Pád měsíce 5. kapitola

Stačil mi jeden jediný pohled abych pochopila Sasukeho reakci, protože mi bylo jasné, že jen tak by nějaké emoce na sobě nedal znát. Jestřáb, který doteď v klidu stál, se nyní tyčil výhružně nade mnou a mával křídly jakoby se snad chystal odletět. Já, ale moc dobře věděla, že to tak není. Jasně mi tak dával najevo abych co nejrychleji zmizela z jeho blízkosti, ale já nebyla schopná udělat ani krůček dozadu. Zatajil se mi dech při pohledu na to majestátní zvíře, kterému by stačil jeden dobře mířený pohyb, aby mě zranil, třeba i smrtelně. Vítr, který rozdmýchal pomocí svých křídel mi na moment zakryl výhled. Nastalo ticho. V jednu chvíli jsem na své natažené ruce cítila pouze sluneční paprsky a v druhé jsem konečky prstů ucítila něco hebkého, co se mi otíralo o ruku. Hlavu jsem natočila do boku, protože v tu chvíli to byl jediný pohyb, který jsem zvládla abych alespoň něco přes své vlasy viděla. Naskytl se mi pohled na Sasukeho jehož postoj byl najednou až překvapivě uvolněný jakoby se nic předtím nestalo.

Nejspíš musel vycítit můj pohled, protože očima uhnul do strany. V ten moment se naše pohledy na moment setkaly a já měla pocit, že mi vidí úplně až do duše.
"Co si udělala?" zeptal se mě čímž mě zachránil před utopením se v temných hloubkách jeho onyxů, které na mě stále upíral.
"C-cože?" pípla jsem tiše, nechápajíc, co se děje. Až v tu chvíli jsem stočila hlavu opět dopředu a překvapením se mi téměř podlomila kolena. Už jsem se nedivila, že byl Sasuke najednou tak uvolněný, protože jestřáb, který ještě před chvíli vypadal, že se mě chystá rozdrápat, teď stál klidně s hlavou dolů a zlehka se otíral o mnou ruku.

Periferním viděním jsem zahlédla Sasukeho, který se pomalu rozešel ke mně a postavil se z boku k jestřábovi, který se ode mě okamžitě stáhl a začal se zlehka otírat o svého pána jehož pohled ovšem stále patřil mně.
"Nic jsem neudělala," zamumlala jsem tiše a pomalu jsem spustila ruku dolů. Netušila jsem, co se stalo, ale věděla jsem, že všechno to nemohlo trvat déle než několik vteřin.
"Hinato, odpověz mi na otázku, na tohle nemám čas a ani náladu," zareagoval Sasuke ihned zatímco jednou rukou zlehka hladil jestřába po krku. Netušila jsem, co chce slyšet. Sama jsem totiž nevěděla, co se stalo a nějak to popsat bylo o dost těžší než by se mohlo zdát.
"Já…já, ale vážně nevím, co se stalo… jen… jen jsem si ho chtěl pohladit," řekla jsem pomalu. Připadala jsem si doslova jako malé dítě, které udělalo nějakou obrovskou hloupost. Z omylu mě nevyvedl ani Sasukeho tvrdý tón:
"Vypadá snad jak domácí zvíře?" Prohodil s povýšeným podtónem, kromě něj tam, ale bylo ještě něco jiného co jsem nedokázala identifikovat. I tak mi přišlo, že se trochu více rozmluvil což jsem samozřejmě považovala za pozitivní, protože neustále stát v tíživém tichu není nic příjemného.

Svůj pohled jsem upřela na své sandály a mlčky jsem je hypnotizovala pohledem, protože jsem mu na to neměla co říct. Samozřejmě jsem věděla, že to není žádné domácí zvíře, které by bylo ochočené, ale zprvu nevypadal, že by mi chtěl nějak ublížit a očividně ani nechtěl. To si musel uvědomit i Sasuke.
"Co si udělala?" zeptal se mě tentokrát svým typickým chladným tónem. Tušila jsem, že tentokrát se neptá jen na to jedno.
"Přistál… a tak jsem k němu přišla, natáhla jsem k němu ruku a zbytek už víš i ty," vydala jsem ze sebe pomalu. Ani jsem nezaregistrovala jak, ale během chvilky mě zahalil stín, který mohl patřit jen jemu. Pomalu jsem se odvážila zvednout pohled směrem k němu, ale do očí jsem se mu už nepodívala, protože jsem nechtěla být opět lapená…
"Jsi první komu nic neudělal," řekl. Zdá se mi to nebo jsem tam skutečně zaslechla překvapený podtón? Napadlo mě, pootevřela jsem ústa překvapením. Můj výraz mu nejspíš jasně naznačoval, že to, co řekl jsem moc nepochopila, protože dodal: "Pokaždé, když se k němu někdo jiný přiblížil tak byl poněkud… nevrlý. Naposledy zranil Karin, proto jsem taky řekl, že pojedeme napřed… netušil jsem, ale že uděláš něco takového," vydechne a pootočí hlavu směrem ke svému jestřábovi.
"M-možná jen sám poznal že…že mu nic nechci udělat." nadhodila jsem s pokrčením ramen, jiné vysvětlení mě totiž nenapadlo.
"Ať už zatím bylo cokoliv… měl jsem to čekat," odpověděl Sasuke. Na mé tváři se opět objevil nechápavý výraz, který rychle vystřídalo překvapení, protože jsem měla pocit, že se koutky Sasukeho úst mírně zvedly jakoby se snad zkusil trochu usmát… Samotné se mi tomu ovšem nechtělo věřit, protože mi tohle k němu vůbec nesedělo… tedy alespoň ne k Sasukemu, kterého znám já.

"Jdeme," zahlásil po chvíli. Zamrkala jsem abych se navrátila zpátky do reality a sledovala jsem, jak se Sasuke ladně vyhoupl na záda jestřába což doprovázel skřek. Potom, co se stalo předtím jsem byla trochu nejistá, ale výšek jsem se nikdy nebála, a tak jsem udělala několik kroků blíž a pomalu jsem se vyškrábala za Sasukeho, který na mě už netrpělivě čekal. Jestřáb následně roztáhl křídla a rozběhl se k hraně útesu. Věděla jsem, že je to nejspíš jeho způsob, jak chce vzlétnout, ale fakt, že je to dolů několik metrů mě docela děsil. Netrvalo dlouho než skočil a my chvíli padali dolů. Automaticky jsem své paže pevně ovinula kolem Sasukeho pasu abych nespadla, protože jsem se neměla čeho chytit. Odfrknutí z jeho strany mi naznačilo, že mu to nepřijde jako nejlepší nápad, ale nic jiného jsem ani dělat nemohla pokud jsem ovšem nechtěla spadnout dolů.
Cítila jsem, jak se mi do tváře pomalu hrne krev a tváře se mi zbarvovali do červena. Příčina toho všeho byla Sasukeho těsná blízkost. Netušila jsem, jak dlouho to zvládnu, a tak jsem se soustřeďovala hlavně na to abych neomdlela. Tohle se mi sice stávalo pouze u Naruta, ale pravdou je, že Sasukeho přítomnost ve mně vyvolával zvláštní pocit.

"K-kam letíme?" hlesla jsem tiše, byla jsem si vědomá toho, že na tohle jsem se ho už ptala, ale tenkrát jsem moc dobrou odpověď nedostala. Díky té blízkosti jasně slyšela Sasukeho povzdech. Nejspíš si musel myslet, že jsem otravná, protože takhle to na mě rozhodně působilo.
"Máme schůzku s několika lidmi… pěšky by to trvalo dlouho," odpověděl mi stroze. V té chvíli jsem zapomněla na to, že jsem se snažila pravidelně dýchat abych ovládla svůj výraz. Že by to už přišlo? Skutečně mě chce vyměnit za informace a dát tak můj Kekkei Genkai nepřátelům Konohy?