Okurková sezóna

Nastala okurková sezóna. Nic se nedělo, misí bylo pomálu a všude zavládla lenora. Pro všechny to byla příjemná změna po náročných dnech, každý si chtěl užít chvilku klidu, každý až na Naruta. Pro něho byl současný stav něčím naprosto nepřijatelným. Většina lidí si našla nějakou zábavu a na něho odmítala brát zřetel. Za svými kamarády chodil tak dlouho, až ho začali mít po krk a do kanceláře Hokageho měl přísný zákaz vstupu, protože si zvykl trávit tam poměrně dost času. Stejně tak byl vypovězen z Akademie, kde údajně ohrožoval mravní výchovu mládeže. Bezúspěšně se snažil dolézat za Sakurou, která pro jistotu nalezla útočiště v nemocnici, kam se Naruto pokoušel vetřít. Vymýšlel si proto různé neduhy, což mu personál přestal tolerovat ve chvíli, kdy přišel s horečkou omladnic. Hned na to si našel další kličku a začal navštěvovat pacienty, než mu to nakonec zatrhla sama Sakura a řekla mu, že jestli ho tu ještě jednou nachytá upraví mu fasádu natolik, že se nebude moci týden hnout.
 
Nejdivnější bylo, že po týdnu každodenních Narutových návštěv se na dveřích Ichiraku ramen objevila cedule: Epidemie žloutenky. Do odvolání zavřeno.
Nakonec Narutovi nezbývalo nic jiného, než vymyslet nějaký plán a rozvířit stojaté vody Konohy. A jakpak to dopadá, když Naruto začne myslet? Druhý den se po celé Listové objevily záhadné plakáty.
Oslava narozenin nejvýznamnějšího občana Konohy. Tento pátek v deset hodin. Všichni jsou zváni.
Ve vesnici se strhla mela. Obyvatelé začali horečně diskutovat, kdo že má narozeniny. Jenže na nikom se neshodli, takže si to každý vyložil po svém.
 
„Konečně jsem se dočkal,“ rozplýval se Lee se slzami v očích. „Gai-sensei se konečně rozhodl slavit narozeniny.“ Jeho mistr totiž odmítal veřejně přiznat, kolik je mu let. Nejspíš se bál, aby to nějak nesnížilo jeho sílu mládí. Nadšení, ale rychle opadlo. „Co bych mu měl donést, jako dar?“

Sakura měla hned jasno. Ve vesnici není nikoho většího a důležitějšího než Tsunade-sama. Na významu jí neubírá, ani to že už je v důchodě. Tedy má „zasloužený odpočinek“, protože slovo důchod se před ní nesmělo vyslovit. Takže jí nezbývá nic jiného, než koupit něco pěkného. „Ale, co?“ dumala její žákyně. „Saké!“vykřikla nadšeně, ale pak si to rozmyslela. Rozhodně jí nebude podporovat v jejích zlozvycích. Měla o čem přemýšlet.

Dokonce i ke Kakashimu už se donesla zpráva, která celý den hýbala vesnicí. Někdo, kdosi záhadný má tento pátek narozeniny. Prošel všechny záznamy o datech narození, ale stejně neodhalil skrytou identitu. Samozřejmě nesměl na oslavě chybět, ne že by cítil nějakou zvláštní touhu účastnit se veřejné sešlosti. Bohužel, jako Hokage měl určité povinnosti. Po dlouhých úvahách došel k závěru, v Listové se nikdy neobjevila důležitější a prospěšnější osoba, než autor jeho oblíbených románů. Jenže neustále narážel na zjevný fakt, že je Jiariya již nějakou dobu mrtvý. Nejspíš to bude upomínková akce. Jenže co přinést mrtvému? Ten už vlastně nic nepotřebuje.
 
„Můj věčný rival,“ zakřičel Gai, všichni kolemjdoucí při jeho řevu nadskočili. „Konečně jsem se dočkal a můžu vyjádřit všechny své city veřejně,“ rozplýval se Gai se zatnutou pěstí a leskem v očích „Musím si pospíšit a sehnat nejlepší dárek, než mě všichni předeženou.“ Rozeběhl se ulicí, až se za ním zaprášilo.
 
Pravdou je, že dost obyvatel si s dárky zase tak moc hlavu nelámalo. Přeci jen, když donesete koš s ovocem, lahvinku něčeho dobrého či nějakou pochutinu nikoho tím neurazíte. Jiní hmátli po tom, co měli po ruce. Takže Ino nachystala obrovskou kytici, Tenten vybrala jednu ze svých zbraní. Kiba loupnul malé štěňátko a na krk mu uvázal obrovskou mašli. V den oslav skončil i Hinatě kasárník. Naruto se totiž podezřelé ochomýtal kolem rezidence Hyuugů. Hiashi dostal strach, aby nepřišla k nějaké újmě, takže jí zakázal vycházet z pokoje.  

Deset krát deset Narutů právě tvrdě makalo na slavnostní výzdobě. Všude visely barevné fábory a toaletách byla taková ta malá voňavá mejdýlka. Prostě nóbl akce. Uprostřed místnosti stál sůl s obrovským dortem. Naproti vchodu hlásala cedule: Zde odkládejte dárky! Dokonce tu zbudoval malé jeviště, které patřičně osvítil, v zákulisí se už chystala kapela. A to jedno pravé já se zatím řádně vyfiklo. Blížila se hodina H a hosté se pomalu začali scházet. Všichni nastrojení a hlavně natěšení. Gai si ke svému tradičnímu modelu připnul i motýlka.
Vyfešákovaná Sakura nadšeně tiskla k hrudi svůj dárek. Trvalo jí několik dní, než se jí povedlo sehnat naprosto jedinečnou věc. Koupila pro Tsunade odstraňovač slizu, přeci jen mít za přivolané zvíře obřího slimáka nese i své nevýhody. Lee vběhl do dveří a hned vyhlížel svého mistra. Jakmile ho našel v davu, ukázal na něho vztyčený palec a zářivě se usmál. Měl naprosto perfektní překvapení. Sehnal všechny fotky jejich týmu a uspořádal je do alba, které doplnil vlastnoručně vytvořenými malůvkami. Byl si jistý, že ho to dožene k slzám. Gai šel odevzdat prezent k ostatním, nezapomněl na něj napsat věnování, aby Kakashi poznal od koho je. I když po jeho otevření nemohlo být o dárci pochyb. Uvnitř se skrýval zelený výkřik módy, kterým se sám Gai honosí.
V místnosti už vládl čirý ruch a napětí by se dalo krájet. Naruto usoudil, že nastala ta pravá chvíle všechny uvítat. Dal pokyn kapele, která spustila slavnostní fanfáru. Naruto se vyhoupl na pódium a počkal si, až se všechny oči upřou na něho.
„Vážení a milí, sešli jsme se tu dnes, abychom oslavili význačné jubileum jednoho z nás...“ jeho proslov přerušil další příchozí. Všichni se jako na povel otočili.
„Moc se omlouvám, ale zapomněl jsem si v kanceláři sako, tak jsem se pro něj musel vrátit.“ Kakashi stál ve dveřích, oblečený jako funebrák s obrovským věncem na kterém stálo. Nikdy na tebe nezapomeneme. V ten moment přítomní znejistěli. Něco jim tu nehrálo, dokonce i Kakashi si říkal: „Sakra, tohle rozhodně nevypadá jako pietní akce.“
„Prosím, prosím!“ volal Naruto. „Uklidněte se a nechte mě pokračovat. Sešli jsme se tu, abychom oslavili jubileum, jedné velmi významné osoby. Je nedílnou součástí naší vesnice a všichni, jak tu jsme, mu vděčíme za mnoho včetně našich životů.“ Na malou chvilku se odmlčel a nechal gratulanty napnuté.
„Popřejme mu tedy společně a pěkně od srdce.“
„Všechno nejlepší...“ ozvalo se sborově, ale zbytek věty si každý doplnil podle sebe. Několik lidí jen klapalo pusou.
„Kuramo!“ Zvolal nadšeně Naruto. Dav na něho zaraženě koukal do chvíle, než se zvedla vlna odporu. Nad vším tím randálem se ozval hlas Sakury.
„Jak Kuramo, to je jako by si slavil ty. Všechny si nás podvedl, aby si shrábl dárky.“ Byla neskutečně vytočená. Nejvíc ji štvalo, že se nechala nachytat.
„Počkejte vážení. Vyslechněte mě. Je pravda, že Kurama je schovaný uvnitř mě a většina lidí nás bere jako jednu osobu. Prosím, uvědomte si, že jsme dva. A nepomohl nám snad mnohokrát? Zaslouží si za to trochu uznání. Každý jeden z vás máte narozeniny a on chudák ani neví, kdy se narodil, tak jsem se mu rozhodl uspořádat oslavu, abychom mu to mohli všechno vynahradit a poděkovat.“ Během jeho proslovu se výraz většiny začal měnit. Nakonec jim přišlo líto, chudáka démona, jež nikdy neslavil narozeniny a řekli si.: „Není úplně špatné se tady sejít a trochu se pobavit.“ Možná se z toho dokonce stane tradice.