se rozesmála. Ten pohled ji prostě přišel hrozně legrační. Kakashi se přidal. Sakra musejí oba vypadat, jako totální magoři. Stojí uprostřed arény a smějí se. Jenže tenhle zápas museli ukončit. Oba to věděli. Tou cítila mravenčení v končetinách, které vždycky předznamenávalo nedostatek chakry. Samovolně se začala přesouvat z méně důležitých částí těla k nezbytným orgánům. Neodhadla kam, až sahají její možnosti. Použila jutsu, aniž by věděla kolik si vezme jejích sil. Nemá šanci.

Zápas je rozhodnut, ale nelitovala toho. Přes to všechno dosáhla toho čeho chtěla. Získala, co potřebovala. Znovu použila vodní střely. Kakashi se tentokrát rozhodl bránit pomocí dotonu. Zřejmě mu také ubyla chakra. Možná už nemohl použít tak silný katon, aby ji zastavil. Jenže její suiton neměl dostatek energie, aby prorazil bariéru.
Kakashi byl bezpečně krytý. Neútočil. Vyčkával. Zřejmě chtěl vědět, co mu ještě předvede. A ona už se rozhodla. Její poslední jutsu. Překvapení, které trénovala od chvíle, kdy vstoupila do archivu. Vložila do toho všechno svoje úsilí a to z jednoho jediného důvodu. Chtěla se vytáhnout před Kakashim. Dokázat mu, že je stejně dobrá jako Sasuke..
V podstatě to říkalo: „Hej! Já jsem tady, podívej se na mě. Zvládnu to taky a zvládla jsem to úplně sama.“ Tohle bylo její nejcennější jutsu. To, které začíná oranžovou. Pečetě, znala dokonale. Ten pocit byl zvláštní. Jako by měla podtlak v ruce. A potom modré světlo a tolik typický zvuk. Takhle nevydával teplo, když jí šveholil na dlani, cítila šimrání. Rozeběhla se. Napřáhla ruku a jednou ranou rozbila bariéru z dotonu. Rozdrtila ji na prach. Kakashi nevěřícně zíral. Neměl nejmenší tušení, že něco takového zvládne. Málokdy ho dokázal někdo porazit. Tentokrát se tak stalo. Řekl jí, že to vyžaduje jiné schopnosti než má. Tehdy jí tím ublížil. Jenže ona to zvládla bez něj. Osvojila si techniku, kterou on sám vymyslel. Předvedla dokonalé chidori. Jenže to bylo poslední, co dokázala.

Teď klečela na zemi a oddychovala. Chvěly se jí ruce. Vyčerpala svojí zásobu chakry. Zápas je u konce. Podívala se na něho. On jí pohled opětoval. Pak zvedla ruku. Otevřela dlaň. Držela zvonek. Hmátl si k pasu. Kdy je ztratil? Dnešní den byl plný překvapení.
„Kdy si je získala?“ zeptal se. Opravdu ho to zajímalo.
„Při tom genjutsu. Sestřelila jsem je šípem. Zbytek zápasu jsem se pokoušela udržet genjutsu, aby sis myslel, že je pořád máš.“ Neuvěřitelné, zvládla to. Třetí se víc splést nemohl. Touazuki rozhodně neměla být poslána do archivu a on na ni neměl zkreslený, rodičovský pohled, jak tehdy řekl.
„Vzdávám zápas.“ Touazuki vytřeštila oči.
„Cože?“
„Hatake Kakashi odstupuje ze souboje. Vítězem zápasu a zároveň celého turnaje je Touazuki Akame.“ Proč? Proč se sakra vzdal. Vždyť ona sama je na konci sil. Porazil by ji bez problému. Jenže on si jen skryl svůj sharinkan. Usmíval se na ní.
„Gratuluji k vítězství,“ potřásl jí rukou. Pořád jí to nedocházelo.