Léta plynou

Slunce sice teprve vyšlo, ale celá vesnice už byla na nohou. Tento den byl očekáván už nějakou dobu a vesničani se na něj těšili a připravovali už několik týdnů. Dokonce i největší lenoši a ospalci už pobíhali kolem a snažili se také přiložit ruku k dílu. Konečně zmlkli i pesimisti, kteří tvrdili, že se toho dne rozhodně nedočkají a taky je strhla slavnostní nálada.
Ninjové už skoro deset dní neplnili žádné mise, protože Hokage chtěl, aby byli přítomni všichni. Ani další hrozící válka či vztek feudálního pána by ho nedonutil, aby kohokoliv pustil z vesnice.
Nejlepší ninjové teď místo vrhání kunaiů a shurikunů proti nepříteli, využívali své dovednosti k tomu, aby přišpendlili lampiony na špatně dostupná místa. Studenti akademie skákali ze střechy na střechu a pomalu rozmisťovali barevné řetězy, stužky a světýlka. Několik žen se sešlo v největší hospodě ve vesnici a teď místo popíjení, skládaly barevné origami. V dalších podnicích se vařilo už od brzkých ranních hodin, protože měli dorazit delegace z celého světa. Na oslavu se nahlásilo všech pět kagů a s nimi i spousta jiných vesnic a občanů.
Odněkud se ozvala hudba, když si několik lidí začalo ladit nástroje. Ve všech ulicích se nesl smích a celá vesnice byla nasáklá optimistickou náladou a možná trochou nervozity.
Těch pár hodin do začátku oslavy uteklo jako voda a už se začal dav srocovat před budovou Hokageho. Různě po okolí stálo několik pódií a všude se nesla vůně jídla, která už jen sama o sobě dokázala člověka nakrmit.
Davem se protáhl hlouček asi deseti dětí, jak se pokoušely zabavit, než to všechno začne. Jejich rodiče se je ani nepokoušeli zastavit, protože atmosféra okamžiku působila prostě moc silně a každý se hned nechal unést. Lidé mávali jeden na druhého, zdravili se, přáli si krásný den. Na hádky, spory a neshody se pro tento den zapomnělo.
Slunce už stálo vysoko na obloze, když dorazili všichni pozvaní a našli svá speciální místa. Davem to zašumělo a pomalu se rozhostilo ticho. Objevil se Hokage, přelétl pohledem všechny okolo a sám se musel usmát, jak se i on na dnešek těšil. Plných deset vteřin si vychutnával tu atmosféru.
„Vítejte,“ pronesl a zvednul ruce do vzduchu, jakoby se snažil přivítat každého zvlášť a dav se pomalu uklidnil. „Dnes je to přesně sedmdesát pět let od založení naší vesnice a dlouhých deset od jejího posledního pokusu o zničení. Nestalo se to jen jednou, ale my jsme vytrvali,“ odmlčel se a chvíli si vychutnával to ticho. „Pokusili se nás zničit několikrát, ale našeho ducha nikdy nezlomili. Proto jsme se rozhodli uspořádat tuto oslavu. Jako symbolické narozeniny naší vesnice a všichni věříme, že ji čeká spousta dalších,“ musel zmlknout, protože davem se nesl jásot.
„Za tu dobu jsme poznali spoustu nových přátel!,“ pokračoval a otočil se na kagy, kteří seděli za ním, a lehce na ně kývnul. Ostatní mu jeho gesto s úsměvem opětovali. V davu se ozval jásot různých hloučků, aby dali vědět, že oni patří mezi ty přátele.
„Někteří nás bohužel opustili,“ pokynul směrem ke hřbitovu a věnoval svým zesnulým kamarádům chvíli ticha. „Někteří se k nám, ale naštěstí zase vrátili,“ pokračoval už veseleji a kývnul na Sasukeho, který seděl na nejbližším vyvýšeném místě. Za krkem mu sedělo malé děvče a vesele se rozhlíželo kolem. Sakura se usmála a stiskla Sasukemu ruku.
„A docela dost nás tu přibilo,“ promluvil Hokage se smíchem, když se mu kolem nohou prohnalo několik dětí a běželo za jeho přítelem Pakkunem.
„Objevili se mezi námi nový hrdinové,“ ukázal na Naruta, který s sebou trhnul a podíval se na něj. Vrazil si do pusy poslední kousek ramenu a začal předstírat, že dává pozor. Hinata do něj drbla a on se provinile poškrábal na hlavě, pak se zasmál a přitáhl si ji blíž.
„Bohužel nás opustil jeden slavný spisovatel a nemůže tady být, ale věřím, že se mezi vámi skrývá někdo, kdo půjde po stopách našeho umělce Jiraiyi, i když nemusíte se držet jeho žánru.“ Davem se nesl smích a i Tsunade, která stála v rohu pódia, se rozesmála.
„Ninja léta mé generace už pomalu končí, ale jsem rád, že jsme naše zkušenosti předali těm nejlepším a Konoha je tak v dobrých rukách a oni je zase předají svým studentům,“ podíval se na své kolegy a pak se usmál na ninji, kteří stáli po jeho levé ruce.
„Pokusili se nás vyhladit, zničit, zprotivit nám bytí a někteří i doufali, že se už nepostavíme na nohy, ale my jsme jim ukázali a proto tu teď můžeme být a oslavovat pětasedmdesáté narozeniny naší Konohy!“ poslední slovo zakřičel a masa lidí, která stála pod ním, se hlasitě rozjásala. Hudba se rozehrála a Kakashi s úsměvem sešel po dřevěných schodech a začal se mísit do davu.
Se spoustou lidí si potřásl rukou, zastavil se na kus řeči a pak se zase posunul dál. Nakonec skončil na střeše spolu s Narutem, Sasukem a Sakurou. Prošli spolu nespočtem misí, šli do pekla a zpátky a nakonec je osud vymáchal ve válce, ale Kakashi byl vděčný za to, že jsou tu s ním všichni. I když to chvíli tak nevypadalo.
Podíval se na vytesané tváře Hokagů a přemýšlel, jestli to chtěl některý z nich vzdát. Že ho nesouhlas, rozčilování a stěžování otravů, tak unavili, že se na to chtěl vykašlat. Zahodit čepici Hokageho a nechat to dělat někoho jiného, když je tak chytrý. Až později dokázal ocenit těžkou práci Hokageho a jeho týmu. Obdivoval, že nezhasli a nešli domů. Mrknul po Narutovi a vůbec mu to nezáviděl. Znovu se zapojil do rozhovoru s ostatními.
Občas se u jejich hloučku někdo zastavil, aby si s nimi promluvil a pak se zase přesunul jinam. Naruto musel několikrát zakřičet na Boruta, který se snad snažil upoutat pozornost všech okolo a Kakashi se musel smát nad tím, že tentokrát někdo týrá Naruta a ne Naruto jeho.
Bavilo ho sledovat, jak se všichni baví, tančí, zpívají a oslavují těch krásných několik let. Dokonce i Kurama si našel nějaké oběti, které měly sice stěží metr, ale nebály se ho drbat na břiše, přestože většinu času vrhal zlé obličeje a vrčel.
Setmělo se a to byl pokyn pro nadšence do pyrotechniky. Nad Konohou se objevil nádherný ohňostroj a Kakashi si ostatní přitáhl, tak jako na oficiální fotografii týmu sedm a konečně nikdo z nich neprotestoval.
Cítil se hrdý na to, že tu u toho mohl být a toto výročí oslavit. Bylo hezké být toho součástí.