Itachiho denník
1. Zápis – Streda 0:11
Ak by ste sa ma spýtali, čo by som na svojom živote zmenil, bolo by toho naozaj veľa.
Napríklad... Určite by som si nezabil rodičov. To by bol taký základ. Alebo. Nenechal by som svojho malého bračeka (ťuťuťu Sasuke, jaký si bol zlatulinký keď si bol bábo!) vyrastať samého. To samozrejme zahŕňa aj to, že by som nechal nažive náš klan. Nepridal by som sa k tejto bande vyvrheľov (heh, vyvrheľ je naozaj srandovné slovo) a nemusel by som znášať Kisameho zmätený obdiv. Nuž ale... Nemal som veľmi na výber.
Nič z toho, čo sa mi stalo som si nezaslúžil. Veď som bol ešte dieťa. Síce veľmi vyspelé, no stále dieťa. Keď sa tak nad tým zamyslím... Je celkom znepokojujúce, že som dokázal vyvraždiť celý svoj klan. Rozhodne to niečo svedčí o ich bojovej úrovni. Tfuj. No ale kde sme to boli.
Áno, bol som dieťa. A deti by mali svoje detstvo dožiť v kľude, ponasierať rodičov počas puberty (dočerta, ani to som nezvládol, bol som vždy vzorové decko), pomaly dospieť. Zaľúbiť sa, založiť si rodinu... Pravdepodobne s nejakou svojou príbuznou, aby sa zachovala sila Sharinganu. No... Som celkom rád, že som sa tomu vyhol, trochu to zaváňa incestom. Ale o to nejde. Stratil som svoje detstvo. A odobraté bolo aj Sasukemu.
Viem, že je to kvôli mne (teda, nie ja som to chcel, ale okolnosti ma k tomu donútili), že Sasuke teraz prežíva doživotnú traumu a jediné čo vie povedať je „pomsta“ a „Itachi, ty bastard, zabijem ťa“. Viem to. Ale čo s tým narobím? Ten môj krpec vôbec netuší čo som asi prežíval ja! Nuž ale (Tfuj, ten Kisame teda dobe páchne rybinou, mal by sa na pár dní naložiť do mlieka), nezabiehajme do detailov. Bolí to.
Nikto mi nie je vďačný, že som zachránil Konohu pred vzburou, nikto nechápe, že som to urobil pre mier. Mier každý berie ako samozrejmosť a nikto preň nechce nič obetovať, keď už na to príde. A odnesú si to ľudia ako ja. Heh. Keď si to tak po sebe čítam, zniem ako zakomplexovaná mánička. No a čo. Mám na to právo. Hm, zaujímavé ako sa človeku rozjasní myseľ po pár pohárikoch čírej tekutiny. Myslím vody! Aj keď asi nikto by mi neuveril, že som toto písal triezvy. Čo už, aj chlapík ako som ja, ktorý si musí udržať istý imidž, potrebuje miesto, kde si môže vyliať svoje filozofické úvahy. Je celkom vtipné, ako si o mne každý myslí ktovieaký som ja studený čumák a že vo voľnom čase iba zamyslene zízam na oblohu a hĺbam nad zmyslom života a minulosťou a budúcnosťou. Teda, občas ma prepadnú také nálady, ale aj ja som iba devätnásťročný chalan. No. A sme zase u toho. Chalan celkom nie, skôr mladý dospelý. Ale cítim sa ako starý veterán. Aj napriek tomu studený čumák nie som. Zdá sa to zmätené a nezmyselné, no je to tak. Jeden by sa z toho zbláznil. A nielen z toho ale zo všetkého, z celého sveta. Jediné, čomu vďačím za to, že mi ešte nepreplo je môj cieľ a môj malý brat. Dúfam, že Sasuke bude v boji lepší ako členovia nášho klanu. Inak by asi veľmi dlho neprežil. To isté platí o vyváženej strave. Ale o tú sa snáď bude vedieť postarať už aj sám, nemyslím, že by chcel do seba celý deň džgať ramen. Nemá to v povahe. Hm, ramen. Dal by som si nejaký, škoda, že tu ho nikto pripraviť nevie, je to úbohé. A tie výživové pilulky mi už lezú krkom. Fuj. Musím to nejak vymyslieť s tým ramenom.
Aaah, dnes už toho bolo viac než dosť. Idem si trochu oddýchnuť, snáď zaspím pri tom Kisameho odóre.
Myslel som, že mi to pomôže... No už si nemyslím, že v tomto budem pokračovať. Priveľmi mi to jatrí spomienky a mätie ma to. Čo už, skúsil som to. Denník asi pre mňa nie je to pravé. Itachi končí.
Zdravím všetkých, ktorí ste si túto poviedku rozklikli a možno ste boli na konci sklamaní, či už z môjho písania alebo z niečoho iného...
Poviedku som nepísala tradičným spôsobom písania denníka, pretože to ani neviem aký je Písala som to tak, ako si píšem ja svoj vlastný denník (teda... ako som si ho písala, kým ma to neomrzelo. But that´s not the point ). V každom prípade, jedná sa o pokus Itachiho písať si denník a tiež celkom sám nevie ako na to.
Nech si z toho každý vezme čo chce, neviem sama ako presne som tento zápis myslela
Dúfam, že vás to aspoň zaujalo a možno aj prinútilo zamyslieť sa nad Itachiho vnútorným svetom
Ach, znie to tak divne kěď to tu vysvetľujem Na záver iba poviem, že sa poteším Vášmu hodnoteniu, či už v podobe hviezdičky ale hlavne komentára Have a nice day!
Mise AK - 14: Další varianta Itachiho přemítání nad svým činem. Tentokrat mírně odlehčené, protože je to po letech. Vlastně mi to dokonale zapadá. Ted v 19 si naprosto uvědomuje, ze v té době byl vlastně ještě dítětem. Tehdy to tak určitě nevnímal. Ale to je normální, děcka se často cítí dospělejší než jsou a po letech jim to přijde úsměvné Právě zdůraznění toho, že Itachi je (vlastně pořád) jen dítě, i když trochu vyspělejší se mi líbilo... Diva se na to po letech už trošku jinak, ale pořád je přesvědčen, že “neměl jinou možnost”. Bez toho přesvědčení, by nezvládl přežít. Až po smrti si byl ochoten přiznat, že vždycky je jiná možnost… ale to už byl zase o něco starší a moudřejší dekuji
Super, pokračuj
je to úžasný znovu mě to donutilo se zamyslet nad tím jak se chudáček musel celou dobu cítit,jinak je to vážně super povídka doufám že takových napíšeš víc je to opravdu zajímavé a velmi poučné díky ti za ní
6.9.2016 se narodil můj synoveček je to nejlepší den na světě
Musím říct, že tohle byla jízda. Opravdu jsem si tvoji povídku užila po svém. Taky Itachi je prostě srdcovka, která mě jen tak nepustí. Taky už mě drží od doby, co se Itachi objevil v manze... ale to je vedlejší, hlavně si bravurně popsala a vykreslila jeho podstatu a myšlení. Zkrátka celej on.
Smutná povídka, která mě donutila, opět, se zamyslet proč je Itachi tak strašně skvělá postava. Děkuji za tento zážitek.
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
Hodně nezvyklý pohled na Itachiho, těžko si ho představit, jak dřepí někde v jeskyni a píše si deník, ale zkusit by se mělo všechno
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF